Humanistica

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

HumanisticaAuthor(s): JAN MARTÍNEKSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 97, Čís. 3 (1974), pp. 156-167Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23459974 .

Accessed: 10/06/2014 20:06

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23459974?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


ZPRÁVY

a barbarikem (importy, nálezy mincí ap.) budou zachyceny pouze v textové části

černobílými mapkami. Rukopisy musí být

dodány pražské redakci v první polovině roku 1975 (nejpozději do 30. června 1975). S odevzdáním sektoru M 33 (Praha) v řadě Tabula Imperii Romani do tisku

lze tedy počítat někdy v roce 1976. Zá

věr konference „Římské importy v Ce

chách a Tabula Imperii Romani" tvořila

zpráva doc. dr. J. Wielowiejského o přípravách na vypracování úseku M 34

(Krakov).

Jan Bažant

Humanistica

Tento soubor nálezových zpráv o průzkumu humanistických bohemik v různých mís

tech navazuje na předchozí podobná sdělení. Zatím se spokojuji pouhým upozorněním na nově objevený materiál nebo nanejvýš jeho stručnou charakteristikou. Jestliže se

k tomu naskytne příležitost, budou rozboru zvlášť významných literárních památek

věnovány samostatné články. Toto sdělení je uspořádáno podle míst a ústavů, materiál

nalezený v témž ústavu je seřazen v podstatě chronologicky. Před sedmi roky, tedy v období nejsoustředěnějšího úsilí o pokud možno úplnou

registraci zahraničních bohemik, bylo ukázáno na konkrétních případech, že nelze za

pomínat na domácí a dokonce ani na pražské prameny.1 Jejich průzkum přinesl i nyní

další výsledky.

Výčet spisů Kašpara Ladislava Stehlíka (Acanthis)2 doplňuje epithalamium, vy

dané pod názvem: Carmina gratulatoria in honorem Christophori Sommer, civis Pils

nensis optime de re publica meriti, sponsi, et nobilis ... virginis Lidmillae Kassparko

viae a Palatin, ... Ioannis Kassparek, civis Pilsnensis primarii, relictg filiç, sponsae,

dum ad XII. Kal Feb. anni 1597 ... nuptiarum ritus peragerent, veteris amicitiae ergo

decantata per Gasparem Ladislaum Stehlicium Pilsnensem. Ingolstadii 1597? Stehlík

tedy vydal toto dílo v místě, kde se zdržoval na studiích. Pozoruhodný je exkurs

o účastnících svatby z blízkých míst i ze vzdálené ciziny:

Una omneš gaudent, quos ad connubio laeta

Hercynio e tractu sors obtulit, inclyta sive

moenia Czechiacae recolant de more Casurgis, sive procul tumidum despectent pontibus Albim,

qui Muldam Misamque bibunt, quos agmine dulci

educat et tortis Ister liquidissimus undis

percurrit, quos Sarmaticis in finibus ornát

Quadorum venie(n]s opulentis Vistula terris

et quos Bradaviae Clabavae quoque flumina pascunt...

Bohemikum pouze místem vydání [Pragae Bohemorum ty pis Georgii Dacziceni 1610)

je Epigrammatum ... xáůap,pa 4 od Matthaea Z u b e r a, který měl jinak živé styky

s českými humanisty, jak je patrné z předchozích sdělení i z dalšího obsahu této

zprávy. Téže povahy je dílo Parentalia5 z roku 1613 od Ennia Ziegemaria z Gos

laru [Pragae typis Danielis Sedesani}.

1 LF 90, 1967, str. 184 n. 2 Rukovët humanistického básnictví 1, Praha 1966, str. 30 n. Toto dílo se bude

nadále citovat pouze R (+ číslo svazku), zkratky ústavů jako v R. 3 Praha MA: 2 B 435. 4 Tamtéž 2 B 275 přív. 10. 5 V témž konvolutu přív. 17.

156



ZPRÁVY

Významný je podíl autorů, kteří působili v českých zemích, na rozsáhlém spisu,

vydaném k Matyášově volbě a korunovaci na římského císaře: Corona imperialis hoc

est vota et congratulationes diversorum auctorum in electionem et coronationem

Matthiae, Rom. imper semper Augusti ..., eiusdemque ... coniugis Annae ... anno

1612 Moenojrancoìordiae ... peractam ... Bern. Praetorius coilegit, recensuit,

coniunctim edidit ... Nurembergae ... 1613.6 V oddílu Vota et congratulationes čteme

jména: Ottho M e 1 a n d e r, Elisabetha Ioanna W e s t o n i a, Ioannes Kepler, Petrus

F r a d e 1 i u s, Daniel Melsnerus Comothaw. Boemus, Nie. M a i u s, Ioh. C a m

panus, Ioh. Steinmetzius Secundus [phil. et med. D., reip. Lithomericensis

medicus ordinarius), Melchior Agricola. Dále jsou tam anonymní verše a Collegio

Societatis lesu Pragae. Prozaický doslov je datován takto: Scrib. Pragae Vienna ab aula

imperiali redux ac porro reliquo itineri ad Musas nostras Noricas intentus VII. Eid.

Mart. Iulianas 1613. Pořadatele díla Bernarda Praetoria uvádi R 3 pouze jako

autora tří bohemikálních příspěvků. F r a d e 1 i u s otiskl ve sborníku Corona verše

na Matyášovu počest, které vyšly o rok dříve samostatně pod názvem Plausus (No

rimbergae ... 1612/. Toto dílko jsem nalezl r. 1967 ve Vidní.7

Za zcela výjimečný zjev lze pokládat zastoupení téhož spisu (Carmen in renova

tionem senatus z r. 1615 od Bochaufia) čtyřikrát v témž konvolutu.8 Jde asi

o zbytek autorských exemplářů.

Dvě universitní disputace, konané r. 1619 za předsednictví M. Campana, doložené

dosud jen stručným zápisem v brněnském rukopisu Cerroniho, poznáváme nyní z úplně

zachovaných původních exemplářů. Jde o disputaci Mikuláše L u t e o 1 y Theoremata

de Iride et cometis a Jana G e 11 e r a Theses de facultatibus animae rationalisé Prvni

je věnována předním měšťanům v Litoměřicích, z nichž jmenujeme aspoň Pavla

Stránského, a významným představitelům kulturního života tamtéž, mezi nimiž

je uveden i rektor litoměřického collegia, druhá Kautským z Jenštejna a radním

v Kutné Hoře, na prvním místě císařskému rychtáři Václavu S i x t o v i ze Zvířetína.

Věnování jsou významná nejen tím, že dokládají vztahy autorů k vynikajícím osobám,

nýbrž také pro přesné údaje o postavení resp. zaměstnání adresátů dedikací v době

vydání uvedených spisů. Luteolova disputace obsahuje kromě toho verše, v nichž se

zdůrazňuje nerušený běh universitních studií v Praze i za války. Tento námět byl

v universitních publikacích té doby zvláště oblíbený.10 V závěru je doporučující báseň

M. Jana S i c t o r a Rokycanského.

K těmto universitním spisům se řadí také gratulační sborník k promocím 3. 10. 1619,

známý dosud z neúplného a nepřesného opisu Jana Jeníka z Bratříc.11 Podle zjištěného

úplného tisku12 můžeme rozmnožit výčet autorů v R 1, str. 325 o tato jména: Vene.

Stephanus, Nic. Troilus, Dan. B a s i 1 i u s, Georg. Bergeru s, Paul. Rudi n

g e r, Ioh. G a 1 e r i n u s.

Z nově nalezeného původního tisku lze doplnit také neúplné údaje Cerroniho o další

L u t e o 1 o v ě disputaci, konané 4. 12. 1619 za předsednictví Daniela B a s i 1 i a

z Deutschenberka a vydané ještě téhož roku pod názvem Tertia disputano physica

de motu coeli13 v Praze u Sessia. Je věnována sedmi mecenášům a přátelům autoro

vým, především Jakubu Iacobaeovi.

6 Praha MA: 2 B 275 přív. 18. 7 Srov. LF 91, 1968, str. 305. » Praha MA: 2 B 131. 9 Tamtéž 2 B 297 přív. 6 a přív. 9. 10 Acta Universitatis Carolinae — Historia Universitatis Carolinae Pragensis, 1966,

VII 1, str. 123. 11 Praha KNM: V D 6, sv. 2, str. 312. Jeník výslovně uvádí, že některé básně vynechal. 12 Praha MA: 2 B 295 přív. 2. 13 Tamtéž 2 B 300 přív. 11.

157



ZPRÁVY

Pobělohorských událostí se týká Querela régis Bohemiae, das ist erbármliche Klage, welche der Konig von Bôhmen Fridericus auff dem Wege gejiihretM Spisek je zakon

čen anonymní latinskou básní o proměnlivosti osudu. Bělohorského vítěze oslavují latinské spisy Maximiliano, Boiorum duci, Bohemorum victori iuventus poetica Mona

censis, Monachii ... 162115 a Panegyricus ... Maximiliano ... e bello, quo impérium

pacavit, Austriam superiorem Caesari vindicavit, injeriorem hoste liberavit, Bohemos

acie vicit et Pragam, regni caput, occupavit, revertenti dictus ab Urbano F r e i d e n

reich Bavaro iure consulto, Moguntiae ... 1621,16 s verši, jejichž autorem je Ioachi

mus M e y c h e 1. Letáky a politické brožury z této doby, s nimiž jsem se při prů

zkumu setkal, jsou psány převážně německy.17 Přestože Komenského latinské verše z T i t o v a spisu Disputatio de ... summo

bono ( 1612 )18 publikoval A. Truhlář, České museum filologické 5, str. 305 n., a po něm

J. Kvačala, Korespondence Jana Amosa Komenského, Praha 1902, str. 176, nebylo této

disputace využito v R 3 pro heslo L i t o m i 1. Stane se tak až v dodatcích. Teprve tam

bude možno z důvodů, uvedených v předmluvě k R 4 (str. 7), zařadit popis celého

tisku, který bude s. v. Titus, a ovšem také heslo K o m e n s k ý.19

Podobným námětem, jako Titus v Herbornu, se zabýval v Praze 7. 7. 1615 M. Geor

gius Lucas Z a v i s s i u s. Disputaci, nazvanou Agathologia ... seu doctrina ... de

summo bono,20 jejíž věnování Slánským z vděčnosti za podporu při studiích je dato

váno na škole u sv. Štěpána na Novém Městě pražském 20. 7. 1615, doporučil čtenářům

svými verši M. Iohannes Matthiades Caupilius Tynensis, který přitom vzpomněl

Hérodotova vypravování o Kroisovi a Solónovi:

Felix ante alios vult dicier ore Solonis

regales Croesus Lydius inter opes .. .21

Téhož roku vydal jako alumnus koleje Všech svatých v Praze Jan Zytkonides z Poděbrad svou prvotinu (rude ... mei tyrocinii specimen)22 nazvanou Crux jlorumP

dílo psané v hexametrech a doporučené čtenářům verši M. Jana Campana a M. Jana

Rokycanského z Kouřimě.24 Druhý z doporučovatelů se podepsal jako praeceptor

autoris, protože byl v době Zytkonidových studií rektorem litoměřického collegia, jak

vyplývá z R 4, str. 340 (Rokycanského rektorské působení 1610—1615) a ze Zytkonidova vlastního doznání: ... si beneficentiae atque ofjiciis, quibus [sing)ulariter citra omnem

assentationis suspicionem per (qua)driennium cum semisse exactum in collegio Lydo

(me)rzieensi exceptus sum, qualemqualem vicem repen[áer)em (písmena v závorkách

restituuji text, porušený seříznutím listů). Námět spisu, věnovaného významným měš

ťanům pražským a litoměřickým, autorovým mecenášům, mezi nimiž jsou Valentin

Kochan z Prachové a Pavel Stránský ze Záp, je naznačen v úvodních verších:

Crux causaeque crucis sub eaque deinde levamen // iustorum mihi Carmen erit .. .

14 Tamtéž 2 A 177 přív. 8. 15 V témž konvolutu přív. 12; též Praha Strahov: AA XIV 14 přív. 19. 16 Praha MA: 2 B 328 přív. 3; též 2 B 294 přív. 44. 17 Tamtéž 2 B 19, 2 B 314. 18 Praha KNM: 59 F 9. 19 Srov. L. Forster, German Lije and Letters, New Series 19 (1966), str. 316.

Počet latinských veršů Komenského a latinských básní jemu věnovaných je ovšem vzhledem k celkovému rozsahu jeho díla nepatrný, ale to nezbavuje povinnosti toto heslo v dodatcích R uvést.

20 Praha KNM: 59 D 26. 21 Absence záznamu o těchto verších v R 3 dokazuje, že tisk nebyl znám. 22 Přísoěvky do prací jiných autorů však Zytkonides psal již dříve. - 23 Praha KNM: 49 G 3 přív. 8. 2i Tyto verše nejsou registrovány v R 1 a v R 4.

158



ZPRÁVY

Tugurinův spis ldaea concordiae, vytištěný v Praze r. 1577 a věnovaný Chru

dimským,25 není tak pozoruhodný rozsáhlou básní na uvedený námět, která byla

ostatně pojata do souborného vydání Partis epicae ... libri quatuor, jako dosud ne

známými průvodními verši. První příspěvek je nadepsán M. M. M. A. D. Další veršované

skladby podepsali M. Bartholomaeus H a w 1 i k Rokyczanus, Matthias R o m e n e c

a Martinus F a b r i Raconensis. Tyto příspěvky chválí, stejně jako dílo samo, občan

skou svornost. V prozaické předmluvě, datované 3. 1. 1577, děkuje Tugurinus,

tehdy rektor chrudimské partikulární školy, městské radě za porozumění pro potřeby

tohoto učiliště, jehož stav označuje jako uspokojivý [mediocris], ne-li dokonce pří

znivý [prope etiam felix).

Dosud neregistrované pochvalné verše od Václava A s s u 1 i n a Kutnohorského

a Václava N o s i d 1 a z Geblic, který proslul svou kronikou z let 1626—1639,26 jsou

v díle Triumphus ... Christi ... descriptus a lohanne Trochopaeo Tábořeno

[Pragae typis Pauli Sessii). Již z toho je patrné, že Trochopaeovo dílo nebylo dosud

zpracováno v materiálu pro R 5. Je věnováno významným měšťanům na Starém i No

vém Městě pražském a v Táboře. Jsou mezi nimi česky i latinsky píšící autoři, z nichž

je možno jmenovat aspoň Havla Phaethonta a Václava V 1 a v e r i n a. Chrono

gram určuje rok vzniku 1615. Na titulním listě jsou průvodní verše Jiřího Sul ty se

z Felsdorfu.

Zprávy o Danielu Kašparu Blovském (R 1, str. 212J doplňuje titul pozdního

spisu Nobili ... Gregorio Vokaun (1640),27 kde je také zmínka o plzeňském rodáku

Adamu Geronisovi.

Za povšimnutí stojí knihy z majetku Tomáše Cropacia z Třebíče, děkana v Par

dubicích (Honter, Rudim. cosmogr., rukopisné věnování vydavatele M. Bach áčka),28

Matyáše Borboni a (supralibros se znakem)29 a Jana Sphaerina (iniciálové

supralibros z roku 1612).30 Majitelem naposledy zmíněné knihy se po Sphaerinovi stal

Michal P ě č k a z Radostic, o jehož rukopisných margináliích v tomto svazku pojednám

v jiné souvislosti.31

V poznámkách k první části tohoto sdělení, která se tímto odstavcem uzavírá,

nebyl mezi pražskými ústavy až na jednu výjimku, kde jde o duplicitní tisk, nikde

jmenován Strahov. Tamní nálezy si vyžádají samostatného zpracování.

Tisk Brevis causarum coniectio, quibus moti status ... ad noví regis electionem

processerunt, je v biskupské knihovně v Litoměřicích (IQ 124—2) doplněn rukopisnou

poznámkou: loannis I e s s e ni i de Iessen, rectoris magnifici Pragae. Také jiné tisky

tohoto konvolutu jsou pozoruhodné pro bohemikáiní obsah.

Žatecká matrika měšťanů (IB129a, nyní v Lounech) obsahuje údaje o Floriánu

Aegidii (str. 169), Jiřím Nekožném (191), Janu Nepressiovi (267), Janu

Plevkovi (275), Matyáši Gryllovi (375), Ondřeji Hercyniovi (496) a jiných

humanistech. Významná je i kniha závětí 1599—1713, zvláště pokud podává zprávy

o knižním majetku. Tak je tomu v testamentu Jana P 1 e v k y, který odkazuje spisy

25 Praha UK: 65 E 4614. 26 Zatím byla známa jen z rukopisů 18. a 19. stol. Rukopis ze 17. stol. jsem nalezl

r. 1971 (srov. Zprávy JKF 14, 1972, str. 25). Podrobný rozbor nově objeveného rukopisu,

připravený do tisku r. 1972, bude patrně otištěn v dohledné době. — Popisovaný tisk

má signaturu UK: 65 E 4567. 27 Praha UK: 65 E 2136. 26 Praha ZK: TH 995. 29 Tamtéž TH 878. 30 Tamtéž TG 892. 31 O něm naposledy Acta Universitatis Carollnae — Historia Universitatis Carolinae

Pragensis XII 1—2, str. 111—123.

159



ZPRÁVY

Ulricha Zwingliho Matyáši G r y 11 o v i a také o ostatních knihách činí podrobné ustanovení (42b).

Exempláře sbírky Farrago I, II (1561, bez tit. listu) v Plzni (SVK) obsahují kritiku

některých básní, která je podána formou rukopisných marginálií. Čtenář v nich zaujímá většinou negativní postoj a k vyjádření nesouhlasu užívá často ironie. Toto posuzování se dotýká obsahové i formální stránky.

Výklad o významném žateckém humanistovi janu S t r i a 1 i o v i z Pomnouše, jehož

životopis byl sestaven podle nově objevených deníků a jiných zpráv, lze doplnit z ma

teriálu zjištěného dodatečně v Českých Budějovicích (OA). Jde jednak o Gedenkbuch

von Thomas Franz Wesely (1697), kde se referuje o nálezu Strialiova historického

záznamu v makovici městské věže,32 jednak o text listu psaný Strialiovou rukou

v knize konceptů 1573—1575 na fol. 162a, jímž děkuje budějovická městská rada

Jiřímu Bartholdovi Pontanovi za několik exemplářů zřejmě tištěného spisu, snad

jednolistu, nazvaného Pictura poeseos a věnovaného městu. Dopis doplňuje i zprávy o Bartholdovi, mezi jehož pracemi není dílo tohoto názvu uvedeno. Že se Bartholdus

kolem roku 1580 těmito náměty zabýval, svědčí komentář k záznamu o jiném ne

dochovaném dílku Poesis effigies v R 1, str. 145. Název Pictura poeseos je inspirován

Horatiovým výrokem Ut pictura poesis (Ars 361), na který se zřejmě naráží také

v dopise i jinak přeplněném citáty z klasiků a okázalou učeností. Byl sice odeslán

jménem rady, ale koncipován bezpochyby samotným S t r i a 1 i e m, nikoli Šimonem

Proxenem (t 1575), jak předpokládal Claudi, autor přípisku v konceptáři: „Ob dieses

Karmen nicht eine Arbeit des Stadtsehreibers, nachmaligen gelehrten Appellationsrats

Simon Proxenus a Sudetis ist?" Není ani třeba pomýšlet na jiného původce než

na S t r i a 1 i a, jehož autograf byl rozpoznán. Strialius, mistr wittenberské university,

bývalý hodnostář pražské akademie a zároveň jeden z nejvzdělanějších mužů, kteří se

kdy podíleli na městské správě v Českých Budějovicích,33 nepotřeboval zajisté ke kon

cipování tohoto dopisu rádce.

S t r i a 1 i a se týkají též podrobné údaje jihlavského českého kopiáře z let 1573

až 1577.34 Jihlavská městská rada projevila zájem o jeho písařské služby a z toho

vzniklý spor s českobudějovickou radou, dosavadním Strialiovým zaměstnavatelem,

trval po celý rok. Jihlavští, kteří získali Strialiův souhlas, vycházeli při vedení pře ze zásady, že ve svobodném (= královském) městě neexistuje překážka, pro kterou

by městský úředník nemohl měnit místo výkonu povolání podle své vůle. Materiál

o tomto sporu, do něhož zasáhla i vyšší instance, se stane podle možnosti podkladem

samostatného zpracování.

Osudy Jana G z u 1 i a jsou v R 2 sledovány pouze do doby universitních studií.

Proto je cenná provenienční poznámka v díle De conservando bona valetudine (Znoj

mo — dominíkáni 17. XI./2—28, V. Dokoupil—J. Vobr, Tisky 16. století..., Brno 1972,

str. 168, č. 656: M. Ioh. Gzulius ab Ober Glogau, arcis Pragensis gymnasiarcha a. 1608).

Bratislavský konvolut AL 17 489 [Miestne pracovisko MS), o jehož nálezu jsem se

před rokem zmínil,35 obsahuje jako přív. 14 frankfurtskou disputaci (1600) od Václava

Bersia (Persia), který se označuje Oderberg. Sil. (= z Bohumína). Falkenha(i)

nova 'ALxuóvkx (1604, přív. 46) jsou bohemikum věnováním Rhedernovi na

Frýdlantu, Liberci (a Závidově) a npóyQnpua (1603, přív. 52) dedikací Jaroslavu Smi

řickému. Jinde v konvolutu se vyskytují jména Ionas B o e m u s Neo-Titsch. Moravus

(z Nového Jičína), Hieronymus Coschwitz Cept. Moravus (ze Sobotína?; něm.

Zôptau), Christianus Heid ab Heidenthal Trutnov. Bohemus (1600, přív. 50). Tamtéž

32 Za upozornění děkuji dr. K. Pletzerovi. 33

Jihočeský sborník historický 42, 1973, str. 25. 34 Za upozornění děkuji pracovníku OA v Jihlavě Karlu Křesadlovi. 35 LF 96, 1973, str. 47. Tam Je též poděkování pracovníkům MS.

160



ZPRÁVY

je podepsán Ioannes Lucanus ze Svídnice, patrně příbuzný Augustina L. ze S., rektora školy u Vysokého kostela v Kutné Hoře (t 1597],

V Bratislavě jsem prohlédl také konvolut, který tam byl zapůjčen z Košic.36 Našel

jsem v něm dvě bohemika: Tobias S a 1 a n d e r : Carmen de sanctorum angelorum excubiis in honorem ... Wenceslai Budovetz a Budow, ... domini et promotoris sui ...,

scriptum, Pragae imprimebat Georgius Daczicenus 1591 (přív. 9) a Novis magisterii honoribus ... Iohannis H a g i i Iglaviensis Moravi ... gratulantur cives, convictores

et amici 9. Calend. Novemb., Wittebergae ... 1606 (přív. 13). První spis provázený verši Viléma Vostrovce z Královic je protikatolický. Autor

věnuje rozsáhlou část své básně obžalobě římské církve a zejména papeže, o němž

tvrdí, že je si vědom chatrnosti svých věroučných argumentů, a proto připravuje nové

válečné tažení ke zničení svých odpůrců. Žáci katolických škol jsou prý vedeni k tomu,

aby dovedli klamem a uskoky získávat důvěřivé lidi. K tomu účelu se katolické řády

vyzbrojily řečnickou dovednosti:

Verba Suitarum37 nigra peiora palude ut f allant, linguas erudiere suas.

Tyranství Říma způsobuje na všech stranách krveprolití a nenávist vůči zastáncům

evangelické viry:

Nostri odio Hispanus, Thrax, Dacus et Insuber ardent,

Martia Sauromatae nos petit basta feri.

Verše byly recitovány nebo aspoň určeny k recitaci, jak vyplývá z poděkováni poslu chačům v závěru.

Do druhého spisu přispěli čtyři rodáci z Jihlavy, a to M. Ludovicus C r ô s e I i u s,

Michael Krûger, Augustinus Fermanus a Paulus Schubert h. První dva stu

dovali lékařství. Fermanus, který se označuje jako Hagiův contubernalis et commen

salis, vzpomněl ve svých verších jeho příbuzných, zejména zesnulého bratra Laurentia.

V konvolutu jsou také příspěvky od Jana Mylia z Jihlavy (přív. 33) a Samuela

Hentznera ze Šternberka (přív. 43 J. Přív. 21 obsahuje životopisný materiál

o lehnickém rodáku Janu Brachmannovi, který je snad totožný s autorem spisu

TEQjrvótric illustr. principis . . . Petři Vok .. . cum descriptione . . . horti in Nova Urbe

Cromlow.,36 vydaného r. 1600 v Lehnici.

Mezi spisy, nalezenými v Olomouci, je Aleutnerovo Lyricorum carminum

'Ejtí5£iY|ia39 s básní věnovanou Martinu Kinnerovi na Loděnici a 6 knih W e s t h o

viových epigramů,40 v nichž je jmenován Rudolf II. i osoby, které se zdržovaly

na jeho pražském dvoře. Jedna báseň je věnována Westonii (Libellus quintus E 2b).

Konvolut velmi vzácných tisků z poloviny 16. stol. byl zjištěn v Liberci.41 V jeho

značně defektním základním tisku jsem rozpoznal dílo Pavla Kristiána z Koldína

Liber elegiarum, které bylo dosud známo z exempláře olomouckého, rovněž neúplného.

V obou případech schází titulní list. Název dila jsem r. 1965 zjistil v katalogu dráž

ďanské Landesbibliothek, jejiž exemplář byl zničen za války42

36 Městské M; svazek neměl dosud signaturu. Na tento konvolut mne laskavě upo zornil dr. Ján Čaplovič, který mně také umožnil jeho prohlédnutí.

37 (]e}suitarum\ srov. též LF 92, 1969, str. 155: turpes ... Suitae. Též Jinde. 38 Podrobněji LF 92, 1969, str. 147. 39 SVK: 24159. Dosud bylo toto dílo známo jen z ciziny (LF 94, 1971, str. 223). 4° SVK: 24162. 41 Severočeské M: 206/73 (zatím jen přírůstkové číslo). Za upozornění na tento

svazek i další literární památky děkuji dr. Nuskovi. 42 Zprávy JKF 9, 1967, str. 11 n.

11 — Listy filologické 161



ZPRÁVY

C o 11 i n ů v spis Carmen de sponsalibus Nicolai a Rubra Aquila v témž konvolutu

je provázen autorovým rukopisným věnováním Vítu Traianovi. Kromě toho obsahuje svazek další vzácné exempláře.

Dvě Geleniova vydání antických spisovatelů (Flavius Josephus a Plinius] cho

vaná v Liberci (inv. č. 1312 a 1363) obsahují rukopisné vlastnické i genealogické

zápisy prózou a veršem od Jakuba H rab a e a, Simeona Didacta (1312) a Mar

tina Galii Černovického (1363). Galii zařadil mezi své záznamy, z nichž lze do

plnit životopisná data o něm, též opis Campanových veršů.

Žitavský konvolut Pg 8° 273 (Christian-Weise-B) náležel kdysi Jiřímu Chudé

c i o v i, jak je patrné z toho, že obsahuje jeho díla i spisy jemu věnované především

od Campana. Svazek byl Částečně znám, ale některých jeho unikátních tisků nebylo

náležitě využito.

Zprávy o zhořelecké knihovně (obsahující též bohemika) lze doplnit poukazem

na brožuru: Die Oberlausitzische Bibliothek der Wissenschaften zu Gôrlitz, heraus

gegeben von den Stâdtischen Kunstsammlungen, Gôrlitz, Zittau—Gôrlitz s. a.

Proslulá gymnasiální knihovna v saském Freiberku43 chová vedle svědectví o Janu

H o n o r i o v 1 Loketském a jiných humanistech z českých zemí velké množství svazků,

věnovaných českými exulanty. V rukopisném katalogu Elenchus librorum, quibus biblio

theca Freibergensis publica anno Christiano 1631 et sequentibus studio et opera biblio

thecariorum juit adaucta, consignante M. Andrea Mollerò Pegavio, scholae p. t. con

rectore et poeta Caesareo, který obsahuje nejstarší souhrnné zprávy o tomto knižním

bohatství, upoutá pozornost především záznam o českém exulantu, dárci 6 knih:

Herr ... (jméno vynecháno], exul Bohemus, hat am 20. Dezember ... verehret: 1] Lip

sius De constantia, 2) Enarrationem Chytraei in Matthaeum, 3] Examen Philippi,

41 Omnium gentium mores, leges et ritus Boemi, 5] Meditationes Savonarolae, adiun

gitur consolatio pusillanimi, Blosii, 6) Psalmos Davidicos Campani. K datu věno

vání 20. 12. lze podle souvislosti doplnit letopočet 1631. Kniha č. 2 je ztracena, ostatní

se zachovaly pod těmito signaturami: č. 1: XI 4° 4; č. 3: III 8° 52; č. 4: X 12° 6; č. 5:

V 12° 3; č. 6: XII 12° 4. Pod stručným zápisem o knize č. 3 se skrývá autorství Me

lanchthonovo, autorem knihy č. 4 je Ioannes Boemus Aubanus. Že knihy patřily téže

osobě, svědčí také heslo Dabit Deus his quoque jiném (jde o citát z Verg. Aen. 1, 199)

v knize č. 1, 3 a 6. Vepsal je patrně poslední majitel, který knihy daroval freiberskému

gymnasiu, a to snad až v období exilu; tak lze totiž zdůvodnit volbu citátu. Předtím

náležely knihy různým vlastníkům: č. 1: na zadním přídeští I.V.C.P., 1608 a znak,

č. 3: Sum Pauli Favorini, č. 6 na deskách A. R. P. 1612, na titulním listě již téměř ne

čitelné zčásti škrtnuté věnování od Campana: Ornatissimo domino Alexandro

C h el o ni o Prachaticeno, opt. art. baccal., scholae Taborenae rectori, amico dilecto ...

dědit autor. Adresát této dedikace je bezpochyby totožný s Cheloniem či Chelonianem,

jehož životopis je uveden v R 2, str. 383. Varianta jeho příjmení (v R 2 neuvedená)

začínala snad písmenem R, protože iniciálové supralibros s letopočtem jen o rok poz

dějším než impressum dal pravděpodobně pořídit Chelonius sám; první a poslední

písmeno jeho jménu vyhovuje: A(lexander) P(rachaticenus). Posledního majitele uve

dených 6 knih před jejich odevzdáním freiberskému gymnastu nelze podle uvedených

údajů určit. Měl patrně zájem na utajení svého jména, o čemž svědčí anonymní zápis

katalogu i stopy po odstranění (vlastnického?) záznamu v knize č. 4.

Aristotelovy spisy [Venetiis ... 1568) věnoval r. 1632 gymnasiu Jan Kechl (Kôchl)

43 Srov. H. C. Neumann, Kostbarkeiten aus Freibergs âlterster Bibliothek, Reihe Freiberger Bilder, Heft 6, Freiberg s. a.

162



ZPRÁVY

z Hollensteinu44 (XII Fol. 163), Platonova díla (nXàxwvoç óbravta xà owÇôfiEva, Stepha novo vydáni z roku 1578, XII Fol. 153) darovala r. 1659 Anna Kateřina, dcera Lukáše

Karbana z Volšan, kdysi sekretáře České komory a člena rady na Novém Městě

pražském. Obsáhlé latinské věnováni, vepsané kaligraficky na pergamenovém listě,

přilepeném k zadní předsádce, kde je také barevné vyobrazeni znaku, lze samo o sobě

považovat za literární práci. Jejím námětem je chvála knih a bibliofilského snažení.

Tento projev, oplývající citáty a užívající řeckých slov v latinském textu, koncipoval asi Karban sám, když projevil přání, aby po jeho smrti byla kniha na jeho památku darována městu, které bylo jeho útočištěm v exilu.

Simeonu Humberkovi z Humberka patřil prvotisk listů Eneáše Silvia z roku

148145 (XII Fol. 53). Od Humberka pochází asi záznam verše:

Implacata meos cum Parca resolverit artus,

spiritus aetherei transvolet astra poli

a heslo Spero post tenebras lucem. Z Humberkova majetku je i Chytraeova kniha

Viaticum, 1602 (IV 8° 57) s iniciálovým supralibros S.A.H. a letopočtem 1603.

Bohemikum je též exemplář knihy Wolfii ... lectionum memorabilium ... centenarii

XVI ..., Lauingae ... 1600 (X Fol. 35) s věnovacím přípisem:

Hune librum dono chari patris aere redemptum

a me subseripto haec bibliotheca capit.

(podpis v abl. závislém na předl, a ve verši:) M. Georgio Kuhn, pastore ecclesiae

Colmnicensi's (= Colmnitz u Freiberka) die XII. mense Augusto anno 1644. U slov

chari patris je připojena hvězdička odkazující k poznámce, která se týká pisatelova otce: Videlicet M. Michaelis Khun, olim rectoris de schola Schlaccowerdana Boie

morum (= v Ostrově u Karlových Varů] per 32 annos optime meriti. Iniciálové supra

libros M. M. K. F. s letopočtem 1620 dal tedy pořídit ostrovský rektor Michal Khun.

Z monogramu vyplývá, že pocházel z místa, jehož jméno začíná písmenem F.

Ve freiberské knihovně jsou i svazky, které nás zajímají svými vlastnickými zá

znamy z předbělohorské doby. Ve spisu Commentarius brevis ... per F. Laurentium

Surium Carthusianum ..Coloniae ... 1568 (X Fol. 63) čteme: Sum mei Caspari Cro

p a c i i a Kozinecz. Emptus Pragae XXX grossis albis . . . 1570. Jiným typem písma,

které nelze bezpečně označit za Cropaciovo, se vlastník ztotožňuje s citátem, odsuzu

jícím toto dílo: Mích. Boiemus in orat. de Augusto electore Saxoniae, p. 123: Quid

aliud sunt Surii libri quam merae et impudentes calumniae.

Polanovo Syntagma, 1610 (III 4° 164) obdržel r. 1612 Dr. Matthias Hoě ab Hoëneg,

superintendens ecclesiae Germanicae in regno Bohemiae, od Jáchyma z Těchenic.

Překvapuje devótní tón věnování tohoto významného příslušníka české šlechty luter

skému knězi, který ne právě taktně zasahoval do vývoje školských a náboženských

věcí v Čechách (domino patrono suo gratioso amoris et honoris gratia).

Mollerův katolog nás seznamuje se jmény dalších dárců knih: Daniel Raudnitzky

von Profinitz, Burger der Alten Stadt Prag,46 M. Daniel Wratislawsky Neobole

slavianus, civis consularis Palaeo-Pragensis, Abraham Engel von Engelsberg, Burger

meister der Alten Stadt Prag ..., Jonathan Bohutsky von Granicz, Georg P r e u fi,

44 R ho neuvádí. R. Schmertosch von Riesenthal, Adelige Exulanten in Kur sachsen nach Urkuňden des Dresdner Hauptstaatsarchivs, Vierteljahrschrifí jiir Wappen

Siegel- und Familienkunde 30, 1902, str. 122, č. 98. 45 Hain-Copinger 151. 46 R. Schmertosch (jako v pozn. 44), str. 164, č. 180: D. R. von Brzezniz.

u. 163



ZPRÁVY

Johann Luckschan von Luftenstein, Johann von K r a 1 i t z, Kaiserrichter zu Satz

[sic).47

Při předchozích cestách do zahraničí Jsem nalezl literární práce exulanta Víta J a

k e š e, rodáka z Přerova. Informace odtud čerpané doplňuje fascikl48 Jakešových žá

dostí o podporu, adresovaných městské radě ve Freiberku (Freiberg Stadtarchiv: Akten

AA Abt. VII, Sekt. IV, No. 3, Band I, Unterstiitzung auswartiger physischer und ju ristischer Personen, 1554—1669, 15). Z nich poznáváme, že u Jakeše nastal souběh

všech nepříznivých okolností, které ztrpčovaly exulantům pobyt v cizině: stáří (r. 1644

píše: exilium ... vicennale ..., aetatem ... septuagenariam], chudoba, nemoci, ne

schopnost k manuální práci a neznalost německého jazyka. Způsob, jak si opatřoval

peníze na živobytí, hraničil se žebrotou [indultu colligendarum nomine meo eleemo

synarum ad valvas templorum]. Jediným zdrojem obživy byla pro něho literární práce v latinském jazyce, ale své spisy, jejichž vytištění bylo relativně nákladné, těžko od

býval. Zasílal proto současně větší počet exemplářů městským radám s prosbou o od

měnu. V Drážďanech získal příznivce, k nimž patřil i dr. Matyáš H o ë z Hoënegu,

a snažil se získat podporu také od freiberských měšťanů.

Zapomenutou Volfovu studii o pobytu někdejšího žateckého děkana Jana Regia Zal

kovského49 ve Freiberku obsahují Mitteilungen des Freiberger Altertumsvereins 46, 1910,

str. 95 n.50

Báseň Matouše Collina [Precatio Dominica) čteme ve spisu, jehož titul zní:

Hymni aliquot sacri ... a cantore Parthenopolitano (= Magdeburg) Martino Agricola

... compositi, adiectae sunt ... precationes ... collectore Georgio Thymo (1552;

Zwickau Ratsschulbibliothek 2.7.39). Tamtéž (28.10.16) je spis Pratum evangelicum

(1616) od Kašpara Cunrada,51 kde jsou přetištěny a přeloženy do němčiny verše

Prokopa Lupáče [Brevia argumenta, 1568) a Tomáše Mi tise (Synopsis, 1586).

Zjištění, že by latinské verše českých autorů vyšly ještě v humanistickém období

v německé parafrázi, jsou dosti vzácná (jestliže nehledíme k případům, kdy autoři

německé národnosti vydávali v českých zemích paralelně latinské a německé básně).

Dílo obou zmíněných autorů, Mitise i Lupáče, chválí Cunradus v prozaické předmluvě,

datované ve Vratislavi 13. 4. 1616.

Prozaická Encomia Bohemorum z let 1619 a 1621, ironické chvály Čechů, které čteny

pozpátku dávají opačný, autorem chtěný smysl,52 byly považovány od roku 1908 podle

výzkumů Volfových za dílo Michala P ě č k y z Radostic. Jsou obsaženy i s veršovaným

dodatkem také v díle M. lohan. Philippi Ebelii Gissensis Epigrammata ..., Ulmae ...

1623 (Zwickau Ratsschulbibliothek). Pěčku jako autora vydavatel neuvádí. Protože tuto

práci zařadil do oddílu, uvedeného slovy: Hic ecce adiungo authorum aliorum alia,

možnost Pěčkova autorství nevyloučil, ale oslabil připojeným údajem: (Encomium Bohe

morum) dictum anno 1619 a Iesuítis, ut creditur, Moltzheimensibus. Věc tím ovšem

rozhodnuta není.

K dříve uvedené literatuře, týkající se Bílé hory, patří svými některými částmi též

Tropaea parallela veterum Boicae gentis heroum ...a collegio Soc. lesu Monacensi,

Monachii ... 1623 (Zwickau Ratsschulbibliothek 6.6.24 přív. 6).

Mikuláš Reusner, o němž pojednává R 4, str. 308 n., sestavil též spis Hodoepori

17 V R sub Eliscinius (2, str. 101). 48 R 2, str. 418, uvádí pouze dva dopisy do „Freiburku". 49 R 4, str. 301 n. 50 Na bohemika ve freiberské knihovně mne upozornil její bývalý správce studijní

rada Doring, fascikl o Vítu Jakešovi mi předložil freiberský archivář Ufer, jimž při této

příležitosti projevuji svou vděčnost. 51 Jeho jiné bohemikální spisy v R 1, str. 516. 52 O takových carmina reciproca (c. palindroma, versus cancrini, retrogradi) viz

Zprávy JKF 7, 1965, str. 19 n., č. 24.

164



ZPRÁVY

coTum sive itinerum totius fere orbis lib. VII, který byl vydán péčí jeho bratra v Ba

sileji r. 1580 (Erfurt, Wissenschaftliche Allgemeinbibliothek Lr 2605). Obsahuje kromě

jiného několik popisů cest od Kašpara Bruschi a, Celtovu báseň Iter Noricum

se zmínkou o Olomouci (str. 390), elegii Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic

De peregrinatione sua ( Bis septem o animae..., str. 70) a dále tato pro nás významná díla: P. Rub i g ali i Pannonii Iter Byzantinum sive Constantinopolitanum (93), C. Ursini Velii Iter Posoniense (385), Hieronymi O sii Turingi Iter Styrium s po

pisem cesty Čechami (412), Ioachimi Edelingi Pomerani Iter Pannonicum (419), Davidi Sigemundi Cassovii Iter Germanicum et Sarmaticum (582). Edelingovo

dílo je proti samostatnému vydání z roku 157153 (které má též SVK v Olomouci) zkrá

ceno a pozměněno. Jeho popisu cesty Čechami se podobá odpovídající část Osiova

štýrského hodoeporika, kde se jízda od saských hranic přes Knínickou horu (Naklé

řovská výšina), Ostí nad Labem a Lovosice do Prahy tíčí takto:

Et Gnynsco tandem superato monte54 subimus

Ausichii portas nocte, Boeme, tuas.

Concretum giade per jauces imus ad Albim,

qua Labasichii culmina sparsa iacent

et loca multa cito transimus et oppida curru, clara suis donec Praga recepii agris.

Stejně jako Edeling mluví i Osius o setkání s učenci v Praze. Zajímavá je také jeho zmínka o Českých Budějovicích. i

Pro životopis již často zmíněného Matouše Z u b e r a je důležité souborné vydání

jeho veršů, dochované rovněž v Erfurtu: Matthaei Zuberi Istro-Neuburgensis Palatini

(= Neuburg a. d. Donau), poetae laureati melissei, poematum literato orbi theatro

exhibitorum pars prima, Francofurti typis Ioann. Friderici Weissii, impensis Ioannis

Ammonii 1627. Téhož roku vyšla ve Frankfurtu i pars altera. O vydání těchto sbírek

ze Zuberovy pozůstalostí se zasloužila jeho manželka Regina rozená Delzerová. Po epi thalamiích k jejich svatbě 23. 4. 1616 v Sulzbachu následují epicedia Zuberovi (t 19. 2.

1623 v Norimberku ve věku 53 let). Zuberovy vlastní verše, uveřejněné v dalších od

dílech, byly dosud známy jen zčásti. Jsou určeny Rudolfu II., Salomonu Frence

liovi, Bartoloměji Biloviovi (polemika), Janu Jeseniovi, Westonii a je

jímu manželu Janu L e o n o v i, pražskému lékaři Simonu S i m o n i o v i, Martinu B a

cháčkovi, vydavateli Westoniiných básní Jiřímu Martinlovi z Baldhofen,. Ru

dolfovým dvořanům Hieronymu Arconatovi, Janu Barvitiovi a Jakubu C h i

marrhaeovi, pražskému typografovi Mikuláši Strausiovi a jeho manželce Lud

mile, Kašparu R e i n e 11 ov i z Chebu ( Reinelio hodie ordinato: Excipe pastorem

plausibus, Egra, novum), Davidu Lippachovi a Helwigu Garthovi, německým

kněžím na Starém Městě pražském, Křineckým, Tychonovi de B r a h e a zejména

Albertu Janu Smiřickému. Vedle veršů již dříve citovaných, v nichž se praví, že

Smiřický překonává štědrostí odměn očekávání svých klientů (Exspectata fuit..., srov.

LF 92, 1969, str. 160), upoutá pozornost také báseň, která zřejmě provázela některou

z Opsimathových českých prací, vydaných asi v době mezi úmrtím Alberta

Václava (1614) a Alberta Jana ze Smiřic (1618). (M. Bohatcová, LF 80, 1957, str. 74—81

ani Knihopis 1406, 6633—36, 16 053 takové Opsimathovo dílo neuvádějí.) Zuber, sám

Němec a latinský básník, oceňuje zásluhy Smiřických o povznesení českého jazyka

i literatury a povzbuzuje Alberta Jana, aby v této chvályhodné tradici rodu pokračoval:

53 Srov. LF 94, 1971, str. 220. 54 Tamtéž str. 221 a 220.

165



ZPRÁVY

Quando per illustres Slavonica lingua dynastas materia voluit latius ire sacra,

Smirzicia elegit binos e gente patronos,

qui tamen, heu, jatis succubuere citis.

Sanguinis ecce huius superabas tertius haeres,

ne tam praeclarum desereretur opus.

Tunc virtus ergo alma suo favitore carebit,

nullus ei reliquus quum solet esse locus.

Tuto habitat tecum, Smirzici, ea diva, benignum tam facilem haud alibi (novi] habet illa larem.

Hoc scit Opsimathes. Tu taliter, inclyte baro,

sermoni patrio perge /avere tuo.

Opsimathes je při jiné příležitosti nazýván t<òv ovvToocnjpííov operosissimus.

Touto charakteristikou naráží patrně autor na jeho redaktorskou činnost při vydávání

Kalvína. Dále říká, že Opsimathes oslavuje rod Smiřických recocto opere. Jak víme

z článku Bohatcové, odpovídá to zcela stylu Opsimathovy práce. — Některé verše vě

noval Zuber svým přátelům na Slovensku, kde pobýval [Re ut ero Schemnicensi,

hospiti suo Novosolii...). Českých měst se týkají básně Ad Egram, regiae Bohemorum

coronae urbem, a Infructuosa poetarum itio Pragam, kde si autor stěžuje, že Praha

nedává básníkům hmotnou odměnu, nýbrž jen pouhé tituly. Naráží zřejmě na koruno

vace básníků na Rudolfově dvoře.

Podle sdělení z Gothy55 přispěl David Crinitus do Reinecciova56 díla Regum

Spartanorum ... familiae, Lipsiae ... 1573, sign. H 5071 (6) dvěma básněmi [Quali

Spartani celebrentur ..., Quae mihi, Reinecci, ...) a Tomáš Mitis do známé Helmoldovy

Chronica Slavorum57 verši datovanými v Praze VII. Cal. VII.br. (= 26. 8.) 1580.

Významný srovnávací materiál byl zjištěn ve Schleusingen. Prameny tam nalezené

potvrzují a doplňují závěry mého článku Lateinische Gelegenheitspoesie in den bohmi

schen Landern und in Deutschland im 16. und 17. Jahrhundert (LF 91, 1968, str. 151).

Údaj o původu Bartoloměje Bil o vi a ze Stendalu v Pomořansku (R 1, str. 207)

překvapuje proto, že Ortsbuch z r. 1930 žádné takové místo neuvádí. Bilovius se na,

zýval Semno [obyvatelé povodí Sprévy a Havoly) nebo Palaeornarchicus, což ukazuje

na Stendal ve Staré Marce. Jeho původ bylo možno důkladně osvětlit studiem přímo

v tomto městě, kde jsem sice nemohl nahlédnout do spisů, ale do téměř úplného

dobře uspořádaného souboru regionální literatury. Podle knihy L. Gotze: Geschichte

des Gymnasiums zu Stendal, 1865, byl Bartoloměj Bilovius synem Stephana Bůlowa

původem z Gardelegen, který se stal kollegou na stendalském gymnasiu (první zmínka

1575), r. 1581 diákonem při kostele sv. Petra tamtéž (t 1. 8. 1591). Biloviova literární

činnost je v jeho rodišti málo známa, jak svědčí slova týchž dějin stendalského gym

nasia: „Bei der Seltenheit von Bilovius Gedichten vermag ich nur dies eine Distichon

anzufůhren..." (následuje citát). Rukověť, která zachycuje pouze bohemika, uvádí

17 Biloviových spisů, heslář pro dodatky ještě tři další. Jen sbírek epigramů vydal

několik desítek. Gotze uvádí také podrobné údaje o Kašparu Stolshagiovi až

do doby jeho odchodu do Jihlavy. Od tohoto data máme o něm již mnoho zpráv z do

mácích a rakouských pramenů.58

55 Za tuto zprávu děkuji H. Clausovi (Forschungsbibliothek). 56 O jeho vztazích k Čechám naposledy J. H e j n i c, Bohemikum zdánlivě nebohemi

kální, Vědecké informace — Supplément 6, 1973, str. 5—26. 57

Výtisk má též Praha UK: 22 B 230. 58 Vzhledem k tomu, že jsem v tomto sdělení spojil zprávy o nálezech ve velkém

počtu různých míst, mohu poděkovat těm, kdo mně studium usnadnili, jen souhrnně. Jmenovitě jsem uvedl pouze ty pracovníky, kteří mne upozornili na konkrétní materiál.

166



ZPRÁVY

Při této příležitosti upozorňuji na nález básně Jana Keplera, kterou napsal za svého

pražského pobytu Melicharu Mathebaeovi Bohdanečskému. Obsahuje autobiografické

zprávy a je dokladem dosud neznámých osobních vztahů. Bude o ní pojednáno v samo

statném článku.

De renascentium litterarum monumentis RÉSUMÉ

JAN MARTINEK

Diversarum bibliothecarum thesauros, quos mihi et Pragae degenti et apud exteros

peregrinanti videre contigit, paucis laudavi et descripsi. Neque tamen virorum erudi

torum, qui bibliothecis praesunt, merita in me collata debitis laudibus ornare institui, quia in tali enumeratione (quod iam antiquos re expertos esse audio] difficile non

aliquem, nefas quemquam praeterire. Eos itaque honoris gratia nominavi solos, qui me de ignotis fontibus monuerunt.

167



Humanistica

Documents

Transcript of Humanistica