Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague
HumanisticaAuthor(s): JAN MARTÍNEKSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 97, Čís. 3 (1974), pp. 156-167Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23459974 .
Accessed: 10/06/2014 20:06
Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp
.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].
.
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.
http://www.jstor.org
This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
ZPRÁVY
a barbarikem (importy, nálezy mincí ap.) budou zachyceny pouze v textové části
černobílými mapkami. Rukopisy musí být
dodány pražské redakci v první polovině roku 1975 (nejpozději do 30. června 1975). S odevzdáním sektoru M 33 (Praha) v řadě Tabula Imperii Romani do tisku
lze tedy počítat někdy v roce 1976. Zá
věr konference „Římské importy v Ce
chách a Tabula Imperii Romani" tvořila
zpráva doc. dr. J. Wielowiejského o přípravách na vypracování úseku M 34
(Krakov).
Jan Bažant
Humanistica
Tento soubor nálezových zpráv o průzkumu humanistických bohemik v různých mís
tech navazuje na předchozí podobná sdělení. Zatím se spokojuji pouhým upozorněním na nově objevený materiál nebo nanejvýš jeho stručnou charakteristikou. Jestliže se
k tomu naskytne příležitost, budou rozboru zvlášť významných literárních památek
věnovány samostatné články. Toto sdělení je uspořádáno podle míst a ústavů, materiál
nalezený v témž ústavu je seřazen v podstatě chronologicky. Před sedmi roky, tedy v období nejsoustředěnějšího úsilí o pokud možno úplnou
registraci zahraničních bohemik, bylo ukázáno na konkrétních případech, že nelze za
pomínat na domácí a dokonce ani na pražské prameny.1 Jejich průzkum přinesl i nyní
další výsledky.
Výčet spisů Kašpara Ladislava Stehlíka (Acanthis)2 doplňuje epithalamium, vy
dané pod názvem: Carmina gratulatoria in honorem Christophori Sommer, civis Pils
nensis optime de re publica meriti, sponsi, et nobilis ... virginis Lidmillae Kassparko
viae a Palatin, ... Ioannis Kassparek, civis Pilsnensis primarii, relictg filiç, sponsae,
dum ad XII. Kal Feb. anni 1597 ... nuptiarum ritus peragerent, veteris amicitiae ergo
decantata per Gasparem Ladislaum Stehlicium Pilsnensem. Ingolstadii 1597? Stehlík
tedy vydal toto dílo v místě, kde se zdržoval na studiích. Pozoruhodný je exkurs
o účastnících svatby z blízkých míst i ze vzdálené ciziny:
Una omneš gaudent, quos ad connubio laeta
Hercynio e tractu sors obtulit, inclyta sive
moenia Czechiacae recolant de more Casurgis, sive procul tumidum despectent pontibus Albim,
qui Muldam Misamque bibunt, quos agmine dulci
educat et tortis Ister liquidissimus undis
percurrit, quos Sarmaticis in finibus ornát
Quadorum venie(n]s opulentis Vistula terris
et quos Bradaviae Clabavae quoque flumina pascunt...
Bohemikum pouze místem vydání [Pragae Bohemorum ty pis Georgii Dacziceni 1610)
je Epigrammatum ... xáůap,pa 4 od Matthaea Z u b e r a, který měl jinak živé styky
s českými humanisty, jak je patrné z předchozích sdělení i z dalšího obsahu této
zprávy. Téže povahy je dílo Parentalia5 z roku 1613 od Ennia Ziegemaria z Gos
laru [Pragae typis Danielis Sedesani}.
1 LF 90, 1967, str. 184 n. 2 Rukovët humanistického básnictví 1, Praha 1966, str. 30 n. Toto dílo se bude
nadále citovat pouze R (+ číslo svazku), zkratky ústavů jako v R. 3 Praha MA: 2 B 435. 4 Tamtéž 2 B 275 přív. 10. 5 V témž konvolutu přív. 17.
156
This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
ZPRÁVY
Významný je podíl autorů, kteří působili v českých zemích, na rozsáhlém spisu,
vydaném k Matyášově volbě a korunovaci na římského císaře: Corona imperialis hoc
est vota et congratulationes diversorum auctorum in electionem et coronationem
Matthiae, Rom. imper semper Augusti ..., eiusdemque ... coniugis Annae ... anno
1612 Moenojrancoìordiae ... peractam ... Bern. Praetorius coilegit, recensuit,
coniunctim edidit ... Nurembergae ... 1613.6 V oddílu Vota et congratulationes čteme
jména: Ottho M e 1 a n d e r, Elisabetha Ioanna W e s t o n i a, Ioannes Kepler, Petrus
F r a d e 1 i u s, Daniel Melsnerus Comothaw. Boemus, Nie. M a i u s, Ioh. C a m
panus, Ioh. Steinmetzius Secundus [phil. et med. D., reip. Lithomericensis
medicus ordinarius), Melchior Agricola. Dále jsou tam anonymní verše a Collegio
Societatis lesu Pragae. Prozaický doslov je datován takto: Scrib. Pragae Vienna ab aula
imperiali redux ac porro reliquo itineri ad Musas nostras Noricas intentus VII. Eid.
Mart. Iulianas 1613. Pořadatele díla Bernarda Praetoria uvádi R 3 pouze jako
autora tří bohemikálních příspěvků. F r a d e 1 i u s otiskl ve sborníku Corona verše
na Matyášovu počest, které vyšly o rok dříve samostatně pod názvem Plausus (No
rimbergae ... 1612/. Toto dílko jsem nalezl r. 1967 ve Vidní.7
Za zcela výjimečný zjev lze pokládat zastoupení téhož spisu (Carmen in renova
tionem senatus z r. 1615 od Bochaufia) čtyřikrát v témž konvolutu.8 Jde asi
o zbytek autorských exemplářů.
Dvě universitní disputace, konané r. 1619 za předsednictví M. Campana, doložené
dosud jen stručným zápisem v brněnském rukopisu Cerroniho, poznáváme nyní z úplně
zachovaných původních exemplářů. Jde o disputaci Mikuláše L u t e o 1 y Theoremata
de Iride et cometis a Jana G e 11 e r a Theses de facultatibus animae rationalisé Prvni
je věnována předním měšťanům v Litoměřicích, z nichž jmenujeme aspoň Pavla
Stránského, a významným představitelům kulturního života tamtéž, mezi nimiž
je uveden i rektor litoměřického collegia, druhá Kautským z Jenštejna a radním
v Kutné Hoře, na prvním místě císařskému rychtáři Václavu S i x t o v i ze Zvířetína.
Věnování jsou významná nejen tím, že dokládají vztahy autorů k vynikajícím osobám,
nýbrž také pro přesné údaje o postavení resp. zaměstnání adresátů dedikací v době
vydání uvedených spisů. Luteolova disputace obsahuje kromě toho verše, v nichž se
zdůrazňuje nerušený běh universitních studií v Praze i za války. Tento námět byl
v universitních publikacích té doby zvláště oblíbený.10 V závěru je doporučující báseň
M. Jana S i c t o r a Rokycanského.
K těmto universitním spisům se řadí také gratulační sborník k promocím 3. 10. 1619,
známý dosud z neúplného a nepřesného opisu Jana Jeníka z Bratříc.11 Podle zjištěného
úplného tisku12 můžeme rozmnožit výčet autorů v R 1, str. 325 o tato jména: Vene.
Stephanus, Nic. Troilus, Dan. B a s i 1 i u s, Georg. Bergeru s, Paul. Rudi n
g e r, Ioh. G a 1 e r i n u s.
Z nově nalezeného původního tisku lze doplnit také neúplné údaje Cerroniho o další
L u t e o 1 o v ě disputaci, konané 4. 12. 1619 za předsednictví Daniela B a s i 1 i a
z Deutschenberka a vydané ještě téhož roku pod názvem Tertia disputano physica
de motu coeli13 v Praze u Sessia. Je věnována sedmi mecenášům a přátelům autoro
vým, především Jakubu Iacobaeovi.
6 Praha MA: 2 B 275 přív. 18. 7 Srov. LF 91, 1968, str. 305. » Praha MA: 2 B 131. 9 Tamtéž 2 B 297 přív. 6 a přív. 9. 10 Acta Universitatis Carolinae — Historia Universitatis Carolinae Pragensis, 1966,
VII 1, str. 123. 11 Praha KNM: V D 6, sv. 2, str. 312. Jeník výslovně uvádí, že některé básně vynechal. 12 Praha MA: 2 B 295 přív. 2. 13 Tamtéž 2 B 300 přív. 11.
157
This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
ZPRÁVY
Pobělohorských událostí se týká Querela régis Bohemiae, das ist erbármliche Klage, welche der Konig von Bôhmen Fridericus auff dem Wege gejiihretM Spisek je zakon
čen anonymní latinskou básní o proměnlivosti osudu. Bělohorského vítěze oslavují latinské spisy Maximiliano, Boiorum duci, Bohemorum victori iuventus poetica Mona
censis, Monachii ... 162115 a Panegyricus ... Maximiliano ... e bello, quo impérium
pacavit, Austriam superiorem Caesari vindicavit, injeriorem hoste liberavit, Bohemos
acie vicit et Pragam, regni caput, occupavit, revertenti dictus ab Urbano F r e i d e n
reich Bavaro iure consulto, Moguntiae ... 1621,16 s verši, jejichž autorem je Ioachi
mus M e y c h e 1. Letáky a politické brožury z této doby, s nimiž jsem se při prů
zkumu setkal, jsou psány převážně německy.17 Přestože Komenského latinské verše z T i t o v a spisu Disputatio de ... summo
bono ( 1612 )18 publikoval A. Truhlář, České museum filologické 5, str. 305 n., a po něm
J. Kvačala, Korespondence Jana Amosa Komenského, Praha 1902, str. 176, nebylo této
disputace využito v R 3 pro heslo L i t o m i 1. Stane se tak až v dodatcích. Teprve tam
bude možno z důvodů, uvedených v předmluvě k R 4 (str. 7), zařadit popis celého
tisku, který bude s. v. Titus, a ovšem také heslo K o m e n s k ý.19
Podobným námětem, jako Titus v Herbornu, se zabýval v Praze 7. 7. 1615 M. Geor
gius Lucas Z a v i s s i u s. Disputaci, nazvanou Agathologia ... seu doctrina ... de
summo bono,20 jejíž věnování Slánským z vděčnosti za podporu při studiích je dato
váno na škole u sv. Štěpána na Novém Městě pražském 20. 7. 1615, doporučil čtenářům
svými verši M. Iohannes Matthiades Caupilius Tynensis, který přitom vzpomněl
Hérodotova vypravování o Kroisovi a Solónovi:
Felix ante alios vult dicier ore Solonis
regales Croesus Lydius inter opes .. .21
Téhož roku vydal jako alumnus koleje Všech svatých v Praze Jan Zytkonides z Poděbrad svou prvotinu (rude ... mei tyrocinii specimen)22 nazvanou Crux jlorumP
dílo psané v hexametrech a doporučené čtenářům verši M. Jana Campana a M. Jana
Rokycanského z Kouřimě.24 Druhý z doporučovatelů se podepsal jako praeceptor
autoris, protože byl v době Zytkonidových studií rektorem litoměřického collegia, jak
vyplývá z R 4, str. 340 (Rokycanského rektorské působení 1610—1615) a ze Zytkonidova vlastního doznání: ... si beneficentiae atque ofjiciis, quibus [sing)ulariter citra omnem
assentationis suspicionem per (qua)driennium cum semisse exactum in collegio Lydo
(me)rzieensi exceptus sum, qualemqualem vicem repen[áer)em (písmena v závorkách
restituuji text, porušený seříznutím listů). Námět spisu, věnovaného významným měš
ťanům pražským a litoměřickým, autorovým mecenášům, mezi nimiž jsou Valentin
Kochan z Prachové a Pavel Stránský ze Záp, je naznačen v úvodních verších:
Crux causaeque crucis sub eaque deinde levamen // iustorum mihi Carmen erit .. .
14 Tamtéž 2 A 177 přív. 8. 15 V témž konvolutu přív. 12; též Praha Strahov: AA XIV 14 přív. 19. 16 Praha MA: 2 B 328 přív. 3; též 2 B 294 přív. 44. 17 Tamtéž 2 B 19, 2 B 314. 18 Praha KNM: 59 F 9. 19 Srov. L. Forster, German Lije and Letters, New Series 19 (1966), str. 316.
Počet latinských veršů Komenského a latinských básní jemu věnovaných je ovšem vzhledem k celkovému rozsahu jeho díla nepatrný, ale to nezbavuje povinnosti toto heslo v dodatcích R uvést.
20 Praha KNM: 59 D 26. 21 Absence záznamu o těchto verších v R 3 dokazuje, že tisk nebyl znám. 22 Přísoěvky do prací jiných autorů však Zytkonides psal již dříve. - 23 Praha KNM: 49 G 3 přív. 8. 2i Tyto verše nejsou registrovány v R 1 a v R 4.
158
This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
ZPRÁVY
Tugurinův spis ldaea concordiae, vytištěný v Praze r. 1577 a věnovaný Chru
dimským,25 není tak pozoruhodný rozsáhlou básní na uvedený námět, která byla
ostatně pojata do souborného vydání Partis epicae ... libri quatuor, jako dosud ne
známými průvodními verši. První příspěvek je nadepsán M. M. M. A. D. Další veršované
skladby podepsali M. Bartholomaeus H a w 1 i k Rokyczanus, Matthias R o m e n e c
a Martinus F a b r i Raconensis. Tyto příspěvky chválí, stejně jako dílo samo, občan
skou svornost. V prozaické předmluvě, datované 3. 1. 1577, děkuje Tugurinus,
tehdy rektor chrudimské partikulární školy, městské radě za porozumění pro potřeby
tohoto učiliště, jehož stav označuje jako uspokojivý [mediocris], ne-li dokonce pří
znivý [prope etiam felix).
Dosud neregistrované pochvalné verše od Václava A s s u 1 i n a Kutnohorského
a Václava N o s i d 1 a z Geblic, který proslul svou kronikou z let 1626—1639,26 jsou
v díle Triumphus ... Christi ... descriptus a lohanne Trochopaeo Tábořeno
[Pragae typis Pauli Sessii). Již z toho je patrné, že Trochopaeovo dílo nebylo dosud
zpracováno v materiálu pro R 5. Je věnováno významným měšťanům na Starém i No
vém Městě pražském a v Táboře. Jsou mezi nimi česky i latinsky píšící autoři, z nichž
je možno jmenovat aspoň Havla Phaethonta a Václava V 1 a v e r i n a. Chrono
gram určuje rok vzniku 1615. Na titulním listě jsou průvodní verše Jiřího Sul ty se
z Felsdorfu.
Zprávy o Danielu Kašparu Blovském (R 1, str. 212J doplňuje titul pozdního
spisu Nobili ... Gregorio Vokaun (1640),27 kde je také zmínka o plzeňském rodáku
Adamu Geronisovi.
Za povšimnutí stojí knihy z majetku Tomáše Cropacia z Třebíče, děkana v Par
dubicích (Honter, Rudim. cosmogr., rukopisné věnování vydavatele M. Bach áčka),28
Matyáše Borboni a (supralibros se znakem)29 a Jana Sphaerina (iniciálové
supralibros z roku 1612).30 Majitelem naposledy zmíněné knihy se po Sphaerinovi stal
Michal P ě č k a z Radostic, o jehož rukopisných margináliích v tomto svazku pojednám
v jiné souvislosti.31
V poznámkách k první části tohoto sdělení, která se tímto odstavcem uzavírá,
nebyl mezi pražskými ústavy až na jednu výjimku, kde jde o duplicitní tisk, nikde
jmenován Strahov. Tamní nálezy si vyžádají samostatného zpracování.
Tisk Brevis causarum coniectio, quibus moti status ... ad noví regis electionem
processerunt, je v biskupské knihovně v Litoměřicích (IQ 124—2) doplněn rukopisnou
poznámkou: loannis I e s s e ni i de Iessen, rectoris magnifici Pragae. Také jiné tisky
tohoto konvolutu jsou pozoruhodné pro bohemikáiní obsah.
Žatecká matrika měšťanů (IB129a, nyní v Lounech) obsahuje údaje o Floriánu
Aegidii (str. 169), Jiřím Nekožném (191), Janu Nepressiovi (267), Janu
Plevkovi (275), Matyáši Gryllovi (375), Ondřeji Hercyniovi (496) a jiných
humanistech. Významná je i kniha závětí 1599—1713, zvláště pokud podává zprávy
o knižním majetku. Tak je tomu v testamentu Jana P 1 e v k y, který odkazuje spisy
25 Praha UK: 65 E 4614. 26 Zatím byla známa jen z rukopisů 18. a 19. stol. Rukopis ze 17. stol. jsem nalezl
r. 1971 (srov. Zprávy JKF 14, 1972, str. 25). Podrobný rozbor nově objeveného rukopisu,
připravený do tisku r. 1972, bude patrně otištěn v dohledné době. — Popisovaný tisk
má signaturu UK: 65 E 4567. 27 Praha UK: 65 E 2136. 26 Praha ZK: TH 995. 29 Tamtéž TH 878. 30 Tamtéž TG 892. 31 O něm naposledy Acta Universitatis Carollnae — Historia Universitatis Carolinae
Pragensis XII 1—2, str. 111—123.
159
This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
ZPRÁVY
Ulricha Zwingliho Matyáši G r y 11 o v i a také o ostatních knihách činí podrobné ustanovení (42b).
Exempláře sbírky Farrago I, II (1561, bez tit. listu) v Plzni (SVK) obsahují kritiku
některých básní, která je podána formou rukopisných marginálií. Čtenář v nich zaujímá většinou negativní postoj a k vyjádření nesouhlasu užívá často ironie. Toto posuzování se dotýká obsahové i formální stránky.
Výklad o významném žateckém humanistovi janu S t r i a 1 i o v i z Pomnouše, jehož
životopis byl sestaven podle nově objevených deníků a jiných zpráv, lze doplnit z ma
teriálu zjištěného dodatečně v Českých Budějovicích (OA). Jde jednak o Gedenkbuch
von Thomas Franz Wesely (1697), kde se referuje o nálezu Strialiova historického
záznamu v makovici městské věže,32 jednak o text listu psaný Strialiovou rukou
v knize konceptů 1573—1575 na fol. 162a, jímž děkuje budějovická městská rada
Jiřímu Bartholdovi Pontanovi za několik exemplářů zřejmě tištěného spisu, snad
jednolistu, nazvaného Pictura poeseos a věnovaného městu. Dopis doplňuje i zprávy o Bartholdovi, mezi jehož pracemi není dílo tohoto názvu uvedeno. Že se Bartholdus
kolem roku 1580 těmito náměty zabýval, svědčí komentář k záznamu o jiném ne
dochovaném dílku Poesis effigies v R 1, str. 145. Název Pictura poeseos je inspirován
Horatiovým výrokem Ut pictura poesis (Ars 361), na který se zřejmě naráží také
v dopise i jinak přeplněném citáty z klasiků a okázalou učeností. Byl sice odeslán
jménem rady, ale koncipován bezpochyby samotným S t r i a 1 i e m, nikoli Šimonem
Proxenem (t 1575), jak předpokládal Claudi, autor přípisku v konceptáři: „Ob dieses
Karmen nicht eine Arbeit des Stadtsehreibers, nachmaligen gelehrten Appellationsrats
Simon Proxenus a Sudetis ist?" Není ani třeba pomýšlet na jiného původce než
na S t r i a 1 i a, jehož autograf byl rozpoznán. Strialius, mistr wittenberské university,
bývalý hodnostář pražské akademie a zároveň jeden z nejvzdělanějších mužů, kteří se
kdy podíleli na městské správě v Českých Budějovicích,33 nepotřeboval zajisté ke kon
cipování tohoto dopisu rádce.
S t r i a 1 i a se týkají též podrobné údaje jihlavského českého kopiáře z let 1573
až 1577.34 Jihlavská městská rada projevila zájem o jeho písařské služby a z toho
vzniklý spor s českobudějovickou radou, dosavadním Strialiovým zaměstnavatelem,
trval po celý rok. Jihlavští, kteří získali Strialiův souhlas, vycházeli při vedení pře ze zásady, že ve svobodném (= královském) městě neexistuje překážka, pro kterou
by městský úředník nemohl měnit místo výkonu povolání podle své vůle. Materiál
o tomto sporu, do něhož zasáhla i vyšší instance, se stane podle možnosti podkladem
samostatného zpracování.
Osudy Jana G z u 1 i a jsou v R 2 sledovány pouze do doby universitních studií.
Proto je cenná provenienční poznámka v díle De conservando bona valetudine (Znoj
mo — dominíkáni 17. XI./2—28, V. Dokoupil—J. Vobr, Tisky 16. století..., Brno 1972,
str. 168, č. 656: M. Ioh. Gzulius ab Ober Glogau, arcis Pragensis gymnasiarcha a. 1608).
Bratislavský konvolut AL 17 489 [Miestne pracovisko MS), o jehož nálezu jsem se
před rokem zmínil,35 obsahuje jako přív. 14 frankfurtskou disputaci (1600) od Václava
Bersia (Persia), který se označuje Oderberg. Sil. (= z Bohumína). Falkenha(i)
nova 'ALxuóvkx (1604, přív. 46) jsou bohemikum věnováním Rhedernovi na
Frýdlantu, Liberci (a Závidově) a npóyQnpua (1603, přív. 52) dedikací Jaroslavu Smi
řickému. Jinde v konvolutu se vyskytují jména Ionas B o e m u s Neo-Titsch. Moravus
(z Nového Jičína), Hieronymus Coschwitz Cept. Moravus (ze Sobotína?; něm.
Zôptau), Christianus Heid ab Heidenthal Trutnov. Bohemus (1600, přív. 50). Tamtéž
32 Za upozornění děkuji dr. K. Pletzerovi. 33
Jihočeský sborník historický 42, 1973, str. 25. 34 Za upozornění děkuji pracovníku OA v Jihlavě Karlu Křesadlovi. 35 LF 96, 1973, str. 47. Tam Je též poděkování pracovníkům MS.
160
This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
ZPRÁVY
je podepsán Ioannes Lucanus ze Svídnice, patrně příbuzný Augustina L. ze S., rektora školy u Vysokého kostela v Kutné Hoře (t 1597],
V Bratislavě jsem prohlédl také konvolut, který tam byl zapůjčen z Košic.36 Našel
jsem v něm dvě bohemika: Tobias S a 1 a n d e r : Carmen de sanctorum angelorum excubiis in honorem ... Wenceslai Budovetz a Budow, ... domini et promotoris sui ...,
scriptum, Pragae imprimebat Georgius Daczicenus 1591 (přív. 9) a Novis magisterii honoribus ... Iohannis H a g i i Iglaviensis Moravi ... gratulantur cives, convictores
et amici 9. Calend. Novemb., Wittebergae ... 1606 (přív. 13). První spis provázený verši Viléma Vostrovce z Královic je protikatolický. Autor
věnuje rozsáhlou část své básně obžalobě římské církve a zejména papeže, o němž
tvrdí, že je si vědom chatrnosti svých věroučných argumentů, a proto připravuje nové
válečné tažení ke zničení svých odpůrců. Žáci katolických škol jsou prý vedeni k tomu,
aby dovedli klamem a uskoky získávat důvěřivé lidi. K tomu účelu se katolické řády
vyzbrojily řečnickou dovednosti:
Verba Suitarum37 nigra peiora palude ut f allant, linguas erudiere suas.
Tyranství Říma způsobuje na všech stranách krveprolití a nenávist vůči zastáncům
evangelické viry:
Nostri odio Hispanus, Thrax, Dacus et Insuber ardent,
Martia Sauromatae nos petit basta feri.
Verše byly recitovány nebo aspoň určeny k recitaci, jak vyplývá z poděkováni poslu chačům v závěru.
Do druhého spisu přispěli čtyři rodáci z Jihlavy, a to M. Ludovicus C r ô s e I i u s,
Michael Krûger, Augustinus Fermanus a Paulus Schubert h. První dva stu
dovali lékařství. Fermanus, který se označuje jako Hagiův contubernalis et commen
salis, vzpomněl ve svých verších jeho příbuzných, zejména zesnulého bratra Laurentia.
V konvolutu jsou také příspěvky od Jana Mylia z Jihlavy (přív. 33) a Samuela
Hentznera ze Šternberka (přív. 43 J. Přív. 21 obsahuje životopisný materiál
o lehnickém rodáku Janu Brachmannovi, který je snad totožný s autorem spisu
TEQjrvótric illustr. principis . . . Petři Vok .. . cum descriptione . . . horti in Nova Urbe
Cromlow.,36 vydaného r. 1600 v Lehnici.
Mezi spisy, nalezenými v Olomouci, je Aleutnerovo Lyricorum carminum
'Ejtí5£iY|ia39 s básní věnovanou Martinu Kinnerovi na Loděnici a 6 knih W e s t h o
viových epigramů,40 v nichž je jmenován Rudolf II. i osoby, které se zdržovaly
na jeho pražském dvoře. Jedna báseň je věnována Westonii (Libellus quintus E 2b).
Konvolut velmi vzácných tisků z poloviny 16. stol. byl zjištěn v Liberci.41 V jeho
značně defektním základním tisku jsem rozpoznal dílo Pavla Kristiána z Koldína
Liber elegiarum, které bylo dosud známo z exempláře olomouckého, rovněž neúplného.
V obou případech schází titulní list. Název dila jsem r. 1965 zjistil v katalogu dráž
ďanské Landesbibliothek, jejiž exemplář byl zničen za války42
36 Městské M; svazek neměl dosud signaturu. Na tento konvolut mne laskavě upo zornil dr. Ján Čaplovič, který mně také umožnil jeho prohlédnutí.
37 (]e}suitarum\ srov. též LF 92, 1969, str. 155: turpes ... Suitae. Též Jinde. 38 Podrobněji LF 92, 1969, str. 147. 39 SVK: 24159. Dosud bylo toto dílo známo jen z ciziny (LF 94, 1971, str. 223). 4° SVK: 24162. 41 Severočeské M: 206/73 (zatím jen přírůstkové číslo). Za upozornění na tento
svazek i další literární památky děkuji dr. Nuskovi. 42 Zprávy JKF 9, 1967, str. 11 n.
11 — Listy filologické 161
This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
ZPRÁVY
C o 11 i n ů v spis Carmen de sponsalibus Nicolai a Rubra Aquila v témž konvolutu
je provázen autorovým rukopisným věnováním Vítu Traianovi. Kromě toho obsahuje svazek další vzácné exempláře.
Dvě Geleniova vydání antických spisovatelů (Flavius Josephus a Plinius] cho
vaná v Liberci (inv. č. 1312 a 1363) obsahují rukopisné vlastnické i genealogické
zápisy prózou a veršem od Jakuba H rab a e a, Simeona Didacta (1312) a Mar
tina Galii Černovického (1363). Galii zařadil mezi své záznamy, z nichž lze do
plnit životopisná data o něm, též opis Campanových veršů.
Žitavský konvolut Pg 8° 273 (Christian-Weise-B) náležel kdysi Jiřímu Chudé
c i o v i, jak je patrné z toho, že obsahuje jeho díla i spisy jemu věnované především
od Campana. Svazek byl Částečně znám, ale některých jeho unikátních tisků nebylo
náležitě využito.
Zprávy o zhořelecké knihovně (obsahující též bohemika) lze doplnit poukazem
na brožuru: Die Oberlausitzische Bibliothek der Wissenschaften zu Gôrlitz, heraus
gegeben von den Stâdtischen Kunstsammlungen, Gôrlitz, Zittau—Gôrlitz s. a.
Proslulá gymnasiální knihovna v saském Freiberku43 chová vedle svědectví o Janu
H o n o r i o v 1 Loketském a jiných humanistech z českých zemí velké množství svazků,
věnovaných českými exulanty. V rukopisném katalogu Elenchus librorum, quibus biblio
theca Freibergensis publica anno Christiano 1631 et sequentibus studio et opera biblio
thecariorum juit adaucta, consignante M. Andrea Mollerò Pegavio, scholae p. t. con
rectore et poeta Caesareo, který obsahuje nejstarší souhrnné zprávy o tomto knižním
bohatství, upoutá pozornost především záznam o českém exulantu, dárci 6 knih:
Herr ... (jméno vynecháno], exul Bohemus, hat am 20. Dezember ... verehret: 1] Lip
sius De constantia, 2) Enarrationem Chytraei in Matthaeum, 3] Examen Philippi,
41 Omnium gentium mores, leges et ritus Boemi, 5] Meditationes Savonarolae, adiun
gitur consolatio pusillanimi, Blosii, 6) Psalmos Davidicos Campani. K datu věno
vání 20. 12. lze podle souvislosti doplnit letopočet 1631. Kniha č. 2 je ztracena, ostatní
se zachovaly pod těmito signaturami: č. 1: XI 4° 4; č. 3: III 8° 52; č. 4: X 12° 6; č. 5:
V 12° 3; č. 6: XII 12° 4. Pod stručným zápisem o knize č. 3 se skrývá autorství Me
lanchthonovo, autorem knihy č. 4 je Ioannes Boemus Aubanus. Že knihy patřily téže
osobě, svědčí také heslo Dabit Deus his quoque jiném (jde o citát z Verg. Aen. 1, 199)
v knize č. 1, 3 a 6. Vepsal je patrně poslední majitel, který knihy daroval freiberskému
gymnasiu, a to snad až v období exilu; tak lze totiž zdůvodnit volbu citátu. Předtím
náležely knihy různým vlastníkům: č. 1: na zadním přídeští I.V.C.P., 1608 a znak,
č. 3: Sum Pauli Favorini, č. 6 na deskách A. R. P. 1612, na titulním listě již téměř ne
čitelné zčásti škrtnuté věnování od Campana: Ornatissimo domino Alexandro
C h el o ni o Prachaticeno, opt. art. baccal., scholae Taborenae rectori, amico dilecto ...
dědit autor. Adresát této dedikace je bezpochyby totožný s Cheloniem či Chelonianem,
jehož životopis je uveden v R 2, str. 383. Varianta jeho příjmení (v R 2 neuvedená)
začínala snad písmenem R, protože iniciálové supralibros s letopočtem jen o rok poz
dějším než impressum dal pravděpodobně pořídit Chelonius sám; první a poslední
písmeno jeho jménu vyhovuje: A(lexander) P(rachaticenus). Posledního majitele uve
dených 6 knih před jejich odevzdáním freiberskému gymnastu nelze podle uvedených
údajů určit. Měl patrně zájem na utajení svého jména, o čemž svědčí anonymní zápis
katalogu i stopy po odstranění (vlastnického?) záznamu v knize č. 4.
Aristotelovy spisy [Venetiis ... 1568) věnoval r. 1632 gymnasiu Jan Kechl (Kôchl)
43 Srov. H. C. Neumann, Kostbarkeiten aus Freibergs âlterster Bibliothek, Reihe Freiberger Bilder, Heft 6, Freiberg s. a.
162
This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
ZPRÁVY
z Hollensteinu44 (XII Fol. 163), Platonova díla (nXàxwvoç óbravta xà owÇôfiEva, Stepha novo vydáni z roku 1578, XII Fol. 153) darovala r. 1659 Anna Kateřina, dcera Lukáše
Karbana z Volšan, kdysi sekretáře České komory a člena rady na Novém Městě
pražském. Obsáhlé latinské věnováni, vepsané kaligraficky na pergamenovém listě,
přilepeném k zadní předsádce, kde je také barevné vyobrazeni znaku, lze samo o sobě
považovat za literární práci. Jejím námětem je chvála knih a bibliofilského snažení.
Tento projev, oplývající citáty a užívající řeckých slov v latinském textu, koncipoval asi Karban sám, když projevil přání, aby po jeho smrti byla kniha na jeho památku darována městu, které bylo jeho útočištěm v exilu.
Simeonu Humberkovi z Humberka patřil prvotisk listů Eneáše Silvia z roku
148145 (XII Fol. 53). Od Humberka pochází asi záznam verše:
Implacata meos cum Parca resolverit artus,
spiritus aetherei transvolet astra poli
a heslo Spero post tenebras lucem. Z Humberkova majetku je i Chytraeova kniha
Viaticum, 1602 (IV 8° 57) s iniciálovým supralibros S.A.H. a letopočtem 1603.
Bohemikum je též exemplář knihy Wolfii ... lectionum memorabilium ... centenarii
XVI ..., Lauingae ... 1600 (X Fol. 35) s věnovacím přípisem:
Hune librum dono chari patris aere redemptum
a me subseripto haec bibliotheca capit.
(podpis v abl. závislém na předl, a ve verši:) M. Georgio Kuhn, pastore ecclesiae
Colmnicensi's (= Colmnitz u Freiberka) die XII. mense Augusto anno 1644. U slov
chari patris je připojena hvězdička odkazující k poznámce, která se týká pisatelova otce: Videlicet M. Michaelis Khun, olim rectoris de schola Schlaccowerdana Boie
morum (= v Ostrově u Karlových Varů] per 32 annos optime meriti. Iniciálové supra
libros M. M. K. F. s letopočtem 1620 dal tedy pořídit ostrovský rektor Michal Khun.
Z monogramu vyplývá, že pocházel z místa, jehož jméno začíná písmenem F.
Ve freiberské knihovně jsou i svazky, které nás zajímají svými vlastnickými zá
znamy z předbělohorské doby. Ve spisu Commentarius brevis ... per F. Laurentium
Surium Carthusianum ..Coloniae ... 1568 (X Fol. 63) čteme: Sum mei Caspari Cro
p a c i i a Kozinecz. Emptus Pragae XXX grossis albis . . . 1570. Jiným typem písma,
které nelze bezpečně označit za Cropaciovo, se vlastník ztotožňuje s citátem, odsuzu
jícím toto dílo: Mích. Boiemus in orat. de Augusto electore Saxoniae, p. 123: Quid
aliud sunt Surii libri quam merae et impudentes calumniae.
Polanovo Syntagma, 1610 (III 4° 164) obdržel r. 1612 Dr. Matthias Hoě ab Hoëneg,
superintendens ecclesiae Germanicae in regno Bohemiae, od Jáchyma z Těchenic.
Překvapuje devótní tón věnování tohoto významného příslušníka české šlechty luter
skému knězi, který ne právě taktně zasahoval do vývoje školských a náboženských
věcí v Čechách (domino patrono suo gratioso amoris et honoris gratia).
Mollerův katolog nás seznamuje se jmény dalších dárců knih: Daniel Raudnitzky
von Profinitz, Burger der Alten Stadt Prag,46 M. Daniel Wratislawsky Neobole
slavianus, civis consularis Palaeo-Pragensis, Abraham Engel von Engelsberg, Burger
meister der Alten Stadt Prag ..., Jonathan Bohutsky von Granicz, Georg P r e u fi,
44 R ho neuvádí. R. Schmertosch von Riesenthal, Adelige Exulanten in Kur sachsen nach Urkuňden des Dresdner Hauptstaatsarchivs, Vierteljahrschrifí jiir Wappen
Siegel- und Familienkunde 30, 1902, str. 122, č. 98. 45 Hain-Copinger 151. 46 R. Schmertosch (jako v pozn. 44), str. 164, č. 180: D. R. von Brzezniz.
u. 163
This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
ZPRÁVY
Johann Luckschan von Luftenstein, Johann von K r a 1 i t z, Kaiserrichter zu Satz
[sic).47
Při předchozích cestách do zahraničí Jsem nalezl literární práce exulanta Víta J a
k e š e, rodáka z Přerova. Informace odtud čerpané doplňuje fascikl48 Jakešových žá
dostí o podporu, adresovaných městské radě ve Freiberku (Freiberg Stadtarchiv: Akten
AA Abt. VII, Sekt. IV, No. 3, Band I, Unterstiitzung auswartiger physischer und ju ristischer Personen, 1554—1669, 15). Z nich poznáváme, že u Jakeše nastal souběh
všech nepříznivých okolností, které ztrpčovaly exulantům pobyt v cizině: stáří (r. 1644
píše: exilium ... vicennale ..., aetatem ... septuagenariam], chudoba, nemoci, ne
schopnost k manuální práci a neznalost německého jazyka. Způsob, jak si opatřoval
peníze na živobytí, hraničil se žebrotou [indultu colligendarum nomine meo eleemo
synarum ad valvas templorum]. Jediným zdrojem obživy byla pro něho literární práce v latinském jazyce, ale své spisy, jejichž vytištění bylo relativně nákladné, těžko od
býval. Zasílal proto současně větší počet exemplářů městským radám s prosbou o od
měnu. V Drážďanech získal příznivce, k nimž patřil i dr. Matyáš H o ë z Hoënegu,
a snažil se získat podporu také od freiberských měšťanů.
Zapomenutou Volfovu studii o pobytu někdejšího žateckého děkana Jana Regia Zal
kovského49 ve Freiberku obsahují Mitteilungen des Freiberger Altertumsvereins 46, 1910,
str. 95 n.50
Báseň Matouše Collina [Precatio Dominica) čteme ve spisu, jehož titul zní:
Hymni aliquot sacri ... a cantore Parthenopolitano (= Magdeburg) Martino Agricola
... compositi, adiectae sunt ... precationes ... collectore Georgio Thymo (1552;
Zwickau Ratsschulbibliothek 2.7.39). Tamtéž (28.10.16) je spis Pratum evangelicum
(1616) od Kašpara Cunrada,51 kde jsou přetištěny a přeloženy do němčiny verše
Prokopa Lupáče [Brevia argumenta, 1568) a Tomáše Mi tise (Synopsis, 1586).
Zjištění, že by latinské verše českých autorů vyšly ještě v humanistickém období
v německé parafrázi, jsou dosti vzácná (jestliže nehledíme k případům, kdy autoři
německé národnosti vydávali v českých zemích paralelně latinské a německé básně).
Dílo obou zmíněných autorů, Mitise i Lupáče, chválí Cunradus v prozaické předmluvě,
datované ve Vratislavi 13. 4. 1616.
Prozaická Encomia Bohemorum z let 1619 a 1621, ironické chvály Čechů, které čteny
pozpátku dávají opačný, autorem chtěný smysl,52 byly považovány od roku 1908 podle
výzkumů Volfových za dílo Michala P ě č k y z Radostic. Jsou obsaženy i s veršovaným
dodatkem také v díle M. lohan. Philippi Ebelii Gissensis Epigrammata ..., Ulmae ...
1623 (Zwickau Ratsschulbibliothek). Pěčku jako autora vydavatel neuvádí. Protože tuto
práci zařadil do oddílu, uvedeného slovy: Hic ecce adiungo authorum aliorum alia,
možnost Pěčkova autorství nevyloučil, ale oslabil připojeným údajem: (Encomium Bohe
morum) dictum anno 1619 a Iesuítis, ut creditur, Moltzheimensibus. Věc tím ovšem
rozhodnuta není.
K dříve uvedené literatuře, týkající se Bílé hory, patří svými některými částmi též
Tropaea parallela veterum Boicae gentis heroum ...a collegio Soc. lesu Monacensi,
Monachii ... 1623 (Zwickau Ratsschulbibliothek 6.6.24 přív. 6).
Mikuláš Reusner, o němž pojednává R 4, str. 308 n., sestavil též spis Hodoepori
17 V R sub Eliscinius (2, str. 101). 48 R 2, str. 418, uvádí pouze dva dopisy do „Freiburku". 49 R 4, str. 301 n. 50 Na bohemika ve freiberské knihovně mne upozornil její bývalý správce studijní
rada Doring, fascikl o Vítu Jakešovi mi předložil freiberský archivář Ufer, jimž při této
příležitosti projevuji svou vděčnost. 51 Jeho jiné bohemikální spisy v R 1, str. 516. 52 O takových carmina reciproca (c. palindroma, versus cancrini, retrogradi) viz
Zprávy JKF 7, 1965, str. 19 n., č. 24.
164
This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
ZPRÁVY
coTum sive itinerum totius fere orbis lib. VII, který byl vydán péčí jeho bratra v Ba
sileji r. 1580 (Erfurt, Wissenschaftliche Allgemeinbibliothek Lr 2605). Obsahuje kromě
jiného několik popisů cest od Kašpara Bruschi a, Celtovu báseň Iter Noricum
se zmínkou o Olomouci (str. 390), elegii Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic
De peregrinatione sua ( Bis septem o animae..., str. 70) a dále tato pro nás významná díla: P. Rub i g ali i Pannonii Iter Byzantinum sive Constantinopolitanum (93), C. Ursini Velii Iter Posoniense (385), Hieronymi O sii Turingi Iter Styrium s po
pisem cesty Čechami (412), Ioachimi Edelingi Pomerani Iter Pannonicum (419), Davidi Sigemundi Cassovii Iter Germanicum et Sarmaticum (582). Edelingovo
dílo je proti samostatnému vydání z roku 157153 (které má též SVK v Olomouci) zkrá
ceno a pozměněno. Jeho popisu cesty Čechami se podobá odpovídající část Osiova
štýrského hodoeporika, kde se jízda od saských hranic přes Knínickou horu (Naklé
řovská výšina), Ostí nad Labem a Lovosice do Prahy tíčí takto:
Et Gnynsco tandem superato monte54 subimus
Ausichii portas nocte, Boeme, tuas.
Concretum giade per jauces imus ad Albim,
qua Labasichii culmina sparsa iacent
et loca multa cito transimus et oppida curru, clara suis donec Praga recepii agris.
Stejně jako Edeling mluví i Osius o setkání s učenci v Praze. Zajímavá je také jeho zmínka o Českých Budějovicích. i
Pro životopis již často zmíněného Matouše Z u b e r a je důležité souborné vydání
jeho veršů, dochované rovněž v Erfurtu: Matthaei Zuberi Istro-Neuburgensis Palatini
(= Neuburg a. d. Donau), poetae laureati melissei, poematum literato orbi theatro
exhibitorum pars prima, Francofurti typis Ioann. Friderici Weissii, impensis Ioannis
Ammonii 1627. Téhož roku vyšla ve Frankfurtu i pars altera. O vydání těchto sbírek
ze Zuberovy pozůstalostí se zasloužila jeho manželka Regina rozená Delzerová. Po epi thalamiích k jejich svatbě 23. 4. 1616 v Sulzbachu následují epicedia Zuberovi (t 19. 2.
1623 v Norimberku ve věku 53 let). Zuberovy vlastní verše, uveřejněné v dalších od
dílech, byly dosud známy jen zčásti. Jsou určeny Rudolfu II., Salomonu Frence
liovi, Bartoloměji Biloviovi (polemika), Janu Jeseniovi, Westonii a je
jímu manželu Janu L e o n o v i, pražskému lékaři Simonu S i m o n i o v i, Martinu B a
cháčkovi, vydavateli Westoniiných básní Jiřímu Martinlovi z Baldhofen,. Ru
dolfovým dvořanům Hieronymu Arconatovi, Janu Barvitiovi a Jakubu C h i
marrhaeovi, pražskému typografovi Mikuláši Strausiovi a jeho manželce Lud
mile, Kašparu R e i n e 11 ov i z Chebu ( Reinelio hodie ordinato: Excipe pastorem
plausibus, Egra, novum), Davidu Lippachovi a Helwigu Garthovi, německým
kněžím na Starém Městě pražském, Křineckým, Tychonovi de B r a h e a zejména
Albertu Janu Smiřickému. Vedle veršů již dříve citovaných, v nichž se praví, že
Smiřický překonává štědrostí odměn očekávání svých klientů (Exspectata fuit..., srov.
LF 92, 1969, str. 160), upoutá pozornost také báseň, která zřejmě provázela některou
z Opsimathových českých prací, vydaných asi v době mezi úmrtím Alberta
Václava (1614) a Alberta Jana ze Smiřic (1618). (M. Bohatcová, LF 80, 1957, str. 74—81
ani Knihopis 1406, 6633—36, 16 053 takové Opsimathovo dílo neuvádějí.) Zuber, sám
Němec a latinský básník, oceňuje zásluhy Smiřických o povznesení českého jazyka
i literatury a povzbuzuje Alberta Jana, aby v této chvályhodné tradici rodu pokračoval:
53 Srov. LF 94, 1971, str. 220. 54 Tamtéž str. 221 a 220.
165
This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
ZPRÁVY
Quando per illustres Slavonica lingua dynastas materia voluit latius ire sacra,
Smirzicia elegit binos e gente patronos,
qui tamen, heu, jatis succubuere citis.
Sanguinis ecce huius superabas tertius haeres,
ne tam praeclarum desereretur opus.
Tunc virtus ergo alma suo favitore carebit,
nullus ei reliquus quum solet esse locus.
Tuto habitat tecum, Smirzici, ea diva, benignum tam facilem haud alibi (novi] habet illa larem.
Hoc scit Opsimathes. Tu taliter, inclyte baro,
sermoni patrio perge /avere tuo.
Opsimathes je při jiné příležitosti nazýván t<òv ovvToocnjpííov operosissimus.
Touto charakteristikou naráží patrně autor na jeho redaktorskou činnost při vydávání
Kalvína. Dále říká, že Opsimathes oslavuje rod Smiřických recocto opere. Jak víme
z článku Bohatcové, odpovídá to zcela stylu Opsimathovy práce. — Některé verše vě
noval Zuber svým přátelům na Slovensku, kde pobýval [Re ut ero Schemnicensi,
hospiti suo Novosolii...). Českých měst se týkají básně Ad Egram, regiae Bohemorum
coronae urbem, a Infructuosa poetarum itio Pragam, kde si autor stěžuje, že Praha
nedává básníkům hmotnou odměnu, nýbrž jen pouhé tituly. Naráží zřejmě na koruno
vace básníků na Rudolfově dvoře.
Podle sdělení z Gothy55 přispěl David Crinitus do Reinecciova56 díla Regum
Spartanorum ... familiae, Lipsiae ... 1573, sign. H 5071 (6) dvěma básněmi [Quali
Spartani celebrentur ..., Quae mihi, Reinecci, ...) a Tomáš Mitis do známé Helmoldovy
Chronica Slavorum57 verši datovanými v Praze VII. Cal. VII.br. (= 26. 8.) 1580.
Významný srovnávací materiál byl zjištěn ve Schleusingen. Prameny tam nalezené
potvrzují a doplňují závěry mého článku Lateinische Gelegenheitspoesie in den bohmi
schen Landern und in Deutschland im 16. und 17. Jahrhundert (LF 91, 1968, str. 151).
Údaj o původu Bartoloměje Bil o vi a ze Stendalu v Pomořansku (R 1, str. 207)
překvapuje proto, že Ortsbuch z r. 1930 žádné takové místo neuvádí. Bilovius se na,
zýval Semno [obyvatelé povodí Sprévy a Havoly) nebo Palaeornarchicus, což ukazuje
na Stendal ve Staré Marce. Jeho původ bylo možno důkladně osvětlit studiem přímo
v tomto městě, kde jsem sice nemohl nahlédnout do spisů, ale do téměř úplného
dobře uspořádaného souboru regionální literatury. Podle knihy L. Gotze: Geschichte
des Gymnasiums zu Stendal, 1865, byl Bartoloměj Bilovius synem Stephana Bůlowa
původem z Gardelegen, který se stal kollegou na stendalském gymnasiu (první zmínka
1575), r. 1581 diákonem při kostele sv. Petra tamtéž (t 1. 8. 1591). Biloviova literární
činnost je v jeho rodišti málo známa, jak svědčí slova týchž dějin stendalského gym
nasia: „Bei der Seltenheit von Bilovius Gedichten vermag ich nur dies eine Distichon
anzufůhren..." (následuje citát). Rukověť, která zachycuje pouze bohemika, uvádí
17 Biloviových spisů, heslář pro dodatky ještě tři další. Jen sbírek epigramů vydal
několik desítek. Gotze uvádí také podrobné údaje o Kašparu Stolshagiovi až
do doby jeho odchodu do Jihlavy. Od tohoto data máme o něm již mnoho zpráv z do
mácích a rakouských pramenů.58
55 Za tuto zprávu děkuji H. Clausovi (Forschungsbibliothek). 56 O jeho vztazích k Čechám naposledy J. H e j n i c, Bohemikum zdánlivě nebohemi
kální, Vědecké informace — Supplément 6, 1973, str. 5—26. 57
Výtisk má též Praha UK: 22 B 230. 58 Vzhledem k tomu, že jsem v tomto sdělení spojil zprávy o nálezech ve velkém
počtu různých míst, mohu poděkovat těm, kdo mně studium usnadnili, jen souhrnně. Jmenovitě jsem uvedl pouze ty pracovníky, kteří mne upozornili na konkrétní materiál.
166
This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
ZPRÁVY
Při této příležitosti upozorňuji na nález básně Jana Keplera, kterou napsal za svého
pražského pobytu Melicharu Mathebaeovi Bohdanečskému. Obsahuje autobiografické
zprávy a je dokladem dosud neznámých osobních vztahů. Bude o ní pojednáno v samo
statném článku.
De renascentium litterarum monumentis RÉSUMÉ
JAN MARTINEK
Diversarum bibliothecarum thesauros, quos mihi et Pragae degenti et apud exteros
peregrinanti videre contigit, paucis laudavi et descripsi. Neque tamen virorum erudi
torum, qui bibliothecis praesunt, merita in me collata debitis laudibus ornare institui, quia in tali enumeratione (quod iam antiquos re expertos esse audio] difficile non
aliquem, nefas quemquam praeterire. Eos itaque honoris gratia nominavi solos, qui me de ignotis fontibus monuerunt.
167
This content downloaded from 195.78.108.85 on Tue, 10 Jun 2014 20:06:52 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Top Related