Novy K Recepci Adornovy Metody v Aktualnich Podobach Kriticke Teore

7/25/2019 Novy K Recepci Adornovy Metody v Aktualnich Podobach Kriticke Teore

1/13

Filozofia 71, 3 173

___________________________________________________________________________

K RECEPCI ADORNOVY METODY

V AKTULNCH PODOBCH KRITICK TEORIE

MARTIN NOV, Katedra sociologie FSS MU, Brno, R

NOV, M.: On the Reception of Adornos Method in Recent Forms of Critical TheoryFILOZOFIA 71, 2016, No. 3, pp. 173-185

The essay deals with the reception of Adornos method in critical theorys contempo-rary forms. Firstly, it explores the Marxist methodological root of Adornos theoriz-

ing in the concept of exchange (Adorno has slightly modified Marxs argumentationin Capitalby focusing on the exchange process rather than on the value-form). Sec-ondly, the essay criticizes Habermas and Honneths interpretations of Adornos ap-proach: both of them are unable to explicate Adornos dialectical materialism. That iswhy in Habermas and Honneth the critical theory collapses into a form of transcen-dental thought. Thirdly, against Habermas and Honneth, the essay argues that Sohn-Rethels critical Marxist proposal to reconstruct critical theory as a dialectical expo-sition (Darstellung) of capitalism the historically determinate society premised up-on the totality of real abstractions provides much better initiation to Adornos method.

Keywords: Adorno Critical theory Method Monetary exchange Real abstractionMarxism

The proof of the pudding is in the eating. Pudink dokazujeme tm, e jej jme.

Bedich Engels (2010, vod k anglickmu vydn)

vod aneb Adornovy metodologick formule. Vzhledem k politickmu vvojiv eskoslovensku po druh svtov vlce se u ns recepce metodologie frankfurtsk ko-ly ponkud zpozdila. Kritick teorie byla za minulho reimu coby mylenky buroazn() specifickho typu v nemilosti, co komplikovalo diskusi nad tmto pozoruhodnmsmrem kritickho mylen (Redakce... 1969, 7). Piblen jeho ustavujcch metodolo-gickch deklarac veFilosofickm asopise(Horkheimer, Marcuse 2003) proto bylo sv-ho asu zslunm poinem, jeho interpretace se vak nesla v duchu ten pspvkHorkheimera a Marcuseho, autor prvn generace kritick teorie, prismatem intersubjek-

tivnho obratu generace druh a tet (Hrubec 2003, 613). Tento text se proto vrack problmu metody ve frankfurtsk kole vnuje se metodologick vrstv Adornovadla, piem se sna oproti svmu pedchdci smr tzn obrtit: pedkldan sta usi-luje o kritick pezkoumn interpretac Adornovy metody, je pedloili Habermas, nej-vznamnj pedstavitel druh generace kritick teorie, a Honneth, stejn postava gene-race tet. Habermasovo a Honnethovo ztvrnn Adornovy metody bude poslze kon-frontovno se Sohn-Rethelovm programem epistemologick kritiky, j vnoval Adornoznanou pozornost a kter metodologickou vrstvu jeho dla siln ovlivnila. V tomto ohledu

STATEFILOZOFIARo. 71, 2016, . 3


2/13

174

navazuje na strnkch Filozofie tato sta na nedvn pspvek Hauserv (2013). Pedvlastnm rozborem vak uveme nkolik Adornovch formulac, je jsou pro diskusi jehometody klov.1

Zkon, podle nho se odvj fatalita lidstva, je zkonem smny (Adorno 1967,30). Ve smnnm procesu, kter je v modern spolenou objektivn podmnkounejrznj-ch sfr individuln aktivity, toti podle Adorna dochz k osvojovn sociln produko-vanch identit: Smnn princip, redukce lidsk prce na veobecn koncept prmrnpracovn doby, je fundamentln spznn s principem identifikace (Adorno 1990c, 149).Trn smna se zakld na ekvivalentnch mnostvch jist kvality, kterou je z Kapitludobe znm koncept spoleensky nutn pracovn doby Marx podle Adorna pesvdivukzal, e skuten jednotka, kter stoj za penzi jako ekvivalentn formou, je prmrn

nutn mnostv spoleensk pracovn doby, je se samozejm pozmuje v souladu sespecifickmi spoleenskmi vztahy, ktermi se smna d (Adorno 2000, 31-32). Abs-trakce spoleensky nutn pracovn doby nem proto v Adornov dialektick sociln teo-rii status pojmu, kter vzkumnk pikld na realitu, aby se byl s to v sociln skutenostilpe vyznat, nbr jde o abstrakci, je se v lidskm jednn ustavuje jako pedpoklad, najeho bzi a v jeho konceptulnch hranicchse mohou jednotlivci projevovat quaspole-ensky uren individua. V kapitalistick spolenosti uspokojuj lid sv poteby nku-pem zbo na trhu, take jejich jednn je smnnou abstrakc volens nolensprostedkov-no, m se smna stv sociln esenc, na jejm zklad je teba odvozovat konceptyspecifitj. Adornovi tedy nejde o intencionalitu smujcch subjekt, ale ospoleenskyurit premisy, na nich se kad individuln jednn zakld. Adorno proto chpe sm-nu jako uritou abstrakci, tzn. abstrakci se specifickou kvalitou (nikoli abstrakci ve for-

mlnm smyslu slova), kter le ve spolenosti sam (Adorno 2000, 32). Ve vykonv-n aktu smny se iv lovk pivtluje k objektivit kapitalistick spolenosti a j odpo-vdajc podob panstv ergo, engelsovsk pudink m i u Adorna pachu odporu protitomuto panstv, kter se v kapitalismu projevuje ve skutenosti tdnho boje.

Habermasova rekonstrukce kritick metody a reln abstrakce.2Habermasovareformulace kritick teorie se nese v duchu potlaen analzy kapitalistick sociln ob-jektivity coby urujc, kreativitu lidsk prce suspendujc socio-historick skutenostiteori komunikativnho jednn. Ta se ji nem zakldat na kritickm rozboru procesu,v nm pivtlen prce ke kapitalistickm socilnm formm in z rozumu nerozum,nbr na intersubjektivn dosahovan racionalit modern spolenosti, je vznik v prbhu

1 Podrobnj explikaci Adornova pochopen smnnho procesu coby sociln esence a jehoodvozen z argumentace MarxovaKapitlujsem se vnoval jinde (Nov 2015).

2 V pedloenm textu se diskuse Habermasova velmi rozshlho dla smruje na nkoliknejdleitjch mylenek o metod kritick teorie z jeho vrcholn prce dvousvazkov Teoriekomunikativnho jednn (dle jen TKJ). Zatmco se veFilozofiiv poslednch letech nkolikrt kritickyrozebrala Habermasova etika (Hla 2007; Kovaov 2007; Tomaoviov 2014), navazuje tato stav um metodologickm fokusu kritick teorie na pedchoz zhodnocen Habermasovy TKJ (Sedov2012).


3/13

Filozofia 71, 3 175

vcn a upmn vedenho diskurzu. V tto rozprav se v optimlnm (reln neexistuj-cm) ppad, kter Habermas (Habermas 1995a, 47-49) nazv ideln eovou situac,realizuje emancipan potencil demokratick diskuse. Oproti Adornovu marxistickmupostultu o odvozovn koncept, je maj vrn zachytit historicky urit antagonismysociln reality, z pojmu smny jde tedy o zsadn promnu. Habermasovo sil je moti-vovno zejmna historickmi porkami, je prvn generace kritick teorie utrpla: tvv tv hrzm faismu a sovtskho sttnho kapitalismu, vystavena degradujcmu pso-ben kulturnho prmyslu ve Spojench sttech a Adenauerov konzervativn restauracizpadnho Nmecka upadala ve Spolkov republice frankfurtsk kola bu do melancho-lie (Adorno), nebo postupem asu na uskutenn spoleensk kritiky rezignovala a staro-novm pomrm se vce i mn pragmaticky pizpsobila (Horkheimer). Proto Haber-

mas nahrazuje projekt Adornovy a Horkheimerovy (2009) pochmurnDialektiky osvcen-stv, kterou te pedevm skrze weberovsky formulovanou tezi o dovren nadvldy in-strumentlnho rozumu, empirizac transcendentln filosofie. Habermas zakld svouverzi kritick teorie po kantovsku jako podnikavou v praktickm myslu (Stteck1986, 580). Tak se obzorem jeho vah stv sociln svt moderny. Odmtnut marxistic-kho hegelianismu ran Lukcsovy (1990) teze o proletaritu coby subjektu-objektu djin,jen m zruit kapitalistick zdroj zvcnn modernho ivota, vede Habermase k za-kotven Kantovy transcendentln filosofie v jazykov praxi mluvch odtud Haberma-sv pklon k univerzln pragmatice (Stteck 1988) , a tak i k oputn perspektivysociln emancipace coby urit negace kapitalismu ve prospch jazykov konstituovan-ho racionlnho vyjednvn norem v institucionlnm rmci pozdn kapitalistick oban-sk spolenosti.

Novmu smru, jm Habermasova TKJ kritickou teorii orientuje, odpovd i pro-mna metodologick: podobn jako cl na existujc, historicky ji ustavenoupodobu spo-leensky produkovan racionality, smuje i chpn metodologickho uit reln abs-trakce v TKJ na proitek zkuenostizvcnn. Habermas odmt marxistick pojmnkategorie zvcnn v pozdnm kapitalismu: vvoj zpadnch spolenost vedl po druhsvtov vlce ke vzniku novho typu tdn neuritch ink (...) zvcnn (Habermas1995b, 513). Zvcnn proto Habermas rekonceptualizuje jako kolonizaci itho svta(Lebenswelt) systmem, co in jednak s vyuitm Weberovy koncepce racionalizacecoby obecnho socio-historickho procesu spolenho rznm sfrm modern spolenos-ti a jednak za pomoci Parsonsovy systmov teorie, podle n funguje v rozvinut moder-n kapitalistick ekonomika jako jeden ze subsystm spolenosti, kter se obecn pojmjako funkn sklouben, skrze subsystmy se integrujc systm. Marxovu kritiku politic-

k ekonomie zbavuje Habermas jejho totalizujcho nroku kritizuje monismus teoriehodnoty , aby ji zcela parsonsovsky vykzal do oblasti ekonomickho subsystmu (Ha-bermas 1995b, 504). Ekonomick jevy (zejmna penze) vytvej spolu s administra-tivnmi nroky sttn sprvy zklad Habermasovy konceptualizace systmu. Touto v zsa-d neoklasickou u autora, jen sebe sama chpe jako kritickho teoretika a pokrao-vatele frankfurtsk koly, mimodn pekvapivou! konceptualizac ekonomiky (Rei-chelt 2008, 447) se vak Habermas zbavuje monosti pochopit antagonismy a kontradikce,


4/13

176

je kapitalismus generuje: Habermas touto procedurou promnil Marxe v Parsonse(Holmwood 2008, 923). Konfliktn dynamika reln abstrakce zvcnn proto u Haber-mase nevychz z totalizujcho procesu, v nm se prce pivtluje ke kapitlu, nbr zesubsumpce itho svta e tvr komunikace, svta symbolickch vznam, kultur-nch praktik a svta otevenho racionlnmu diskurzu pod logiku systmu (Habermas1995b, 503). V posunu zjmu kritick teorie od rozboru kapitalistick povahy prcek pohlcovn itho svta systmem spatuje Habermas svou souvislost s emancipanmprojektem historickho materialismu, jej se takto sna rekonstruovat a aktualizovat. V tom-to ohledu vak jist Habermasovi dvovat nelze: TKJ snad je materialismem svhodruhu, nebo i ona usiluje o vklad spoleenskho vdom z neuvdomovanch a pouzez vdom neodvoditelnch souvislost, avak rozhodn nen materialismem historickm,

tedy materialismem historicky uritm alespo ve srovnn se tenm Marxova historic-kho materialismu v prvn generaci kritick teorie (srov. Horkheimer 1988; Horkheimer,Marcuse 2003; Benjamin 1979). e je Habermasova szka na konceptuln hvzdu ko-munikativnho jednn podmnna dvrou k transhistoricky vystavn koncepci univer-zln pragmatiky, to lze na non obloze sociln teorie zahldnout i bez dialektickhoteleskopu. V Habermasov uvaovn se reln abstrakce socilnho ustavovn ithosvta a systmu nijak nezpochybuje, jejich usouvztann pichz z hlediska kritickteorie pli pozd; ve form, kter tyto koncepty absolutizuje: kategorie itho svtaa systmu jsou pro Habermase neproblematickmi pedpoklady sociln konstituce, nikolijejmi kontradiktornmi vsledky. Konceptuln apart Habermasovy TKJ nedoke za-chytit imanentn negativitu modernch socilnch forem skutenost, e odpor proti tomu,co spoleensk formy jsou, vyvr primrn z urit povahy toho, m jsou. Podstatn

rozpory na epochy jsou vlastn kapitalistickm pedpokladm, na nich se modern spo-lenost zakld. Kapitalismus coby sociln skutenost historicky specifick, a proto i sesebou neidentick a pechodn, funguje v Habermasov TKJ jako transcendentln ped-poklad socilnho ivota. Konfliktn-le-nutn komplementarita itho svta a systmuvytyuje kritick teorii nov metodologick horizont, kter ji zbavuje schopnosti nahld-nout za existujc spoleensk dn na vnitn rozporuplnm materilnm zklad existuj-cch socilnch vztah. Po Habermasov redukci se kritick teorie ji nim podstatnmneli od teorie tradin (srov. Reichelt 2008, 467).

Honnethovo odvozen Adornovy metody od Weberova idelnho typu.3Honnethse podobn jako Habermas stav za fundamentln rekonstrukci kritick teorie. Honnetho-va snaha o vypracovn normativnho konceptu uznn opout tern kritiky nevdomch

a lovku neptelskch pedpoklad sociln produkce a reprodukce modern spolenos-ti, aby se vydala cestou rekonstrukce morlnch norem, kter jsou zakotveny v socilnch

3Diskuse Honnethova dla se v naem prosted dosud toila zejmna kolem jeho rekonstrukceHegelovy koncepce uznn (nap. abkov 2009; Hrubec 2011). Tento text se zamuje na diskusinovjch esej, v nich Honneth (Honneth 2011) pedkld sv zhodnocen vvoje kritick teorie.Stejn problematice se Honneth (Honneth 1989, kap. 3) vnoval ve star prciKritika moci.


5/13

Filozofia 71, 3 177

praktikch dan spolenosti (Honneth 2011, 69). Podle Honnetha byli autoi prvn gene-race kritick teorie pli siln zakoenni v tradici levicovho hegelianismu, ne aby sikdy mohli pohrvat s mylenkou procedurlnho zaloen norem, tak jak ji zastval Kant(Honneth 2011, 72). Terem, na nj Honnethova verze kritick teorie m, proto jinejsou sociln antagonismy, je generuje kapitalismus, nbr intersubjektivn dynamika,kter se v liberlnch demokracich rozvj mezi moc a socilnm uznnm. Honneth protonavrhuje rozit metodologick vhled frankfurtsk koly o genealogickou rovinu anal-zy, ji plodn rozvinul Foucault a kterou Honneth u prvn generace kritick teorie postr-d. Pi zhodnocen frankfurtsk koly akcentuje Honneth vliv Webera jet mn kritickyne Habermas; zachz tak daleko, aby tvrdil, e pokud imanentn zskan idel ztles-uje pokrok v procesu uskutenn rozumu, me se stt zdvodnnm mtkem pro

kritiku danho spoleenskho du (Honneth 2011, 75). Honnethova interpretace vvojekritick teorie tm ji v zrodku potlauje klov princip metodologick kritiky frankfurt-sk koly, jm bylo pochopen imanentn negativity uvnit socilnch forem jako neodd-liteln sousti jejich ustaven (pozitivn) existence. Jeliko je pro nj vchodiskemweberovsk pedstava spoleensk racionalizace, pestv bt Honneth s to serizn mys-let transcendenci kapitalistickho rozumu ve vy spoleensk form, kter ji nebudezaloena na slepm pejmn zvcnlch socilnch forem coby neuvdomovanch ped-poklad spoleensk reprodukce. Honnethv vklad prvn generace kritick teorie pro-gramov opomj konstitutivn zdroj falenho zjevu kapitalistickch socilnch forem:jako kdyby pestala existovat zbon vroba a zvcovn kapitalistickch socilnchforem, je z n nutn povstv coby ideologicky vyprodukovan spoleensk vdom.Honneth proto stavproblm sociln kritikyve frankfurtsk kole jakoproblm realizace

vyho stadia tho rozumu ili rozumu kapitlu, jej prvn generace kritick teoriedenuncovala coby rozum nutn falen. Honneth ve sv recepci frankfurtsk koly po-tlauje skutenost, e metodologicky vyla z Marxovy Kritiky politick ekonomie, abyvzniklou mezeru zaplnil Weberem. Pari passus tmto paradigmatickm posunem se piinterpretaci Adornovy metody Honneth odvolv pedevm na Adornovu nstupn ped-nku z r. 1931 a pe, e skutenost, e [Adorno hovo pozn. M. N.] v te souvislos-ti stle znovu o prorejcch klovch kategorich, by mohla poukazovat na to, e pat-ronem jeho vah byl Weber a jeho kategorie idelnho typu (Honneth 2011, 85). Nep-li zvazn slova, je Honneth vol, naznauj, e spe ne zevrubnou analzou je jehokontemplace o Adornov metod mylenkovm experimentem; silm spe aproxima-nm ne psn vdeckm; pokusem kurnm, ne vak encyklopedicky pouenm e-mu odpovd i vsledek Honnethovy snahy.

Honneth uvauje o Adornov metod jako o idelntypizujcm vkladu, kter chceproniknout od povrchovch jev k urujcm rysm deformace naeho rozumu (Honneth2011, 93). V tto souvislosti je zhodno pipomenout, na jakm epistemologickm pdo-rysu stoj koncept idelnho typu: Weber (Weber 1978, 6) ve svm nedokonenm mag-num opus Hospodstv a spolenost vymezuje typologickou vdeckou analzu rz-nch iracionlnch a afektivnch prvk chovn jako modelovanou podle konceptulnistho typu racionlnho jednn. Ostatn pro celou Weberovu teorii moderny je cha-


6/13

178

rakteristick zjem o proces racionalizace, kter v jeho pochopen prostupuje nap rz-nmi sframi modern spolenosti, a stv se tak nejpodstatnjm rysem moderny. Protoslou Weberovi ideln typ racionlnho jednn do znan mry jako jist privilegovanmodel; jako prototyp, podle nj jsou zkomponovny dl typologie, kter zachycujspecifika socilnho jednn v rznch oblastech spoleenskho ivota (srov. Clarke 1991,kap. 8). Na rozdl od Marxe nepovauje Weber trn hospodstv za konceptuln zdloracionalizace; abstrakce kapitalistick ekonomiky sice chpe jako jej snad nejpodstatnjprojev, ne vak jako constituensracionalizanho procesu. Co vce, ideln typy mohoubt v zvislosti na pedmtu zkoumn jak racionln, tak iracionln; jsou vdy zkon-struovny s ohledem na rovinu vznamu, piem v ekonomick teorii jsou vdy racio-nln (Weber 1978, 20). Kauzlnho vysvtlen zkoumanho jevu se pak dosahuje srov-

nnm idelntypick konstrukce se skutenm prbhem jednn, v nm z rznchdvod vyvstvaj oproti idelnmu typu odchylky.

Pro nen Honnethova interpretace Adornovy Aktulnosti filosofie weberovskmmetodologickm prizmatem idelnho typu validn? Z cel Adornovy nstupn pednkyje siln patrn ovlivnnDjinami a tdnm vdomm, v nich se Lukcs (1990) v pole-mice s ortodoxn variantou marxismu u Webera a nap. i u Simmela skuten inspiru-je, nicmn jeho ten nmeckch sociologickch klasik je explicitn antikapitalistick,take se nakonec obrac proti intencm svch uitel. Tak Adorno se ve svm proslovuvyjdil k tomu, e kolem filosofie je interpretace socilnho svta, avak vbec ne vesmyslu weberovsk rozumjc sociologie, nbr jako kritiky ideologickho (falenho)vdom kapitalistick sociln objektivity.4Adorno (Adorno 1990b, 337) se r. 1931 rov-n vyslovil v tom smyslu, e koncentrace jednotlivch prvk analzy vytv ve vsledku

jistou figuru, co vedlo Honnetha k pochopen Adornovy metody jako idelntypick.Zatmco vak Weber odvozuje ideln typ od procesu racionalizace a racionlnho jednncoby zkladn spoleensk souvislosti v modern, jej platnost jeho nehodnotc vdanijak nezpochybuje, mluv Adorno o poteb koordinace dlch spoleenskch vznama interpretac na zklad uspodvajcch analytickch figur zbo a smny. Tyto abs-trakce funguj jako zkladn pedpoklady sociln konstituce a podle Adorna je v nichukryto ono historicky urit nalezen pravdy kapitalistickho pudinku, je poadoval po so-cilnch vdch Engels. Adornova historicky urit materialistick metodologie vyjadujeipso factokritiku (novo)kantovskho transcendentalismu, na jeho epistemologick bzise ustavila sociologie jako vdn disciplna a jeho produktem je i Weberova ideln-typick metoda (Rose 2009, 19-22). Obsahovou nedosaitelnost a formln charakter

4V nmin jde o rozdl mezi perspektivou vznamu (Sinn) a vkladu (Deutung), piem kolemkritick filosofie je pekroit falenost mystifikovan produkovanch socilnch vznam (Sinn) jejichkonfrontac s realitou spolenost ustavujcch abstrakc (Deutung). Tuto odlinost, kter se zakld napodobnm smantickm rozdlu jako Hegelova distinkce mezi pojmy Verstand a Vernunft, vystihujeAdornova vta, kterou pro jej vmluvnost citujeme v nmeckm jazyce: Es fllt danach also die Ideeder Deutung keineswegs mit dem Problem eines Sinnes zusammen, mit dem sie meist verwirrt wird(Adorno 1990b, 334).


7/13

Filozofia 71, 3 179

transcendentlnch koncept denuncuje Adornv dialektick marxismus coby mysticis-mus jevovch forem kvazi-transcendentlnho, smyslov nadsmyslnho svta kapitlu(Marx 1978, 87).

Sohn-Rethelova reln abstrakceaneb chybjc lnek Habermasovya Honnethovy recepce Adornovy meto-dy.5 Kritick zhodnocen Habermasovaa Honnethova ztvrnn Adornovy metodyukzalo, e zkladnm interpretanm prob-lmem tchto pedstavitel kritick teorieje jejich sil o transcendentln een

otzek, je prvn generace frankfurtskkoly zformulovala jako zodpovditelnvlun za pomoci materialisticky tenhegelovsk dialektiky. Zatmco Adorno(1990a) oste polemizoval s kritikou Mar-xovy koncepce ideologie, kterou rozvjelaMannheimova a Schelerova sociologie v-dn, jako s regresem sociln-teoretick-ho mylen do pedhegelovskho stadia,Habermas i Honneth programov odfilo-sofovvaj problmy spojen s vnitnnegativitou modernch kapitalistickch spo-

lenost do transcendentna. To se obri v jejich vkladech Adornovy metody.

Myslitelsk pnos Adornova ptele Sohn-Rethela, jeho prce Adornovu metodu od 30.let zsadnm zpsobem ovlivovala, tkv v rmci provdn diskuse v rozlutn episte-mologickho transcendentalismu jako teoretick afirmace mystifikovanho zjevu spole-

enskho vztahu kapitlu, a to vetn specifickch instanc, jimi kapitl spolenost for-muje. Formulace zsadn kritick otzky, kterou Sohn-Rethel pokld, zn takto: Co se stanes tmto systmem [kritickho idealismu pozn. M.N.], kdy dosadme na msto Kantovchtranscendentlnch koncept () rovnost hodnot ve smn? (Sohn-Rethel 1972, 245).

5 Wiggershaus (2007) se ve znm prci o frankfurtsk kole o Alfredu Sohn-Rethelovi sicenkolikrt zmiuje jako o postav vyskytujc se v okruhu stavu pro sociln vzkum, nicmn jehodlo nijak nerozebr. Stejnm zpsobem zachzej se Sohn-Rethelem ve shora citovanch pracch tHabermas a Honneth: ani oni neopomnaj jeho jmno uvst, ale vliv jeho mylenek na frankfurtskoukolu dle nediskutuj. Tato sta proto Sohn-Rethelovi splc nco z toho, co mu iroce ten autorityzabvajc se djinami kritick teorie dlu pedvede jej jako teoretika, jeho koncepce vhledu dosociln skutenosti skrze jej reln abstrakcemla na Adornovu metodu formativn vliv. (NejznmjSohn-Rethelovo dlo Duevn a tlesn prce zde citujeme ve dvou rznch vydnch nikoli z fri-volnosti, nbr z nutnosti: tyto publikace obsahuj odlin plohy, z nich argumentace stati taktvychz, take nakonec nezbv, ne se odkazovat k obma.)


8/13

180

Ve zpsobu, jm se abstrakce kapitalistick ekonomiky individulnmu vdom jev,se jejich spoleensk platnost oddluje od jejich historick geneze: objektivita kapitalis-tick ekonomiky proto funguje na rovni sociln produkovanho vdompodobn jakoobjektivita prody, co vede ve spoleensk praxi k jej naturalizaci. Historicky uritspoleensk byt se jev svm producentm pevrcen: nikoli coby skutenost spoleen-sk, nbr jako transhistorick pedpoklad lidsk existence jako na lidsk innosti ne-zvisl prodn proces, jej je pinejlepm mono vdecky poznat a adekvtn se mupizpsobit, ale ne jejjako sociln objektivitu (ve sv konceptuln uritosti ne-nutnoupremisu sociln existence) prakticky odvrhnout. Zdroj falenho zjevu kapitalistickchsocilnch forem vak nelze hledat ve spoleensky produkovanch obsazch mylen, jeskutenou povahu vci zatemuj: mystifikovan obsahy kapitalisticky konstituovanho

vdom nutn zrcadl smnn proces pevrcen. Falen vdom vychz z konceptuali-ty6smnnho procesu: lid do nj obecn vstupuj jako svobodn subjektysmujc svzbo na zklad rovnostihodnoty, kter je v nich obsaena a jejm veobecn pijma-nm ekvivalentem jsou penze. V bezprostednosti, na ni se praktick vdom orientuje,se proto subjektivnmu vdom odhaluje pouze jevov forma; povrch kapitalistick spo-lenosti; inek procesu sociln konstituce ne vak ustavujc pedpoklady, je lidskjednn ve smnnm procesu uvd slep v chod a na nich je existence ekvivalentnsmujcch subjekt zaloena. Ve skutenosti je zkladn premisou svobodn smuj-cch jednotlivc tdn rozdlen spolenosti reprodukujc svj zakldajc akt nsilnhoodtren vrobc od vrobnch prostedk. Rovnost jednotlivc, kter v podob trnsmny krystalizuje na povrchu kapitalistick ekonomiky, je konceptulnm momentemreprodukce kapitalismu, ne vak spoleenskou podstatou, kter za smnou stoj tou je

reprodukce tdnho panstv. Trn smna je soust celkovho spoleenskho procesu.Ulpt na rovnosti smujcch stran, kter krystalizuje na povrchu aktu smny, znamenzabednout do fetiismu jevovch forem spoleenskho vztahu kapitlu a namsto jehokritick analzy stvrzovat jeho mysticismus (Nov 2014a).

Sohn-Rethel (Sohn-Rethel 1972, 118-119) proto teoretizuje zespoleentn skrzesmnu zbo jako proces, kter popr sebe sama, protoe se objektivn odvj jakokauzalita kon, v nich je subjektivita zespoleentn negovna. Spoleensky urit

6 Pojem konceptuality (Begrifflichkeit) a jeho vztah ke konceptualizaci socilnch jev jevzhledem k jeho novosti v debat o kritick teorii, kter se v naem prosted vede, zhodno vysvtlit:Adornova (Adorno 1990c, 169)Negativn dialektikazdrazuje v pasi o kapitalistick sociln esencia zpsobech, jimi se projevuje, e konceptualita nen pouze () produktem poznvajcho subjektu,kter je konec konc autorem konkrtnch analytickch pojm. Koncepty, kter kritick teorie formuluje,proto nemaj status abstrakc, kter sociln teoretik pikld na fundamentln chaotickou spoleenskourealitu, nbr usiluj o kritick proniknut jejch uritch abstrakc konceptualizace socilnho svtatak pivd vc ke svmu konceptu (Bonefeld 2009, 126). Jde o reln momenty poznn objektivitykapitalistick spolenosti, protoe nco jako koncept je implicitn ve spolenosti v jej objektivnform (Adorno 2000, 32). Sm pojem konceptuality pak zachycuje historicky ji ustaven ped-poklady spoleensk reprodukce v relnch fenomnech ili sociln esenci vc v jejich zjevu(Bonefeld 2011, 383).


9/13

Filozofia 71, 3 181

kvalita procesu zespoleentn tak miz ze zetele tch, kte ji svm jednnm praktickyuskuteuj, aby se k nim vrtila v reifikovan, sociln ji zobjektivizovan form. Narovni vdom se reifikace projevuje v jeho falen, ideologick povaze. Kapitalistickzvcnn lidsk produktivn innosti se stv vchozm bodem, z nho se rzn variantytradin teorie sna porozumt sociln realit. Takovmuto pochopen vak unik stej-n skutenost, e v kapitalismu je premisou sociln konstituce jednotlivch spoleen-skch jev hodnotov forma. Hodnotov forma pronik vm spoleenskm dnm jepomyslnm veprostupujcm socilnm terem; sekularizovanm absolutnm duchem mo-derny, kter mediuje vekerou spoleenskou aktivitu. Pro tomu tak je? V kapitalismulovk neuspokojuje sv poteby pmo, nbr zprostedkovan jeho prce nevyrbpedmty pro pmou spotebu, ale produkuje zbo. Kad konkrtn innost, kter vyrb

zbo, se proto zpedmtuje ve form urit abstrakce, kterou Marx nazv abstraktnprac (srov. Nov 2014b). Pracovn doba jednotlivce, bhem n lovk vyrob zbo jis-tho druhu, se ustavuje jako dl spoleensky nutn pracovn doby. Je tomu tak proto, ehodnota vrobku se na trhu obecn odvozuje prv od spoleensky nutn pracovn dobynutn pro vrobu danho zbo, a nikoli od asu individuln prce do zbo vloenho.Tm se vak sociln determinace kapitalistickho vrobnho procesu nevyerpv: telosprodukce hodnoty nespov v trn smn ekvivalentnch mnostv hodnoty, nbrv akumulaci kapitlu, hodnoty, kter se sama zhodnocuje (Marx 1978, 201). Spoleen-sk proces akumulace kapitlu nelze vysvtlit pouze ze smny, v n stoj na obou stra-nch stejn mnostv hodnoty (na rovni spoleenskho prmru: rovnost ekvivalent vesmn se reln ustavuje skrze kolsn trnch cen, je me mt nejrznj piny).Akumulaci kapitlu proto Marx vysvtluje jako extrakci nadhodnoty z pracovn sly

nebo pracovn sla je jedinm zbom, kter vyrb vce hodnoty, ne se za ni na pracov-nm trhu plat.7

Lidsk prce, kter ustavuje kapitalistickou spolenost, produkuje uritou abstrakciakumulace kapitlu tm, e individuln aktivita pracujcch obecn pispv k reprodukcizhodnocovn hodnoty.8Hodnotovou formu by proto bylo lze pokldat za pravdu existu-jc spolenosti, ba spolenosti vbec ovem jen za pedpokladu, e by kapitalistickabstrakce byly abstrakcemi vnmi. Tradin sociln mylen k nim vak takto astopistupuje: pojem pravdy vchz do djin jako vlastnictv falenho vdom (Sohn-Rethel 1972, 115).9 Dialektick koncept pravdy se vak nesm uspokojit pedvedenm

7Mnohem podrobnji nedvno explikoval jdro Marxovy kritiky politick ekonomie, jeho se tatosta pouze letmo dotkla, Halas (2013).

8 Ve druhm dlu Kapitlu Marx ozejmuje, e ne kad innost, kter se podl na procesuakumulace kapitlu, produkuje hodnotu pmo: agent koup a prodeje () pracuje stejn jako kadjin, ale obsah jeho prce netvo ani hodnotu, ani vrobek (Marx 1955, 144). Jeho innost souviss realizac hodnoty, kterou vyprodukovali jeho spolupracovnci, na trhu. Jakkoli je tedy nutnmmomentem zhodnocovn hodnoty, a je proto i ona prostedkovna hodnotovou formou, nevytvkonkrtn innost pracovnka obchodnho oddlen dnou hodnotu. Marx ji proto nazv neproduktivnprac(na rozdl odproduktivn prce, kter vyrb hodnotu v konkrtn pracovn aktivit).

9Pkladem tto transhistorizace afirmace reifikovanho spoleenskho svta v sociln teorii


10/13

182

hodnotov formy coby pomysln vci sam (die Sache selbst). Jeho nejzazm obzoremnen poznn fundamentlnch pedpoklad sociln konstituce sama vdecky poloena zodpovzen otzka po skuten povaze sociln objektivity a prioripedpokld spo-lenost jako instanci, kter je lovku vnj a kter si k sob pivtluje lidskou produk-tivn aktivitu. A proto i pravdiv koncept sociln reality je sm pouze produktemodcizen (Sohn-Rethel 1989, 139). Kritick expozice a rekonstrukce kapitalismu se protonezastavuje na pozici odhalen konstitutivnch premis spoleensk produkce a reproduk-ce, nbr je jako vsledek sebe-odcizen lovka podrobuje kritice provd reductio adhominem, pe v tto souvislosti Adorno (Adorno 1990d, 565). Kritick teorie na rozdlod tradin teorie pestv pouze identifikovat sociln realitu: protoe chpe kapitalismusjako skutenost naveskrz falenou, vdom chce jakoto teorie pispt k emancipan

praxi, kter tuto patnou realitu zru.Spoleensk vdom je v kapitalismu vdomm nutn mystifikovanm: ustavuje se

jako pendant reln pevrcenho svta, v nm se lidsk subjekt v dsledku svho nev-domho pivtlovn k hodnotov form stv objektem tdnho panstv. Proto se skute-n kritick materialistick10 teorie nezastavuje na rovni kritiky ideologie, nbr pe-chz ke kritice samotnho spoleenskho byt, resp. jeho konstitutivnch pedpoklad.Demaskovn buroazn ideologie coby falenho vdom kapitalistick sociln objekti-vity je nutnm momentem, jm mus kritika v analytickm postupu projt; nen vak jejmhorizontem. Pokud by se kritick sociln teorie zastavila na rovni spoleenskho vdo-m, ulpla by na idelnm constitutum (rove ve vdom existujcch idej), ani by jeusouvztanila s jeho materilnm constituens (proces spoleensk produkce vdom).11Tm by se dostala zpt na pozici tradin teorie, vi n se od svho zrodu vymezovala

a o jej pekonn usilovala metodologickou totalizac socilnch jev a entit. Kritickteorie proto chpe sv nastolen problmu pravdy jako spoleensk kritiky v zkm septs djinnm asem (zeitgebunden) a jemu odpovdajc sociln formou, co je podle Sohn-Rethela (Sohn-Rethel 1972, 38) poznvacm znakem dialektickho mylen.

namsto kritickho rozkryt historicky urit podoby procesu zvcnn kapitalistick konceptuality jev klasick sociologick teorii Simmelova (Simmel 2011, 21) transcendentln konceptualizace hodnotyjako prafenomnu.

10Materialismu kritick teorie je proto teba rozumt nikoli po vzoru antickho i novovkhomaterialismu coby jist verzi teze o primtu hmoty ped duchem, ale jako programov interpretaciizolovan se jevcch spoleenskch fenomn na zklad jejich esencilnho podlo piemv souasnm typu spolenosti se sociln materie skld z chemickch prvk uritch abstrakckapitalistickho vrobnho zpsobu (Sohn-Rethel 1972, 117).

11 Dialektickou koncepci materialismu coby projektu analzy historicky uritch pedpokladsebeprodukce lovka uvedli Marx a Engels ji r. 1845 vNmeck ideologii, kde ji postavili protimladohegelovskmu idealismu: Pedpoklady, z nich vychzme, nejsou libovoln, nejsou dogmata;jsou to skuten pedpoklady, od nich meme abstrahovat jen ve fantasii. Jsou to skuten individua,jejich innost a materiln podmnky jejich ivota, kter tu byly u ped nimi, i ty, kter tato individuasama vytvoila vlastn innost (...) Tm, e lid produkuj prostedky k svmu ivotu, produkuj nepmoi svj materiln ivot (Marx, Engels 1958, 34-35).


11/13

Filozofia 71, 3 183

Jeliko je aktuln historick platnost hodnotov formy produktem celho dosavad-nho vvoje, m i objektivita kapitalistick ekonomiky pln djinn charakter: jej abs-trakce jsou proto doasnmi a pechodnmi spoleenskmi formami, v nich lid produ-kuj a reprodukuj sv ivoty. Vda, kter si je tto skutenosti vdoma, pipisuje kapita-listick sociln objektivit (na rozdl od prodn objektivity) fundamentln odlin on-tologick status. Zatmco pojmy, skrze n poznvme produ, jsou mylenkovmiabstrakcemi, je ekonomick koncept hodnoty relnou abstrakc. Neexistuje sice nikdejinde ne v lidskm mylen, ale v mylen nevznik. ()Ne osoby, ale jejich spoleninnost vytv tyto abstrakce (tamt, 42 kurzva M.N.). Akumulace kapitlu se obec-n uskuteuje skrze smnu ekvivalent; sociln expanze hodnotov formy se proto narovni subjektivnho vdom odvj jako neuvdomovan proces zespoleentn. Samo

spoleensk byt tak ve svm ustavovn generuje ignoranci ke skutenm spoleenskm(konceptuln uritm) podmnkm svho vznikn. Kritick prosvcen zhodnocujc sehodnoty coby automaticky psobcho subjektu socilnho procesu se v te chvli stavza projekt jeho zruen, nebo nejen teoretick, ale pedevm praktick kritika konstitucehodnotov formy me zbavit spoleensk ivot jeho zvcujc, odcizen podstaty (Marx1978, 162). Zruen nadvldy kapitalistick ekonomiky nad lidskou prax ustav takovouspoleenskou formu, v n bude lovk reln rozpoznvat sebe sama jako autora svhovlastnho svta. Zatmco reflexe tradin teorie afirmuje spoleensk kategorie v jejichzvcnn, historick materialismus snm ze spoleenskch vztah zvoj zapomnn je anamnsis geneze, poznamenal si r. 1965 Adorno po rozhovoru se Sohn-Rethelem(1989, 223).

Zvr.Diskuse podn Adornovy metody v dlech Habermase a Honnetha identifi-kovala u tchto vznamnch autor dva zsadn posuny: jednak snahu o transcendentlnrekonstrukci Adornovy metodologie a jednak sil o potlaen Adornova marxistickhovchodiskaa jeho nahrazen jistou normativn formou levicovho weberinstv. Tato starozvinula kritiku tohoto dvojjedinho teoretickho pohybu: juxtapoziceAdornova odvo-zen sociln esence ze smnnho procesu a Sohn-Rethelovy kritick marxistick episte-mologie hodnotov formy coby reln spoleensk abstrakce odhalila svrchovan pozem-sk a dialektick koen Adornovy kritick metodologie, je se programov stav protipochopen sociln skutenosti za pomoci transhistorickch a transcendentln dedukova-nch koncept. Pestoe z Weberovch analz Adorno stejn jako ostatn pedstavitelprvn generace kritick teorie hojn erpal, vymezoval se z marxisticko-hegelinskchpozic proti jeho sociologick verzi novokantovstv. Adorno (Adorno 1990a, 467) stav

Webera do blzkosti pozitivistick metodologick tradice, jeliko popral existenci ialespo poznatelnost celkov struktury spolenosti Weber byl proto v srdci pozitivis-tou (Horkheimer 2004, 55). Adekvtnj rozvinut Adornova metodologickho odkazubude z tohoto dvodu napt teba hledat u tch kritickch pstup, kter promlejAdornovu metodu v pmm vztahu k Marxovu dialektickmu a materialistickmu projek-tu sociln vdy.


12/13

184

Literatura

ADORNO, Th. W. (1967): Sociologie a empirick vzkum. In: Adorno, Th. W., Habermas, J.,von Friedeburg, L.:Dialektika a sociologie.Praha: Svoboda, 19-35.

ADORNO, Th. W. (1990a). Beitrag zur Ideologienlehre. In: Adorno, Th. W.: Gesammelte Schriften,Band 8.Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag, 457-477.

ADORNO, Th. W. (1990b): Die Aktualitt der Philosophie. In: Adorno, Th. W.: Gesammelte Schriften,Band 1: Philosophische Frhschriften. Frankfurt am Main: Suhramp Verlag, 325-344.

ADORNO, Th. W. (1990c): Negative Dialektik. In: Adorno, Th. W.: Gesammelte Schriften, Band 6.Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag, 7-412.

ADORNO, Th. W. (1990d): Zur Logik der Sozialwissenschaften. In: Adorno, Th. W.: GesammelteSchriften, Band 8.Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag, 547-565.

ADORNO, Th. W. (2000):Introduction to sociology.Cambridge: Polity Press.

ADORNO, Th. W., HORKHEIMER, M. (2009): Dialektika osvcenstv. Filosofick fragmenty.Praha:OIKOYMENH.

BENJAMIN, W. (1979): Djinn filozofick teze. In: Benjamin, W.:Dlo a jeho zdroj. Praha: Odeon,9-16.

BONEFELD, W. (2009): Emancipatory Praxis and Conceptuality in Adorno. In: Holloway, J. Mata-moros, F. Tischler, S. (eds.):Negativity and Revolution: Adorno and Political Activism.London:Pluto Press, 122-147.

BONEFELD, W. (2011): Primitive Accumulation and Capitalist Acumulation: Notes on Social Constitu-tion and Expropriation. Science & Society, 75 (5), 379-399.

CLARKE, S. (1991): Marx, Marginalism and Modern Sociology: From Adam Smith to Max Weber.London: Palgrave Macmillan.

ENGELS, B. (2010): Vvoj socialismu od utopie k vd. Marxistick internetov archv[online]. Do-stupn na: (Datum n-vtvy: 12. 3. 2015).

HABERMAS, J. (1995a): Theorie des kommunikativen Handelns. Band 1: Handlungsrationalitt undgesellschaftliche Rationalisierung. Frankfurt am Main: Suhrkamp.

HABERMAS, J. (1995b): Theorie des kommunikativen Handelns. Band 2: Zur Kritik derfunktionalistischen Vernunft. Frankfurt am Main: Suhrkamp.

HLA, V. (2007): K problmu univerzalistickch pretenz v etice. Formalismus a nkter pokusyo zaloen hodnotov etiky.Filozofia62 (4), 273-281.

HALAS, J. (2013):Metodolgia kritickej socilnej vedy: Marxova kritika politickej ekonmie.Bratislava: Vydavatestvo Univerzity Komenskho.

HAUSER, M. (2013): Adornv katalog exteriority.Filozofia, 68 (Mimoriadne slo 1), 175-186.HOLMWOOD, J. (2008): Z roku 1968 do roku 1951: Jak Habermas promnil Marxe v Parsonse.

Sociologick asopis, 44 (5), 923-942.HONNETH, A. (1989):Kritik der Macht: Reflexionsstufen einer kritischen Gesellschaftstheorie.

Frankfurt am Main: Suhrkamp.HONNETH, A. (2011):Patologie rozumu: Djiny a souasnost kritick teorie. Praha: FILOSOFIA.

HORKHEIMER, M. (1988): Traditionelle und kritische Theorie. In: Horkheimer, M.: GesammelteSchriften, Band 4: Schriften 1936 1941. Frankfurt am Main: Fischer Verlag, 162-216.

HORKHEIMER, M. (2004):Ecplise of Reason. New York; London: Continuum.HORKHEIMER, M., MARCUSE, H. (2003): Filosofie a kritick teorie. Filosofick asopis, 51 (4),

617-638.HRUBEC, M. (2003): Horkheimer a Marcuse: tvrci programovch tez kritick teorie. Filosofick

asopis, 51 (4), 593-616.HRUBEC, M. (2011): Kritick koncepce mezinrodnho uspodn. Axel Honneth o uznn mezi stty.

Filozofia,66 (5), 405-422.


13/13

Filozofia 71, 3 185

KOVAOV, D. (2007): J. Habermas alebo ktor etika pre bioetiku?Filozofia, 62 (3), 245-252.LUKCS, G. (1990):History and Class Consciousness: Studies in Marxist Dialectics.London: Merlin

Press.MARX, K. (1955):Kapitl: Kritika politick ekonomie. Dl druh.Praha: SNPL.MARX, K. (1978):Kapitl: Kritika politick ekonomie. Dl prvn.Praha: Svoboda.MARX, K., ENGELS, B. (1958): Nmeck ideologie. In: Marx, K., Engels, B.: Spisy, svazek 3.Praha:

SNPL, 23-551.NOV, M. (2014a): Nstin kritickho konceptu tdy. Sociolgia, 46 (5), 554-578.NOV, M. (2014b): Spor o abstraktn prci: Ke konceptulnmu zaloen kritiky politick ekonomie.

Sociln studia, (1), 61-79.NOV, M. (2015): Realita konceptu a iluze reality: Ke kritickmu zaloen Adornovy sociologie.

(V tisku kapitola v monografii o ekonomick sociologii).REDAKCE NAKLADATELSTV SVOBODA (1969): vodn poznmka k eskmu vydn.

In: Marcuse, H.:Psychoanalza a politika. Praha: Svoboda, 7-14.REICHELT, H. (2008): Neue Marx-Lektre: Zur Kritik der sozialwissenschaftlicher Logik. Hamburg:VSA-Verlag.

ROSE, G. (2009):Hegel Contra Sociology. London; New York: Verso.SEDOV, T. (2012): Poznmky k Habermasovm vchodiskm komunikanej terie konania.

Filozofia, 67 (9), 743-750.SIMMEL, G. (2011):Filosofie penz. Praha: Academia.SOHN-RETHEL, A. (1972): Geistige und krperliche Arbeit: Zur Theorie der gesellschaftlichen

Synthesis. Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag.SOHN-RETHEL, A. (1989): Geistige und krperliche Arbeit: Zur Theorie der gesellschaftlichen

Synthesis. Revidierte und ergnzte Neuauflage. Weinheim: VCH Verlagsgesellschaft.STTECK, J. (1986): Promny a konstanty sociologick teorie Jrgena Habermase. Sociolgia,

18 (5), 579-588.STTECK, J. (1988): Empirizace apriori? K Habermasov teorii komunikativnho jednn. Sbornk

prac Filozofick fakulty brnnsk univerzity, 37 (G32), 7-22.ABKOV, K. (2009): K problematike uznania.Filozofia, 64 (4), 356-361.TOMAOVIOV, J. (2014): ivot v zne biomoci. Etick a biopolitick diskurz o transhumanizme.

Filozofia, 69 (6), 461-471.WEBER, M. (1978): Economy and Society: An Outline of Interpretive Sociology. Volume I.Berkeley;

Los Angeles; London: University of California Press.WIGGERSHAUS, R. (2007): The Frankfurt School: Its History, Theories and Political

Significance. Cambridge; Oxford: Polity Press; Blackwell Publishers Ltd.

______________________Martin NovKatedra sociologie FSS MUJotova 10

602 00 Brnoesk republikae-mail: [email protected]

Novy K Recepci Adornovy Metody v Aktualnich Podobach Kriticke Teore

Documents

Transcript of Novy K Recepci Adornovy Metody v Aktualnich Podobach Kriticke Teore