n12
/201
1-1/
2012
nVY
DÁVÁ
OBČ
ANSK
É SDR
UŽEN
Í CEN
TRUM
ENVI
RONM
ENTÁ
LNÍC
H ST
UDIÍn
ROČN
ÍK32
nCE
NA40
Kč
ČASOPIS O PŘÍRODĚ A OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Pražské lesy se nacházejí především na obvodu městaa vytváří pomyslný zelený prstenec. Celková plocha lesů na územíPrahy činí cca 5000 ha a představuje 10% z celkové rozlohyměsta. Lesy hl. m.Prahy v současné době obhospodařují 2695 hav majetku města a ve správě Odboru ochrany prostředí pražskéhomagistrátu. V těchto lesích vykonávají Lesy hl.m.Prahy rovněžfunkci odborného lesního hospodáře, což je odborný dozor nadhospodařením v lesích. Dalších 750 ha lesa je v majetku fyzickýcha právnických osob a zbývající část obhospodařují Lesy Českérepubliky s.p. Všechny lesy na území hl.m.Prahy jsou zařazeny dokategorie lesů zvláštního určení jako lesy příměstské a další lesyse zvýšenou rekreační funkcí.
Lesy v Praze rostou velmi často na nepřístupných místech,jako jsou rokle (Modřanská rokle, Divoká Šárka) a velmi prudkésvahy (Kunratický les, Chuchelský háj) a na mnoha místech těsněsousedí s městskou zástavbou.
Další lesní plochy vznikají zalesňováním tzv. nelesních půd,jedná se zejména o zemědělskou půdu a o nevyužité plochy. Novélesy jsou zakládány s ohledem na plnění jejich nejdůležitějšífunkce, kterou je rekreace. Současně je budována hustá síťkvalitních cest, která umožňuje sportovní aktivity, a také rekreač-ní louky, na kterých jsou zřizována dětská hřiště. Tyto nové lesymohou Pražané navštívit v Hrnčířích, Satalicích, Letňanech,Běchovicích, či v Jinonicích a jejich plocha se každoročně zvyšujeprůměrně o 10 ha.
Základními dřevinami zastoupenými v současných pražskýchlesích jsou dub zimní a letní (27,5 %), akát (10,6 %), lípa (6,4 %),borovice (11,6 %), smrk (7,6 %), borovice černá (6,0 %) a modřín(5,4 %). Z dalších dřevin je to dub červený, javor klen a mléč,jilm, třešeň, bříza, olše, jedle a douglaska.
Hospodaření probíhá v souladu se schváleným lesnímhospodářským plánem pro lesní hospodářský celek Městské lesyhl. m. Praha na období 1. 1. 2004 – 31. 12. 2013. Organizačně jsoulesy rozděleny na pět lesnických úseků: Šárka, Chuchle,Hodkovičky, Hostivař a Bohnice. Vedoucím lesnického úseku jelesní, jehož pracovní náplní je kontrola svěřeného úseku,zjišťování nedostatků a potřeb jednotlivých prací a v závislosti natom jejich provádění prostřednictvím lesních dělníků.
Vlastní hospodaření v lese je velmi ovlivněno místními pod-mínkami, které jsou výrazně ztížené rozdrobeností lesníhomajetku.. To sebou nese komplikace při přesunu pracovních sila mechanizace mezi pracovišti. Celková koncepce hospodaření seodvíjí od zajištění hlavního poslání pražských lesů a tou jerekreace. Návštěvnost je v některých lokalitách velmi vysoká(lesopark Hostivař, Kunratice, Hvězda) a s ní souvisí také některáúskalí ovlivňující technologie prací a bohužel stále narůstajícívandalismus. V některých případech se jedná o nedbalostnávštěvníků, kdy z odhozeného nedopalku cigarety vypukne lesnípožár, velmi často však jde o úmyslné chování, a to je velmi alar-mující. Lesní se setkávají s úmyslně založenými požáry, rozbi-tým rekreačním mobiliářem, černými skládkami i s agresivnímchováním vůči ostatním návštěvníkům, lesnímu personálua k lesu. Jako příklad lze uvést nepochopitelné jednání neznáméhovandala v Kunratickém lese, který ničí mladé stromky jejichulomením v horní třetině. Lesní porosty v městském prostředíznačně trpí znečištěním ovzduší výfukovými plyny automobilů
a ostatními zplodinami. Ohrožené jsou také suchem, neboťv mnoha lokalitách došlo ke změně vodního režimu v půdě vlïvemokolní zástavby. Oslabené stromy jsou napadány houbovýmia hmyzími škůdci. Obecně lze říci, že čím je strom starší, tímmenší je jeho odolnost vůči všem výše popsaným nepříznivýmjevům. Důsledkem je proces odumírání jednotlivých stromů a po-stupný rozpad lesního porostu. Dále pak platí úměra, že čím jeplocha rozpadajícího se lesa větší, tím hůře na této ploše vznikáles nový.
Úkolem lesníka je, prostřednictvím dobře promyšlenýchopatření, zajistit co nejlepší zdravotní stav lesa. Abychom omezilivznik velkých odumírajících ploch, je nutno provádět tvz. obnovu.Jedná se vlastně o vznik následné mladé generace, která zajišťujenepřetržitou existenci lesa v dané lokalitě. Abychom tohotodocílili, musíme provést tzv. mýtní těžbu. Jde o činnost, při kterépokácíme a odstraníme staré stromy a vytvoříme tak prostor projejich nástupce. Pokud se mladé stromky již nachází poddospělým porostem a vyrostly z jeho semen, mluvíme o přirozenéobnově lesa. Jak napovídá sám název, jedná se o usměrňovánípřirozeného procesu a tímto způsobem vznikají nejkvalitnější lesy.Právě proto se i v pražských lesích tomuto způsobu obnovyintenzivně věnujeme a přednostně jej využíváme. Ne v každýchpodmínkách lze ovšem tento postup využít. Pokud je mateřskýporost druhově nevhodný – v Praze se jedná především o akát,borovici černou, ale také o smrk – musíme si pomoci tzv. umělouobnovou. V tomto případě nový les vzniká výsadbou sazenicpožadovaných druhů lesních dřevin.
Kácení stromů v lese je tedy paradoxně základem jehoexistence. Přesto právě při něm se lesníci nejčastěji dostávají dostřetu s veřejností, která výše popsané souvislosti nevidí a těžbuchápe jako ničení lesa a obohacování se na jeho úkor. Stojí násmnoho sil, abychom tyto dobré úmysly obhájili a s tím souvisítaké jedna z významných činností lesníka v Praze a tou jeposkytování informací návštěvníkům lesa.
Nově založené výsadby a uvolněné nálety vyžadují další péčia ochranu před konkurencí buřeně a poškozováním zvěří.
Velmi důležitou oblastí je zajištění plnění rekreační funkcepražských lesů. Základním úkolem je udržení čistotého lesa, bezodpadků, černých skládek či obydlí bezdomovců. Pro zvýšeníatraktivity lesního prostředí pro návštěvníky jsou na řadě místvybudována dětská hřiště, poskytující zábavu a odpočinek.Příjemným zpestřením výletu bude jistě návštěva některéhoz našich zookoutků. Ty se nachází v Kunraticích, na Kamýku,v Hostivaři a v Chuchli a je možno v nich vidět především lesnízvěř, která jinak zůstává očím návštěvníků utajena, byť ve volnépřírodě pražských lesů v poměrně velkém množství žije.
Posláním organizace Lesy hl. m. Prahy je vytvářet zdravéa příjemné lesní prostředí pro všechny, kdo sem přicházís dobrými úmysly a bojovat s těmi, kdo nám naši práci kazí.
Přijďte se podívat a pomáhejte nám!
PRAŽSKÉ LESY INFORMUJÍ
původně jsem měl napsaný jiný příspěvek, ale přišel 18. prosinec a stalo seněco, co mě přinutilo sednout a přepsat napsané.
Odešel totiž navždy jeden z příznivců našeho časopisu Václav Havel. Bylo a budeo něm napsáno mnohé, co však zůstává v pozadí, je jeho zájem o ochranu přírodya životního prostředí. NIKA začala vycházet v roce 1979, tedy v období tuhénormalizace, a přestože nebyla nikdy oficiálně považována za zcela samizdatovýčasopis, přeci jen otevírala témata minulému režimu nepříjemná. Díky odvazea odhodlání tehdejších vydavatelů a redakčních rad se NIKA zařadila ve svémoboru mezi respektovaná periodika, jakéhosi paralelního světa oficiálních tiskovin.Za svůj dlouhodobý přínos byla v roce 1992 zapsána na seznam OSN – UNEP(United Nations Environmental Program) v projektu Global 500. Díky této poctě seod roku 1996 rozhodla redakční rada udělovat cenu časopisu NIKA, jako oceněníza přínos k ochraně přírody a životního prostředí.V roce 2002 přijal cenu časopisu NIKA za iniciaci konferencí „Tvář naší země –krajina domova“ a za zájem o otázky životního prostředí při výkonu funkce prezi-denta republiky Václav Havel. Podle jeho tehdejších slov bral toto ocenění jakočest, ve skutečnosti to byla čest a ocenění pro časopis NIKA a generace jejíchredaktorů. I po odchodu z funkce, ve svých vystoupeních, článcích, úvahách,mnohokrát otevřel otázky ochrany krajiny a bylo zřejmě, že je to jedna z věcí, kterého trápí, že se s pojetím urbanizované krajiny, tak jak nastalo po roce 1989,nesmířil a byl vždy připraven proti němu vystoupit. Za to mu patří dík.Závěrem mé krátké úvahy mi dovolte vyslovit Václavu Havlovi poděkování nejenjako státníkovi, dramatikovi a filozofovi, ale i jako člověku, kterému nebylo cizíprostředí, ve kterém žije a který svými myšlenkami a činy dokázal probouzet to lepšív nás.Čest jeho památce.
P.S. Krátce k obsahu čísla. Rok 2011 byl vyhlášen mezinárodním rokem lesů. Číslo,které držíte v ruce, se věnuje nejen mezinárodnímu roku lesů, ale zejména lesůmjako takovým. Jejich nezastupitelné místo přispívající zásadní mírou k ekologickéstabilitě nejen v lokálním, ale i globálním měřítku, jistě zaslouží hlubší poznání.
RNDr. Miloš Gregaršéfredaktor
n
Pražské lesy informujíEditorialNa les od lesaLesy v Evropě a ve světěTorres del PaineZ vejšky do lesaLesy na Hřebenech – PlešivecDynamika lesů v lokalitáchsoustavy Natura 2000Lesní ptáci hnízdící v dutináchSkogur (islandský les) Stromy a les udržují klimaa přitahují voduAlbertovy skály, stezka DrbákovTřídím, třídíš, třídí...Oslavy Mezinárodního dne lesův PrazeVzdělávání v příroděZelená škola s modrou krví
3
2348
12172024
283032
343638
4042
Časopis o přírodě a ochraně životního prostředí32. – 33. ročník
Šéfredaktor: RNDr. Miloš Gregar
Grafika: Dana Martinková
Foto na titulní straně Dana Martinková:Zimní království na Jiráskově cestěv Orlických horách
Vydává Občanské sdruženíCentrum environmentálních studií
Adresa redakce:Nádvorní 134, Praha 7-Troja, 170 00
Vychází 4x ročněCena výtisku 40 Kč.
Veškeré informace o časopise můžetezískat na adrese:
Vážení čtenáři,
„Jak je vůbec možné, že člověk takto nesmyslně zachází nejen s kraji-nou, která ho obklopuje, ale se samotnou planetou, kterou je mu dánoobývat? Víme, že se chováme sebevražedně, a přesto se tak chováme. Jak je to možné?”
Václav Havel
LES JE KDYŽ…Jak tedy šalamounsky odpovědět na
výše uvedenou otázku? Obecně jsou lesyplochy nebo oblasti, v nichž jsoupřevládajícími životními formami stromy.Už tady narážíme na první a ne malýproblém. V současnosti totiž neexistuježádná všeobecně přijímaná definice stro-mu. Protože se stromy vyskytují v mno-ha různých ekosystémech v odlišné
Na první pohled tak jednoducháotázka, co vlastně je les, můžeu dotazovaných vyvolat jako
odpověď v lepším případě ťukání si načelo. A není divu. Vždyť významuvedeného slova znají děti ještě školounepovinné. Nicméně oprávněnost dotazubude vypadat poněkud jinak, jestliže siuvědomíme, jakých rozmanitých podobmůže les na naší planetě nabývat (vizrámeček). Jmenujme jen mangrovovéporosty, jimž dokonale vyhovuje rozhra-ní souše a moře, severský jehličnatý les,pro který se i v češtině vžilo označenítajga, nebo porost obrovských stromů sezelenou klenbou, jak jej známe z tropic-kého deštného pralesa. Navíc v řaděpřípadů přechází dřevinný porost pozvol-na v jiný typ prostředí. Přechodovou zónu mezi dvěma dobře vymezenýmiekosystémy, jako je les a louka. označu-jeme jako ekoton. Přitom snímače družicobdobný ekoton často „přečtou“ jako les. Nabízejí se i další oprávněné otázky,kupř. máme hodnotit řídký porost stromůa keřů, pravidelně spásaný dobytkem, jako les, nebo jde o dřevinami porostloupastvinu? Je remízek v rozsáhlém poliv jinak zemědělsky využívané krajinělesíkem?
TEXT
A F
OTO
: RN
Dr.
JAN
PLE
SNÍK
, CSc
.
4
NA LES OD LESAJAK VYMEZIT A TŘÍDIT LES
LES V RůZNé PODOBěPřestože si většina čtenářů představí pod pojmem tropický les „klasický“ tropický dešt-ný prales, zahrnuje toto sousloví širokou škálu lesních typů, od zmiňovanéhotropického deštného pralesa, tvořícího dvě třetiny všech tropických lesů, až po suchévždyzelené lesy. Pro tajgu zůstává charakteristickým znakem její vyšší homogenitaa naopak nižší produktivita. Lesy mírného pásu jak na severní, tak na jižní polokouli sevyznačují tím, že prodělávají pravidelné sezónní změny včetně opadávání listů.Mangrovové porosty představujeme podrobněji na str. 11.
Velkoplošné odlesňování se v tropechv uplynulém desetiletí sice zpomalilo, ale přestoje jeho rozsah nadále varující. Porostv Kepongu v kontinentální Malajsii nenípůvodní: představuje přírodě blízký les.
vat i porost, na který lidé v minulostipůsobili, ale uvedený zásah, jako je káceníjednotlivých stromů na kraji porostu nebopodél cesty, již není patrný.
Podle nejnovějších údajů FAO tvořípůvodní les pouze 36 % celkového lesníhopokryvu Země. Nicméně musíme v tétosouvislosti zdůraznit, že tento podílv globálním rozměru neustále klesá. Odroku 2000 se rozloha pralesů na naší pla-netě snížila v důsledku rozšiřování země-dělské výroby a těžby dřeva o plných400 000 km2. V Evropě zabírají původnílesy ještě menší podíl, konkrétně 26 %rozlohy tamějších lesů. Pokud ovšem ne-budeme brát v úvahu lesy v Ruské fede-raci, potom je zachovalost lesů na našemkontinentě opravdu žalostná: jen 4 %
10 %, která není prvotně využívaná prozemědělské či jiné nelesnické účely. Pokudjde o mladé porosty nebo oblasti, kde jerůst stromů potlačen podnebím, stromy nadaném stanovišti by měly být schopnédorůst do výšky 5 m a současně dosáhnoutjiž zmiňovaného desetiprocentního zápojekorunového patra. Mezi les nezapočí-táváme porosty založené pro zemědělskouvýrobu, jako jsou sady, chmelnice a nej-různější zemědělsko-lesnické ekosystémy.
Jedna z nejvýznamnějších meziná-rodních mnohostranných úmluv, zaměře-ných na širokou problematiku životníhoprostředí, známá Úmluva o biologickérozmanitosti (CBD), přijala vymezení lesapodle FAO. Odborníci přitom poukazují nato, že desetiprocentní zápoj korunovéhopatra je příliš nízký, protože les v tomtopojetí zahrnuje i hustší australský neboafrický buš.
PŘÍRODNÍ NEMUSÍ BÝT ZCELAPŮVODNÍObdobně jako v případě definice lesa i prohodnocení jeho původnosti používajírůzné lesnické a ochranářské školy roz-dílnou terminologii. Pod označením pů-vodní (primární) les neboli prales máme na mysli pouze člověkem víceméněneovlivněný les, v němž jak dřevinnáskladba (složení dřevin), tak prostorovástruktura odpovídají poměrům stanoviště,na němž roste. Jedná se o les složenýz původních druhů, v němž lidé významněneovlivnili probíhající přírodní procesy.V tomto smyslu lze za původní les považo-
hustotě a v rozdílných formách, dalšínázory na to, co vlastně je a co naopak neníles, se nutně rozcházejí. Až dosud bylov různých zemích světa uveřejněno vícenež 800 definic lesa, zejména v národními mezinárodním zákonodárství, lesnic-kých či ochranářských koncepcích, strate-giích a programech jednotlivých státůa v odborné literatuře. Při podrobnějšímpohledu zjistíme, že většině z nich chybějíjakákoli kvantitativní kritéria. Četnépřístupy odkazují na zápoj korun, což jepodíl zemského povrchu zastíněný koru-nami stromů v plném olistění.
S zatím nejuznávanějším výkladempojmu les přišla Organizace Spojenýchnárodů pro výživu a zemědělství (FAO).Chápe jej jako plochu souše větší než 0,5 ha se zápojem korun přinejmenším
Scénáředalšíhovývoje našíplanetypředpoklá-dají dalšívýraznýúbytek lesův Africe najih odSahary.Porost vestřední Keninenípůvodní.
5
Porosty borovice černé (Pinus nigra)Porosty borovice černé (Pinus nigra)vv nejvyšším kyperském pohoří Troodos jsounejvyšším kyperském pohoří Troodos jsoudobře přizpůsobené krátké, ale na sníhdobře přizpůsobené krátké, ale na sníhbohaté zimě. bohaté zimě.
Sýc rousný (Aegolius funereus) obývá kromě tajgy Severní Amerikya Eurasie i některá jižnější pohoří a lesní celky. Mlánata na obrázku se vylíhla v budce v přírodní rezervaci Bukovec v CHKO Jizerské hory.
Zvláštní kategorii druhotného lesapředstavují monokultury (viz níže).
Dřevinná skladba přírodě blízkého lesaodpovídá stanovištním poměrům, ale pros-torová struktura bývá jednodušší nežv původním lese. Přírodě blízký les lidécíleně vytvářeli nebo na něj významněpůsobili, přičemž se stopami takovéhovlivu se setkáváme ještě dnes.
PŮVODNÍ A PŘÍRODNÍ LESYV ČRLesy ve střední Evropě patří spolus dřevinnými porosty či spíše řečenos jejich zbytky ve Středomoří mezičlověkem nejdéle využívané zalesněnéplochy vůbec. Není divu, že s výjimkouněkterých porostů na skalních stanoviš-tích a rašeliništích nenajdeme na územíČR les, který by nebyl přímo ovlivněnčlověkem. Lesní ekosystémy se pocho-pitelně mírou, jakým na ně lidská kulturapůsobí, odlišují. Nejcennější lesní kom-plexy představují buď v různém rozsahuzachovalé původní a přírodní (přirozené)lesní ekosystémy nebo naopak příroděblízké porosty, jež se v důsledku dlou-hodobého citlivého lesního hospodařenívyvinuly z lesních biotopů, které nahradilypůvodní lesy (viz rámeček).
polomy nebo napadení hmyzem, na místěpůvodního nebo přírodního lesa, a to buďpřirozenou obnovou nebo zalesněním,označuje FAO jako druhotný (sekundárníles). Druhová struktura druhotného lesabývá odlišná od struktury původního lesa.
plochy evropských lesů mimo Ruskoufederaci můžeme bez uzardění označit zaprimární.
Pro les, založený přírodními procesy,avšak člověkem ovlivňovaný, se používáoznačení přírodní čili přirozený les.Přírodní (přirozené) lesy nikdy nevzniklyvýsadbou nebo vysetím. Proto jejichsložení dřevin a věková i prostorovástruktura z velké části odrážejí poměrykonkrétního biotopu. Na plochách, pone-chaných samovolnému vývoji, rostepochopitelně nejen původní, ale i přírodníles. V anglosaských zemích se častěji nežo původním i přírodním hovoří o dlouho-věkém lese.
Les vzniklý po vytěžení nebo po pří-rodní katastrofě, jako jsou požáry, větrné
6
Na Veletrhubiodiverzity
v rámci 10. zasedání
konferencesmluvních
stran Úmluvy
o biologickérozmanitosti
v Nagojikonaném
v říjnu 2010si japonskéděti mohly
někdy vůbecpoprvé
zkusit řezatruční pilou.
Zájem bylvskutku
obrovský.
BOUBíN A ŽOfíNSKý PRALES PSALy HISTORII OcHRANy PříRODyMezi nejznámější zvláště chráněná území v ČR oprávněně patří Boubínský prales.Ochranu tohoto šumavského lesního ekosystému podnítil v roce 1858 vzdělaný vlastníkze šlechtického rodu Schwarzenbergů. Na návrh lesmistra J. Johna byl totiž v tomtoroce porost vyčleněn z běžného obhospodařování. Po vichřici, která se územímpřehnala o 12 let později, byla ale jeho původní plocha výrazně zmenšena. Na rozdílod některých jiných lesních porostů, kterým tradičně říkáme pralesy, ač jimi podle výšeuvedené definice nejsou (porost v NPR Mionší v Moravskoslezských Beskydech nebov NPR Javořina v Bílých Karpatech), představuje jádro Boubínského pralesa skutečněpůvodní les. Kácení jednotlivých stromů na jeho okrajích při výstavbě Lukenské stezky,k němuž došlo v 19. století, nemělo na jeho strukturu žádný významný vliv. Mohutnésmrky s často nepřehlédnutelnými chůdovitými kořeny i silné jedle působí nanávštěvníky ohromujícím dojmem. V současnosti v porostu pralesa převládá smrka buk, méně je zastoupena jedle. V roce 1838 deklaroval v duchu tehdy módního romantismu majitel panství z roduBuquoyů přímo v centru Novohradských hor ochranu Žofínského pralesa. Již tehdyporost označovali lesníci za prales. V současnosti zabírá NPR Žofínský prales téměř100 ha a zahrnuje celou škálu různých typů smrkových bučin. V lesním ekosystémupřevládá buk, následovaný smrkem a jedlí. Z porostu bylo po vyhlášení chráněnýmúzemím odváženo mrtvé dřevo a v 2. polovině 19. století v něm lesní hospodářiprovedli významný zásah. Ve stejném roce byla vyhlášena ochrana jiné blízké lokality –porostu Dobrá Voda. Jak Žofínský prales, tak Dobrá Voda byly dlouhou dobu považovány za vůbec nejstaršíchráněná území v Evropě. Nová šetření nedávno prokázala, že plochy, které bychompodle dnešních kritérií označili za chráněná území, na našem kontinentě existovaly jižpřed rokem 1838, i když naprosto ojediněle, a to v Německu, Švýcarsku a ve VelkéBritánii. V každém případě se oba lesní ekosystémy významně zapsaly do dějin světovépéče o přírodu a krajinu.
Pás listnatých opadavých lesů se nacházív Eurasii a v Severní Americe. Přírodnípodzimně vybarvený listnatý les na jihukanadské provincie Quebéc tvoří i národnístromy – javory.
budou působit kladně nebo záporně,nakonec rozhodují právě místní podmínky.Nicméně, nejen z hlediska zachovánígenetické, druhové a biotopové rozmani-tosti, ale i život podporujících procesů,zůstávají nejdůležitější původní či alespoňpřírodní lesy.
vičníku (Eucalyptus spp.) a akácie (Acaciaspp.). Odborníci se domnívají, žemonokultury produkují asi 35 % celkovésvětové těžby dřeva.
V minulosti někteří odborníci prosa-zovali názor, že právě monokultury by veskutečnosti neměly být považovány zalesy. V poslední době se pohled naekologický význam monokultur alespoňčástečně mění. Intenzivně obhospodařo-vané umělé výsadby stromů mohouv krajinné mozaice doplňovat zbytkypůvodního nebo přírodního lesa a jakobiologické koridory usnadňovat šířenílesních druhů člověkem pozměněnou
krajinou. Řada studií došla k závěru, žemonokultury původních druhů dřevin jsoupro zachování biologické rozmanitostivýznamnější než zemědělské plochy mj.tím, že poskytují vhodné prostředí pro řaduohrožených a přirozeně vzácných lesníchdruhů. O tom, zda lesní monokultury
MONOKULTURY NEJSOU VŽDY ZLEMČlověkem založené druhotné porosty,tvořené obvykle jedním nebo jen několikamálo druhy stromů a zaměřené na výrobudřeva a vláknin, zabírají na Zemi na 2,6 milionu km2, což představuje 7 % cel-kového lesního pokryvu. Monokulturneustále přibývá: v uplynulých pěti letechjich lidé nově vysadili 50 000 km2 ročně,zdaleka nejvíce v Číně. V nejlidnatějšízemi světa v letech 2000–2010 osázelisemenáčky stromů každoročně 20 000 –30 000 km2. Čtvrtinu všech monokulturtvoří nepůvodní druhy stromů. V SeverníAmerice dosahuje podíl nepůvodníchdruhů v monokulturách jen 5 %. Naopačném pólu stojí Jižní Amerikas neuvěřitelnými 96 %. Kromě jehličnanůmírného pásu se nejčastěji jedná o plantážerychle rostoucích dřevin v tropecha subtropech, na prvním místě blaho-
Známápoloopicelemur kata(Lemurkatta) obývá lesyna africkémostrověMadagaskar.Na rozdíl od ostatníchlemurů se vyznačujedenní aktivitou.
Galeriovýles, rostoucízejménapodélvodníchtoků, patřímezi suchétropické lesy(národníparkNakuru,Keňa).
7
Zbytky původních porostů borovice lesní (Pinussylvestris) najdeme ve Skotsku již jen naněkolika málo místech. Jedním z nich jeGlenmore Forest Park.
Šíření lesa v pohoří Švýcarský Jura omezuje jižstovky let pastva dobytka.
omezenou vypovídající hodnotou, připo-meňme, že na jednoho obyvatele našíplanety tak připadá 0,6 ha lesní plochy.Přitom více než polovina světových lesů senachází pouze v pěti zemích, opravdovýchlesních světových velmocích, jmenovitěv Ruské federaci, Brazílii, Kanadě, USAa Číně. Na rozdíl od vžité představy, ženejvětším lesním komplexem na světě jeamazonská džungle, nejrozsáhlejší plochuzaujímá sibiřský severský jehličnatý les,známější spíše pod označením tajga.Naopak v deseti státech nenajdeme vůbecžádný les a v dalších 54 zemích, tedyv každé čtvrté, nepřesahuje plocha lesů ani10 % jejich celkové rozlohy. Nejenlesnatost, ale i kvalita lesních porostů sev různých částech světa v důsledku od-lišných přírodních, hospodářských a spo-lečenských podmínek liší (viz tabulka 1).Stejně tak je rozdílné vlastnictví lesa (vizrámeček).
PLOCHA LESA JE VELKÁ, ALE…Vyjdeme-li z definice Organizace Spoje-ných národů pro výživu a zemědělství(FAO – viz článek na str. 5), potom lesy nanaší planetě zabírají více než 40 milionůkm
2, tedy 31 % souše. Uvedená plocha je
čtyřikrát větší než rozloha celé Evropy.Přestože aritmetický průměr občas bývázavádějící statistickou veličinou s poněkud
8
Přestože se Mezinárodní rok lesů, který na rok 2011 vyhlásilo Valnéshromáždění OSN, pomalu chýlí ke konci,využijeme této příležitosti a v následujícíchřádcích seznámíme čtenáře se stavemlesních ekosystémů na Zemi. Zaměříme sepřitom jak na změny, k nimž v evropskýcha světových lesích došlo přinejmenšímv posledním desetiletí, tak na vývojovétrendy v uvedeném základním typuprostředí. Protože se právě v souvislostis lesy na našem kontinentě a zejménav globálním měřítku traduje hned několiknepřesností, pokusíme se je uvést na pravou míru. Poslouží nám k tomunejnovější údaje, které řada mezinárodníchorganizací uveřejnila právě v souvislostis Mezinárodním rokem lesů.
LESY V EVROPĚ A VE SVĚTĚMÝTY A PRAVDY
Přestože dnešní rozloha Kampinoského lesanedaleko polské metropole Varšavy
představuje třetinu původní plochy, chránítamější národní park kromě druhotných
i přírodní, člověkem málo ovlivněné porosty.
TEXT
A F
OTO
: RN
Dr.
JAN
PLE
SNÍK
, CSc
.
Tabulka 1Základní charakteristika lesů ve světě, Evropě a Evropské unii EUROSTAT 2011, FAO 2011, Forest Europe/UNECE/FAO 2011
charakteristika svět Evropa Evropa EUbez Ruské federace
lesnatost (%) 31,0 44,5 32,2 37,6změna lesnatosti od roku 2000 (%) -1,2 0,7 3,8 2,8podíl lesů v chráněných územích (%) 13 12 12 13podíl původních/nenarušených lesů (%) 36 26 4 4podíl monokultur (%) 7 4 9 8podíl osázené plochy z celkově zalesněné plochy (%) neurčeno 8 31 34
KOMU PATří SVěTOVé LESy
n Podle oficiálních údajů vlastnía obhospodařují vlády 80 % všechsvětových lesů, 18 % lesů na Zemimá naopak nestátní vlastnictví. U zbývajících 2 % globální lesní plochynení vlastník znám nebo je sporný.
n V Kanadě, Guayaně, Indonésii,Malajsii, Ruské federaci a ve všechstředoafrických zemích náleží státu více než 90 % lesů, přičemž vlády jejichznačnou část předaly soukromýmfirmám prostřednictvím povolení k těžbě dřeva. V Evropě bez Ruskéfederace patří vládám více než 46 %lesů. I když státy ve východní a jižníAfrice také vlastní většinu tamějšíchlesů, až dosud vydaly jen málotěžařských koncesí. n Více než polovina všech lesův Argentině, Austrálii, finsku, Švédsku a v USA se nacházív soukromém vlastnictví. Majiteli 59 % soukromých lesů se v globálnímměřítku stali jednotlivci, 19 % připadá na firmy nebo instituce a 21 %rozlohy privátních lesů na Zemi jev držení místních komunit a domorodého obyvatelstva. Posledně jmenovaná skupina vlastníkůovládá většinu soukromých lesů v Africe na jih od Sahary. Vzhledemk tomu, že v této části světa vlastnítéměř všechny lesy stát, jde jen o 1 % celkové rozlohy tamějších lesníchporostů. fAO dokládá, že podílsoukromých lesů na celkové rozlozetohoto typu ekosystémů na Zemi roste:důvodem je neustále se rozšiřujícívysazování monokultur.
V mnoha zemích tropické Afriky, LatinskéAmeriky a Asie vzrůstá počet obyvatel veměstech mnohem rychleji než na venkově.Lidé se v této části světa stále častějistěhují do měst, kde obvykle ve srovnánís venkovem mívají vyšší příjmy a vyžadujívíce kvalitní stravy. Kromě klučenípůvodních lesů a jejich proměny napolíčka, která po vyčerpání půdy nakonecrolníci stejně opustí (střídavé polaření), sev tropech rozšiřuje extenzivní zemědělskávýroba, provozovaná středními rolníkya velkými národními nebo mezinárodními
potravinářskými firmami. Navíc vzhledemk rostoucím cenám potravin na globálnímtrhu začaly četné hospodářsky méněvyspělé státy zemědělské výrobky vy-vážet. Není divu, že jen 36 % z obrovsképlochy lesů na Zemi zůstává výraznějinenarušených činností člověka.
Uvedené zjištění pochopitelně nezna-mená, že by bylo s těžbou dřeva vše
nových lesů v Evropě ale dalece překonávábez nadsázky velkoplošná výsadba porostůdřevin v Číně.
Od roku 1990 se těžba dřeva v glo-bálním měřítku zvyšuje. Přestože si mnozímyslí, že většinu dřevní hmoty spolykánenasytný dřevozpracující průmysl, lidéstále více než polovinu získané dřevníhmoty spálí na otop. Protože toto číslozachycuje jen úřadům hlášenou těžbu a 90 % palivového dřeva spotřebují oby-vatelé rozvojových zemí, bude skutečnýpodíl dřeva, určeného výhradně na otop,v celosvětovém měřítku bezpochyby ještěvyšší.
ZA ÚBYTKEM LESŮ STOJÍPŘEDEVŠÍM HLAD PO PŮDĚMezi širokou veřejností panuje představa,mocně přiživovaná působivými záběryk zemi padajících stromů obřích rozměrůa nesmlouvavých mužů s barevnýmipřilbami a motorovými pilami v pozadí, žeza pokračujícím rozsáhlým ničením lesůzejména v tropech stojí velké nadnárodnídřevařské firmy.
Realita je poněkud odlišná: hlavnímdůvodem masivního odlesňování v rozvo-jových zemích zůstává snaha získat půdupro zemědělskou výrobu, a to i přesto, žeprodukce dřeva a nedřevních výrobkůzůstává v globálním rozsahu i nadále hlav-ním způsobem využití lesů (viz tabulka 2).
Těžko představitelná rozloha světo-vých lesů vypadá jinak, uvědomíme-li si,že jenom pětinu uvedené plochy tvoříuzavřený les, tedy porosty se 40 % a vyššípokryvností korunového patra (viz. str. 5).
Přitom před 8 000 lety se lesy rozklá-daly na 62 milionech km2. Jinak řečeno,uvedený typ prostředí tehdy zabíral 47 %zemské souše. Jestliže by člověk ne-ovlivňoval prostředí, v něm žije, potom bylesní porosty tvořily téměř polovinu souše.Porovnáním obou čísel dojdeme k nepřílišlichotivému závěru, že lidem se až dosudpodařilo zničit 35 % původních lesů. Podleněkterých názorů k tomu z největší částidošlo právě v posledních 40 letech.
Přestože se velkoplošné odlesňovánína zeměkouli v posledním desetiletí vesrovnání s 90. lety 20. století snížiloo téměř 20 %, nestačí přirozená sukcese(nahrazování společenstva jiným až dokonečného stavu, klimaxu) a výsadbanových porostů, ať už na kdysi zalesněnépůdě nebo na nových pozemcích, uvedenýúbytek vyrovnávat a ztráta lesa, způso-bované jeho kácením, vypalováním a za-plavováním zejména v tropech, zůstávái nadále vysoká. Rok co rok přijdemev důsledku přeměny na zemědělskou půdunebo na zastavěnou plochu o lesy odpo-vídající rozloze bývalého Československa.Čistý úbytek lesů dosahoval v globálnímměřítku v období 2000 – 2010 stále ještě52 000 km2 ročně.
V Evropě se rozloha lesů od roku 2000zvětšila o 7 000 km2. Zalesňování na na-šem kontinentě podporují nejen tradičnídotační programy jednotlivých zemí, alei finanční prostředky Evropské unie. Lesyse tak vracejí nejen na místa, kde původněrostly, ale i na z pohledu ochrany přírodytak cenná stanoviště, jakými jsou mokřadya původní stepi. Za posledních pět letlesnatost nejvíce narostla v Norsku,Bulharsku, Španělsku a Itálii. Vznik
Naprostouvětšinu lesův Evropě jižlidé stačiliv různé mířepozměnit.Na němec-kém ostrověVilm se sicenezachovalypůvodnílesy, ale díky stoletítrvajícíochraně zdemůžemenaléztpříroděblízképorosty.
9
Tabulka 2Využití lesů ve světě (FAO 2010)
typ využití podíl z celosvětové plochy lesů (%)výroba dřeva a nedřevních produktů 30ochrana vodního režimu a půdy 8ochrana přírody a krajiny 13rekreace, turistika, vzdělávání, ochrana kulturního a duchovního dědictví 4víceúčelové využití 24jiné využití 5neurčeno 16
FAO považuje za les také větrolamy a remízky širší než 20 m. Na snímku kulturní krajina na Benešovsku.
UCTIVÝ SLUŽEBNÍK…VÁŠ LESPaleta služeb, které lesní ekosystémyposkytují lidské civilizaci, je skutečněširoká (viz rámeček).Na rozdíl od všeobecně vžité domněnkyale lesy nejsou pomyslnými plícemiplanety: naprostou většinu kyslíku naZemi produkují mořské řasy. Spíše jemůžeme přirovnat ke globální klima-tizaci, čističce vzduchu kombinované sezvlhčovačem a zejména k již zmiňovanéklenotnici vývoje živé hmoty na Zemi.Názorným příkladem různých služebposkytovaných lidem zůstávají mangro-vové porosty (viz rámeček str. 11)
Zejména v souvislosti se snahouomezit emise skleníkových plynů a pod-porovat ukládání uhlíku mimo ovzduší sev poslední době hovoří stále častějio přehlíženém významu lesních porostů.Zalesněná plocha váže 2 – 9x více uhlíku,než se zamezí snížením emisí sklení-kových plynů využitím tekutých biopaliv
nejenže bylo vytěženo v souladu se zá-konem, ale navíc i šetrně k životnímuprostředí, což potvrzuje na první pohlednerozeznatelný falzifikát mezinárodněuznávaného certifikátu.
LESY SOUSTŘEĎUJÍ DRUHOVÉBOHATSTVÍ ZEMĚPřestože při pokusu o vyčíslení globálníbiologické rozmanitosti musíme pracovati v případě nejlépe poznané úrovněbiologické rozmanitosti – druhů – se znač-nou nejistotou, jak o tom opětovně vypo-vídají zjištění kanadských, britskýcha amerických vědců publikované nasklonku léta 2011, všeobecně uznávanýodhad hovoří o tom, že lesy na naší planetěhostí polovinu všech vědě známých druhůorganismů. Původní tropické lesy, zejménadeštné pralesy, se vyznačují vysokou pro-duktivitou na jednotku plochy a mnohemvyšší druhovou bohatostí (počtem druhůneboli alfa diverzitou) než kterýkoli jinýsuchozemský typ prostředí. Na deseti-hektarové ploše původního lesa v Malajsiiroste 780 druhů stromů, tedy více nežv USA a Kanadě dohromady.
v pořádku. Kácení stromů bývá v ně-kterých případech k životnímu prostředívíce než nešetrné (viz rámeček ). V západ-ní Africe těžaři pro to, aby získali metrkrychlový dřeva, zničí další dva. Nejenv rozvojových, ale i v některých postko-munistických zemích, jako je Ruská fede-race, se nedaří omezit nepovolené káce-ní často cenných lesů. Ilegálně získanédřevo se „vypere“: je vybaveno dokona-lou falešnou dokumentací dokládající, že
10
DřEVěNé ZLATO Z BRAZíLIE
Vliv mezinárodního obchodu na výskyt hospodářskyceněných dřevin si ukažme na mahagonu. Tímtoobchodním názvem označujeme červenohnědé dřevostromů rodu Swietenia, zejména druhu Swieteniamacrophylla. Obdobně jako u jiných komodit, pocházejících z volnépřírody rozvojových zemí, také cena mahagonuprochází od zdroje ke konečnému prodejcipozoruhodnou proměnou. Zatímco přímo na místězíská překupník celý mahagonový strom za nanejvýš30 dolarů (565 Kč), na mezinárodním trhu prodározřezané dřevo ze stejného stromu za 3 300 dolarů(62 000 Kč). Milovníci přepychu si pak u prestižníchprodejců, jako je britský Harrods, mohou koupitjídelní stůl s 20 židlemi za 8 850 dolarů (166 400Kč). Přitom z jediného stromu dokáže šikovný truhlářvyrobit dvanáct, ale také patnáct obdobných stolůs veškerým příslušenstvím. Podtrženo sečteno: za ziskz prodeje nábytku vyrobeného z jediného stromu,v amazonském pralese pořídíte neuvěřitelných 4 275mahagonových stromů!Mahagonové stromy rostou v pralese spíše roztrouše-ně a nepříliš početně. Na hektaru džungle najdemenanejvýš jediný mahagonový strom. Dřevařské firmyse v řadě případů vůbec neobtěžují jednats oficiálními vlastníky dřevěného bohatství, což jsoumístní indiánské kmeny, a žádané stromy jednodušeskácí. Díky neklesající poptávce a vysokému zisku sejim vyplatí za pomoci buldozerů a další těžké technikyvybudovat kilometry silnice do té doby nedotčenýmpralesem, a to všechno kvůli jednomu stromus červenohnědým dřevem. Nejbližší pila, ať už legálníči nelegální, přitom bývá až 500 km daleko.Mezinárodní obchod s dřevem stromů rodu Swietenia reguluje známá Úmluva o mezinárodním obchodus ohroženými druhy volně žijících živočichů a planěrostoucích rostlin (cITES). Pod tlakem světovéhoveřejného mínění začala proti nepovolenému kácenímahagonových stromů podnikat rázná opatřeníi brazilská vláda. Rozlehlost území, všudypřítomnákorupce, malá nebo nulová vymahatelnost práva,nejednotnost indiánských kmenů a především astronomické zisky z nepovoleného obchodu všakdávají tušit, že půjde o dlouhodobou záležitosts krajně nejistým výsledkem.
ZáKLADNí SLUŽBy POSKyTOVANéLIDEM LESNíMI EKOSySTéMy (MA 2005)
n dřevo pro dřevozpracující průmysla palivové dřevon nedřevní lesní produkty (kupř.vlákniny, potraviny, léčiva)n stabilizace a obnova půdyn zadržování vody v krajiněn čištění ovzduší a vodyn recyklace živinn udržování biologické rozmanitosti(genetické zdroje, druhy, biotopy)n zmírňování důsledků změny podnebíukládáním uhlíku mimo ovzdušía omezováním mimořádných jevů, jakojsou záplavy a sucha n poskytování příležitostí k rekreacia oddychun zachovávání estetických a duchovníchhodnot přírody a krajiny
Lesy pokrývají téměř dvě třetiny Japonska.esy pokrývají téměř dvě třetiny Japonska.Protože vProtože v hornatém souostroví udržují nahornatém souostroví udržují nastrmých svazích půdu astrmých svazích půdu a zabraňují odtokuzabraňují odtokuvody, jen malou část zvody, jen malou část z nich těží. Na snímkunich těží. Na snímkuporost vporost v povodí řeky Kiso na východnímpovodí řeky Kiso na východnímpobřeží ostrova Honšú. pobřeží ostrova Honšú.
Místní požáry představují důležitou část přirozeného vývoje některých lesních ekosystémů. Dálkovýprůzkum Země umožňuje sledovat je i na velké ploše. Obrázek přibližuje shořelý porost v Pikověnárodním lese v americkém státě Colorado.
USD (38 – 94 bilionů Kč), což představuje7 % globálního hrubého domácího pro -duktu (HDP).
VZPOMÍNKY NA BUDOUCNOSTV současnosti žije v lesích a v jejichblízkém okolí asi 1,2 miliardy obyvatelnaší planety. Z nich 350 milionů, cožpředstavuje 5 % globální populace, vět-šinou těch nejchudších, je na lesích a jejichproduktech doslova existenčně závislých.Je zřejmé, že lesy budou pro stovky milio-nů lidí i nadále představovat nezaned-batelný zdroj obživy.
Cena dřeva vytěženého ve světě za rokčiní v současnosti asi 100 miliard USD(1,9 bilionu Kč). Produkci dřeva a ne-dřevních výrobků (maso lesních živočichůneboli bushmeat, ratan a vlákniny, med,jedlé rostliny, houby, léčiva, aromatickélátky a přírodní barviva) slouží na našíplanetě 30 % lesní plochy. FAO uvádí, ževíce než 70 % globální produkce dřeva,které neskončí jako otop, spotřebuje pronejrůznější účely průmysl hospodářskyvyspělých zemí.
Zastavení či alespoň omezení velko-plošného odlesňování na naší planetě úzcesouvisí s jiným, neméně závažným glo-bálním problémem – zabezpečením dosta-tečného množství kvalitních potravinv hospodářsky méně vyspělých zemícha omezením jejich nadměrné, dlouhodoběneudržitelné spotřeby v ekonomickyrozvinutých státech, místy hraničící ažs plýtváním. A to nejnovější odhady FAOpotvrzují, že pro splnění rychle rostoucíchnároků lidské populace jak na objempotravin, tak jejich výživnou hodnotu budemuset zemědělská výroba na naší planetěvzrůst do roku 2050 ve srovnání sesoučasným stavem o plných 70 %.
Kombinovaná hodnota ekosystémo-vých služeb zabezpečovaných lesy pře-vyšuje ekonomickou hodnotu získanéhodřeva i nedřevních produktů. Je pocho-pitelné, že celou šíři ekosystémovýchslužeb mohou vykazovat pouze lesyzdravé, v nichž probíhají všechny při-rozené procesy. Lidskou činností způso-benou ztrátou ekosystémových služeb,poskytovaných lesy, přicházíme podlestřízlivých odhadů odborníků na ekonomiiživotního prostředí ročně o 2 – 5 bilionů
první generace vyráběných z plodinvypěstovaných na stejné ploše. Podleposledních údajů uveřejněných v srpnu2011 v prestižním vědeckém časopiseScience obsahuje 44 % celkových zásobuhlíku ve světových lesích půda dohloubky 1 m, 42 % se nachází v živénadzemní i podzemní biomase, 9 %v mrtvém dřevě a 5 % v opadance. Pokudjde o typy lesů, 55 % uhlíku uchovávajítropické lesy, 32 % tajga a jen 13 % lesymírného pásu.
Severskýjehličnatýles, známýjako tajga,se vyvinulpouze nasevernípolokouli.Vegetačnísezónav něm trvánanejvýščtyřiměsíce.Slovo tajgajeburjatské-ho, podleněkterýchnázorůmongolské-ho původu.Boreální lesnajdemei ve Švédsku
11
MANGROVOVé POROSTy ZPOMALILy TSUNAMI
Mangrovy představují suchozemskou a mořskou vegetaci zároveň. Jedná seo rozmanité soubory keřů a stromů, rostoucí přímo v přílivové zóně nebo těsně u ní,takže se jejich kořeny přizpůsobily alespoň dočasnému zatopení mořskou vodou.Mohutný kořenový systém napomáhá zpevňovat mořské dno, nadzemní změť kořenůa větví pohlcuje většinu mořské energie a různě vysoké kmeny se na pobřeží tyčí jakopůsobivá zeď. Od roku 1980 jsme na zeměkouli přišli o pětinu celkové rozlohy tohoto unikátníhoekosystému. Zejména v jihovýchodní Asii byla značná část mangrovů přeměněna namísta chovu krevet a garnátů.Nedlouho poté, co v prosinci 2004 zasáhla pobřeží jihovýchodní Asie obří mořská vlnatsunami, uveřejnily dvě významné mezinárodní nevládní organizace, IUcN –Mezinárodní unie na ochranu přírody a Světový fond na ochranu přírody (WWfInternational) rozsáhlou studii. Ta dochází k závěru, že čím více lidé poškodili původnípobřežní biotopy, zejména korálové útesy a mangrovové porosty, tím ničivěji dopadlotsunami na přilehlé oblasti. Zjištění IUcN a WWf potvrdil početný kolektiv vědců z Dánska, Indie, Indonésie,Japonska, Malajsie, USA a Velké Británie pod vedením f. Danielsena, který uveřejnilsvá zjištění v široce uznávaném vědeckém časopise Science. V důsledku bezmračnéhopočasí měli totiž výzkumníci k dispozici kvalitní družicové snímky z období před a potsunami. V pobřežní oblasti v cuddalore v jihovýchodní Indii vesnice přímo v ústí řekyvlna zničila a odnesla písečnou kosu, která původně přehrazovala řeku. Sídla chráněnámangrovovými porosty zkáze ušla.
Ostrovy v západní a střední části Kanárských ostrovů si zachovaly poměrně vysokou lesnatost.Tamější porosty trápí rozsáhlé, lidskou činností vyvolané požáry.
del Paine a jeho plocha byla rozšířena na 24 532 ha. K tomuto území bylo v roce1970 přičleněno ještě dalších 11 000 ha.Naposledy byl národní park rozšířenv roce 1985 na dnešní výměru 242 242 ha.
Se zřetelem na svůj ekologický vý-znam byl národní park v roce 1978 vy-hlášen biosférickou rezervací, a to pro-gramem UNESCO "Man and Biosphere",díky čemuž získal odpovídající význampro mezinárodní vědecký výzkum.
Velká část území, které tvoří národnípark v současnosti, byla během koloni-zace od začátku 20. století až do poloviny70. let, využívána pro chov dobytka.Rozsáhlé, neproniknutelné lesní porostypabuků (rod Nothofagus) byly vypálenya přeměněny na pastviny. (foto 3) Tyto
zásahy do krajiny byly tak významné, ženegativně ovlivnily mezoklima na regio-nální úrovni a mnohé svahy jsou nyní vy-staveny nevratné erozi. (foto 4)
Krajina národního parku vznikalaspolupůsobením geologických a klimatic-kých procesů trvajících miliony let odobdobí Jury až po nedávnou minulost, kdyutváření krajiny začal ovlivňovat takéčlověk. Výsledkem přírodních procesů jejedinečná ekologická nika, ideální proexistenci obrovského bohatství různoro-dých skupin divoké fauny a flóry typicképro kraj Magallanes.Významným fenomé-nem formujícím pestrost ekosystémůnárodního parku je klima, zejména srážkya vítr. (foto 2) Vegetační jednotky se měnípodle srážkového gradientu od západu navýchod.
HISTORIE NÁRODNÍHO PARKUNárodní park Torres del Paine byl zalo-žen v roce 1959, pod názvem Turistickýnárodní park Lago Grey, na ploše 4 332 ha.Ten původně zahrnoval kontinentálníledovec Grey se stejnojmenným jezerem.V roce 1961 byl národní park přejme-nován na Národní turistický park Torres
12
G eograficky toto území leží mezihřebenem And na západě (Jižníledové patagonské pole) a Pata-
gonskou stepí na východě. Je to přírodníoblast jedinečné krásy, v níž vyniká pohoříPaine s více než 50 skalními jehlany,povodí řeky Paine s ledovci a hlubokýmijezery. (foto 1)
Chilský Národní park TORRES DEL PAINE patří k nejvyhledávanějšímsvětovým turistickým destinacím, především pro svoji jedinečnost,různorodost,divokost a krásu. Zatímco ještě v roce 1977 bylozaregistrováno pouze 1 861 návštěvníků parku, v roce 2008 tutobiosférickou rezervaci UNESCO navštívilo více jak 140 tisíc turistů,z toho 101 tisíc zahraničních. Kromě pozorování divoké přírody lzev národním parku provozovat řadu dalších aktivit, jako napříkladekoturistiku, táboření, horolezectví, přechody ledovců, kanoistikunebo jízdu na koni.
OBNOVA ČÁSTI LESNÍCH EKOSYSTÉMŮ POŠKOZENÝCH V ROCE 2005 POŽÁREM V NÁRODNÍM PARKU
CHILE
TEXT
A F
OTO
: IN
G. M
ARTI
N S
MO
LA
1
23
4
Krátce po uhašení požáru, a to ještěv roce 2005, nabídla vláda České republi-ky chilské protistraně prostřednictvím za-stupitelského úřadu v Santiagu, finančnía odbornou pomoc pro zmírnění negativ-ních dopadů katastrofy. Z první příméfinanční podpory CONAF vybudovalv městečku Puerto Natales lesní školku setřemi fóliovníky a správní budovou,sloužící jako technické a sociální zázemípro pracovníky ve školce. Kromě tohobylo opraveno požárem zničené oplocenínárodního parku v sektoru Laguna Azul.Nabídka technické pomoci nakonec vy-ústila v podpis smlouvy o česko-chilskéspolupráci v oblasti zalesnění vybranéhoúzemí poškozeného lesním požárem.Smlouva kromě dalších aktivit obsahovalazávazek vypěstovat a vysadit minimálně120 000 sazenic dřeviny Nothofaguspumilio (Lenga) na ploše 50 ha a zajistitochranu výsadeb proti škodám.
Následně byl vybrán realizační tým,který byl tvořen specialisty z oblasti hos-podářské úpravy lesů, produkce sadebníhomateriálu, ekologie a ochrany lesa. Prodosažení cílů definovaných ve smlouvěa především pro úspěšné zalesnění
Posledně jmenovaný katastrofální po-žár vypukl dne 17. února 2005, v sektoruvýtoku z jezera Laguna Azul, jako násle-dek převrženého vařiče, na němž si českýturista Jiří Šmiták připravoval polévkuv místě k tomu nezpůsobilém. (foto 6)
„Od samého počátku se katastrofajevila jako velmi vážná a postupně nabý-vala značného rozsahu následkem ne-příznivých meteorologických podmínek,
zejména silného větru, teplot kolem 25°C a dlouhodobého sucha. V důsledkutoho se požár rychle rozšířil a zasáhl celéspektrum vegetačních formací“, popisujesituaci tehdejší administrátor národníhoparku Guillermo Santana.
Celkové území zasažené požárempředstavuje plochu 15 470 ha, z toho 11 685 ha uvnitř správních hranic národ-ního parku a 3 785 ha mimo park, nasousedních soukromých pozemcích.
Tento lesní požár byl zastaven teprve4. března 2005, a jeho definitivní likvidaceskončila až 18. března 2005, kdy byl požárprohlášen za uhašený.
Okamžitě po dohašení požáru bylaNárodní lesnická korporace (CONAF)pověřena úkolem vyhodnotit vzniklé ško-dy a zpracovat rámcový plán obnovyspáleného území včetně projektu sledovánízměn zničených ekosystémů. Přímým dů-sledkem požáru bylo zničení a poškozenívíce jak 2 000 ha zakrslého a vysoko-kmenného lesa, přes 3 000 ha křovinnýchspolečenstev, téměř 6 000 ha Patagonskéstepi a dalších vegetačních formací. Zniče-ní vegetačního pokryvu mělo i vedlejší ne-gativní dopad pro řadu skupin živočichů,kteří ztratili svůj přirozený životní prostor,např. ptáci, savci, některé druhy hmyzu.Dalším negativním důsledkem požáru bylomasivní rozšíření nepůvodních, invaziv-ních druhů rostlin na spálených plochách(např. šťovík menší), které následně ome-zily možnost přirozené regenerace domá-cích druhů. (foto 7)
Území národního parku administra-tivně náleží do komuny Torres del Paine,provincie Última Esperanza, kraj Magalla-nes a Chilská Antarktida. Vstupní branoudo chilské Patagonie je přístav Punta Are-nas ležící na břehu průlivu Magallanes.Správním centrem provincie Última Espe-ranza je malé přístavní městečko PuertoNatales vzdálené od Punta Arenas ne-celých 380 km. (foto 5)
POŽÁR A GENEZE PROJEKTUOBNOVY LESNÍCHEKOSYSTÉMŮLesní požáry patří, vzhledem k obrovskýmpotenciálním škodám, k hlavním problé-mům ochrany přírody Národního parkuTorres del Paine. Od roku 1980 do sou-časnosti bylo na území národního parkuzaznamenáno 48 velkých lesních požárůpřesahujících plochu 10 ha a každý rok jenutné řešit nejméně jednu takovou událost.Bohužel ani rok 2011 není výjimkou. V zá-věru tohoto roku vznikl další katastrofálnípožár založený nedisciplinovaným, tento-krát izraelským turistou. Požár během ně-kolika dní zničil dalších cca 12 600 ha cen-ných území mezi jezerem Lago Gray a je-zerem Lago Pehoe. Prakticky všechny po-žáry založili turisté tábořící a rozděláva-jící ohně na nevhodných místech. Kata-strofální pro Národní park Torres del Painebyly, kromě toho posledního, další dvalesní požáry. První vznikl v roce 1985v sektoru Lago Pehoe a druhý byl neúmy-slně založen v roce 2005 v sektoru LagunaAzul. Každý zničil území o rozlozepřesahující 15 000 ha.
13
5
6
7
GEOMORFOLOGIESpodní okraj jihoamerického kontinentu,do něhož patří také region Magallenes, jemožné rozdělit na čtyři územní pásmas rozdílnými geografickými, klimatickýmia biologickými charakteristikami. Tatopásma uspořádaná od západu na východjsou: Patagonské souostroví, PatagonskéAndy, Východní předhoří a Patagonskástep.
Řešené území je vymezeno tokem řekyPaine na západě a kaňonem Río Chinos na východě a zasahuje do pásma Východ-ního předhoří a menší částí do Patagonskéstepi. Nadmořské výšky se pohybují v roz-mezí 160 až 500 m n.m.
Území určené pro zalesnění umístěné na jihu sektoru Laguna Azul
a Ñirre. Zatímco Lenga se velice snadnopřirozeně obnovuje semeny (v optimálníchrůstových podmínkách dosahuje produk-ce semen až 1 milion na hektar), Ñirreplodí v nepravidelných intervalech a na-víc s nízkou klíčivostí semen nepřesahu-jící 2 %. Dřevina Ñirre ale disponuje vý-bornou schopností regenerovat pařezo-vými nebo kořenovými výmladky, zatímcoLenga tuto schopnost nemá. Pokud tedypožár na dotčeném území zničil praktickyvšechny jedince Lengy, nebylo možnév reálném čase předpokládat obnovu tétodřeviny přirozenou cestou. Přirozenáregenerace byla naopak zjištěna u méněspálených porostů Ñirre. Tyto důvodyvedly nakonec k rozhodnutí zaměřit pro-jekt na produkci sazenic Lengy a umělouobnovu zničených porostů tohoto druhu.V případě dřeviny Ñirre, u které lze oče-kávat postupné přirozené zmlazení, bylprojekt orientován především na monito-ring dynamiky regenerace.
Při definování a následné realizaci pro-jektu zalesnění bylo nezbytné se vypořá-dat ještě s dalšími limity vyplývajícímiz geografické polohy vybraného území,geomorfologie a extrémních klimatickýchpodmínek.
zničených lesních porostů, byl expertyrealizačního týmu zpracován bio-tech-nický projekt obnovy území vybranéhosprávou národního parku.
Projekt vycházel z principů Plánurekonstrukce přírodního dědictví Národní-ho parku Torres del Paine poškozenéholesním požárem roku 2005, který byl zpra-cován lesnickou korporací CONAF a z výsledků terénních průzkumů usku-tečněných českými experty v území jižníčásti sektoru Laguna Azul.
DEFINOVÁNÍ PROJEKTUOBNOVY ZNIČENÝCH LESNÍCHEKOSYSTÉMŮSpráva Národního Parku Torres del Paineumístila projekt obnovy lesa do jižní částisektoru Laguna Azul. Výměra tohotoúzemí činí přibližně 1 500 ha.
Od počátku spolupráce požadovalispecialisté CONAF, respektovat při ob-nově zničených lesních porostů původnídruhovou skladbu. Tato podmínka si vyžá-dala provedení řady terénních šetřenía zpracování následných analýz.
V lesních porostech spáleného územíse vyskytovaly dvě dřeviny: Nothofagusantarctica - Ñirre, které převažovaloa Nothofagus pumilio - Lenga, která tvo-řila malé roztroušené skupiny v chráně-ných polohách. Oba druhy pabuků měly na zdejších exponovaných stanovištíchpodobný zakrslý vzrůst a navíc většinapůvodních porostů byla požárem spálenánatolik, že druhová identifikace byla veliceobtížná. (foto 8)
Dalším faktorem, který významněovlivnil definování projektu, je rozdílnýzpůsob přirozené reprodukce dřevin Lenga
14
8
ga). Na tomto území se vyskytuje smí-šený Magallanský les s druhy Nothofaguspumilio a Nothofagus antarctica. Tyto lesymají často zakrslou formu.
Patagonská step (Estepa Patagonica)Je to území s nedostatkem srážek, kteréobecně nepřesahují 400 mm za rok, cožumožňuje růst jen zakrslým keřům a trav-ním společenstvům.
Zastoupení ekosystémů v území projektu
Ekologické Plocha Plochajednotky ha %Lesy Ñirre 285 20Lesy Lenga 48 3Lesy Ñirre/Lenga 20 1Patagonská step 1070 74Jezero, mokřad 16 1Celkem 1439 100
Lesní porosty Lengy jižní části sekto-ru Laguna Azul tvoří malé rozptýlenéostrůvky. Ve vybraném území bylo vyli-šeno 65 porostů nebo skupin stromů Lengyse zastoupením druhu 50% a více. V tomtoúzemí Lenga obsazuje stanoviště chráněnáproti převládajícím silným severozápad-ním větrům. Ohořelé zbytky porostů Lengy se proto nalézají na svazích jiho-východní, jižní a jihozápadní expozice.(foto 9)
VYTVOŘENÍ SÍTĚ PLOCH PROZALESNĚNÍ (NUKLEÍ)Při přípravě projektu byl respektovánpožadavek správy národního parku ne-provádět výsadbu v pravidelném sponuv řadách, ale výsadbu provádět ve sku-pinách s nepravidelným rozestupema přiblížit se tak přirozeným poměrům.(foto 10) Proto byl navržen způsobvýsadby ve skupinách tzv. nukleích.Umístění, velikost, počet a tvar nukleí byl pro každý rekonstruovaný porostověřen v terénu a následně zakreslen domapy.
KLIMAÚzemí Národního Parku Torres del
Paine leží v nárazníkové zóně mezi silný-mi srážkami přicházejícími od západuz Pacfiku a srážkovým stínem na východě.Skalní masiv pohoří Paine (3 050 m n.m.)vytváří přirozenou překážku pro vzdušnéproudy přinášející srážky, takže zatímcov sektorech nacházejících se na západnímokraji pohoří dosahují roční srážky až2 500 mm, na východním úpatí se jižzřetelně snižují na 1 000 až 400 mm ročně.V sektorech zasahujících do srážkovéhostínu dále na východ srážky dosahují jen400 až 200 mm ročně. Území vybrané prozalesnění se nachází na okraji srážkovéhostínu v pásmu s ročním úhrnem srážeknepřesahujícím 350 mm. Dalším velmivýznamným klimatickým faktorem je vítr,který na území celého národního parkusilně fouká prakticky neustále a častodosahuje rychlosti kolem 100 km za hod-inu. Neustálý vítr v kombinaci s vysokousluneční radiací a vysokou teplotou způ-sobuje extrémní evapotranspiraci a ztrátuvody v rostlinách.
VEGETAČNÍ JEDNOTKYV území určeném pro zalesnění se nachá-zejí následující vegetační jednotky:
Xerofitní křovinná společen-stva (Matorral Xerófito)
Jsou to území s nedostatkem srážek,které obecně nepřesahují 500 mm za roka vodním deficitem způsobeným evapo-transpirací jako následek silných větrů.Tyto podmínky podporují charakteristickéxerofitní znaky vegetace. Pro vegetaci jsoudominantní keře s různou hustotou, kterémohou tvořit husté vrstvy nebo porostys mezerami umožňujícími na půděvytvoření travních společenstev.
Magallanské opadavé lesy(Bosque MagallánicoCaducifolio)Tento typ lesa se vyskytuje hlavně nasvazích hor a hlavní dominantou tohotospolečenstva je Nothofagus pumilio (Len-
15
9
10
LESNÍ ŠKOLKA A PRODUKCESADEBNÍHO MATERIÁLUSazenice Lengy byly pěstovány ve třechfóliovnících vybudovaných v lesní školceumístěné na okraji přístavního městečkaPuerto Natales.
Základní infrastruktura lesní školkybyla postupně dobudována do současnéplné funkčnosti s možností produkce180 000 obalovaných sazenic ve třechfóliovnících.
Lesní školka v Puerto Natales
Sazenice Lengy ve fóliovníku
Obalování sazenic
16
rostech byla snaha využít alespoň ochran-ný efekt ležících kmenů, větví a pařezů.
Vzhledem k typům půdy, vegetačnímupokryvu a mikroklimatickým podmínkámnebyla uplatněna jamková výsadba, alemetoda štěrbinová, aby nedocházelo k vět-šímu narušení půdního horizontu a jehodalšímu vysoušení. Byly proto vyrobenyspeciální ruční sazeče.
Zalesňovací práce byly realizovány vedvou etapách. První etapa zalesňováníproběhla podle harmonogramu s ohledemna klimatické podmínky od dubna dokonce května roku 2009. Druhá etapazalesnění byla zahájena počátkem září,tedy v období patagonského časného jara,kdy půda je po tání sněhu a sporadickýchdeštích dostatečně vlhká. V zimním obdo-bí došlo důsledkem extrémních klimatic-kých podmínek k úhynu části sazenicvysázených na podzim během první etapy.Toto množství však nepřesáhlo 10%.Uschlé sazenice byly proto nahrazenynovými. Přestože sazenice nebyly ochrá-něny proti okusu zvěří (zajíc, lama guana-co), škody okusem nedosáhly takovéhorozsahu, jaký se očekával.
Během podzimní a jarní etapy bylyvysázeny následující počty sazenic:
I. etapa - jaro 2009 73 970 II. etapa - podzim 2009 48 200 vylepšení 8 230celkem II. etapa 56 430Celkem zalesněno 130 400
Počet vysázených nukleí 208
Byla zalesněna plocha více jak 50 hek-tarů zničených porostů dřeviny Nothofa-gus pumilio (Lenga) roztroušených v úze-mí na ploše cca 1 500 ha. Při tradičnímzpůsobu zalesňování, které dosud v národ-ním parku realizoval CONAF, bylo do-saženo maximálně 8% úspěšnosti přežitívýsadeb. Pomocí technologie PATRIKa metodickými postupy použitými v rámciprojektu české technické pomoci, sepodařilo dosáhnout téměř 60% úspěšnostipřežití výsadeb. (foto 11)
PROCES PĚSTOVÁNÍPro pěstování sadebního materiálu bylypoužity dvě různé české technologie. Prvníse nazývá PATRIK a je založena navyužívání plastových kazet, které se plnísubstrátem pomocí mechanické plničky.Kazety PATRIK umožňují ze substrátuvytvořit kořenový bal bez deformacekořenového systému a následný transportsazenic ve stejných kazetách bez přesazo-vání ze školky až na místo výsadby.
Druhá technologie se nazývá SI a spo-čívá v pěstování sazenic v průmyslovémsubstrátu (piliny stlačené do malých kvád-rů).
Vlastní proces pěstování sazenicprobíhal ve třech etapách. Nejprve bylyvyzvedávány jednoleté semenáčky namístech přirozeného zmlazení pod starýmporostem Lengy v území mimo národnípark. Následoval transport semenáčkův plastových přepravkách ve vlhkémrašelinovém substrátu do lesní školky. Tambyly kořínky semenáčků obaleny dopřipraveného substrátu v plničce kazetPARTIK. Naplněné kazety byly následněukládány do fóliovníků. Vlastní procesrůstu sazenic do potřebné velikosti a kvali-ty trval dva roky. Cílem bylo vypěstovatobalované sazenice s optimální proporcídobře rozvinutého kořenového systémuk velikosti korunky tak, aby přežilyextrémní klimatické podmínky zalesňova-ného území.
Mapamodelového
projektuzalesnění
porostuLengy.
Zeleně jsouvyznačena
nuklea,šrafem
plocha sezachovalýmzmlazením,žluté bodypředstavují
pozicijednotli-
vých stromůpřed
požárem.Byly
vyhodno-ceny nazákladěanalýzy
leteckéhosnímku
zhotovené-ho před
požárem.
Dvouletá sazeniceLengy připravená
k výsadbě.
11
Transport sazenic ze školky na místo výsadby.
TRANSPORT SAZENICProtože lesní školka byla vybudována namístě vzdáleném od místa výsadby cca130 km, bylo nutné zajistit bezpečnoudopravu vypěstovaných sazenic. Ty bylytransportovány na přívěsném vozíkuv kazetách PATRIK nebo v plastovýchbedýnkách, v případě technologie SI.Jeden náklad představoval 3 600 sazenic.Po příjezdu na lokalitu byly sazeniceumístěny na centrální založiště, odkud ná-sledovala distribuce do jednotlivých po-rostů, resp. nukleí na korbě terénního vozua dále pomocí krosen případně ručníchnosičů.
VLASTNÍ ZALESŇOVÁNÍObnova přírodních lesů Lengy je v Chilezaměřena prakticky jen na přirozenouobnovu, kdy iniciální počet jedinců nahektar dosahuje desítky až stovky tisíc.Obnova lesních porostů Lengy výsadbounení v Chile běžná. Proto bylo potřebanavrhnout optimální hustotu výsadbya zvážit nejen faktory přirozené hustoty,ale také kritéria technologická a ekono-mická. Nakonec byl navržen spon (husto-ta), který se pohyboval od 5 000 do 10 000sazenic na hektar v závislosti na konkrét-ním stanovišti (porostu).
Jako důležitý prostředek ochranymikroklimatu jednotlivých nukleí bylyvyužívány ohořelé kmeny a zbytky stro-mů, které zůstaly stát na místě bývalýchporostů Lengy. Torza stromů významněsnižují negativní vliv extrémních kli-matických faktorů (vítr, nedostatek srážek,vysoké sluneční záření). Stojící kmenyzvyšují zadržování vertikálních i hori-zontálních srážek (mlha). Výsadba sazenicmezi ohořelá torza nebo mezi ležící větvese také pozitivně projevila sníženýmiškodami okusem způsobených lamou gua-naco. V nukleích umístěných do porostů,které byly po požáru pokáceny a kde seochranný vliv stojících stromů nemohlprojevit, byla zaznamenána vyšší mortalitasazenic než v nukleích umístěných mezistojící ohořelé stromy. V pokácených po-
17
i doktorská studia. Naši studenti mají velkémožnosti v zahraniční výměně v rámciprogramů Socrates/Erasmus. Fakulta do-káže takřka každému studentovi nabíd-nout až roční pobyt v zahraničí. Využívá tovšak stále malé množství studentů,protože jazyková vybavenost je pořád ještěhodně, ale hodně slabá. Situace se zlepšu-je dost pomalu, i když se studentům kroměnormální jazykové přípravy snažímenabízet i speciální anglické a španělskékurzy.“
O LESEOpusťme pomyslně vysokoškol-ské posluchárny a vydejme sekonečně do lesa. Ostatně ČZUprý vlastní rozsáhlé lesy, co je natom pravdy?
„Opravdu patříme k jedněm z velkýchvlastníků lesů, Školní lesní podnikv Kostelci nad Černými lesy hospodaří na6900 ha pozemků. Obě fakulty, jak pražskátak i brněnská, mají své majetky, lesy, alei statky, již z doby první republiky. Jednáse o bývalý liechtensteinský majetek, kterýbyl státem zakoupen při první pozemkovéreformě a předán univerzitám. Nyní naněm hospodaří pověřené subjekty, školnílesní podniky.“
Jací jste hospodáři?„Do 60. let určovali způsoby hos-
podaření profesoři fakulty lesnické. Nynísprávci lesů hospodaří z větší části podlesvého a není to nejhorší. Stále podnikvyužíváme ke vzdělávání studentů, proexkurze, cvičení i jako výzkumnou základ-nu, spolupráce je díky naší snaze stálelepší. Náš školní lesní podnik patří k těmdobrým majetkům v rámci České repub-liky, se zdravou lesnickou základnou,
ale zjistil, že na tuto oblast nestačím a bylbych s odřenýma ušima velice průměrnýabsolvent, proto jsem začal hledat jinýobor, možná lépe uchopitelný a vícepraktický. Byla mi doporučena „lesárna“,tehdy pouze v Brně, jako dobrý obora opravdu to dobrý obor byl, chytlo mneto. V 90. letech jsem byl pozván do týmulesnické fakulty v Praze, po zhrubadesetileté práci v lesnickém výzkumu,a byla to opět dobrá volba. Děkanem jsemzde devátým rokem, ale díky různýmorganizačním změnám jsem vlastněděkanem již na třetí fakultě, ačkoliv jdestále o jednu a tu samou.“
O STUDENTECHSeznámili jsme se se školou,jejím vedoucím, zbývá ještěpředstavit její studenty.
„Na fakultě nyní studuje přes 2000 stu-dentů v různých oborech, ekonomickém,mysliveckém a především v lesnickémnebo dřevařském. To pokud se týčebakalářů. Z magisterských máme oborydva, lesní a dřevařské inženýrství.V lesnickém magisterském oboru končítak 30 – 40 absolventů každý rok. Uplat-ní se v nejrůznějších oborech, nejenv lesnictví či dřevozpracujícím průmyslu,ale i v ochraně přírody, státní správěa v soukromých firmách. Jsou případy, žese naši absolventi uchytili i v bankovnímsektoru. Co se týče lesnictví, jsou schopnipostarat se o plantáže lesních dřevin, alei spravovat, nebo chcete-li, chránit rezer-vace a národní parky. Navíc máme 4 oborypřednášené v angličtině, magisterskéTropické lesnictví a agrolesnictví (Tro-pical Forestry and Agroforestry) a Fo-restry, Water and Landscape Management,dále bakalářské Forestry nebo GameManagement, a samozřejmě zajišťujeme
O FAKULTĚNejprve malé představení samotné
fakulty. Vznik Fakulty lesnické sahá až do roku 1919, kdy byla založena jakosoučást pražské techniky, pozdější ČVUT.V 50. letech minulého století vznikásamostatná Česká zemědělská univerzita.V té době byly na území tehdejší ČSSRcelkem tři lesnické fakulty, ale bylorozhodnuto jednu uzavřít. Černý Petr padlna fakultu v Praze, kde v roce 1964 odpro-movali poslední studenti. V 90. letech bylapražská fakulta znovu obnovena. Později,v roce 2003 byla změněna na Fakultulesnickou a environmentální, po čtyřechletech pak dochází na rozštěpení naFakultu lesnickou a dřevařskou a Fakultuživotního prostředí.
O DĚKANOVIPane děkane, co vy a příroda,nejde jen o platonickou lásku?
„K přírodě jsem měl vždy blízko, alek lesařině jsem se dostal vlastně až přidruhé volbě vysoké školy. Nejprve jsemzačal studovat fyziku, protože mneamatérsky zajímala astronomie. Záhy jsem
Z VEJŠKY DO LESANespisovné slovo v nadpisu za sebou ukrývá vysokou školu, konkrétně Českouzemědělskou univerzitu v Praze, přesně pak její Fakultu lesnickou a dřevařskou.Na tuto akademickou půdu jsem se vydal za panem děkanem jmenovanéfakulty, za prof. Ing. Vilémem Podrázským, CSc. a povídali jsme si samozřejměo lesích. A povídali jsme si nejen na vejšce, tedy v prostoru vysoké školy, alei ve výšce, protože škola je umístěna vysoko nad Prahou v Suchdole, a takérozmluva probíhala s určitým nadhledem.
TEXT
A F
OTO
: JIŘ
Í JU
ŘÍK
diverzitu přístupů a intenzity hospodaření.Mění se i nazírání lesa, pro naše bez-prostředně předcházející generace vypadalsprávný les jako smrková monokultura bezdřeva na zemi, kam se chodilo na houbya borůvky a ne pro klíšťata. Dnes je určitěprostor mít „v lese“ jak intenzivnívýsadby, tak i lesy velmi blízké přírodním.Kromě opravdových plantáží či exot i lesyponechané čistě přírodním procesům. Je tootázky míry, konsenzu, kompromisua rozhodnutí společnosti a předevšímkonkrétního vlastníka. Naši studenti jsoupřipravováni na všechny varianty. Abylesní hospodářství správně fungovalo,mělo by zahrnovat celou škálu různýchtypů lesa. Chybí povědomí, že můžememít porosty s různou intenzitou v celéškále. Typický les u nás je z 50% smrkovánebo borová stejnověká monokultura.Podíl těchto lesů ale klesá, například zas-toupení buku za posledních 20 let vzrostloo jedno procento, což je hodně, za posled-ních 50 let pak vzrostl podíl listnáčů nazhruba dvojnásobek.“
V tisku často čteme o kácenílesů. Pokud do lesa vstoupíme,spatříme velké hromady pokácených stromů, které jsoukamiony nebo vlaky vyváženy dozahraničí. Neubývá u nás lesů?
„Do nedávné doby rostly více zásobynež těžba dřeva. Lesů neubývá, naopak,
příliš neslyší. Jde o nadsázkunebo je to opravdu tak?
„Převážným typem našich lesů jsoustále v podstatě stejnověké porostys jednoduchou druhovou skladbou. Je toz velké části dáno historicky – vždyťporosty, které dnes těžíme, vznikaly ještěza císaře pána a třeba některé porosty dubuještě za roboty. Otázka je, zda je označovatza plantáže. To je otázka názoru, někdy seto tak veřejnosti vnucuje. V podstatě u mo-nokultur smrku, borovice nebo dubuo plantáž jde, pokud nevznikly přirozenouobnovou, i když se v drtivé většině i tamuplatňují výlučně přírodní procesy růstu,diferenciace a zrání, korigované výchovoua obnovou. Plantáž v užším slova smysluje ale intenzivní výsadba rychle rostoucíchdřevin, u nás topolů nebo vrb, popřípadějiných dřevin, s podstatnou lidskouintervencí. Sklizeň, těžba, následujev krátké době od založení, i 5 let, ale u násse takové porosty smějí zakládat pouze nazemědělské, nikoli na lesní půdě, protobych „standardní“ porosty slovem plantážneoznačoval.
Ale je třeba si uvědomit, že i ty dnestak odsuzované porosty s jednoduchoustrukturou byly ve své době značnýmpokrokem a vlastně zachránily fungováníevropské společnosti v době, kdy dřevobylo všestranně používanou a velmideficitní surovinou. Degradované a devas-tované „lesy“ v počátcích průmyslové rev-oluce byly nahrazeny produktivnímiporosty. Osvícení lesní majitelé však zak-ládali jak plantáže, tedy stejnověkévýsadby, tak zašetřili lesy, z kterých jsoudnes chráněné „pralesy“, například Boubínči Žofín.“
Nabízí se otázka, jak by mělvypadat správný les u nás?
„Měl by být hodně rozrůzněný,diferencovaný, myšleno tím hlavně
18
nezabývá se ale jen hospodařením v lesích,má i prosperující rybářství, pilu a školkulesních i okrasných dřevin.“
Nedalo mi nepoložit otázku natéma, které bylo hitem letošníholéta. Jaký je váš názor naproblematiku kůrovce?
„Problematika kůrovce je z velké částimediálním obrazem. Mimo území NPŠumava je kůrovec v podstatě vyřešen,tedy větší problémy s ním. Nyní dělá prob-lémy jen v zanedbaných majetcích,v extrémně suchých oblastech, kde je smrkhodně oslaben a také právě v NP Šumava,kde se nechal uměle a lze říci cíleněnamnožit na úroveň, kdy s ním lze něcoobtížně dělat.“
Jste zastáncem kácení?„Otázka není, zda kácet či nekácet, ale
kdy a kde. V jádrové zóně parku, tam ať sipříroda dělá, co chce, velice zjednodušeněřečeno. Proto je to vlastně národní park.Ostatně kůrovec zde v podstatě „zemřelhlady a řádí“ v sousedství. Ovšem tam, kdeje kontakt s ostatními zónami parku, nebos územím mimo park, tam se již něco dělatmusí, a to i ze zákona. Jeho šíření by semělo zastavit, a to nejde jinak než káce-ním a čím více se s tím bude otálet, tímbudou holiny větší. Je to hodně zjedno-dušené, skoro bych řekl, je to řečenovulgárně, ale otázka byla také položenajednoduše. Ostatně – Vojenské lesya statky v Horní Plané měly stejné polomypo Kyrillovi a dnes je otázka kůrovcevyřešena, les obnoven a je zde předpokladv příštích desetiletích mnohem příznivěj-ší druhové skladby, prostorové a věkovéstruktury než na vlastním území národ-ního parku.“
Před chvilkou jste použil slovoplantáž, to se ve spojení s lesy
19
diferencovaným přístupem k hospodařenív lesích.
Svoji úlohu v těchto trendech hrajei potřeba akademické oblasti vykazovatinovace, nové přístupy, změny. Ale objek-tivně řečeno tento výzkum je zapotřebí a je
zajišťován lesníky i nelesníky. Jen většímíra dialogu mezi obory by v tom bylazapotřebí a ne odsuzovat lesníky do rolevýhradních propagátorů technokratickéhopřístupu. Opět zjednodušeně řečeno, Bou-bín a Žákova hora jsou výsledkemlesnického přístupu a ekologie u nászačínala nejen jako biologická, ale i jakolesnická disciplína.
Jak vysvětlit ekosystémové hospoda-ření? Asi nejjednodušeji jako využíváníspontánních tendencí v obnově lesa, připéči o rostoucí porosty a respektovatpřírodní procesy při těžbě lesa, tedyvýběru stromů a porostů k ní. Nechat lesníporosty a jednotlivé stromy růst jen s mi-nimálním lidským vlivem nezbytným prozajištění stability porostu a kvality pro-dukce. Ale to asi není řečeno přílišnázorně?“
Povídání o lese s panem VilémemPodrázským se pomalu chýlí kekonci, ne že by nebylo na co septát, ale čas určený na rozhovorvypršel a mně nezbývá nežzávidět stromům jejichdlouhověkost a tím i dostatekčasu. Pane děkane, můžete všenějak krátce shrnout?
„Je důležité si uvědomit, že lesnictvínení s ochranou přírody v rozporu, což jepředstava mnohdy uměle vytvářená, alemaximálně využívá její zákonitosti a šetříjejí podstatu. Musíme umět žít s lesem,sice z něj brát, ale nepoškozovat jej. Vědět,kdy zasáhnout a kde jej chránit v přírod-ním stavu. Vracet mu ochranu, péčia lásku.“
Děkuji za rozhovor a lesu zdar.
v lese přírodním pětina až šesti-na. Toto se musí skloubit, nascénu přichází lesník, hospodářv lese. Ptám se proto naproblémy hospodařenív našich lesích.
„Především, vše závisí na majitelíchnebo tlaku společnosti, samotní lesnícis tímto problém nemají. Jsou připraveninaplnit „společenskou poptávku“ podlenašich požadavků, ty by ale měly býtreálné a konzistentní v čase. České les-nictví se tím od okolní Evropy v zásaděneliší. Náš problém je však v chybějícídlouhodobé koncepci. Jednou se napříkladprosazují ekonomické způsoby hospoda-ření, pak přírodě blízké, následujepreference velkoplošných holosečí, potomznova lesy přírodě blízké. Les rostezjednodušeně řečeno sto let, ale koncepcese mění každých dvacet let podlespolečenských nálad a lesu nelze poručit,aby se tak rychle změnil. Do toho pakzasahují politické a ekonomické zájmymimo sektor, například u nás jsou v mé-diích problémy lesního hospodářství ven-tilovány jako problematika zakázeku státních lesů, což je z hlediska dobréhohospodaření v lesích naprosto podružnáotázka. U nás jsou daleko silnější deforma-ce politickou a administrativní sférou nežv sousedních zemích. Všude jinde je spíšerozhodující lesnické odborné hlediskoa kontinuita vlastnického a společenskéhozadání. Je to selhání politiky včetně poli-tiky lesnické, nedostatek schopnosti prosa-dit naše odborné názory. To se také mění,s naším obrovským úsilím, jen pomalu.“
V poslední době se často hovořío ekosystémovém hospodaření.Můžete tento pojem čtenářůmpřiblížit?
„Mám-li být upřímný, podle méhonázoru nejde o nic nového, tyto představyse opakovaně objevují od počátku 20. sto-letí v nových kontextech a s novu ter-minologií. Je to reakce na skutečnost, žestejnověké monokultury mají skutečněsníženou stabilitu, to se silně projevujezejména při zanedbání hospodářské péče.Nechceme-li mít takové lesy na celémúzemí nebo majetku, musíme vzít mno-hem více v úvahu spontánní tendencelesních ekosystémů a hospodařit „podlepřírody“. To, co se dnes opětovně asi vetřetí vlně „objevuje“, je na řadě majetkůaplikováno i po staletí, u nás pak alespoňsto let. Souvisí to s výše zmíněným
rozloha zalesněné půdy stále stoupá.Nejméně lesů na našem území bylo zhrubav polovině 18. století. To byla lesnatost asi20%, nyní je to již skoro 34% plochynašeho území. V současnosti je potom tlakze strany urbanizace více vyvíjen nazabírání zemědělské půdy než na lesy,takže tady nejsou větší problémy. Je alevelká škoda, že dřevo ve větší míře nezpra-cováváme u nás, ale vyvážíme jej zeznačné části jako surovinu. Je to našehospodářská hloupost, ale lesy to zatímpříliš neohrožuje. To se ale může dostzměnit při očekávaném nedostatku dřívív blízké budoucnosti, již dnes pociťujíodběratelé některé problémy, třebanedostatek některých sortimentů. Častoo některé z nich soupeří pilaři s papí-renským průmyslem nebo s výrobciaglomerovaných materiálů, ty střety bylyjiž několikrát zaznamenány.
Roste navíc podíl energetickéhovyužívání dřeva, potřeba dřeva na otop, todále mohou deformovat různé typy dotací.Současný stav se tak může během párdesetiletí zcela změnit, protože se očekáváglobální nedostatek dříví a potom budememuset sáhnout i do našich zásob.“
O HOSPODAŘENÍLes roste sám svým tempem, coje pro člověka jeden lidský život,je pro strom v hospodářskémlese polovina života, pro strom
a funkce hradištní plochy. Někteří archeo-logové se domnívají, že Plešivec bylo vý-znamné kultovní místo, avšak rozsahhradeb nasvědčuje spíše na trvale osídlenéhradiště. Zejména když zde jsou i vodnízdroje. V 19. století se zde našlo velkémnožství bronzových artefaktů užitnéhoi uměleckého charakteru, ale i bronzovépruty, zřejmě nezpracovaná surovina.Náhodné nálezy, z nichž mnoho se ztratilonebo bylo z neznalosti zničeno, i pozdějšíomezené výzkumy spíše víc otázekpoložilo, než zodpovědělo.
buku. Lze se jen dohadovat, co bylopříčinou od poškození zvěří, možnái člověkem, až po houbová onemocnění.
Každý strom, zejména na chudýchpůdách, je osobitý. Tak je tomu i naPlešivci.
Plešivec je z velké části vybudovánordovickými křemenci hořovicko řevnic-kého pásma, které na Plešivci vytvářejíkamenné výchozy, sruby, tory, kamennámoře a bizarní balvanité útvary jako např. mohutný viklan opředený bájemi.Pověstmi je opředen celý Plešivec, kterýpřitahoval pozornost člověka již odneolitu. Zejména si ho oblíbil člověk bron-zové kultury knovízské zhruba před 1 300až 800 lety před Kr. I nálezy z pozdějšíhoobdobí hallštatu a laténu před dvěmaa půl tisíciletím dosvědčují osídlení.Hrazená plocha na Plešivci by rozlohouodpovídala jednomu z největších hradišťv Čechách. Vyvstává však ještě mnohonezodpovězených otázek kolem účelu
Současné lesní porosty jsou hospodářskésmrčiny se zastoupením borovice, buku,dubu a dalších vtroušených listnáčů.
I ve vysázených porostech se dochova-ly hodně přes sto let staré buky a dubyo výčetní tloušťce 70 – 90 cm. Zajímavéje utváření kmenů dubů vyrůstajícíchv různých úhlech ze spár na křemencovémpodloží ze skal.
Na Krkavčích skalách vyrůstá dubtéměř kolmo na svislou skálu, tedys kmenem vodorovně. Obvyklé bývá, žepo čase se kmen vyhne směrem vzhůruk nebi. Tady roste vodorovně.
V každé části Plešivce rostou pozoru-hodné stromy a to někdy velmi bizarníjako např. silně podvyživená. „rachitická“borovice vyrůstající přímo z křemencovéskály. Její stáří může přesahovat i století.
Ostatně pozornosti si zasluhují nejenborovice vyrůstající z kamenných sutí, alei další stromy. Zázraky přírody. Může vászaujmout znetvoření kůry na staletém
Rozpadskalního
srubu
Výraznou dominantou jihozápadního obzoru Přírodního parku Hřebeny, viditel-nou až z rozhledny televizní věže na Žižkově, z Petřína i s kopců kolemKarlštejna, je Plešivec (653,9 m.n.m., 14°v.d., 49°48´´s.š.). Vybíhá západně odhlavního hřbetu brdských Hřebenů vzdušnou čarou 5,5 km západojihozápadněod města Hostomice pod Brdy. Tvoří krajinářsky, geologicky a kulturněhistoricky nejvýznamnější lokalitu Středočeským krajem vyhlášeného PPaHřebeny. Masiv Plešivce je v současnosti zalesněný. Lesy na Plešivci bylyvýrazně ovlivněné lidským osídlením už před více než třemi tisíciletími. Jemožné, že v době rozkvětu hradiště byl vrch holý a dost možná i později.Koneckonců i starý český název Plešivec hodně vypovídá.
TEXT
A F
OTO
: IN
G. V
LAD
IMÍR
VAL
ENTA
, CSc
.
20
PŘÍRODNÍ PARK HŘEBENY
PLEŠIVEC
ženým pokladem, který střežila Hadíkrálovna. Dříve než mohli poklad odnést,provalila se stěnami podzemní voda, kterázatopila všechny prostory, taktak hornícizachránili holý život. Zatopená šachtavytvořila na povrchu jezírko. Na východ-ním svahu ono Smaragdové jezírkopřitahuje trampy a snílky, stejně jakoFabiánův pramen a Křížová studánka.Romantické představy vzbuzují Krkavčískály s Viklanem v nadmořské výšce499 m.
Svahy nad Rejkovicemi i odlehlejšíjižní a jihozápadní svahy nad Litavkou (PP Vinice) jsou tvořeny břidlicemi kam-
brického stáří, které ukrývají mnohoprvohorních trilobitů. Jejich bohaté nálezypřitahovaly paleontology již od 18. století.Častý výskyt zkamenělin vykazují kam-brické sedimenty tzv. „brdského kambria“z období před 500 – 550 miliony let. Češtípaleontologové v kambrických brdskýchvrstvách ve Středních Brdech prokázalipůvodní místa výskytu kambrickýchčlenovců. Jde zejména o endemitického(původního) členovce Kodymirus vagans(Chlupáč et Havlíček, 1965), Kockurusgrandis (Chlupáč, 1986) a Vladicarissubtilis (Chlupáč, 1996). Řada endemi-tických trilobitů byla nalézána již odzačátku 19. století, jako např. conorhyphesulzeri (Schlotheim, 1823), Ellipsoce-phalus hoffi (Schlotheim, 1823), Rejkoce-phalus rotundatus (Barrande, 1846),Lobocephalina emmrichi (Barrande,1846), Litavkaspis rejkovicensis (Fatkaa sp., 1981), Rejkocephalus knizeki(Kordule,1990), Rejkovicichnus necro-filus (Mikuláš a kol., 1996) atd. aj.
Plešivec přitahuje tajemným, roman-tickým dojmem. Taková lokalita zasloužívětší osvětové pozornosti. Aby se o nínávštěvníci dozvěděli více, potřebujei naučnou stezku, kterou pro ni projektu-je lesní závod LČR Dobříš.
Množství bronzových předmětů, umě-leckých výtvorů, řemeslnických nástrojůa zbraní vykopaných během 19. století nahradišti a v okolí dosvědčuje výjimečnýrozmach v období kultury knovízské. Byly však také nalezeny zlaté duhákyz období keltského, ba i poklad stříbrnýchmincí ze středověku, z doby Spytihněva II.a Vratislava II. Protože nebyl provedensystematický celoplošný výzkum, dá seočekávat, že pod zemí zůstalo ještě dostartefaktů a také odpovědí. Současní ne-legální hledači pokladů pomocí elektro-nických vyhledávačů kovů nalézajía zcizují mnoho archeologicky cenných„pokladů“, aniž mohly být jakkolivzdokumentovány. Tím se zároveň s niminevratně ztrácí příležitost a možnostrekonstrukce celkového historickéhoobrazu.
V nitru Plešivce byla dolována železnáruda. V lidové báji se vypráví, že hornícise prokopali do podzemní jeskyně s ulo-
Dub kolmoze skály
21
Kambrické výchozy nad Litavkou
Borovice vyrostlá z křemence
www.kr-stredocesky.cz
ucelenosti lokalit. Už z tohoto přehledu je zřejmé, že i způsobya cíle ochrany jednotlivých lokalit se vzájemně podstatně liší.
Naturová území tedy zahrnují vedle zachovalých lesů i běžnékulturní výsadby, někdy i nově zakládané porosty „podle pravítkaa šňůrky“. Najdeme dokonce i takové lokality, kde dominujívýsadby nepůvodních dřevin. Jako příklad uveďme výsadbysmrku pichlavého a modřínu na tzv. imisních holinách v PONovodomské rašeliniště – Kovářská a PO Východní Krušné hory.Předmětem ochrany obou převážně lesních lokalit samozřejměnejsou samotná lesní stanoviště, ale druh se specifickými nároky– tetřívek obecný. Populace tetřívků využívá k toku otevřenéplošky mezi pruhovými výsadbami porostů nepůvodníchnáhradních dřevin, vysázených po „imisní katastrofě“ v 70.– 80.letech. V tomto případě jde o zmíněnou situaci, kdy v území došlok takové destrukci lesů, že jejich samovolná obnova nepřipadá
JAKÉ LESY JSOU CHRÁNĚNY NATUROU 2000Předem musím zdůraznit, že v územích soustavy Natura 2000 sevyskytují lesy všech představitelných stupňů ovlivnění člověkem:Od zbytků porostů zcela přírodních, přes dlouhodobě obhos-podařované přírodě blízké lesy a hospodářské monokultury, až po území s odumřelými porosty či dokonce plochami, kde došlok zásadnímu narušení podmínek pro samotnou existenci a vývojlesa. Ne všechny lesy jsou předmětem ochrany – „naturových“habitatů, tj. typů lesních přírodních stanovišť, pro něž jsou vyhlašovány evropsky významné lokality, je u nás celkemšestnáct. K tomu je ale nutno přidat ekologické nároky vybra-ných ptačích druhů, pro něž jsou vyhlašovány ptačí oblasti(některé upřednostňují sukcesní stadia jinak zcela „nenaturových“lesů). Část porostů je pak do EVL či PO logicky zahrnuta jen kvůli
Les, který známe hlavně jako místo, kam chodímena houby či na borůvky, se od přírodníchevropských lesů liší jako divadelní představení odreálného života. V předem připravených kulisáchse odehrává zjednodušený scénář vývoje lesa,jehož režisérem je člověk. Dospělý les v tzv.mýtním věku je pokácen, dřevo odvezeno a navzniklé pasece se vysází nová generace stromů, ježpo fázi dorůstání dospěje opět do stadia zralostia zápletka se znovu opakuje. Pěstování, těžbai obnova běžných lesů jsou plánovány odsemenáčku až po odvoz na pilu. Přírodní ekosys-tém ale zná i fázi rozpadu, plnou odumřeléhodřeva a suchých stromů, bez níž není vývojovýcyklus lesa úplný. Tento fakt je nutné mít napaměti, chceme-li pochopit dynamiku lesních typůpřírodních stanoviše a chránit ji v soustavě Natura 2000.
TEXT
A F
OTO
: RN
DR.
ON
DŘE
J BÍ
LEK
22
DYNAMIKA LESŮV LOKALITÁCH SOUSTAVY NATURA 2000
Bukové pralesy v rezervaci Jezerka (EVL Východní Krušnohoří) jsou jednímz asi už jen deseti posledních útočišť dutinového brouka kovaříka fialového(Limoniscus violaceus).
V porostechnepůvodních
dřevinvysázených
po destrukcikrušnohor-ských lesů
imisemi (PONovodomskérašeliniště –
Kovářská)probíhajípostupné
umělé výsad-by smrkuztepilého.
Bez nich by se
stanovištněpůvodní lesneobnovil,
neboe tuprakticky
neexistujepřirozenézmlazení.
DYNAMIKA HORSKÝCH LESŮKyselými dešti byly nejsilněji zasaženy klimaxové horskésmrčiny v návětrných polohách pohoří na severní hranici ČR, kdedošlo k plošnému odumírání lesa (souvislost acidifikaces uhelnými pánvemi a průmyslovými aglomeracemi). Horskésmrčiny zaslouží samostatnou kapitolu i proto, že tento ekosystémje u nás vlastně velmi vzácný. Stupeň přirozených („zonálních“)smrčin, kde smrk již přirozeně převládá nad dalšími dřevinami,
začíná v našich podmínkách v nadmořských výškách od cca900 m (7. lesní vegetační stupeň – tzv. bukové smrčiny). Od cca1050 m n.m. (8. LVS) se pak jedná o téměř čisté smrčiny tvořícíi přirozenou hranici lesa (podle podmínek kolem 1300-1350 m).
Nejucelenější komplexy stanovištně původních a přirozenémustavu blízkých smrčin u nás najdeme na Šumavě. V posledníchletech (a především po orkánu Kyrill v lednu 2007) jsme i zdesvědky rozsáhlého usychání stromů, při němž hraje hlavní rolipřemnožení podkorního hmyzu (tzv. kůrovcová gradace). Pohledna odumřelé stromy je pro nás velmi neobvyklý, neboť (jak už
v úvahu. Hlavní snahou současné péče o lesy je tedy obnovitstanovištně původní les, je však nutné zároveň zachovat či obnovitvhodné původní biotopy pro tetřívky – především rašeliniště.
RezervacePramenyVltavy v EVLŠumava –pod uschlýmstromovýmpatremhorskésmrčiny je jižnastartovánapřirozenáobnova.
23
Bukové smrčiny se vyskytují do nadmořskýchvýšek cca 1000 m. V těchto porostech užobvykle dominuje přirozené zmlazení smrku.
Přirozená bučina vPřirozená bučina v EVL Kohoutov EVL Kohoutov se vyznačuje vysokým podílem se vyznačuje vysokým podílem odumřelé dřevní hmoty, což je odumřelé dřevní hmoty, což je důležité pro koloběh živin idůležité pro koloběh živin icelkovou biologickou diverzitucelkovou biologickou diverzitu.
Imisemi byly i v EVL Krkonoše nejvíce postiženy ekosystémy smrčin při horníhranici lesa; porosty kosodřeviny acidifikaci většinou přežily.
případném narušení (disturbanci) se projevuje tendence k samo-volnému návratu do rovnovážného stavu. Tato dynamika se týkájak porostů původních, tak i člověkem ovlivněných, avšak stálevíceméně odpovídajících svému stanovišti.
Náhodné disturbance umožňují relativně rychlou obnovunarušené prostorové diverzity. I při plošném odumření stro-mového patra smrčin totiž často přežívá část vzrostlejších jedinců,v podrostu bývá zároveň přítomno i dostatečné přirozenézmlazení. Na tlejících padlých kmenech se semenáčky uchycujísnáze než v hustém podrostu třtiny či borůvek (jednou z hlavníchpříčin je postupné uvolňování živin, kterých je jinak v chudýchhorských půdách nedostatek). Ve vlhkém mechu také mladéstromky rychleji odrůstají než na sušších místech, nezanedbatelnývliv má i konkurence o světlo, tedy oslunění či zástinmikrostanovišť. Ve výsledku tak samovolná obnova porostůprobíhá postupně a mozaikovitě, což vede k věkové rozrůzně-nosti charakteristické pro přirozený les. Podle Pravidelhospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000 (MŽP, Planeta9/2006) je ostatně jednou z priorit „obnovovat les přednostněcestou přirozené obnovy“.
jsem naznačil v úvodu) mrtvé dřevo v běžných lesních porostechneznáme. Není pak divu, že se mnozí obávají, zda Šumavu nečekákrušnohorský osud. Málokdo si ale uvědomuje, že (na rozdíl odprůmyslových kyselých dešťů) jsou větrné i kůrovcové kalamitysoučástí přirozené dynamiky horských smrkových lesů.
ROVNOVÁHA, SUKCESE, STABILITALesy představují na většině našeho území tzv. klimax, tedy
stadium vývoje (sukcese) ekosystémů, v němž je dosaženodynamické rovnováhy mezi prostředím a organismy. Jde o značněstabilní uspořádání ekosystému, nikoliv však neměnné – po
EVL Šumava– Cikánská
slať. Typickáukázka
přirozenéhozmlazení,
které senejsnáze
uchycuje natlejícímdřevě.
24
NP Bayerischer Wald je v soustavě Natura 2000 chráněn jako EVL i PO.Od kůrovcové gradace v 90. letech 20. stol. probíhá přirozená obnova
smrčin pod vrcholem Luzného zcela bez zásahů člověka. Díky mozaikovitéstruktuře je porost odolnější proti větru i kůrovci.
Dynamiku lužních lesů nejvýznamněji ovlivňujípovodně. Původní druhy dřevin jsou
na ně výborně adaptovány.
není tolik nápadná. Pochopitelně i v nižších polohách se vyskytujívětrné kalamity, avšak vzhledem k minimálnímu podílu smrkuv přirozených lesích nehrozí následné kůrovcové gradace. Oheň sev českých podmínkách jako faktor dynamiky přirozených lesůprakticky nevyskytuje. Z významných abiotických činitelů stojí zazmínku spíše laviny v karových údolích (cyklicky blokující sukce-si lesa mechanickou disturbancí porostů). Obdobně i povodněv lužních lesích působí mechanické narušování, přizpůsobenízdejších druhů ovšem umožňuje velmi rychlou regeneraci porostů(bohaté zmlazování vrb či olší).
V okolí vodních toků se můžeme setkat i s jednímbiologickým činitelem ovlivňujícím lužní lesy, který je sámpředmětem „naturové“ ochrany. Je jím bobr evropský, využívajícíjako potravu hlavně mladé větve „měkkých“ dřevin (topoly, vrby,jasany, olše). Jejich kácením i stavbou známých bobřích hrázípřispívá k samovolné revitalizaci meliorovaných vodních tokůa obnově lužních lesů (zamokřování okolí často doprovázenézvyšováním biodiverzity). V minulosti ovlivňovali dynamiku lesůi někteří velcí savci (zubr, pratur), narušující svou činností souvis-lé lesní komplexy. Jejich vliv je považován za jeden z faktorů,které v průběhu holocenní expanze lesa umožnily přežití řadysvětlomilných druhů v evropské krajině. Vysoké stavy zvěře(zvláště spárkaté) dnes patří naopak k významným faktorům, kteréohrožují přirozené zmlazení mnohých naturových lesů – oddoubrav až po jedlové bučiny.
Připomeňme ale i naturové druhy, jimž sukcesní změnyv lesních ekosystémech nesvědčí a které před dynamikou naopakpreferují stabilní podmínky. Jedná se zejména o druhy bučina smíšených lesů, např. vzácné mechy šikoušek zelenýa dvouhrotec zelený, vyskytující se na kmenech stromů, tlejícíchkládách a pařezech v lokalitách s relativně vysokou a stálouvlhkostí vzduchu. Poslední fragmenty převážně listnatých pralesůpak obývají i některé stenoekní (tj. na velmi vyhraněné podmínkyvázané) druhy brouků jako rýhovec pralesní, kovařík fialový čitesařík alpský. Dnes se tyto ohrožené druhy vyskytují už pouzelokálně v malých oblastech a izolovaných refugiích v dosudzachovalých porostech pralesního typu.
Usychání a rozpad stromového patra horské smrčiny podvlivem gradace podkorního hmyzu není alarmujícím poškozenímekosystému, ale přirozenou fází jeho vývoje. Právě ve stadiurozpadu horských smrčin mají optimum rozvoje někteří jejichpřirození obyvatelé, datlík tříprstý či tetřev hlušec, lesy s velkýmmnožstvím padlých stromů s oblibou využívá také rys ostrovid.V této souvislosti je důležité, že další prioritou hospodaření v EVLje i „uchovat přirozenou biologickou rozmanitost typů přírodníchstanovišť v celé její šíři“. Šíření hmyzích škůdců ale ohrožuje lesyv nižších polohách a podhůří, přeměněné lidským hospodařenímna převážně smrkové kultury. Tyto porosty už druhově neodpoví-dají stanovištním podmínkám a bez lidských zásahů se užneobejdou – a v zájmu ochrany těchto druhotných lesů jsou pakbohužel káceny i stanovištně původní smrčiny.
DALŠÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ DYNAMIKU LESŮ Zajímavou dynamiku mají i další typy lesů, jejich sukcese
však málokdy dosahuje tak velkého krajinného měřítka, a proto
Na stabilnímikroklimapralesovi-tých porostůbučin,vyznačují-cích se ménědynamickýmvývojem,jsou vázányi některédalšípředmětyochrany.Vzácnýmechdvouhroteczelený dnesroste jenv sedmilokalitáchv ČR, jednuz největšíchpopulacíhostí EVLŽofínskýprales –Pivonickéskály.
25
www.natura2000.cz
Úbočí Malé Mokrůvky je od Luzného vzdáleno asi 4 km. Kůrovcovágradace zde vrcholila asi před 7 lety (stojící souše), rozpad stromovéhopatra dokončil orkán Kyrill v roce 2007 (ležící kmeny s větvemi). Zelenábarva podrostu dává tušit, že zmlazení smrku je již dnes dostatečné.
V některých EVL do složení stromového patra lužních lesů zasahujei nezanedbatelný biologický činitel, který je sám předmětem ochrany –bobr evropský. Nejpočetnější populace u nás obývají povodí Moravy (EVLLitovelské Pomoraví, Soutok – Podluží, Morava – Chropyňský luh).
Některé dutinové druhy si zásadně vytesávají každoročně čerstvoudutinu sami, jiné používají jednu dutinu třeba několik let, alemnoho druhů je závislých právě na starších dutinách opuštěnýchpůvodními majiteli, nebo dutinách a polodutinách vzniklýchpřirozeným přírodním procesem ve starých stromech.
V současném systému hospodaření v našich lesích se můžezejména posledně jmenovaná skupina druhů dostat do nesnází.Zde může alespoň částečně pomoci člověk vyvěšením ptačíchbudek. Musíme si ovšem uvědomit, že je to v každém případězásah do přírody a nemusí být vždy jen zásahem pozitivním.Vyvěšování budek je tedy vhodné tam, kde dutinoví ptácinormálně hnízdí a došlo k úbytku dutin, ať již příčinou lidí anebosamotné přírody. Druhý faktor, který musíme sledovat, je pak hus-tota budek. Vzájemné vztahy v ptačí populaci určitého biotopujsou totiž dosti komplikované a v mnoha ohledech ještě nedostatečně známé. Každý pár potřebuje k svému životu tzv.potravní teritorium, které musí zajistit potravu jemu, a hlavněbudoucím mláďatům. Při velké hustotě budek pak může dojítk tomu, že ptáci obsadí dané území s minimálními teritoriia v nepříznivém potravním roce rodiče nejsou schopni mláďatauživit a ta hynou. Vyvěšování budek může ale negativně ovlivniti druhy, které v dutinách nehnízdí. Z dosavadních nečetnýchvýzkumů se zdá, že např. nalákání většího počtu určitého druhu dobudek může vést, vzhledem k limitovanému množství potravy, ažke snížení počtu jiných druhů, které na budky vázány nejsou. Veskutečnosti je tedy možné, že některým druhům pomůžeme, aledruhým vlastně uškodíme, a to určitě nechceme. V ČR bylo připosledním mapování hnízdního rozšíření ptáků, které proběhlov letech 2001 – 2003, zjištěno 199 hnízdících druhů, z tohopřinejmenším 39 druhů (tedy zhruba 1/5) hnízdí ve stromovýchdutinách a polodutinách. V lesních biotopech se pak můžemesetkat s 34 druhy, které alespoň občas volí tento způsob hnízdění.Jsou to zástupci 6 ptačích řádů, z nichž nejpočetněji je zastoupenřád pěvci, kam patří 17 druhů. Většina dutinových druhů patřímezi druhy stálé, často se celý život pohybují pouze na plošněvelmi malém území. Tyto druhy pak používají dutiny nejenk hnízdění, ale většina z nich i k nocování anebo např. v zimnímobdobí i k dennímu úkrytu před nevlídným počasím.
TEXT
: JIŘ
Í MAL
INA,
FO
TO: Z
DEN
ĚK S
OU
ČEK
26
LESNÍ PTÁCIHorský bukový les s dostatečným počtem doupných stromů
je domovem celé řady dutinových druhů ptáků.
Jiné ptačí druhy hnízdící v dutinách a polodutinách hostí listnaté rozvolněné lesy.
HNÍZDÍCÍ V DUTINÁCH A POLODUTINÁCH
Ptačí druhy, které zvolily ve své hnízdní strategii stavbuhnízd v dutinách a polodutinách, jsou rozšířené praktickypo celém světě a v některých lesních ekosystémech jsoudokonce dominantní skupinou ptáků. Tato strategie má svévýhody, ale i nevýhody. Samotné hnízdo i sedící rodiče jsoulépe chráněni před zvídavými zraky predátorů a hlavně přednepřízní počasí, ale únik po odhalení je často obtížnýa samotná snůška vajec je prakticky nechráněna. Řadadutinových ptáků má totiž vajíčka čistě bílá, bez jakýchkolivmaskovacích barevných teček a skvrn.
SROSTLOPRSTÍMezi lesní druhy se dá zařadit z tohoto řádu pouze dudekchocholatý, který nehojně obývá řídké lesy nebo lesní okraje,vždy v blízkosti pastvin, kde nejčastěji hledá potravu. Hnízdív přírodních dutinách starých stromů, většinou nevysoko nad zemía dnes ve větším počtu již jen na jižní Moravě. Je to přísně tažnýdruh, ptáci z Evropy zimují v tropické Africe jižně od rovníku.
MĚKKOZOBÍJediným naším zástupcem z tohoto řádu, který hnízdí v dutinách,je holub doupňák, u něhož již krásné druhové jméno napo-vídá o jeho vztahu k doupným stromům. Vyhledává předevšímstaré listnaté lesy, většinou s převahou buků, a často obsazujedutiny vytesané datlem černým. Při nedostatku dutin ochotněobsazuje i budky. U nás je to tažný druh zimující v J a JV Evropě.
KUKAČKYKukačka obecná je známá svým hnízdním parazitismem, toznamená, že svá vajíčka klade do hnízd jiných ptačích druhů a typak převezmou veškerou péči o mladou kukačku. Mezi dutinovéptáky ji lze s určitou nadsázkou zařadit díky tomu, že rehekzahradní, jeden z typických lesních ptáků dutin a polodutin, patřímezi její časté hostitele. Ještě nedávno se předpokládalo, žekukačka snese vajíčko volně na zem a pak je přenese do hnízdav dutině zobákem. Takový důkaz ovšem chybí a kukačkapravděpodobně zvládá snášení vajíček do cizího hnízda díky svévýrazně vychlípitelné kloace. Stejně to je velmi náročný úkon,neboť vajíčko padá do hnízdní kotlinky z výšky i více než 10 cm.U kukaček se rozlišují tzv. ekologické nebo biologické rasy, jednasamice totiž klade celý život vajíčka jen k jedinému druhuhostitele podle toho, v jakém hnízdě se vylíhla. Kukačka obecnáje přísně tažný druh zimující v tropické Africe jižně od Sahary.
SOVYHned 4 naše lesní druhy sov hnízdí v dutinách. Nejhojnější jepuštík obecný, obývající především listnaté a smíšené lesy. Hnízdípřevážně v dutinách starých vzrostlých stromů. Naopak našínejvzácnější sovou je puštík bělavý, větší příbuzný puštíkaobecného, který obývá v počtu několika párů listnaté, převážněbukové lesy na Šumavě a v Moravskoslezských Beskydech.V centru svého hlavního rozšíření je to typický dutinový pták,u nás však většina párů hnízdí ve starých dravčích hnízdech.Jehličnaté lesy spíše vyšších poloh jsou pak domovem kulíška nej-menšího a sýce rousného, dvou sovích druhů, které jsouv posledních letech početně na vzestupu. Kulíšek je nejmenšíevropskou sovou a obývá většinou staré dutiny po strakapoudech,o trochu větší sýc rousný pak s oblibou staré dutiny po datlovičerném. Všechny 4 druhy zahnízdí i v příslušně velkých budkách.
27
Mladí puštíci obecnínetrpělivě vyhlížejí příletrodičů.
S dudkem chocholatým sednes setkáme v naší příroděbohužel již velmi zřídka.
Strakapouda prostředníhopoznáme podle nápadnéčervené čepičky.
PĚVCINejznámější skupinou ptáků hnízdící v dutinách jsou spolu se špl-havci bezesporu sýkory. Sýkora koňadra a sýkora modřinka navícpatří k našim nejpočetnějším ptačím druhům a můžeme se s nimisetkat téměř všude, tedy nejen ve všech typech lesů, ale klidněi uprostřed městské zástavby. Ostatní druhy jsou pak vázány spíšena lesní biotopy. Chocholkou ozdobená a nenápadně zbarvenásýkora parukářka a nejmenší evropský druh, sýkora uhelníček,preferují jehličnaté lesy, zbývající dva na pohled velmi podobnédruhy, sýkora babka a sýkora lužní, pak spíše lesy smíšené. Prosýkoru lužní je typické, že si dutinu zpravidla vytesává samičkakaždoročně sama ve ztrouchnivělém stromě, ostatní druhyvyužívají staré dutiny a nejrůznější štěrbiny, proto obsazují přinedostatku dutin ochotně i budky. Sýkory jsou obecně u náspovažovány za druhy stálé, mladé koňadry a modřinky občas táh-nou z našeho území do JZ Evropy. Naopak striktně tažnými druhyjsou naši lejskové. Lejsek šedý hnízdí nejraději v polodutinách vestarých rozvolněných lesích, lejskové černohlavý a bělokrkýv dutinách ve starších listnatých až smíšených lesích. Prostředí prohnízdění mají téměř shodné, jen lejsek černohlavý je typický provyšší polohy a lejsek bělokrký hnízdí v nižších nadmořskýchvýškách. Všechny tři doposud zmiňované druhy lejsků zimujív daleké Africe. Nejmenší a zároveň nejvzácnější z lejsků je lejsekmalý, hnízdící v polodutinách, s oblibou zejména v bukovýchlesích. Od svých příbuzných se liší i tím, že evropská populacezimuje v J a JV Asii, často až v Indii. Velmi známým a hojnýmlesním druhem pěvců je brhlík lesní, jehož dutinu snadnopoznáme podle toho, že si samička upravuje velikost vletovéhootvoru podle velikosti vlastního těla tak, že „vyzdí“ vletový otvorsměsí hlíny a vlastních slin. Známá je také brhlíkova schopnostšplhat po kmenech stromů oběma směry, tedy i hlavou dolů. Špl-hat po kmenech, ovšem vždy jen směrem nahoru, umí ještě dvanaše ptačí druhy, a to nenápadně zbarvení šoupálci dlouhoprstý
ŠPLHAVCIS výjimkou krutihlava obecného si všichni naši šplhavci tesajíhnízdní dutiny sami. Krutihlav má i další výjimku mezi šplhavci,neboť jako jediný je tažný a zimuje převážně v Africe jižně odSahary. Ostatní šplhavci jsou ptáci stálí. Krutihlav hnízdí vestarých přírodních dutinách, nebo starých dutinách po svýchpříbuzných a nejčastěji se s ním setkáme na okrajích listnatýchnebo smíšených lesů. Asi nejznámějším šplhavcem je datel černýpreferující smíšené lesy, případně lesy jehličnaté. Některé páry sitesají každoročně novou dutinu, jiné používají dutiny opakovaněi několik let. Stejně se chovají i naše dvě žluny, z nichž žluna šedáhnízdí v listnatých, případně smíšených lesích, žluna zelená pakspíše jen v malých řídkých lesících a uvnitř lesů se s ní praktickynesetkáme. Nejpočetnějším rodem šplhavců jsou strakapoudi.Nejhojnějším naším, ale i evropským druhem, je strakapoudvelký. Můžeme se s ním setkat ve všech typech lesů od nížin až pohranici lesa. Na první pohled velmi podobným druhem jestrakapoud jižní, který ovšem v ČR hnízdí ve větším počtu jen najižní Moravě v malých lesících či spíše zahradách. Listnaté lesypreferuje potom strakapoud prostřední, kterého rozlišíme od oboupředchozích druhů díky tomu, že samec i samice mají celé temenohlavy červené. Nejmenším druhem je pak strakapoud malý, kterýobývá spíše menší listnaté lesy v nižších polohách. Naopaknejvětším a zároveň nejvzácnějším naším druhem je strakapoudbělohřbetý, hnízdící ve starých bukových lesích, které se u násdnes nacházejí pouze na Šumavě a v hraničních horách mezi ČRa Slovenskem. Zeměpisně podobná území pak obývá náš poslednízástupce šplhavců, datlík tříprstý, který pravidelně hnízdí jen naŠumavě a v Moravskoslezských Beskydech. Jeho domovem jsouovšem, na rozdíl od strakapouda bělohřbetého, horské jehličnatélesy s převahou smrku. Oběma posledně jmenovaným druhůmvyhovují nejvíce lesy pralesovitého typu, kde je velký podílmrtvých či poškozených stromů. Tento typ lesů bohužel spíšeubývá, a tak zvýšení počtu hnízdících párů v ČR lze jen těžkoočekávat.
Strakapoudvelký je
naším nej-hojnějším
šplhavcem.
28
Sýkora koňadra je bezesporunaším nejpočetnějším druhemhnízdícím v přirozenýchi umělých dutinách.
Samec lejska bělokrkého je velmi elegantní pták.
ekosystémů. V tomto ohledu má velký význam smlouvao spolupráci mezi státním podnikem Lesy České republikya Českou společností ornitologickou, o které se můžete vícedozvědět na webových stránkách.
a krátkoprstý. Oba hnízdí v polodutinách a nejrůznějšíchštěrbinách a puklinách ve všech typech lesů, kdy šoupálekdlouhoprstý inklinuje více k lesům jehličnatým a šoupálekkrátkoprstý spíše k lesům smíšeným a listnatým, takže se s nímmůžeme setkat i ve větších zahradách. Bezpečně je lze od seberozlišit jen na základě hlasových projevů a stejně jako brhlík jsouu nás stálí. Posledním typicky lesním dutinovým a zároveň přísnětažným druhem je rehek zahradní, který má z lesních biotopův oblibě světlé lesy, ochotně obsazuje i budky a zimu trávív tropické Africe. Poslední tři ještě nezmíněné druhy hnízdímaximálně na okrajích lesů a nikdy se s nimi nesetkáme uprostřed
rozsáhlých lesních porostů. Kavka obecná, dříve typický obyvateldoupných stromů na lesních okrajích, dnes hnízdí téměř výhradněv lidských sídlech. Zbývající dva, špaček obecný a vrabec polní,s kterými se sice můžeme v lesním prostředí ještě setkat, dnesdávají přednost otevřené krajině s polními remízky, alejemistarých stromů anebo přímo zahradám v blízkosti lidských sídel.Zde ochotně obsazují i budky či různé díry ve zdech nebo větracíotvory např. v panelových domech.
Některým druhům našich ptáků, které umisťují své hnízdo dostromových dutin, může tedy člověk pomoci vyvěšením budek.Jiné druhy se adaptovaly nebo začínají adaptovat na náhradníhnízdní prostory, často přímo v lidských stavbách. Jsou ale druhy,pro které je nejdůležitější a často jedinou možností pro přežitív naší přírodě ochrana starých stromů a zavedení šetrnějšíhozpůsobu lesního hospodaření na co největší ploše našich lesních
Se špačkemobecným sednes setká-me spíšev blízkostilidskýchobydlí nežv lesnímprostředí.
Zachovánístarých od-umírajícíchstromův našichlesích jez pohledudutinovýchptákůprvořadýmúkolem.
29
www.birdlife.cz/les.html
Brhlík lesní šplhá po kůřestromů klidně i hlavou dolů.
Nenápadně zbarvený šoupálekdlouhoprstý je na kmeni stromuvelmi nenápadný.
Island –Krajina vevnitrozemi
Lupinanutkajská
V naší krajině jsou často za hodnotnějšípovažovány pastviny a louky mající svůjpůvod právě v období neolitickýchzemědělců (např. CHKO Pálava), kteříprimitivním obděláváním půdy a pozdějipastvou dobytka v přilehlém okolí svéhoosídlení nápor lesa nejdříve zastavilia později ho donutili k ústupu. Pokud poténásledovala půdní eroze, půda se neztratilaa mohla naopak přispět k vytvoření např.říčních niv. Naprosto jiná geologická situ-ace je ovšem na Islandu. Drsné klimaspolu s půdní a větrnou erozí, výbuchysopek s následným plošným pokrytímvelkých území lávou a popelem, po-stupujícími či tajícími ledovci a země-třeseními způsobily bez nadsázky ekolo-gickou katastrofu.
Zbytky ostrůvkovitého lesa s bylinnouvegetací jí nemohly zabránit. Pokud jste naIslandu byli, jistě jste viděli hlavní obživutamních farmářů – stáda ovcí. Obnaženápůda s dosud odolávající bylinnou vege-tací však již často neodolá intenzivnípastvě a pomalu eroduje. Podle odhadů jednes asi polovina území ve výškách do400 m n. m. bez vegetace – jsou zdepolopouště a pouště, a prašné bouře nejsouničím výjimečným.
Muž, který sázel stromy – možná jstečetli tuto novelu od Jeana Giona, jejížhlavní hrdina žije ve francouzskýchAlpách, kraji bez lesů, vody, lidí. Začnechodit krajinou a sází stromy, po několikadesetiletích se tam díky němu vrátí vláha,
Co má člověk na Islandudělat, když se ztratí v lese? Postavit se. Tento pro Islannany poněkudomšelý vtip dokonale popisuje situaci, do které se tato země díkyčlověku dostala za posledních několik staletí. Island navzdory svémuzavádějícímu jménu (Iceland – ledová země) bývala země s plochoulesa, jakou má dnes přibližně Česká republika, tj. 20 – 40% (Lesy ČRuvádějí lesnatost naší republiky 34%). Les tvořil především tzv.březový křivoles s příměsí vrb a jeřábů a až 60% bylinnou vegetací.Dnes tvoří les přibližně 2% z celkové rozlohy země. O odlesnění sepřičinili především zemědělci, kteří potřebovali nejen obdělávatelnoupůdu a pastviny, ale i materiál pro stavbu svých obydlí, a kteřínemohli tušit, že žnáření a kácení na tomto malém ostrověsopečného původu bude mít na ekosystém zcela jiné dopady než napůdu, kterou obhospodařovali na kontinentě.
30
TEXT
A F
OTO
: MIC
HAE
LA D
OČE
KALO
VÁ
SkogurISLANDSKY LES – PRO ISLANĎANY SLOVO POSVÁTNÉ AŽ MAGICKÉ
Islanďané zkusili, bylo i rozsévání semenlupiny nutkajské (Lupinus nootkatensis)a ječmenice písečné (Elymus arenarius)z letadel. Porosty této traviny, kterých sezde vysévá okolo 1 tis. hektarů ročně, zau-jímají dnes asi 2 % celkové rozlohyostrova. Zdejší květena má jinak sub-arktický charakter, převládají trávy, mechy a lišejníky, kvetoucích rostlin je470 druhů. Rozsah zalesňování se po-hybuje mezi 1500–2000 ha ročně, sespotřebou okolo 5 mil. sazenic. Zales-ňování většinou financuje stát, aktivní jeale i řada nevládních neziskovýchorganizací, pořádají se zde i mezinárodníworkcampy.
Island má bezesporu nádhernoupřírodu, mohutné ledovce, aktivní sopky,horké gejzíry, překrásné vodopády a dalšíkatalogová lákadla. Pokud jste se tamrozhodli jet a chtěli byste poznat tutopanenskou přírodu, na kterou nás častolákají cestovní kanceláře, měli byste takévědět, že krajina tu svou nehostinnostía terénem natolik připomíná měsíčnípouště, že tu Američané v šedesátýchletech testovali svoje lunární vozítko předcestou na Měsíc.
stavějí stěny z kamene proti půdní erozi,volná pastva je již v horách omezena,v národních parcích je zakázána úplně.Společnost pro záchranu půdy, kterávznikla již v roce 1907, se snaží o rekulti-vaci poškozených oblastí a ochranuexistující přirozené vegetace. Rostlinám,které by byly „bojovníky v první linii“ připřirozené obnově ekosystémů (tzv. R –stratégové) a které se objevují na volnýchplochách jako první, je zde třeba nazerodovaných či jinak poškozenýchpůdách pomoci. Jednou z cest, kterou
zvířata a lidi. Bez stromů není život. JeanGion se možná inspiroval právě naIslandu, kde parlament zasedal kvůlipotřebě znovuzalesnění země poprvé jižv roce 1899. Že je to cesta těžká, se může-me přesvědčit dnes na vlastní oči. AleIslanďané se nevzdávají, farmáři neúnavněsázejí stromy a keře kolem svých farem,
LITERATURA:V. Kupčák, J. Kolejka – Návrat lesů naIsland (in Lesnická práce, 12/2008)
Typickýislandský lessloženýpřevážněz břízy svalcovéa zakrslé(Betulatortuosa,Betulanana),jeřábu obecného(Sorbusaucuparia)a vrby jívy(Salixcaprea)
31
Soutěska kolem řeky Skoga
www.lesycr.cz, www.skogur.is
do prostředí při kondenzaci vodní páry nakapalinu. Náš strom odpařil za den 200 litrůvody, přitom se spotřebovalo 136 kWhsluneční energie. Můžeme tedy prohlásit, ženáš strom díky výparu vody (transpiraci)ochladil svoje okolí v průběhu jediného dneo 136kWh. Kdyby strom chladil rovno-měrně po dobu 12 hodin, potom chladilvýkonem 11kW. Běžná klimatizační zaří-zení v bytech a kancelářích mívají výkon 2 – 4kW na jednu místnost. Náš stromovšem nechladí stejnoměrně, výpar vody jeregulován miliony drobných ventilů (prů-duchů), výpar vody se zvyšuje s rostoucímpříkonem slunečního záření.
Technologické klimatizační zařízení,podobně jako lednička, na jedné straněchladí a na druhé straně hřeje. Ledničkaohřívá byt, klimatizační zařízení fouká teplývzduch do okolí domu na balkoně, na střeše
900W.m-2). Čím je způsobena podstatněnižší teplota povrchu stromu a okolníhotrávníku? Rostliny vypařují vodu přesprůduchy listů, a tím se ochlazují. Namilimetru čtverečném plochy listu jsou ažstovky průduchů. Každý průduch se zavíránebo otevírá podle množství vody v ple-tivech listu, podle okolní teploty a vlhkostivzduchu. Strom dobře zásobený vodouvydá na metr čtverečný půdy až několiklitrů vody za den.
Náš strom na obrázku má poloměrkoruny přibližně 4 metry, plošný průmět jetedy přibližně 50 m2. Pokud tento stromvypařil za den 4 litry z m2 půdy, potomcelkově prošlo stromem a odpařilo se 200 litrů vody. Pro přeměnu vody v kapal-ném stavu na vodní páru je potřeba dodatenergii skupenského tepla výparu 2,45MJ/l(0,68kWh). Při přeměně jednoho litru vodyv kapalném stavu na vodní páru se tedyspotřebuje 0,68kWh sluneční energie, kteráse neprojeví jako vzestup teploty, ale je„uschována“ v rychlém pohybu molekulvodní páry. Tato energie se zase uvolní zpět
ROZDÍL MEZI STÍNEM STROMUA STÍNEM SLUNEČNÍKUZa letního vedra vyhledáváme příjemnýchládek pod stromem k posezení i k zapar-kování auta. Na otázku, jaký je rozdíl mezistínem stromu a stínem slunečníku, většinaodpoví, že stín stromu je příjemnější. Stačínám znalosti ze základní školy, abychomvysvětlili rozdíl teplot pod slunečníkema pod stromem. Pro názornost využijemetermovizní snímek venkovní restaurace seslunečníkem na třeboňském náměstí a ter-movizní snímek stromu v nedalekém parku.
Teplota povrchu dřevěné podlahy podiavystaveného slunci dosahuje 66 °C, průměr-ná teplota povrchu podlahy ve stínu má 41,8 °C a samotný slunečník má teplotu42,7°C. Hosté restaurace jsou vystaveniokolní teplotě přesahující teplotu tělesnou.Zejména jsou ohříváni dlouhovlnným záře-ním, které vysílá podlaha ohřátá sluncem nateplotu 66 °C. (obr. č. 1)
Z náměstí jsme se vydali do sousední-ho zámeckého parku a pořídili tam ter-movizní snímek středně velkého stromu.(obr. č. 2) Trávník ve stínu stromu má prů-měrnou teplotu 25 °C, povrch osluněnékoruny má teplotu 29,5 °C, osluněný tráv-ník má průměrnou teplotu 31,7 °C. Trávníkve stínu stromu je tedy o 16 °C chladnějšínežli slunečníkem zastíněná podlaha a stolypódia venkovní restaurace. Rozdíl teplotymezi osluněnou podlahou restaurace a oslu-něným trávníkem přesahuje 30 °C. Člověk,který si sedne do stínu našeho stromu, je vy-staven teplotám nižším, nežli je tělesná tep-lota, jeho tělo se díky okolí mírně ochlazuje.
Na slunečník i na strom přicházelo stej-né množství sluneční energie (přibližně
Obr. č. 1a)Termovizní
snímekkorun
stromů lesana Kraví
hořev Novohrad-
skýchhorách 1b) Táž
situace nabarevné
fotografii
STROMY A LESUDRŽUJÍ KLIMA A PŘITAHUJÍ VODU
TEXT
A F
OTO
: RN
Dr.
POKO
RNÝ,
RN
Dr.
PETR
A H
ESSL
ERO
VA P
h.D
32
Obr. č. 2a)Rozloženíteplot vevenkovnírestauracipodslunečníkemnatřeboňskémnáměstí. 2b) Táž situace nabarevnéfotografii
1a 1b
2a
2b
pumpy“, kterou vysvětlují funkci lesa vevodním režimu kontinentů a klimatukontinentů. Tato teorie vychází ze dvouprokazatelných jevů:
a) V lese se v průběhu slunného dnevytváří inverzní vertikální gradient teplot.Jinými slovy: při zemi v podrostu je nižšíteplota nežli v korunách stromů. Chladnější
vzduch je těžší a zůstává při zemi. V plodi-nách bez podrostu a v chudých travnatýchporostech je teplota půdy vyšší ve srovnánís teplotou povrchu porostu – vzduch seohřívá od půdy, proudí vzhůru a odnášívodní páru, půda se vysušuje.
b) V noci se koruny stromů ochlazujívůči obloze, vyzařují dlouhovlnné záření.Koruny stromů mají vysokou pokryvnostlistoví (vysoká plocha listů) a na hranáchlistů/jehlic se sráží vodní pára. 18 gramůvodní páry zaujímá objem 22,4 litru, zatím-co 18 gramů vody v kapalném stavu za-ujímá objem 18 ml. Následkem kondenzacevodní páry na korunách stromů mírně poklesne tlak vzduchu a horizontálně se nasává vzduch z okolní atmosféry.Makarieva a Gorškov rozlišují akceptorskéoblasti vody (lesy) a donorské oblasti vody(oceány, krajina bez lesů) a ukazují, žeodlesněním se akceptorské oblasti mění nadonorské – vysychají.
fotosyntéze. Při evapotranspiraci se přitomvyužívá podstatný podíl přicházející slu-neční energie. Že by se „Matka Příroda“dopustila takové zásadní chyby? Lesní porosty výrazně regulují teplotyprávě výparem vody. Vodu vypařují téžplodiny a často jejich rychlost výparu bývái vyšší nežli rychlost výparu vody stromů.Zemědělské plodiny a jednoduché porostybylin vodu výparem ztrácejí, vzrostlýa patrovitý les vodu ztrácí méně a velképlochy lesa dokonce vodu přitahují. Ruštífyzici atmosféry Gorškov a Makarievavyhodnotili údaje o dešťových srážkách nakontinentech a ukázali, že srážek směremod moře do vnitrozemí neubývá v zales-něných územích (Amazonie, Kongo, Sibiř),naopak na odlesněných transektech směremdo vnitrozemí ubývá srážek po přibližně600km (východní Afrika, západ SeverníAmeriky, východní Austrálie). Makarievaa Gorškov vypracovali teorii „biotické
atp. Náš strom chladil průměrným výkonem11kW, co se děje s latentním teplem výpa-ru? Náš strom je perfektní klimatizačnízařízení – skupenské teplo výparu se uvol-ňuje na místech, kde je toho třeba, vodnípára se sráží na místech chladných. Z místanadbytku energie se teplo přenáší do míst,kde je energie nedostatek a děje se takvodou a zdarma.
Kdybychom měli klimatizační efektnašeho stromu vyjádřit pouze cenou zaenergii spotřebovanou na chlazení, potompři ceně 3Kč za 1kWh je to 136 x 3 =400Kč. Strom přitom vytváří kyslík, roste,voní a požaduje minimální údržbu.
PŘEDSTAVME SI Z PODOBNÉ-HO POHLEDU NYNÍ FUNKCILESA V KRAJINĚ.Les vypařuje vodu, velké řeky pramenív lesnatých oblastech a po odlesnění ztráce-jí vodu. Jakou funkci mají lesy v oběhuvody a distribuci sluneční energie?
Ze zalesněných oblastí odtéká přibližněpolovina srážek řekami, druhá polovina seodpaří. Z travnatých a odvodněných plochodtéká vyšší podíl srážek. Vodohospodáři,lesníci i krajinní ekologové používají častotermínu ztráta vody výparem a rostlinnáfyziologie považuje často výdej vody rost-linnými porosty (evapotranspirace) za nutnézlo spojené s příjmem oxidu uhličitého při
33
www.ochranafauny.cz, www.svetloproprahu.cz
Obr. č. 3a) Termovizní snímekstromu v zámeckémparku v Třeboni. 3b) Táž situace nabarevné fotografii
Obr. č. 4a)Termovizní snímekspodních pater lesana Kraví hořev Novohradskýchhorách 4b) Táž situace na barevnéfotografii
3a
3b 4a
4b
chvíli strmě stoupá, aby mohla ještě prud-čeji klesat. Nejexponovanější místa jsoujištěna řetězy a nechybí ani schody. Nakole nebo s kočárkem se sem rozhodněnevydávejte. Základy pěšiny, a tím i bu-doucí NS, zbudoval jediný člověk, panKarel Bartůněk (1897 až 1972), původem
N a začátku byla rezervaceDrbákovské tisy, která bylavyhlášena již v roce 1933.
O několik desetiletí později, v roce 1977byla přidána další část, pojmenovanáAlbertovy (dříve Bílé) skály. A máme zdejiž celé současné pojmenování. Vlastnínaučná stezka (NS) vznikla přibližněv roce 1987. Panely na trase NS pak v roce2009 obnovila a zhotovila Agenturaochrany přírody a krajiny ČR, SprávaCHKO Blaník.
HISTORIE STEZKYMnohem zajímavější je však vzniksamotné stezky, tedy pěšinky, po kterépůjdete. Cestička se klikatí mezi skalami,
TEXT
A F
OTO
: JIŘ
Í JU
ŘÍK
34
Je libo trošku adrenalinu, fyzické námahy, k tomu ještě poučení, ale především krásných výhledů a pěkné přírody? Pokud vás tatokombinace láká, vydejte se na výšlap po naučné stezce s podivuhodným jménem Drbákov – Albertovy skály.
NAUČNÁ STEZKA DRBÁKOV
ALBERTOVY SKÁLY
Samice Nephila sp.
hájím, kam vás dovede žlutá turistickáznačka. Toto místo je rovněž turistickýmrozcestím U Křížku. Vše pak naleznete asi8 km vzdušnou čarou severozápadně odSedlčan.
CO ROSTE KOLEMNa části území jsou dochovány
přirozené porosty listnatých dřevin.Naleznete zde převahu dubů, habrů, alerostou zde i javory a jeřáby. Pozoruhodnéjsou pokřivené borovice lesní, které seuchytily v malých trhlinách skal, nejčastějiv místě vyhlídek. Ovšem největší atrakcízde jsou starobylé tisy červené (Taxusbaccata), které mnohdy tvoří nevysokéstromy, ale níže ve svazích se setkáte spíšes jejich keřovitou formou. Právě kolemnich vede pěšinka. Tisy jsou známé svojídlouhověkostí, ale také skutečností, že jdeo prudce jedovatou rostlinu. Jediné, z čehose neotrávíte, dokonce si můžetei pochutnat, je zralý nepravý míšek(červený obal semen), který je sladký, alepozor semeno uvnitř je již jedovaté, nesmíse rozkousat a musí se vyplivnout.Suťovému lesu s tisy červenými jevěnována zastávka číslo čtyři.
dělník, zedník, ale i hajný. Do budování,přesněji vykopávání a vytesávání stezkydo skály, se pan Bartůněk vlastnoručněpustil až ve svých šedesáti letech, kdypomocí lopaty a krumpáče dalším lidemzpřístupnil krásný kus přírody. To všezcela bez nároku na jakoukoliv odměnu.Tou mu tak byla radost ostatních lidí z jehodíla. Druhým člověkem, který přispělk současnému stavu stezky, byl FrantišekVeselý (1930 až 2000), známý podskautskou přezdívkou Robin, rovněžpůvodně dělník a skladník. Oba dva muži se v 50. letech minulého století se-známili a pracovali na zvelebovánía popularizaci tohoto místa.
SOUČASNOST STEZKYDíky obětavosti dvou mužů se nynímůžeme projít pozoruhodnou přírodouvysoko nad meandrem Vltavy. Trasa NS jeznačena klasickými zeleno – bílýmiznačkami. Cesta tvoří okruh a je dlouhánecelých osm km, ale počítejte s tím, žeprojití této NS vám zabere mnohem vícečasu, než ujití „obyčejných“ osmi kilo-metrů, trasa je opravdu náročná. Bývajíuváděny minimálně tři hodiny potřebnék pohodovému zdolání celého okruhu. NaNS je umístěno celkem jedenáct infor-mačních tabulí. Náplň informačních tabulíje zaměřena jak na botaniku, geologii,zoologii, na údolí Vltavy, jeho historiia život v něm. Začátek NS je u parkovištěna okraji lesa za Nalžovickým Pod-
ZAJíMAVOST:Jedovatost tisu způsobuje směsalkaloidů, souhrnně nazvaná taxin. Jedje nebezpečný nejen pro člověka, alei pro hovězí dobytek a koně. Ovce, kozya spárkatá zvěř však mohou tis v menšímíře konzumovat, což také dělají. Okusmladých tisů srnkami je tak problémempro jejich další růst nejen v lokalitě NSDrbákov – Albertovy skály.
35
ZLATÉ VÝHLEDYDalší největší atrakcí NS Drbákov –Albertovy skály jsou vyhlášené výhledy naúdolí Vltavy. Asi nejhezčí je vyhlídka naAlbertově skále. Skály se původnějmenovaly Bílé, ale byly přejmenovány pomajiteli nalžovického velkostatku. Výhledje na poloostrov s bývalou vískouSmilovice. Osídlení zde bylo sice již předtisíci roky, ale ves nepřežila vznik Slapsképřehrady. Voda vše zatopila, zachoval sepouze nejvýše položený statek. Dnes je takdominantou poloostrova novodobý kom-plex rekreačního střediska z 80. let mi-nulého století. Další vyhlídky se jmenujíTisová, Bílá skála, Výstřeší, Bartůňkova,a ačkoliv jsou od sebe vzdáleny pouzeněkolik set metrů, pokaždé nabízejí ne-opakovatelné pohledy, ozvláštněné pokři-venými borovicemi připomínajícími velkébonsaje.
Kopce na protějším břehu jsou sou-částí Psích hor, na jejich nejvyšší kótě(489 m n. m.), na Veselém vrchu, stojíocelová rozhledna. Ovšem mnohem vzác-nější kov je ukryt uvnitř hory, jsou zdetotiž největší zásoby zlata u nás. Jen jevytěžit …, ale to by znamenalo totální dev-astaci tohoto krásného kousku krajiny, taksi o tomto pokladu raději jen nechme zdáta kochejme se krásnou přírodou, což jepoklad z největších.
www.stezky.info
Z oloupaných kabelů se vyrábějí retardéry, dopravní přenosnéznačení, rohože na ledové plochy, podlahy ve vlekárnách… Zeskla vznikají opět sklenice, ale i pěnová izolace a skelná vata,anebo se používá na dekoraci keramických desek do kuchyní…
Z vytříděných igelitek se lisují různé fólie a tašky…Z nápojových kartonů se vyrábí papír, ale také pevné desky,z nichž se staví rodinné domky – osvědčily se i u proti-povodňových staveb. Z papíru také vzniká granulát, který sepřidává do asfaltu pro zkvalitnění silnic a přistávacích ploch naletištích. Bezesporu zajímavým produktem je i umělý sníh.
„Papír lze recyklovat sedmkrát, někdy až dvacetkrát – roličkyod toaletního papíru nebo obaly na vajíčka jsou až na konci
V Černošíně byla původně jen běžná okresní skládka, od roku2008 tu funguje třídící linka na plasty a zároveň unikátní školicístředisko, které kloubí šikovně teorii s realitou. Hlavně žáci, alei starší studenti, pracovníci obecních úřadů nebo (po dohodě)kdokoliv z nás může sem, do zapomenutého koutu republikyblízko Mariánských lázní přijet a zcela bezplatně se projítnaučnou stezkou, shlédnout vtipné dokumentární filmy na témanakládání s odpady i osahat si konkrétní předměty, které recyklacízdánlivě bezcenných zbytků vzniknou.
A jak takové školení žáků probíhá?
ZHASNĚTE, ZAČÍNÁMEDětem se nejdříve pustí krátké video, kde se mohou dozvědět, coje vlastně odpad, jaký je rozdíl mezi komunálním na skládcea vytříděným, který lze dál využít, i jak u nás funguje v této oblastilegislativa. Film pro nejmenší návštěvníky Cesta odpadů začínápůsobivými záběry krásné přírody v kontrastu s haldaminevytříděných odpadků, kterými ji zahrnujeme. „Každý z násvyprodukuje 200 kilo odpadů za rok, takže 10 milionů lidív republice vytvoří obrovskou horu – 2 miliony tun odpadů.Mnohé z nich lze naštěstí dál využívat,“ dozvídáme se. Vzápětí jevtipně i názorně ukázáno, jak správně naložit s plasty, papírem,sklem, starým rádiem a baterkami (ty odneseme do sběrnéhodvora). A před očima nám běží, jak se s vytříděným odpadem dálnakládá – od třídícího pásu, přes prvozpracování slisováním – ažpo nové výrobky.
Poté následuje naučná stezka, „cesta odpadu“, která začínáprohlídkou obrovské skládky, kde i neškolené oko vidí, covšechno by se mělo vytřídit.
VYUŽITÍ RECYKLOVANÉHO MATERIÁLUZájemci se také mohou těšit na návštěvu haly, kde se zpracovávátříděný odpad, konkrétně nejrůznější plasty ze žlutých kontejnerů.(Na papír se specializuje pobočka v Plané.) Pestrobarevnáhromada se postupně přesunuje na třídící linku (v republice jich je130). Během tří směn za den tu vytřídí až 15 tun odpadu.
Na závěr je možnost si osahat vystavené předměty, kterérecyklací vznikají – ne již v Černošíně, ale v různých zpracovatel-ských podnicích v republice. Nejširší využití mají PET láhve –z těch se dělají buď opět láhve, nebo vázací pásky a speciálnítextilní vlákna vhodná k výrobě vnitřku aut, fleesových mikin,izolačních náplní do spacích pytlů, oblečení…
„Ví někdo z vás, kolikátí v Evropě jsme v tříděníplastů? Ani pátí, ani desátí… ale PRVNÍ! Porazilijsme i pořádkumilovné Němce. Tak doufám, žei díky vám tuhle laťku udržíme,“ vítá obvykle žákyzákladních škol ing. Petr Strankmüller. Jsme veškolicím centru Černošín, které jako jedinév republice předvádí v praxi cestu odpadu až pojeho nové využití.
TŘÍDÍM, TŘÍDÍŠ, TŘÍDÍ?
TEXT
A F
OTO
: ŠÁR
KA N
OVÁ
KOVÁ
36
procesu, takže patří do směsného odpadu,“ upozorňuje panStrankmüller.
ABY OBALY SKONČILY, KDE MAJÍ Velkou zásluhu na tom, že celý systém tříděného sběru a recyklaceobalových odpadů u nás funguje, má firma EKO-KOM, kterávznikla před 13 lety. Je to nezisková společnost, která získalaautorizaci od Ministerstva životního prostředí. „Našimi klientyjsou distributoři, výrobci a plniči obalového zboží. My za něplníme zákonné povinnosti a zajišťujeme, že se jejich použitéobaly sesbírají, vytřídí a zrecyklují. Firmy za každý obal uvedenýna trh odvádějí do systému EKO-KOM finanční příspěvek, kterýpřerozdělujeme městům a obcím podle množství vytříděnéhoobalového odpadu,“ vysvětluje tisková mluvčí společnosti ŠárkaNováková.
Se společností EKO-KOM jste se už asi setkali, provádíkomunikační kampaně v médiích a informuje spotřebiteleo správném nakládání s odpady. „Pomáháme, radíme, vzdělávámena školách (Obal na cestách)… Hodně nám pomáhá takéčernošínské školící centrum. Je na čem stavět, lidi jsou totiž zvyklítřídit už historicky – leckdo pamatuje sběrové soutěže na školáchv druhé půlce 20. století. K papíru a sklu jen přibyly plasty nebonápojový kartón. Výsledkem je, že jsme se ocitli na první příčcev Evropě ve sběru plastů,“ vysvětluje Šárka Nováková.
Ledacos se dovíme také na stránkách www.jaktridit.cz, ovšemzábavnější verze jsou stránky www.samosebou.cz, kde jsouk vidění žánrově zaměřené filmy bořící mýty kolem odpadů. Jaké? 1. Všechno skončí na jedné hromadě. 2. Skoro nikdo netřídí.3. Na třídění je málo místa. 4. Není dost kontejnerů. 5. Třídění jejen módní výstřelek.
37
www.jaktridit.cz, www.samosebou.cz
Les a vše okolo něj bylo hlavním tématem i oslav Dnů Země,na kterých Lesy hl. m. Prahy spolupracovaly s jednotlivými měst-skými částmi.
Pro děti předškolního věku otevřely Lesy hl. m. Prahy vespolupráci s občanským sdružením Mezi stromy lesní mateřskýklub. Klub se nalézá v malebných lesích v Malé Chuchli uprostředlesní zoo. Děti sem docházejí s nadšením, a proto na příští rokpočítáme s jeho rozšířením.
V září pražští lesníci uspořádali akci „Lesní čarování“, kdy seKunratický les již počtvrté proměnil na celý týden ve velkoupřírodní učebnu. Lesy hl. m. Prahy tu totiž spolu s výtvarnicíMarií Brožovou připravily další ročník výtvarných a příro-dovědných dílen pod širým nebem pro školy i veřejnost. Čekala tuna ně čarovná lesní stezka, kde v lesním bylinkářství poznávalibylinky podle vůně, nakoukli do tajemství hub či se na chvilkupřenesli do doby Keltů a vnímali stromy jako uctívané bytostia sídla dobrých sil. Podle ohlasů zažili asi největší legraci na
Pražští lesníci začali již od začátku roku 2011 pomocí drobnýchakcí seznamovat veřejnost se svou prací. Účastníci akcí si vy-zkoušeli práci s lesnickými pomůckami, měřili výšku, obvodi počítali věk stromů, poznávali lesní živočichy a rostliny. Zkrátkaobjevovali kouzlo přírody a lesnické profese. Zájem o nabízenéaktivity byl po celý rok obrovský, a to především z řad základnícha mateřských škol.
Jako každý rok se i letos žáci pražských škol a veřejnost zapo-jili do akce „Obnova pražských lesů“ a sázeli malé sazenicestromků po celé Praze. Celkem vysázeli přes 5 000 sazenic.Vyzkoušeli si tak namáhavou práci lesních dělníků, kteří v lesíchpracují za každého počasí.
Vyvrcholením jara se stal 3. ročník akce o lese a lesnictví „Dolesa s lesníkem“. V Kunratickém lese se po celé dva dny ozývalyslavnostní fanfáry trubačů a vítaly návštěvníky akce. Lesy hl. m.Prahy spolu s dalšími lesnickými organizacemi připravily proškoly i veřejnost program plný práce, informací, ale i neobvyk-lých zážitků a hrátek na téma les a lesnictví. Že se akce vydařila,a to i díky krásnému počasí, potvrdila i vysoká účast přes 3 000spokojených návštěvníků, kteří za lesníky do lesa přišli.
Rok 2011 byl vyhlášen Organizací spojenýchnárodů (OSN) Mezinárodním rokem lesů. Lesyhl. m. Prahy využily tuto mimořádnou událostk přiblížení přírody a lesního hospodářstvíveřejnosti. Hlavní snahou pražských lesníků byloseznámit veřejnost se základním úkolem lesnictví –zachování lesů pro příští generace.
38
Počítání věku stromů
Přednáška o lesnictvía o přírodě
Pomocníklesníků
a lesníchpracovníků
při práciv hůř
přístupnýchmístech
TEXT
: IN
G. V
ÁCLA
V N
EJM
AN, F
OTO
: ARC
HIV
LES
Y H
L. M
. PRA
HY
OSLAVY Mezinárodního roku lesů V PRAZE
Po celý rok 2011 Lesy hl. m. Prahy pořádaly akce, na kte-rých lidem připomínaly důležitost lesů a význam práce lesníků.Lesníci se proměnili v lesní pedagogy a užívali si příležitostipředávat své znalosti a vědomosti druhým. Během roku prošlorukama pracovníků Lesů hl. m. Prahy přes 30 000 Pražanů. Lesyhl. m. Prahy ve spolupráci s Magistrátem hl. m. Prahy taktos veřejností pracují od roku 2008 a vzhledem k obrovskémuohlasu budou ve své osvětové činnosti pokračovat dál. Více infor-mací naleznete na internetových stránkách Lesů hl. m. Prahy.
zastávce, která patřila tajemnému světu bezobratlých breberek.Tady si vyzkoušeli, co dá chrobákovi práce uválet si svou ku-ličku. Během týdne se odlilo ze sádry také mnoho stop a řadaodvážlivců se naučila i hlas jelena. Akce se zúčastnilo přes 5 500návštěvníků.
Na podzim společně pražští lesníci a rybáři připravili výlovyrybníků. Návštěvníci se tak dozvěděli spoustu zajímavostío rybnících a rybářství, prohlédli si vylovené ryby zblízka,vyzkoušeli si rybářské vybavení nebo nakoukli do života dalšíchvodních živočichů. Na řadu přišly i dalekohledy, protože výlovyjsou přímo hostinou pro vodní ptáky. Rybníky byly v mžiku plnévolavek, racků a dalšího ptactva.
V podzimních měsících připravili lesníci soutěž o nejlepšíhosběrače lesních plodů a suchého pečiva pro lesní zvěř. Akce seuskutečnila letos poprvé a setkala se s nečekaně velkým ohlasem.Letošní rok byl bohatý na úrodu žaludů, a tak se dětem podařilonasbírat přes 6,5 tuny žaludů, kaštanů a pečiva. Nejlepší sběračinashromáždili přes 100kg sběru.
39
www.lesypraha.cz
Sázenístromků
K lesnickýmtradicímpatří ihudba
Na možnost zahrát si na dřevěnýxilofon se stála dokonce fronta!
Pražští lesníci vždy používají praktické ukázky
Organizace Lesy hl. m. Prahy je od roku 1992 příspěvkovouorganizací města a stará se v Praze o malé vodní toky, rybníkya lesy. Využívá bohatých zkušeností i odborného zázemí propráci s veřejností, a proto působí i v oblasti environmentálnívýchovy na území Prahy. Pro mateřské, základní i střední školypřipravují pražští lesníci výukové programy v duchu tzv. lesnípedagogiky. Od roku 2008 (vzniku Střediska ekologickévýchovy Lesů hl. m. Prahy) do listopadu 2011 uspořádaly Lesyhl. m. Prahy programy a akce pro více jak 105 000 Pražanů.
tedy vždy rozvoj vnímavosti, tzv. environ-mentální senzitivity, k čemuž je ideálnídoba v předškolním věku. Předškolní dětisamy nadšeně zkoumají všechno živé,přistupují bez předsudků i k různýmbezobratlým a plazům. V lesním klubu vy-užíváme přirozené zvídavosti dětí a snaží-me se být jim průvodci při jejich objevo-vání přírody.
Pravidelně se s dětmi vracíme na různámísta v okolí Ríčanské hájovny v lesei mimo les (např. potok, sad, pastvina)a pozorujeme proměny těchto míst běhemročních období. Děti samy objevují, jakčlověk udržuje nebo naopak nevhodnězasahuje do těchto míst. Zde si děti hrajía staví úkryty, lezou po stromech, „lovíryby“ ve vodě a přirozeně tak získávajíosobní vztah k okolí svého bydliště.
L esní mateřské školy dnes vznikajív ČR jako houby po dešti, v sou-časnosti je jich v provozu více
než 30. Proč vlastně chceme poskytnoutceloroční pobyt v přírodním prostředípředškolním dětem? Odborníci se shodujína tom, že pobyt v přírodě dětem prospíváv různých ohledech. Pediatři vidí pozitivave zvyšování imunity, rozvíjení motoric-kých schopností a v prevenci proti obezitě(v ČR trpí nadváhou podle odhadů až 30%dětí). Přírodní prostředí podle pedagogů,na rozdíl od interiérů s jednoúčelovýmihračkami a prefabrikovaných hřišť, posky-tuje podněty pro rozvoj fantazie a sociál-ních dovedností. Představuje ideální pros-tor pro volnou hru s množstvím podnětůa různorodých materiálů, z kterých mohouděti postavit cokoli od domečku, přesdraka až po raketu.
Pedagogové zabývající se environ-mentální výchovou už zjistili, že „poznat“automaticky neznamená vůli „chránit“přírodu. Děti i dospělí potřebují nejprvezískat pozitivní vztah ke konkrétnímumístu nebo živočichovi. Teprve pak můženásledovat zkoumání a poznávání, pří-padně pochopení vztahů a procesů v příro-dě. Později se dítě může naučit rozpoznatkonflikt v oblasti ochrany přírody. Teprvekdyž si samo například ve škole vyzkouší,že je v jeho moci něco skutečně vykonat napomoc přírodě, můžeme doufat, že v soběnajde vůli pro konkrétní změnu chovánínebo akci na pomoc životnímu prostředí(více viz metodický materiál Doporučenéočekávané výstupy ke stažení na http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2011/08/environmentalni_vychova.pdf ).Tím prvním krokem pro vytvoření odpo-vědného přístupu k životnímu prostředí je
Úspěšná akce naŘíčanské hájovně – Den Země
40
Lesní klub Pramínek je projektem ZO ČSOP Ekocentrum Říčany, kterýje inspirován zkušenostmi lesních mateřských škol. Naším cílem jeposílit vztah dětí k přírodě a podporovat jejich vnímavost ke svémuokolí. Lesní klub Pramínek nabízí předškolní vzdělávání dětem od 3 do 7 let v přírodním prostředí. Pedagogická koncepce vycházíz respektujícího přístupu k dětem a obsahuje prvky environmentálnívýchovy, dramatické výchovy a waldorfské pedagogiky. Provoz klubu byl zahájen v dubnu 2011v sousedství Říčanskéhájovny, v létě 2011 proběhla výstavba slaměno-hliněného domku,který využíváme jako zázemí.
Vzdělávání v příroděTEXT
: KAT
EŘIN
A ČI
HÁK
OVÁ
, FO
TO: A
RCH
IV E
KOCE
NTR
A ŘÍ
ČAN
Y
Děti si užívajípodzim
Zveme do lesa také dětiz okolních škol
tvorbu školních vzdělávacích programůzaměřených na vzdělávání pro trvaleudržitelný rozvoj.
SPOLUPRÁCE S RODIČIFungování Lesního klubu Pramínek jezaloženo na úzké spolupráci s rodiči.Společně se podílíme na pořádání pravi-delných slavností a dalších akcí klubu.Kromě pravidelných rodičovských schů-zek poskytují lektoři rodičům na vyžádá-ní také individuální konzultace. Díkyobětavým rodičům také pokračujeme nadalším budování a zvelebování zázemíklubu. Rodiče se účastní provozu lesníhoklubu také jako asistenti lektora a mohouovlivňovat program v klubu. V dnešnídobě děti vidí své rodiče zřídka při ma-nuální práci, protože rodiče pracují napočítači nebo ve vzdáleném zaměstnání.Děti mohou pozorovat své rodiče při prácise dřevem, slámou a hlínou při budovánízázemí klubu, při moštování nebo advent-ním vyrábění svíček a ozdob. Rodiče pra-cující pro společnou věc mohou tak být tímnejlepším vzorem pro své děti. Našímcílem je vytvoření rodičovské komunity,navázání přátelských vztahů a sdílenízkušeností.
AKTIVITY PRO ŠIRŠÍVEŘEJNOSTKromě pravidelného provozu Lesníhoklubu Pramínek připravujeme i další vol-nočasové aktivity – tvořivé dílny (např.plstění, pletení košíků), kroužky (bubno-vání, dramatický, přírodovědný) a zají-mavé přednášky. Rodiče i zájemci z okolíse mohou vzdělávat v různých oblastech,např. zakládání přírodních zahrad, alter-nativy v léčení a zvyšování imunity ma-lých dětí, význam pobytu venku a vyba-vení pro celoroční pobyt venku, prvnípomoc u malých dětí apod.
Rodičům dětí od 0 do 6 let nabízímemožnost aktivně trávit volný čas s dětmiv lese a pravidelně se setkávat v rámcilesního rodinného dopoledne. Rodičes dětmi se věnují tvoření z přírodníchmateriálů, hraní a zpívání za doprovodujednoduchých hudebních nástrojů. V pro-vozu je dále knihovna – nabízí předevšímpublikace zabývající se environmentálnívýchovou a vzděláváním, dále dětskouliteraturu o přírodě, určovací atlasy proděti, apod.
LESNÍ DNY PRO ŠKOLYPro děti z blízkých mateřských škol
(např. MŠ Světice) pořádá Pramínek „lesnídny“. Jednotlivé skupiny dětí navštěvujíles pravidelně, několikrát během roku.Jednotlivá setkání na sebe tematicky
navazují, zážitky a nové informace budouupevňovány i ve třídách při práci s pracov-ními listy. O letních prázdninách budemepořádat lesní příměstský tábor propředškolní děti. Náplní bude zkoumánírůzných stanovišť (louka, les, rybník)v okolí a dramatizace vzájemných vztahůzkoumaných živočichů nebo možnýchkonfliktů při hospodaření v těchto eko-systémech (rekreace vs. těžba dřeva).
Na lesní dny zveme i školy, které bychtěly pravidelně zařazovat výuku v pří-rodním prostředí. Rádi bychom se inspiro-vali zkušenostmi ze skandinávských zemí,kde děti tráví jeden den týdně mimo školupraktickou výukou.
Říčanská hájovna, která byla oprave-na z finančních prostředků operačníhoprogramu Životní prostředí, je v užíváníMuzea Říčany. Hlavním cílem je sloužittřídním kolektivům k vícedenním výuko-vým programům. Hájovna též poskytujevhodné prostory k seminářům (vybavenímstodoly je interaktivní tabule) a k pobytůmvzdělávacích organizací. Hájovna je dobředostupná vlakem (zastávka Světice, 30 mi-nut z Prahy). Více o pronájmu se můžetedozvědět na webových stránkách.
ŠKOLKA BLÍZKÁ PŘÍRODĚJsme členem Asociace lesních mateř-ských škol, která poskytuje metodickoupomoc lesním mateřským školám v Českérepublice a pořádá semináře a workshopypro pedagogy (www.lesnims.cz). V sou-časnosti například probíhá cyklus Školkablízká přírodě, který vedou univerzitníučitelé z Německa, kde dnes funguje vícenež 1000 lesních mateřských škol. Cílemprojektu je prohloubit spolupráci mezipedagogy a rodiči a mezi mateřskými ško-lami, sdílet zkušenosti a inspirovat se pro
Dětipozorujípavoukakřižáka
www.ricany.cz/org/muzeum/pronajem.php
www.lesniklubpraminek.cz/
Lesní klub v akci
Místnost pro konání seminářů, bývalá stodola
Celkový pohled na Říčanskou hájovnu41
chodby s květinami, ale především mnoho ukázek dřevin,dobových fotografií a dokumentů a řada dalších věcí spojenýchs výukou, tedy s lesy a přírodou. Při setkání se žáci s vyučujícímizdraví: „Lesu zdar.“ Zcela samozřejmě.
Je pravda, že atmosféra v této škole je přívětivější než vevětšině jiných škol?
„Lesnická škola je specifická, je jednooborová, nestřetávají sezde tak různé skupiny žáků, ale především naši studenti semnastupují rozhodnuti již dříve, vědí, kam jdou a proč. Jsounapříklad z lesnických rodin, k lesu mají blízko, mají vztahk přírodě, lesu, myslivosti. Svoji roli zde hraje i určitá stavovskáčest, což dokazují například uniformy, které naši studenti přislavnostních příležitostech nosí, a to je k tomu nenutíme. Všezačíná již v prvním ročníku při pasování, kdy je uniformanepsaným pravidlem a pokračuje například při tanečních kurzechči při předávání vysvědčení.“
Při prohlídce chodeb a učeben jsem viděl opravdu širokéspektrum učebních pomůcek, od jeleních a jiných trofejí a shozů,přes ukázky dřevin a hornin, doslova uměleckých děl vytvořenýchmotorovou pilou, ale také technické prostředky používané v lese.Za vitrínami byly ukázky střeliva, ale také funkční digitálnímeteostanice. Začalo mi docházet, že „lesák“ toho musí znátopravdu hodně.
co všechno se ve vaší škole žáci naučí?„Naše škola poskytuje tři stupně vzdělání. Jednak je zde
možnost vyučit se v oboru lesní mechanizátor. Nejvíce studentůpak získává maturitu v oboru lesnictví, zde končí ročně asi 60studentů. Na vyšší odborné škole průměrně 20 absolventů ročněopouští školu jako diplomovaný specialista v oboru lesnictví.
Výčet předmětů je opravdu velmi široký, namátkou: biologie,chemie, lesnická botanika a zoologie, geologie, půdoznalství,klimatologie, pěstování lesů, ochrana lesů a přírodního prostředí,dva jazyky a řada dalších odborných i všeobecných předmětů,vším prolíná environmentální výchova. Rovněž u nás studentizískají zbrojní a řidičský průkaz, složí myslivecké zkoušky.Ovšem nejen studiem žijí naši studenti, máme zde řadu zájmovýchkroužků: střelecký, myslivecký, trubačský, kynologický,sokolnický, myslivecké kuchyně a další.“
ŠKOLA S DLOUHOU TRADICÍLes je složitý organismus, který má vliv na životní prostředía krajinu vůbec, ale také umí přinést ekonomický přínospředevším produkcí dřeva, ale i mysliveckou činností. Je tedyjasné, že o lesy se musí starat opravdoví profesionálové a právětakovéto odborníky vychovávají lesnické školy v Písku.
Pane řediteli, vaše škola má prý zajímavou historii?„O založení lesnické školy se začalo uvažovat již v druhé
polovině 19. století, kdy se o vznik této školy v Písku snažilnapříklad ředitel zdejšího gymnázia a ředitel lesnické školy v Bělépod Bezdězem. Pro svoji ideu získali i dva šlechtice, RobertaHilprandta a orlického Karla Schwarzenberga. Mělo jít o školus českým vyučovacím jazykem, a právě toto se stalo kamenemúrazu, německý vliv byl v té době ještě příliš silný. Úspěšný bylaž pokus z konce století, kdy díky snaze řady významných osobvzniká nejprve lesnický běh (kurs) při rolnické škole, který je jižod 1. října 1885 nahrazen dlouhodobým (dvouletým) během, kterýje brzy přeměněn na samostatnou dvoutřídní školu, a toto jepovažováno za vznik lesnické školy v Písku. Předsedou kuratoriase stává JUDr. Bedřich Schwarzenberg, po kterém od roku 1995,tedy při 110 výročí vzniku, získává škola svůj čestný název.V současnosti školu zřizuje Jihočeský kraj.“
VE ŠKOLEMusím přiznat, že budova školy na mne udělala příjemný
dojem již zvenku. Klasicistní budova, doplněná o modernídostavbu internátu, vše obklopeno zelení, na školu dokoncenavazuje arboretum. Neméně příjemné jsou i interiéry školy,
TEXT
: JIŘ
Í JU
ŘÍK,
FOTO
: AU
TOR
A AR
CHIV
ŠKO
LY
42
Zelená škola s modrou krvíLesy a uniformy lesníků, to je barva zelená. Modrá krev sepřisuzuje šlechtě, kterou zde zastupuje knížecí rodSchwarzenbergů. A jsme u toho nejdůležitějšího, čímž ješkola, konkrétně Vyšší odborná škola lesnická a Střednílesnická škola Bedřicha Schwarzenberga v Písku. Pojnme sepomyslně projít po této překvapivě zajímavé škole a obujtesi pořádné boty, půjdeme i do lesa. Průvodcem je námředitel školy Ing. František Bušina, Ph.D.
Písku, k dopravě žáků sem využíváme školní autobus. V polesíjsou, kromě lesního komplexu s velmi pestrou druhovou skladbou,dílny, pilařský provoz, učebny, venkovní trenažérová pracovištěpro těžbu a dopravu dříví. Rovněž je zde školní honitba, obůrkypro vysokou a černou zvěř, bažantnice, střelnice, lovecká chata.Žáci si tedy mohou veškerou teorii ověřit, osahat v praxi.
Na rozdíl od arboreta je polesí pro veřejnost běžně přístupné.Dokonce tudy prochází naučná stezka se zaměřením na lesnictví,přírodovědu a ekologii. Školním polesím rovněž prochází několikturistických značených cest a cyklotras.“
O PANU ŘEDITELIRozhovor s panem ředitelem Bušinou byl velice zajímavý,
zasvěcený, bylo poznat, že jej práce baví a bere ji poctivě.
Pane Bušino, jaký je váš vztah k oboru?„Kupodivu jsem odrodilec. Pocházím z Hané, kde moc lesů
není, ale měl jsem to štěstí, že u naší vesnice byl. Trávil jsemv něm hodně času a právě zde byl začátek. Vystudoval jsemgymnázium a Vysokou školu zemědělskou, dnes Mendelovuuniverzitu v Brně. Přestože to byla cesta do neznáma, nelitujisvého rozhodnutí. Po studiích jsem se zabýval u lesního závoduškolkařskou činností a od roku 1995 se věnuji pedagogické práci.“
A váš vztah k lesu?„Zastávám názor, že na prvním místě by měl být rozumný
kompromis všech požadavků, které na les a lesníky kladespolečnost a které respektují požadavky přírody. Lesník by mělmít pohled do šířky (následuje výmluvné rozpažení). Samozřejmějsou místa, kde se musí příroda více chránit, ale naopak potommusí být jiná místa, která budeme muset více využívat. Jsemzastáncem hospodaření lesa v souladu s přírodou a lesnictví toumí.“
Procházka po lesnické škole v Písku je u konce, a to jsem ještěnepopsal řadu zajímavostí a kuriozit, o kterých jsem se dověděl.Nezmínil jsem se například o návštěvách císaře Františka Josefaa dvou prezidentů, o unikátním kusu kmene největšího bukuv České republice atd.
Takže na závěr nezbývá než poděkovat za rozhovor a popřátmnoho zanícených studentů a Lesu zdar.
PO ŠKOLEPříprava opravdu důkladná, jaké mají vaši absolventimožnosti dalšího uplatnění po ukončení studia?
„Samozřejmě mohou nastoupit do nejrůznějších lesníchpodniků, kde se uplatní na pozicích podle dosaženého stupněvzdělání, velká část pokračuje ve studiu na vysoké škole buďv Brně nebo v Praze. České lesnictví má dobré jméno v celémsvětě, proto naši lesníci působili a působí v řadě programů,například v Latinské Americe, v Číně. Další možnost nabízíkupodivu i práce v orgánech ochrany přírody.“
Proč kupodivu?„V současnosti, zvláště ve spojitosti s letošní kůrovcovou
kalamitou, je lesník stavěn do kontrastu s ochranou přírody,s ekologem. Lesníci jsou mnohdy prezentováni jako plantážníci,že chtějí dělat velké holiny. To není pravda. V zákoně jsou čtyřihospodářské způsoby obnovy lesa a holoseče jsou pouze jednouz těchto možností. Lze tedy hospodařit šetrně. Zkrátka, každýzodpovědný lesník musí chránit přírodu, zachovat lesy dalšímgeneracím, a proto mohou i naši absolventi pracovatv ochranářských organizacích.“
OKOLO ŠKOLYJiž v úvodu článku jsem se zmínil o zeleni okolo školya arboretu. Můžete přiblížit tyto prostory?
„Celé čtyři pětiny areálu školy představuje zeleň. Největšíplochu zaujímá arboretum, které začalo být budováno po roce1913. V současnosti roste v arboretu okolo 1500 jedinců dřevinv 350 taxonech. V roce 2008 bylo arboretum vyhlášeno kulturnípamátkou. Samozřejmě arboretum je především určeno pro výukužáků a studentů školy. Zároveň jsou zde pořádána slavnostníshromáždění školy, ale také zde připravujeme akce pro veřejnost,pro kterou není arboretum volně přístupné. Velice úspěšnou a jižtradiční akcí je oslava Dne stromů, kterou pořádáme pro žákyokolních základních škol. Při ní, formou her a zážitkové pedago-giky, ukazujeme dětem, jak žije strom – například hrajeme hru nakůrovce. Této akce se každoročně zúčastňuje 400 až 500 dětí.“
Ještě se musí doplnit, že v arboretu mají své zázemí sokolníci,ale zároveň jsou zde i prostory pro ubytování psů, pokud si nějakýstudent chce svého kamaráda (i když v případě lesníků jde spíšeo kolegu) vzít i do školy. Přesto si mi podbízí jedna mírně pro-vokativní otázka:
Není to málo, arboretum přeci jen není opravdový les?„Škola má své polesí Hůrky, které je hlavní základnou pro
praktický výcvik žáků a které od roku 1997 škola opět spravuje.Rozloha polesí je 652 ha, je od školy vzdáleno asi pět km jižně od
43
www.zspisnicka.cz
PRODEJ DŘEVA A ŠTĚPKY KÁCENÍ A PRŮKLEST STROMŮ, ODBORNÉ OŠETŘENÍ POROSTŮ,
KÁCENÍ STROMŮ V OBTÍŽNÝCH PODMÍNKÁCH SOUSTŘEĎOVÁNÍ DŘEVA A TĚŽEBNÍCH ZBYTKŮ ZPRACOVÁNÍ A ODVOZ POTĚŽEBNÍCH ZBYTKŮ A MATERIÁLU
Z ÚDRŽBY ZELENĚ ODVOZ DLOUHÉHO I ROVNANÉHO DŘÍVÍ PĚSTEBNÍ ČINNOST V LESÍCH — ZALESŇOVACÍ PRÁCE,
PÉČE O KULTURY, OCHRANA LESA ZALESŇOVÁNÍ NELESNÍCH PŮD VÝKON SPRÁVY ODBORNÉHO LESNÍHO HOSPODÁŘE PROVOZOVÁNÍ MYSLIVOSTI, ZAJIŠŤUJEME LOV NA NEHONEBNÍCH
POZEMCÍCH PROJEKTOVÁNÍ A ZAKLÁDÁNÍ POROSTŮ RYCHLE ROSTOUCÍCH DŘEVIN,
VČETNĚ NÁSLEDNÉ PÉČE PRODEJ STROMKŮ A ROSTLIN, ZAHRADNICTVÍ, INTERNETOVÝ OBCHOD TRUHLÁŘSKÉ PRÁCE — VÝROBA REKREAČNÍCH PRVKŮ,
DĚTSKÝCH HŘIŠŤ A ZAHRADNÍHO NÁBYTKU PORADENSKÁ ČINNOST V OBORU ZAHRADNICTVÍ A ŠKOLKAŘSTVÍ ÚDRžBA ZELENĚ, ZAKLÁDÁNÍ TRAVNÍCH POROSTŮ, SEKÁNÍ TRÁVY ÚPRAVY PLOCH „NA KLÍČ“, ZEMNÍ PRÁCE PRONÁJEM STROJŮ A MECHANIZACE DOPRAVA OPRAVY, VÝSTAVBY A REVITALIZACE RYBNÍKŮ ÚPRAVY A ČIŠTĚNÍ VODNÍCH TOKŮ VODOHOSPODÁŘSKÉ STAVBY, ODBAHŇOVÁNÍ SPRÁVA A ÚDRŽBA VODOHOSPODÁŘSKÝCH DĚL INFORMACE O LESÍCH, MALÝCH VODNÍCH TOCÍCH A NÁDRŽÍCH
V PRAZE ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA, LESNÍ PEDAGOGIKA
VÍCE O ORGANIZACI LESY HL.M. PRAHY SE DOZVÍTE NA:WWW.LESYPRAHA.CZFAX: 272 081 800E-MAIL: [email protected]
Nabízíme
Top Related