VY Š E H R AD

HändelCHRISTOPHER HOGWOOD

Georg Friedrich

Copyright © Christopher Hogwood, 1984 a 2007 (revidované vydání)Published by arrangement with Thames & Hudson Ltd, LondonThe edition first published in the Czech Republic in 2015 by Vysehrad Publishers, Prague

Translation © Vlasta Hesounová, 2015Odborná revize: Radek Menoušek

ISBN: 978-80-7429-474-7

Děkuji MgA Robertu Hugovi za cenné konzultace z oblasti barokní hudební terminologie.

Vlasta Hesounová

Vyobrazení na přebalu:Portrét Georga Friedricha Händela připisovaný Balthasaru Dennerovipřibližně 1726 –1728National Portrait Gallery, Londýn

Vyobrazení na straně 4:Händelův portrét od Jacoba Houbrakenafrontispice Alexandrovy slavnosti, vydané roku 1738British Library, Londýn

OBSAH

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1 Halle a Hamburk 1685 –1706 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

2 Italské roky 1706 –1710 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

3 Londýn: Rozkvět opery 1710 –1728 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

4 Londýn: Úpadek opery 1729 –1737 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

5 Londýn: Oratoria 1737–1759 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

6 Händel a další generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249

Doslov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299Chronologická tabulka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313Výběrová bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 336Seznam ilustrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 344Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349Rejstřík Händelových děl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 366

1 Evropa po uzavření utrechtské mírové smlouvy (1713) a dalších s ní souvisejících smluv .

Silnou čarou jsou vyznačeny hranice Svaté říše římské .

ANGLIE

NIZ

OZEM

Í

NIZ .

LOTRINSKO

PIEM

ONT

REP . JANOVSKÁ

ŠVÝCARSKO

SAVOJSKO BENÁTSKO

TOSKÁNSKOPAPEŽSKÉ

STÁTY

NEAPOLSKÉ

0 100 200

0 100 200 300 400

300 mil

Londýn Haag

Düsseldorf

Cáchy

Innsbruck

Benátky

Neapol

Florencie

Siena

Řím

Elbing

Hamburk

BerlínHannover

HalleLipsko

Lübeck

500 km

KR ÁLOVSTVÍ

SASKO

MORAVAB

AVO

RSK

O

ČECHY

SLEZSKO

HANNOVERSKO

BR ANIBORSKO

R AKOUSKO

TYROLSKO

RAKOUSKO

UHERSKÉ

KR ÁLOVSTVÍF R A N C I E

9

PŘEDMLUVA

„Není možno stále velebit Homéra“: takto nadšení händelovců devatenác-tého století mírnil Ferenc Liszt, byť trochu unaveně . Hagiografie, posmrtná literatura i pikareskní romány jsou dědictvím těchto fanatických přízniv-ců Händelovy věci, pro něž mýtus zastřel pokusy o podloženou biografii a hudební dokumentaci, které by jim víc přiblížily Händela jako člověka . Už za svého života Händel prodělal posun od jednotlivce k instituci a nakonec k vyloženému průmyslu; od jeho smrti ho držela v zajetí jeho pověst zalo-žená na nekonečném omílání malého množství skladeb . Podle počítání sira Donalda Toveyho se Händelovy skladby co do množství téměř vyrovnají všem skladbám Bachovým plus všem Beethovenovým – a přece obrovská obliba veřejnosti jednoho jediného díla způsobila, že většina tohoto velkého odkazu zůstává neznámá . „Jeho pověst je neotřesitelně založena na jediné skladbě – Mesiáši –, který představuje nekonečně malou část jeho tvorby, ale přesto ji zastupuje tak vyčerpávajícím způsobem, že další bádání o jeho hudbě už nemůže přidat nic podstatného“ (The Spectator, 12 . května 1984) . Mylné názory tohoto druhu, posvěceny tradicemi dvou století, dosud před-kládají dnešní obecně rozšířený Händelův obraz, přičemž zcela ignorují hlavní oblast jeho tvorby .

Händel byl povoláním muž divadla . Když byla po šestatřiceti letech jeho činnost v opeře zmařena, soustředil se po zbytek života na formu, kte-rou sám do značné míry vytvořil – na oratorium . Tento jedinečný posun od zavedené, „čisté“ formy, jakou představovala opera seria, k novátorské a „smíšené“ formě oratoria odlišuje Händelovu kariéru od tvorby jeho sou-časníků, Bacha a Scarlattiho . Na rozdíl od nich byl Händel také cestovatel, první vskutku kosmopolitní skladatel s neochvějnou nezávislostí, která mu nedovolovala, aby kdykoli vstoupil do zaměstnaneckého poměru, a rovněž s pragmatickým přístupem ke skladbě, díky němuž vynikl v každém zvole-ném oboru, ať duchovním či světském .

Burney ho popisuje (pravda, ve středním věku) jako „pracovitého a used-lého“ a dochované materiály jeho rukopisů dokládají neutuchající píli a také neustálou zvídavost a potřebu experimentovat, ať již ve vlastní práci či s tvorbou jiných . Jeho kompoziční technika s vypůjčeným materiálem

10 Předmluva

od drobných motivů až po celé věty byla odhalena již za jeho života (poprvé Matthesonem v roce 1722) a od té doby se k tomu všichni jeho komentátoři neustále vracejí . Pro některé autory z devatenáctého století to představova-lo problém morálního vlastnictví a to jim působilo určité rozpaky . Nynější mínění se více zaměřuje na hudební hodnotu takových postupů a moderní čtenář snadněji přijme názor Händelova století a schválí doporučení Johna Pottera, že skladatel „by měl vyzkoušet vše, s čím se setká, a jako zvědavá včelka sát sladkost z každého květu“ (Observations on the Present State of Music and Musicians, 1762), (Postřehy o současném stavu hudby a hudebnících). V tom-to svazku se dotkneme Händelových výpůjček z nejrůznějších úhlů pohledu; proti jakýmkoli dalším námitkám může být dostatečnou obranou rétorická otázka Horace Walpolea: „Měla by být něčí zahrada připravena o vhodný objekt jen proto, že tento objekt už byl využit někým jiným?“ (On Modern Gardening), (O moderním zahradničení) . U Händela nacházíme podobnou filozofii, podle níž „každou bezvýznamnou událost promění v přednost“ .

Händel jakožto veřejná postava je dostatečně zdokumentován, ale jako jedinec zůstává skryt: jen vzácně se hovoří o jeho soukromém životě, jeho dopisů je poskrovnu a ve srovnání s dopisy, dejme tomu, Mozartovými nebo Joshuy Reynoldse téměř nic neodhalují . Tento dokumentární životopis proto čerpá materiál ze svědeckých kruhů samotnému Händelovi vzdálenějších – z písemností současníků, a to jak přátel, tak nepřátel, z londýnského tisku, účtů operních divadel a urozených mecenášů, z korespondence libretistů a oslavných ód současných básníků . Hlavními zdroji informací z osmnác-tého století je vylíčení Händelova mládí od Johanna Matthesona (i když je poněkud porušeno pozdější zahořklostí), který znal Händela jako mladého muže, a paměti Memoirs of the Life of the Late George Frederic Handel, které sestavil Rev . John Mainwaring (s příspěvky od Jamese Harrise a Roberta Price) – první biografie nějakého skladatele, která vůbec kdy vyšla . Větši-nu údajů Mainwaring získal od Händelova asistenta Johna Christophera Smitha, který zřejmě často vyprávěl to, co měl z první ruky od skladatele samotného . I když se tento materiál někdy nesprávně interpretuje, Mainwa-ringovo líčení se odchyluje od skutečnosti méně, než se často předpokládalo .

Oba velcí angličtí hudební historici osmnáctého století byli s Händelem v kontaktu: Burney hrál v operním orchestru a účastnil se Händelových zkoušek v Carlton House; po siru Johnu Hawkinsovi se dochovaly doslovné záznamy konverzací se skladatelem . Spisy obou těchto mužů odrážejí odliš-ný vkus generace, která nastoupila po Händelovi, a jejich názory (zejména Burneyho názory na opery, z nichž mnohé nikdy ani neviděl) by se měly číst s patřičným zřetelem k proměnlivým a předpojatým pocitům umělecké

11Předmluva

elity osmnáctého století . Právě Burney nám připomíná, že Händel „krom svých ostatních výjimečných vlastností byl obdařen velkou zásobou humoru; nikdo nedokázal podat žádný příběh s takovým vtipem jako on“: v tomto textu je zařazeno množství anekdot jako samostatné jednotky – některé z nich zcela dobře uvěřitelné, jiné jsou čirá fikce . Ale ať pravdivé či neprav-divé, dokumentují silně udržovaný názor na Händelův charakter a spolu s doklady obsaženými v poslední kapitole poskytují jakousi představu o tom, jak se Händelův obraz proměnil od jeho smrti do současnosti .

Množství dokumentárního materiálu z Händelova života shromáždil Otto Erich Deutsch v knize Handel: a Documentary Biography, která poprvé vyšla v nakladatelství A . & C . Black v roce 1955, za což jsou mu všichni poz-dější autoři vděčni . Od té doby se objevily další nové materiály, které vrhají světlo na některé nejasné detaily Händelova života: archiv rodiny Ruspo-liových, písemnosti vévody z Portlandu, korespondence mezi Charlesem Jennensem a Edwardem Holdsworthem a několik dalších sbírek rukopisů . Všechny tyto zdroje nám pomáhají přehodnotit první roky Händelova života v Římě, finanční krizi londýnské opery, Händelovy problémy s dramatický-mi oratorii a mnoho dalších, až dodneška nejasných událostí . Dokumenty v této knize jsou uváděny pokud možno v chronologickém pořadí . Odkazy uváděné se zkrácenými tituly se v plném znění nacházejí ve výběru z biblio-grafie, přičemž k ověřování podrobností neustále doporučujeme Deutsche .

Nevyčerpatelnou studnici informací a pronikavé frazeologie, za niž žád-ný händelovec nemůže být dost vděčný, představuje práce Wintona Deana . Zvláštní poděkování náleží Geraldu Cokeovi za přístup do jeho unikátní sbírky tištěných i obrazových materiálů, Donaldu Burrowsovi za informace o Händelově církevní hudbě, Robertu Humeovi za to, že se podělil o své nejnovější objevy v divadelní dokumentaci, Dereku Drescherovi a Benne-tu Maxwellovi z BBC za informace o nejstarších nahrávkách, Raymondu Headovi za bádání v knihovně Royal Asiatic Society a Williamu B . Oberovi a Milo Keynesovi za diagnózy Händelových zdravotních obtíží . Richard Luckett, Heather Jarmanová a Simon Shaw mají zásluhu za nesčetné opra-vy a zdokonalení rukopisu, a rovněž Anthony Hicks, který kromě toho, že sestavil chronologickou tabulku Händelova života s přihlédnutím k jeho cestám, koncertní a skladatelské činnosti, mi neustále poskytoval cenné rady a informace .

CHRISTOPHER HO GWO ODCambridge, 1984

12 Předmluva

Od roku 1984 se konečně dostalo zvýšené pozornosti Händelovu géniu jakožto opernímu skladateli, jak jsme si to v minulém století přáli, a došlo ke změně mnoha názorů, včetně mého . Jsem však vděčný mnoha pozorným milovníkům Händela, kteří mi sdělili návrhy na vylepšení původního textu, a Simonu Shawovi, který je zpracoval, a Davidu Vickersovi, Teri Noel Towe-ové a Heather Jarmanové za jejich pomoc s novým doslovem a dodatečnou bibliografií (viz str . 336), která se pokouší zachytit něco z nejnovějších titulů a činností v této bezbřehé sféře . A mezitím se Händel stále nad námi všemi tyčí „více než Homér svého věku“ (William Cowper, The Task, Book VI, 1785) .

CHRISTOPHER HO GWO ODCambridge, 2007

35

2 Italské roky 1706–1710

Handel, non può mia MusaCantare in un instanteVersi che degni sian della tua lira,

Mé Múze, Händele, moudro chybíimprovizovat na verš tak libý,důstojný umění Tvé lyry .

Z básně kardinála Pamphiliho, velebící Händela (a skladatelem zhudebněné)

přeložil Jaroslav Ženíšek

Zajisté není jiné země na světě, po níž by člověk mohl cestovati s větším potěšením a prospěchem, nežli Itálie. Cestovatel tam shledává cosi podivuhodnějšího na tváři země a nevídanějšího v dílech přírody, než může najíti v kterékoli jiné části Evropy. Je to velká škola hudby a malířství a obsahuje všechna nejušlechtilejší díla sochařská i architektonická, a to jak antická, tak moderní. Překypuje kabinety kuriozit a ohromnými sbírkami veškerých druhů starožitností. Žádná jiná země ve světě nemá takovou rozmanitost vládních zřízení, která se tolik liší svými ústavami a jejichž politika je tak vytříbená. Sotva se najde nějaká část této země, která by neměla slavnou historii, ani hora či řeka, která by nebyla dějištěm nějaké mimořádné události.

Předmluva Josepha Addisona k líčení jeho cest po Itálii,1 které podnikl asi tři roky před Händelovou návštěvou, vyjadřuje obecnou motivaci každé-ho znalce, který cítil povinnost cestovat na jih . Pokud šlo o umění, všechna hlavní města na sever od Alp s výjimkou Paříže by se ochotně prohlásila za satelity Itálie a byla by zajedno s Dr . Johnsonem, že „člověk, který nebyl v Itálii, si je provždy vědom méněcennosti pramenící z toho, že neviděl to, co by člověk vidět měl . Zásadním cílem cestování je spatřit břehy Středo-zemního moře“ .

Zdá se, že Händel zpočátku nebyl příznivcem cestování, máme-li věřit Mainwaringovu líčení rozhovorů s knížetem Ferdinandem Medicejským

1 „Remarks on Several Parts of Italy etc .“ (Poznámky o několika částech Itálie atd .), 1705 .

2 Italské roky 1706 –171036

z Florencie, který pobýval v Hamburku v téže době jako Händel . Mainwa-ringovo líčení podává obraz arogantního, nadšeného mladého německého génia, kterému ještě nebylo dvacet jedna a kterého taktně usadil světaznalý italský mecenáš .

Kníže byl velkým milovníkem umění, jímž je jeho vlast tak proslulá . Händelova zběhlost nejenže mu zajistila přístup k Jeho Výsosti, nýbrž díky ní vznikla mezi nimi dvěma určitá náklonnost: často rozprávěli o stavu hudby obecně a o přednostech různých komponistů, pěvců a hudebníků zvlášť . Kníže si nejednou posteskl, že Händel se dosud neobeznámil s hudebníky Itálie; ukazoval mu velkou sbírku italských hudebnin a projevoval přání, aby jej Händel při jeho návratu dopro-vázel do Florencie . Händel dal bez okolků najevo, že nespatřuje nic mimořádného v hudbě, jíž Jeho Výsost přisuzuje tak vysoké kvality . Naopak, myslí si o ní, že je zcela průměrná a že pěvci, kteří ji doporučují, musejí být anděly . Kníže se usmál tomu přísnému odsudku a dodal, že Händelovi by cesta do Itálie prospěla, aby se seznámil se stylem a vkusem, jež tam převažují . Ujistil jej, že není jiné země, v níž by mladý nadaný umělec mohl tráviti čas s větším prospěchem; nebo v níž by se každé jeho nadání mohlo rozvíjeti s větší péčí . Händel odvětil, že pokud tomu tak vskutku je, uvádí jej do rozpaků, má-li pochopit, jak je možné, že tak znamenitá kultura přináší tak malý plod . Avšak to, co mu Jeho Výsost sdělila, i to, co již dříve slyšel o slávě Italů, jej zajisté láká podniknouti cestu, která mu byla tak laskavě doporučována, jakmile to bude vhodné . Na to kníže oznámil, že pokud se Hän-del rozhodne odcestovat s ním, ničeho jiného nebude zapotřebí . Händel, který neměl v úmyslu přijmouti nabízenou laskavost, vyjádřil vděčnost za prokázanou čest . Neboť on se rozhodl odcestovati do Itálie na vlastní náklady, jakmile se mu podaří shromáždit prostředky k té příležitosti . Tento vznešený duch nezávislosti, který mu byl vlastní téměř od dětství, jej nikdy neopouštěl, ani v nejnepříznivějších dobách jeho života .

Mattheson roztrpčeným tónem jednoduše konstatuje, že se „naskytla příležitost vydat se zadarmo na cestu do Itálie s Binitzem“ – jde o jakéhosi neznámého společníka, kterého pozdější životopisci povýšili do šlechtického stavu přídomkem „von Binitz“ a hovoří o něm jako o Händelovu mecenáši . Toto tvrzení můžeme zpochybnit a přiklonit se k mnohem přesvědčivější Mainwaringově verzi – totiž že Händel si našetřil 200 dukátů, přestože tu a tam posílal nějaké peníze matce: to je tak podružný detail, jaký se mohl jistě dozvědět pouze od Händela .

Až donedávna byla trasa Händelových cest po Itálii neznámá; Mainwa-ring na dvaceti stránkách skutečností a fantazie zaznamenává chronologii, z níž se logický obrázek Händelova hudebního vývoje nedá vysoudit . Obje-vy z archivu rodiny Ruspoliových, zejména účty z domácnosti Händelova hlavního římského mecenáše, markýze Francesca Ruspoliho, a rukopisy autografů z jeho knihovny nám nyní umožňují chronologicky (byť s meze-

2 Italské roky 1706 –1710 37

rami) rekonstruovat období mezi kompozicí oper Almira a Nero z roku 1705 a Agrippina v Benátkách v letech 1709 –1710 . Mnoho nových podrobností se dozvídáme ze seznamů odměn vyplacených opisovačům not, kteří opatřo-vali materiál pro Ruspoliho pravidelné každotýdenní koncerty . Podle těch-to datovaných plateb, u nichž je obvykle uveden titul nebo instrumentace opisovaného díla, je možné vyvodit charakter Händelovy činnosti a jeho cest po Itálii .

První zastávka není zdokumentována, ale na podzim roku 1706 s největší pravděpodobností odcestoval do Florencie, podle Mainwaringa na pozvání Ferdinanda de’ Medici . Sám Ferdinand byl zdatný hudebník – prý si dokázal přečíst obtížnou cembalovou sonátu a vzápětí ji zpaměti zahrát – a jestliže o mladém Händelovi nějakou chvíli nic víc neslyšíme, je dobře možné, že každodenní koncerty u knížete a jeho knihovna obsahující na 390 svazků hudebnin (nyní ztracená) dostatečně poutaly jeho zájem .

Händelův příjezd do Říma se dá určit podle deníkového záznamu Valesia ze 14 . ledna 1707: „Do města přibyl jistý Němec [,Sassone‘], výtečný hráč na cembalo a skladatel . Dnes předvedl svou dovednost ve hře na varhany v kostele sv . Jana [Lateránského], čímž vzbudil všeobecný obdiv .“

Händelovými prvními mecenáši byli významní církevní hodnostáři; Mainwaring se zmiňuje o kardinálech Colonnovi, Pamphilim a Ottobonim – ten posledně jmenovaný byl z nich nejbohatší a nejvlivnější, i když právě nevynikal zbožností . Francouzský diplomat de Brosses na něho vzpomíná jako na muže „sans moeur, sans crédit, débauché, ruiné, amateur des arts, grand musicien“, <bez morálky, bez věrohodnosti, prostopášný, zkažený, milovník umění, velký hudebník>, a Blainville zaznamenává: „Jeho Eminence zaměst-nává nejlepší hudebníky a pěvce v Římě, mezi jinými slavného Arcangela Corelliho a mladého Paolucciho, jehož hlas je považován za nejkrásnější v celé Evropě; a středu co středu pořádá ve svém paláci skvělý koncert …2

Corelli sídlil v Ottoboniho „Palazzo della Cancelleria“ od roku 1690 jakožto ředitel těchto každotýdenních koncertů a jeho přítomnost měla nepochybně vliv na Händelův rozvoj .3 Händelův způsob psaní pro housle (v doprovázených kantátách a například v La Resurrezione) nyní vykazuje vliv Corelliho hry, a, což je zajímavé, je mnohem extrovertnější než cokoli z Corelliho vlastních vydaných houslových sonát . Ačkoli to nejpodstatnější pro Händelův kompoziční vývoj během italského pobytu bylo především

2 Travels through Holland… (anglický překlad, Londýn, 1743 –1745) .3 Účty Ottoboniho domácnosti z tohoto období, které by nám mnoho napověděly, se dosud nepodařilo nalézt .

2 Italské roky 1706 –171038

propracování a zjemnění vokálního stylu, nezanedbatelné je i jeho experi-mentování se zvuky smyčcových nástrojů, zejména k dosažení dramatických účinků .

Do jednoho z Ottoboniho shromáždění Mainwaring umístil ono slavné setkání Händela a Domenica Scarlattiho – dvou z největších světových vir-tuosů na klávesové nástroje, kteří se narodili v témže roce .

Jelikož byl výtečným hráčem na cembalo, kardinál si usmyslil, že ho nechá, aby se s HÄNDELEM utkali v soutěži dovednosti . Výsledek soutěže ve hře na cembalo nebyl jednoznačný . Někteří prý dávali na první místo SCARLATTIHO . Avšak když přešli na varhany, nebylo již pochybností, komu náleží prvenství . Sám SCARLATTI uznal, že jeho soupeř jej převyšuje, a duchaplně dodal, že dokud HÄNDELA neslyšel na tento nástroj hrát, neměl představu o jeho schopnostech . Natolik byl uchvácen jeho zvláštním stylem hry, že jej provázel po celé Itálii, a nikdy nebyl zcela spokojen, leda byl-li s ním…

Navzdory tomu, že žádní dva lidé nedosáhli takové dokonalosti ve hře na svůj nástroj, přece je pozoruhodné, že jejich podání se zcela lišilo . Typická excelentnost SCARLATTIHO jako by spočívala v jisté eleganci a delikátnosti výrazu . HÄNDEL vynikal neobyčejnou virtuozitou a hbitostí prstů: co jej však nejvíce odlišovalo od jiných hráčů, kteří měli tytéž vlastnosti, byla udivující plnost, síla a energie, která se k nim pojila . A toto pozorování platí stejně opodstatněně jak o jeho kom-ponování, tak o jeho hře .

10 Arcangelo Corelli, který dirigoval soukromý orchestr

kardinála Ottoboniho v Římě a řídil provedení oratoria

La Resurrezione v Ruspoliho paláci (1708) .

2 Italské roky 1706 –1710 39

Jedna z prvních Händelových závažných skladeb vzniklých v Římě (za jejíž opis bylo zaplaceno 14 . května 1707) bylo oratorium Il trionfo del Tempo e del Disinganno (Triumf času a pravdy) na text kardinála Pamphiliho a patrně bylo provedeno v jeho paláci . Jelikož v té době platil v Římě papež-ský zákaz provádění oper, což byl následek skandálu při karnevalu roku 1677, šlechtické domy ve městě se předháněly v horlivém uvádění kantát a oratorií, které ovšem nebyly operami jen podle jména . Účinkovali v nich přední pěvci a hudebníci, avšak bez herecké akce . Orchestr při Il trionfo řídil Corelli, který měl podle Mainwaringa jisté potíže při hraní Händelovy ouvertury ve francouzském stylu .

Vskutku bylo v celém uspořádání těchto skladeb, avšak zejména na jejich začátku tolik ohně a síly, že se nemohly zdárně snoubit s uhlazeným půvabem a tichou elegancí zcela odlišného génia . HÄNDEL jednoho dne učinil několik bezvýsledných pokusů instruovat ho, jakým způsobem by se měly tyto vášnivé pasáže provádět . Podrážděn bezduchostí, s níž je Corelli nadále hrál, Händel mu vytrhne nástroj z ruky, a aby ho přesvědčil, jak málo jim rozumí, zahraje tyto pasáže sám . Avšak Corelli, který byl velice skromný a poddajný, nestál o přesvědčování tohoto druhu; duchapřítomně prohlásil, že jim nerozumí, tj . že neví, jak je má správně provádět a dodat jim tu sílu a výraz, jaký vyžadují . Když HÄNDEL dal najevo netrpělivost, Corelli řekl: Ma, caro Sassone, questa Musica è nel stylo Francese, di ch’io non m’ intendo [Ale můj milý Sase, tato hudba jest ve francouzském stylu, kterému nerozumím] .*

* Byla to ouvertura k IL TRIONFO DEL TEMPO, která působila Corellimu takovou nesnáz . Proto ji Händel na jeho přání nahradil sinfonií, která byla zkom-ponována více v italském stylu .

Mainwaringovu historku, ještě s jeho poznámkou pod čarou v tom smys-lu, že Händel nakonec ouverturu nahradil „symfonií… více v italském stylu“, nemůžeme nijak snadno odmítnout jako výmysl . Ouvertura v B dur (která se v roce 1758 objevila ve sbírce Händelových ouvertur) obsahuje pasáže typické pro Händelovy kompozice z onoho roku a využívá stejné fugy jako symfonie, kterou známe dnes . Její standardní úvod ve francouzském sty-lu naznačuje, že s největší pravděpodobností jde o kus, proti němuž měl Corelli námitky .

Alegorický příběh Pravdy a Času, pokoušených Krásou a Rozkoší, Hän-dela vzrušoval méně než velký orchestr virtuosů, který měl k dispozici, a skladba obsahuje sólové pasáže pro housle, violu, violoncello, hoboje a sólové varhany (v sonátě přerušené Bellezziným „Taci, qual suono ascolto“ [Tiše! Jaké zvuky to slyším?]) . Poprvé ve vokální podobě „Lascia la spina“ se také objevuje slavná sarabanda z Almiry .

2 Italské roky 1706 –171040

Händelovy liturgické práce v přísnějším slova smyslu započaly drama-tickou nádherou skladby Dixit Dominus, zkomponované v dubnu, a existuje domněnka, že kulminovaly sbírkou sedmi melodií k oslavě svátku Panny Marie Karmelské 16 . července .4 Je pozoruhodné, jak snadno si Händel osvo-jil italský styl chrámové hudby, nabitý emocemi; to, že skutečně pokračoval v expresívním stylu Carissimiho a Stradelly, ne že jej pouze imitoval, proka-zuje rychlost hudebního vstřebávání, jakou spojujeme s Mozartem . Avšak jakékoli návrhy ze strany mecenášů, že by se snad měl vzdát své luteránské víry, odmítal s typickou tvrdošíjností .5

Když na něho v této věci neodbytně naléhal některý ze zanícených duchovních, odpovídal, že není způsobilý ani nakloněný tomu vstoupit do zkou-mání tohoto druhu, ale že je rozhodnut zemřít jak příslušník onoho společenství, aťsi správného či mylného, v němž byl pokřtěn a vychován . Jelikož na opravdovou konverzi nebyla naděje, příště byly činěny pokusy přemluvit ho alespoň k navenek projevované konformitě . Avšak ani přesvědčování ani různé nabídky neměly žádný účinek, leda že jej ještě více utvrdily v tom, aby setrval na zásadách protestantismu . (Mainwaring)

Aby unikl těmto náboženským nátlakům, zvolil si Händel jako svého nejoblíbenějšího mecenáše v Římě světského knížete Francesca Marii Ruspo-liho . Řada dokumentů, které obsahuje Fondo Ruspoli (nyní v tajném vati-kánském archívu Archivio Segreto Vaticano), nás informuje o Händelově činnosti po většinu období let 1707 a 1708, nastiňuje markýzovo pořádání pravidelných týdenních koncertů v Palazzo Bonelli (do nynějšího Palazzo Ruspoli na via del Corso se přestěhoval až v roce 1713) a umožňuje nám datovat množství skladeb . (Ačkoli se v těchto dokumentech Händelovo jméno vyskytuje jen zřídka, opisovač not Angelini ke svému účtu zpravidla připsal první slova opisovaného díla .)

Ruspoli neměl žádného stálého maestra di capella, dokud nebyl roku 1709 do této funkce jmenován Caldara . Händelovo zaměstnání fungovalo takříkajíc na „regulované“ bázi (podobné příjemnému uspořádání, jakému se těšil později v Anglii u Burlingtona a Chandose): po určitá období byl ubytován v paláci Ruspoliho se závazkem, jak píše Mainwaring, „dodávat stanovený počet“ vokálních děl . Jelikož se nenašly žádné záznamy o vyplá-cené mzdě, jeho postavení v domácnosti bylo patrně něco mezi chráněncem a privilegovaným hostem .

4 Nedávno objevené rukopisy vokálních partů potvrzují spojitost mezi pěti zhudebněnými latinskými texty a karmelitánským svátkem; jestliže se však provozovaly při normální liturgii, provedení bylo rozloženo do dvou nebo tří bohoslužeb (viz str . 300) .5 Nemůže tato tvrdošíjnost být ona „malizia“, o níž se zmiňuje Mannucci (viz str . 50)?

2 Italské roky 1706 –1710 41

Na základě pozdějších záznamů usuzujeme, že k povinnostem patřily také každotýdenní conversazione, které se konaly vždy v neděli v pozdním odpoledni a večer . Několik domácích hudebníků provádělo kantáty pouze s doprovodem kontinua a na cantate con stromenti byli najímáni hudební-ci zvenčí . Ti dostávali jeden scudo za provedení („funtione“) a půl scuda (50 baiocchi) za zkoušku („prova“) . Když se markýz v květnu a červnu 1707 přestěhoval do svého castella ve Vignatellu, v účtech najdeme nejen polož-ku za přestěhování celé domácnosti (kuchaři, psovodi a hudebníci), ale i platbu za „al Cimbolaro per accomodatura del Cimbolo per Vignatello“ („přestěhování cembala“) a za opis vhodné nové kantáty „della caccia“, Diana Cacciatrice . Jak vyplývá z účtů, po návratu do Říma řadu každotýden-ních kantát v italštině přerušila jedna francouzská „Cantata francese“ (Sans y penser) a zvláštní španělská „Cantata Spagnuola“ No se emenderá jamás, psaná v archaicky dlouhých notových hodnotách a s doprovodem kytary . Je zajímavé, že v obou případech si Händel dal tu práci a do kopie určené k provozování sám přepsal cizojazyčný text, neboť zřejmě nedůvěřoval domácímu opisovači . Z přiloženého vyúčtování vidíme, že slavná sopranist-ka Margarita Durastante, s níž Händel bude po mnoho let spolupracovat, zřejmě zpívala v obou jazycích .

K prvnímu přerušení pobytu u Ruspoliho došlo na podzim roku 1717, kdy se Händel vrátil do Florencie k provedení své první italské opery Rodri-go . Jak vznikla, kdy a kde Händel získal libreto a kdo v představení zpíval, zůstává dosud otázkou . Z florentského libreta, nedávno objeveného Rein-hardem Strohmem, je patrno, že opera byla provedena pod patronací knížete Ferdinanda v divadle na Via del Cocomero a že to tedy nebylo soukromé představení v paláci Pitti, jak se dříve předpokládalo . Předehra (jejíž začátek byl vypůjčen z Almiry) a následující tance, které mohl Händel stejně dobře zkomponovat během hamburského období, ho nakonec předešly do Anglie a až na závěrečnou passacaglii byly využity v roce 1710 jako scénická hudba k obnovenému uvedení Alchymisty Bena Jonsona . Z Mainwaringova apolo-getického tónu soudíme, že Händel nebyl spokojený s nabubřelou charak-terizací libreta ani s vlastním hudebním podílem, avšak se svou typickou hospodárností většinu hudby využil v pozdějších operách . Za florentské provedení obdržel 100 sequinů a stříbrný (nebo porcelánový) jídelní servis, což, jak píše Mainwaring, „je dostatečným svědectvím o jeho příznivém při-jetí“ . (Händel dostal během svého tříletého putování po Itálii víc takových neskladných honorářů, a nejméně jeden přivezl domů jako dárek pro matku .)

Na problémy vznikající z toho, že se stal „italským“ skladatelem, upo-zornil Robert Price, autor knihy Observations on the Works of George Frederic

2 Italské roky 1706 –171042

Handel, která doprovází Mainwaringovy Memoirs . Ačkoli Observations odrá-žejí pozdější kritickou estetiku, Price přesto popisuje podmínky velmi podobné těm, s nimiž se Händel při svém vstupu do divadla setkal .

Proti italským skladatelům stojí dvě překážky, které považuji za příčinu veškeré té triviální a jalové hudby, kterou dnes slýcháme . Jedna z nich je nedo-statek času na komponování . Neboť jakmile se objeví nějaký slibný talent a podá přesvědčivý důkaz o svých schopnostech, ředitelé téměř všech operních divadel v Itálii ho chtějí angažovat, aby skládal pro ně . Mladý skladatel si myslí, že má zajištěnou pozici a snaží se z ní vyzískat co nejvíc, takže se zavazuje zkomponovat toho v určitém čase tolik, kolik jen dokáže . To ho nutí napsat všechno, co se mu nabídne: a tak je jeho opera vytvořena ze starých, ošoupaných pasáží, narychlo spíchnutých dohromady, aniž se v nich objeví nějaký nový výraz či harmonie… Druhá potíž, s níž musejí italští operní skladatelé bojovat, je nepřiměřený vliv zpě-váků . Dobrý pěvec (myslím tím zpěváky obojího pohlaví) si málokdy nevytvoří spolek, který ho podporuje, a proto by nebylo od skladatele prozíravé, kdyby mu nevyhověl . To ho do jisté míry staví do podřízeného postavení, pokud jde o jeho skladby; znamená to ve skutečnosti, že je v komponování ovlivňován osobou, která toho ví o hudbě velmi málo a chce jen zazářit při předvádění veškerých triků, jež si byla schopna vymyslet nebo se jim naučit .

Těžko můžeme tvrdit, že Händel byl bezúhonný, pokud šlo o vytvoře-ní nové opery z narychlo spíchnutých „starých pasáží“ – ve skutečnosti měl stále po ruce to, pro co existuje hezký termín „arie di bagaglio“ („árie do zavazadla“, oblíbené kousky zpěváků, které si s sebou vozili), snad ješ-tě víc než jeho samolibé primadony . Druhá potíž byla při této příležitosti zřejmě zmařena jeho zdánlivým románkem s první sólistkou . Mainwaring to podává s taktem:

VITTORIA, která byla velmi obdivována jak jako herečka, tak i zpěvačka, měla v této opeře hlavní roli . Byla to půvabná žena a po nějaký čas se těšila veliké přízni Jeho Jasnosti . Avšak vinou přirozené nestálosti některých srdcí projevila tak málo rozumu ve své vypjaté situaci, že přenesla svou přízeň na jinou osobu . HÄNDELOVO mládí a pohlednost ve spojení s jeho proslulostí a hudebními schopnostmi udělaly dojem na její srdce .

Vittoria Tarquini, všeobecně známá jako „la Bombace“, byla jednou z Ferdinandových oblíbených zpěvaček a zdá se nepravděpodobné, že by se s ní Händel stýkal jinak než profesionálně . Mainwaringovu historku zpo-chybňuje fakt, že Vittoriino jméno se nevyskytuje na seznamu účinkujících, otištěném v libretu . Ale tu pověst oživuje dopis, teprve nedávno objevený Anthonym Hicksem, napsaný roku 1710 manželkou hannoverského kur-

2 Italské roky 1706 –1710 43

fiřta Sofií . Píše se v něm, že Händel byl „pohledný muž a povídá se, že byl Vittoriiným milencem …“

Účet z 26 . února 1708 za opis kantáty naznačuje, že Händel se opět ocitl v Římě a opět u Ruspoliho . Jeho hlavní zakázkou v tomto období, patrně ve světle úspěchu Rodriga, bylo zkomponování kusu, který se nejvíce blížil opeře a který bylo možno v Římě provést . La Resurrezione (Vzkříšení), Hän-delovo první duchovní oratorium a zároveň nejokázalejší a nejnákladnější ze všech koncertů, které Ruspoli pořádal, se mělo provozovat na Hod Boží velikonoční . Ta okázalost měla částečně za cíl získat přízeň papeže Klemen-ta XI ., který byl milovníkem oratorií, částečně soutěžit s pašijemi Passione Alessandra Scarlattiho nebo je doplnit . Provedení Scarlattiho díla stanovil kardinál Ottoboni na středu velikonočního týdne . Přípravy na markýzovu efektní podívanou se konaly s velkým předstihem: Händel se ubytoval v palá-ci nejméně sedm týdnů před tím, aby měl dost času na kompozici a revizi (což dokládá dirigentská partitura, objevená roku 1960 v Santiniho sbírce6), a byly mu povoleny tři zkoušky, což byl neobyčejný luxus . První z nich byla celý týden před Velikonocemi . Durastante měla být první ve skupině pěti sólistů a provedení se mělo opakovat na druhý den, v Pondělí velikonoční .

Inscenace a výprava měly být rovněž impozantnější než kterákoli podí-vaná předtím, jak je vidno z následující parafráze7 původních dokumentů:

Scéna se připravovala v Stanzione delle Accademie v prvním patře markýzo-va paláce, ale jelikož hrozilo, že návštěvníků bude přespříliš, byla přenesena do hlavního sálu v přízemí . Tam bylo zbudováno „teatro a scalinata“, čtyři terasovitě uspořádané řady sedadel pro orchestr široké přes 12 metrů, mírně zatočené směrem k publiku a zvedající se k zadní stěně . Mezi orchestrem a publikem bylo zábradlí s vyvýšeným pódiem pro „concertini de’ violini“ (koncertního mistra a druhého houslistu) a možná také pro Händela s cem-balem . Bylo postaveno dvacet osm stojanů na noty, jejichž pultíky a nohy měly tvar žlábkovaných rohů hojnosti, polovina ozdobených erbem mar-kýze, polovina erbem jeho manželky, vše provedeno ve zlatém chiaroscuru . Sedadla pro orchestrální hráče byla také natřena na žluto . Nad proscéniem byl zavěšen dlouhý karton, sahající od jedné zdi k druhé, ozdobený cheru-by, palmami a listovým ornamentem ve žlutém a karmínovém chiaroscuru . Uprostřed byl medailon s názvem oratoria – čtyřicet šest písmen ve čtyřech

6 Viz R . Ewerhart: „Die Händel-Handschriften“ .7 Čerpáno z knihy Ursuly Kirkendale: „The Ruspoli Documents on Handel“, která obsa-huje přepis účtu tesaře Crespinea Pavoneho, kde jsou rozepsány jednotlivé položky .

2 Italské roky 1706 –171044

řádkách, každé písmeno asi 18 centimetrů vysoké; písmena byla vystřižena a podložena průsvitným papírem a zezadu osvětlena sedmdesáti lampička-mi . Dekorativní oblouk hýřil karmínovým a žlutým damaškem a sametem, byl lemován taftovými a sametovými rozetami a jeviště zakrývala taftová opona ovládaná sedmi dřevěnými kladkami . Celý ten „kostel či sál“, bohatě vyzdobený červeným a žlutým taftem a zlatě lemovaným sametem, osvětlova-lo šestnáct lustrů . Zlatým hřebem dekoratérského umu byl malovaný plátěný prospekt, čtverec asi 4x4 metry, představující dramatis personae Händelova oratoria . Uprostřed čtverce byl kulatý rám ve žlutém chiaroscuru; ve čtyřech rozích byly menší čtverce v podobné barvě, znázorňující Ruspoliho erb . Uprostřed bylo „al naturale“ namalováno vzkříšení našeho Pána s „glorií“ cherubů a putti, s andělem sedícím u hrobu a zvěstujícím vzkříšení Maří Magdaleně a Marii Kleofášově, s Janem Evangelistou u hory a démony řítícími se do propasti .

K doplnění této pastvy pro oči byl zjednán obří orchestr, který z pódia řídil Corelli . Ze seznamu plateb, přičemž nesmíme zapomenout, že zmínění hudebníci byli najati navíc k Ruspoliho domácím hudebníkům, můžeme rekonstruovat skutečné proporce ansámblu: 23 violini (včetně Corelliho), 4 violette, 6 violoni, 6 contrabassi, 1 basová viola, 2 trubky, 1 trombon a 4 hobo-je . Určité množství hráčů na violini, violoni a contrabassi u zadních pultíků se zúčastnilo jenom dvou zkoušek, což naznačuje, že v některých číslech byla skupina smyčců redukovaná . Corelli byl vyplacen podle samostatné smlouvy (jeho honorář byl 20 scudi oproti maximálním 4,5 orchestrálních hráčů) a opisovač Angelini obdržel 30 scudi za opis 300 fogli (2400 stránek), včetně partitury každého aktu pro Corelliho . V účtech nenajdeme pouze Händelovo jméno; nemáme žádný doklad o tom, kolik (nebo zda vůbec něco) dostal za kompozici oratoria, které je vrcholem jeho italského období .

Dílo pojednává o událostech mezi Velkým pátkem a Hodem Božím veli-konočním na dvou úrovních . Ve vzrušených recitativech a brilantních (někdy téměř komických) áriích disputují Lucifer a Anděl o Kristově moci spasit duše smrtelníků v pekle . Maří Magdalena (zpívala ji Durastante), Marie Kleofášova a svatý Jan Evangelista bědují nad událostmi na zemi a pak přecházejí ze sklíčenosti do radostné nálady, když je ohlášeno vzkříšení .

K charakterizaci pasáží souvisejících se smrtí Händel využil nanejvýš vhodně svých nemalých schopností . Nářek Marie Magdaleny u hrobu začíná sólem violy da gamba a houslí, k nimž Händel přidává tajuplný zvuk jediné melodické linie, kterou hrají „tutti flauti e un oboe sordo“ (všechny zobcové flétny a hoboj s dusítkem) . „Simile“ árie svatého Jana o holubici pronásle-dované jestřábem je largo v rytmu siciliany s flétnou, gambou a teorbou,

2 Italské roky 1706 –1710 45

přerušované divokými, dravými stupnicemi celé skupiny smyčců (Händel možná o tomto nápadu zapochyboval, protože v dirigentské partituře jsou tyto stupnice vyškrtnuty) . Lehká a něžná árie Maří Magdaleny „Ho un non so che nel cor“, která se okamžitě stala hitem, se znovu objevuje v několika pozdějších operách a v Anglii se zpívala jako pouliční balada; je to jenom vokální melodie s doprovodem unisono houslí v oktávě .

Händel dosahuje dojmu pokračujícího dramatu za pomoci té nejjedno-dušší instrumentace . Janovo líčení východu slunce, jímž začíná druhá část (po orchestrální Introduzione, která se nachází pouze v dirigentské partitu-ře), je doprovázeno stoupajícím ostinatem pouze pro kontinuo; žalostnou árii „Quando è parto dell’ affetto“ doprovází sólová viola da gamba, čímž připomíná árii „Es ist vollbracht“ z Bachových Janových pašijí . Tam, kde se stýká svět smrtelníků a nesmrtelných, anděl oznamuje zmrtvýchvstání v recitativu a oslovuje plačící Marii nejlehčí kontinuo árií s taneční kolora-turou . Odpovídá mu stejně svižná a téměř euforická árie Maří Magdaleny

11 Luciferova árie „O voi dell’Erebo“ z La Resurrezione je ukázkou výrazného, rozmáchlého Händelova rukopisu z onoho období .

O rok později použil stejnou hudbu (s jiným textem) v opeře Agrippina .

2 Italské roky 1706 –171046

v proměnlivých metrech . V těchto přechodech je jemnost Händelova drama-tického ovládání naprosto bezvadná a jeho zpodobení skutečných lidských reakcí v protikladu k biblickým formulacím emoci spíše zprostředkovává, než aby ji pozorovalo a odráželo .

Bohužel se v tomto množství dokumentů o provedení dochovala pou-ze jedna krátká zmínka ve Valesiově deníku z Neděle velikonoční: „Dnes večer dával markýz Ruspoli velmi krásné oratorium, které bylo provedeno v Bonelliho paláci U Svatých apoštolů, kde bylo ve velkém sále zbudováno pro publikum elegantní divadlo . Bylo přítomno množství urozeného pan-stva a několik kardinálů .“

Snad jenom jedna maličkost pokazila velkolepost La Resurrezione: po prv-ním provedení poslal papež Ruspolimu výtku za to, „že předchozího večera nechal v oratoriu zpívat zpěvačku .“ Při druhém provedení místo Durastante patrně zpíval jistý „Filippo“, aby se vyhovělo papežově námitce .

Před koncem měsíce Händel opět opustil Ruspoliho domácnost . Účty za „vrácení židovy postele zapůjčené pro Monsù Endel“ s účtem z Ruspoli-ho dispensatore za jídlo „per Monsù Endel e Comp:º“ – děsivých 38,75 scudi, což se ve srovnání s 20 scudi, platem primadony, nebo ročními 10 scudi pro basistu zdá být opodstatněním historek o Händelově gargantuovské chu-ti k jídlu . Ale „Comp:º“ může být víc než jeden společník, a je možné, že Händel hostil celou společnost .

HÄNDEL, který měl mnoho ctností, se neoddával žádné neřesti, která by ško-dila společnosti. Avšak přirozenost si žádala velké množství potravy k výživě tak ohromného těla a Händel byl v jejím výběru dosti epikurejský; ale zdá se, že to byla pouze chuť k jídlu, kterou si dovoloval uspokojit.

(Charles Burney, 1785)

Jeho další zastávkou byla Neapol, kde uvedl v domě vévody z Alvita kantátu a serenádu Aci, Galatea e Polifemo (oba autografy jsou datovány) . Opět se nenaskytla vhodná příležitost pro celou operu, ačkoli opery byly v Neapoli povolené a vzkvétaly . Händelovo jednoaktové zpracování myto-logického příběhu se v rámci objednávky ke svatební oslavě blížilo opeře co nejvíc .8 Příběh je totožný s námětem jeho pozdější masky9 Acis and Galatea, avšak hudba je zcela odlišná – vzácný příklad, kdy Händel znovu nevyužil

8 Mainwaring si příležitost špatně zapamatoval a pokusil se ji přiřadit k jiné, tentokrát s jistou Donnou Laurou jakožto objednavatelkou .9 Masque n . maska, anglické dvorské představení, výpravná hra s hudbou a tancem, při níž se kladl důraz na výtvarnou stránku . (pozn . překl .)

2 Italské roky 1706 –1710 47

již existující materiál . Role Polifema vyžaduje bas velkého rozsahu, který má v árii „Fra l’ombre e gl’orrori“ skoky přes dvě a půl oktávy od horního A do spodního D . Hrůznost obrových požadavků ani emocionální odezvy milenců nejsou podány s takovou citlivostí jako v pozdější masce, ale jed-notlivé dramatické momenty nepostrádají velkou krásu, zejména smrt Aciho a první Galatein nářek „Sforzano a piangere“ s toužebným chromatickým postupem postaveným proti doprovodu v šesti částech – opravdový teu-tonsky charakteristický styl . Dramaticky nejpůsobivější jsou tercet „Proverà lo sdegno“ se všemi třemi postavami pečlivě odlišenými a milostný duet „Dolce, caro“, přerušovaný popuzeným Polifemovým recitativem . Ačkoli neexistuje důkaz, že kus byl určen pro jevištní provedení, tato čísla mají divadelní kvalitu o to pozoruhodnější, že Händel měl před touto zakázkou málo příležitostí s něčím takovým experimentovat . Jediným skutečným předchůdcem je Clori, Tirsi e Fileno, nejopernější ze všech kantát, kterou můžeme datovat do roku 1707 .

Händel byl na druhou stranu v té době již zcela obeznámen s pasto-rální konvencí . Formální náležitosti „Arcadie“, jejímiž členy byli všichni jeho římští mecenáši, byly vědomě stanoveny na konci předešlého století v literární akademii Accademia degli Arcadi, v soukromém klubu šlechticů a umělců, kteří si vytkli za cíl vymanit italskou poezii z komplikovaného, vyumělkovaného manýrismu a obnovit její prostotu a přirozenost . K jejich představě Zlatého věku patřilo to, že všichni členové vystupovali jako sku-pina „pastýřů“, každý pod příslušným pseudonymem: mezi hudebníky byli Arcimelo (Corelli), Terpando (Alessandro Scarlatti) a Protico (Pasquini) . Schůzky se konaly v „capanne“ a „boschi“ („chýších“ a „lesících“) jednot-livých členů, ve skutečnosti ovšem v jejich palácích a zahradách, a aby se vyhnuli nepřízni počasí při oslavě Vánoc (což bylo v pastýřském kalendáři důležité datum) pod širým nebem v zimě, slavnost byla přesunuta na letní období . V roli „hostitele“ těchto téměř zednářských shromáždění se členové po roce střídali, a když se Händel v červenci vrátil do Říma, Ruspoli právě nastoupil po knížeti Giustinianim .

Prvním Händelovým příspěvkem k Ruspoliho Arcadii byla kantáta pro dva soprány a nástroje Arresta il passo (v účtech identifikovaná podle první árie, „Fiamma bella“) . Zmínka o „il Dio bambin“ v textu vede k předpokla-du, že se ve skutečnosti jednalo o vánoční kantátu (kterou je možno srovnat se známější kantátou Alessandra Scarlattiho Cantata pastorale, zkompono-vanou k podobné příležitosti) .10

10 Viz U . Kirkendale: „The Ruspoli Documents“ .

2 Italské roky 1706 –171048

Účty za několik následujících měsíců jsou v souladu s Händelovou „kvó-tou“ jedné kantáty týdně; bylo opsáno patnáct nových kantát a mezi pro-vedením kantáty Arresta il passo a koncem října (závěrem Ruspoliho letní sezony) bylo patnáct nedělí . Jednu z nich je možno datovat na 9 . září, je to brilantní „cantata a tre con stromenti Il Tebro“, v níž je sám Ruspoli oslavo-ván pod svým arkadským jménem Olinto . Další dva zpěváci, „Il Tebro“ a „La Gloria“, opěvují skvělost svého hrdiny a oznamují jeho návrat; v závěrečné okázalé árii, připomínající Ruspoliho pastorálním přátelům jeho nedávné (a méně arkadské) vojenské úspěchy při obléhání Ferrary v zájmu papeže, se ozve zdaleka ne bukolická trubka .

Poněkud nečekaný kus osobního lichocení z téže série představuje kan-táta oslavující samotného Händela, složená na zřejmě extempore recito-vaný text kardinála Pamphiliho . Pamphiliho verše, jakkoli jsou lichotivé, nepředstavují tak extrémní chválu, jak naznačuje Mainwaring: „Byl přirov-nán k ORFEOVI a veleben nad všechny smrtelníky .“ Poznámka na okraji stránky, kterou si do svého výtisku Mainwaringova životopisu udělal Hän-delův libretista Charles Jennens, naznačuje, že po nějakých pětatřiceti letech Händelovi připadalo přirovnání k Orfeovi k smíchu: „Händel mi řekl, že slova k Il Trionfo atd . napsal kardinál Pamphili a dodal: ,ten starý blázen!‘ Otázal jsem se, jaký blázen? Proto, že napsal oratorium? Možná mě tedy nazvete stejně z téhož důvodu!‘ Odvětil ,Také bych vás tak nazval, pokud byste mi pochleboval tak jako on .‘“

RecitativeHandel, non può mia MusaCantare in un instanteVersi che degni sian della tua lira,Ma sento che in me spiraSì soave armonia che a’ tuoi concentiSon costretto cantare in questi accenti:

AriaPuote Orfeo, con dolce suonoArrestar d’augelli il voloE fermar di belva il piè,Si muovèro a un sì bel suonoTronchi e sassi ancor dal suolo,Ma giammai cantar li fè

Mé Múze, Händele, moudro chybíimprovizovat na verš tak libý,důstojný umění Tvé Múzy .Však harmonie předá mi brzyzvuky tak přesvědčivě sladké,že slova přidávám hned také .

Orfeovy balady hladcezastavily ukrutné dravce,i ptáky v letu okouzlil .Kámen, kmeny s kořeny v zemivše dojato lyrou, zvuky těmi,zpívat je však nenaučil .

2 Italské roky 1706 –1710 49

RecitativeDunque, maggior d’Orfeo, tu sforzial canto,La mia Musa all’ora che il plettroappesa aveaA un tronco annoso, e immobilegiacea .

AriaOgnun canti e all’armoniaDi novello Orfeo si diaAlla destra il moto, al cantoVoce tal che mai s’udi,E in sì grata melodiaTutta gioia l’alma sia:Ingannado il tempo intantoPassi lieto e l’ore e il di .

(Přeložil Jaroslav Ženíšek)

Händelovo zhudebnění je přiměřeně neokázalé . Z onoho léta musíme zmínit ještě účet za dodávku 45 liber „sněhu“ (tj . ledu) pro „Monsù Endel“, nepochybně k chlazení místního vína .

Dokumenty z Ruspoliho archivu jasně definují systém mecenášství, v jehož rámci Händel pracoval, informují o podmínkách provozování a uvá-dějí data několika z každotýdenních kantát (soubor, který svádí k srovnání s Bachovou praxí, přestože šlo o jiný žánr i účel) . Avšak u celé řady úchvat-ných děl dosud chybí dokumentační kontext, takže není možno provést úplnou analýzu Händelovy „italianizace“ . Sento là che rispetto, Sarei troppo felice, Se pari è la tua fe a O Numi eterni (La Lucrezia) byly zřejmě populární kusy, jelikož se nacházejí v mnoha raných opisech; Armida abbandonata existuje v opisu Bachovou rukou; přesto zanedbávání tohoto výjimečného repertoáru v koncertní praxi znamená, že moderní posluchač téměř vůbec nezná větší část Händelovy práce vzniklé v Itálii .

Ještě hanebněji zanedbávány jsou kantáty s kontinuem, které jsou všech-ny v podstatě zárodkem operní scény . Ještě více než úplně doprovázená díla jsou zásobárnou hudebních a dramatických myšlenek, z nichž Händel mohl čerpat a dále je rozvíjet po dalších čtyřicet let . Jeho kompoziční styl se vyví-jel prostřednictvím improvizace a v těchto raných dílech se dají rozpoznat

A ty, větší než Orfeus byl,z mé Múzy nápad vyždímal’s, dík,dlouho poté, co jsem pověsilsvou němou harfu na hřebík .

Všichni silně pějte,slavte krásu novou,nechte své prsty hrátnový Orfeův nápěv .Svá srdce rozplesejtetou melodií sladkoua čas dnů nechte zrátšťastně, ne však rázně .

2 Italské roky 1706 –171050

různé fáze jeho rozhodování, analyzovat jeho motivy a dá se na nich zblízka pozorovat jeho růst k hudební zralosti . Musíme zatím ponechat stranou otázky, nakolik je zavázán Alessandru Scarlattimu, Stradellovi, Caldarovi, Gasparinimu a mnoha dalším, o nichž se hovoří jako o skladatelích, kteří ho ovlivnili, dokud přesněji nezjistíme, s jakou hudbou skutečně přišel do kontaktu během let strávených v Římě .11

I méně známé Händelovy skladby jsou stejně krásné jako postranní uličky v takovém městě jako Verona.

(Samuel Butler, Notebooks 1874 –1902)

Od podzimu 1708 halí Händelovo putování opět stín; nenacházíme žádný záznam o vrácení postele, což by znamenalo konec jeho římského pobytu, a musíme tedy předpokládat, že opustil Ruspoliho domácnost někdy na pod-zim . S jistotou víme, že od března následujícího roku, kdy byl provozová-ním hudby u Ruspoliho pověřen Caldara, byl Händel již u dvora knížete Ferdinanda . Náš jediný dokumentární zdroj pro následujících osm měsíců je retrospektivní zmínka v deníku Francesca Mannucciho, že na pohřbu Francisca Marii Medici, který se konal 15 . února 1711, hovořili kníže Fer-dinand, skladatel Perti a několik dalších komponistů z florentského dvora o Händelovi: tématem byly jeho hudební „výpůjčky“, jeho „malizia“ (možná spíš „nezbednost“ než „zlomyslnost“?) a konkrétněji jeho skladba Il Pianto di Maria, zkomponovaná roku 1709 „per il Venerdi Santo di Siena“ . Exis-tuje pět opisů této skladby pro soprán a smyčce a všechny jsou připisovány Händelovi; ale jelikož její styl Händelovu stylu neodpovídá a všechny opisy pocházejí z jediného zdroje, musíme na jeho autorství hledět s podezřením . Není důvod se domnívat, že Händel nenavštívil Sienu, ale jeho pohyby nemůžeme doložit až do chvíle, kdy kolem 9 . listopadu opustil Florencii, vybaven doporučujícím dopisem od knížete Ferdinanda knížeti Karlu von Neuberg v Innsbrucku . Měl tedy v úmyslu zamířit opět nakonec na sever, ale jeho bezprostředním cílem byly Benátky . V Benátkách byly opery podle Addisona „velikou zábavou… Jejich poezie je většinou tak vysloveně prach-bídná, jak je hudba výtečná . Náměty jsou začasté čerpány z nějakých slav-ných činů starých Řeků či Římanů, což je někdy dosti směšné; neboť kdo to snese poslouchat, jak některý z těch hrdinských starých Římanů piští ústy nějakého Eunucha,…“ (Remarks on Several Parts of Italy & c., 1705)

11 Většinu materiálu, z nějž si mohl „vypůjčovat“ (z několika oper od Keisera a rovněž některých od Alessandra Scarlattiho), zbývá ještě identifikovat; viz „Handel Sources Series“, ed . John Roberts .

2 Italské roky 1706 –1710 51

Kdyby byl Addison navštívil Benátky o nějakých sedm let později, možná by si byl opravil svůj přísný, byť ne nesympatický názor . Händelova Agrip-pina, která měla premiéru po Vánocích a potom se dávala nepřetržitě ještě sedmadvacetkrát – což bylo něco nebývalého – byla černá komedie, prav-da, volně čerpající ze staré římské historie, ale zkomponovaná na dovedně napsané libreto vyšperkované cynismem a ironií: místo „hrdinského starého Římana“ je zde komický portrét nafoukaného a zamilovaného císaře Clau-dia, kterého zpívá bas; jediný „pištící Eunuch“ je virtuózní zpěvák v roli Nerona jakožto ambiciózního mladíčka, nikoli pozdějšího historického netvora zpitého mocí; jediná tragická a hrdinská postava v té jinak prosto-pášné společnosti je Ottone, kterého zpívala žena; párek bezskrupulózních sluhů; svůdná a vnadná Poppea, v jejíž ložnici se za zástěnou v jednu chvíli skrývají hned tři nápadníci; a nad těmi všemi se tyčí dominantní a amorální postava Agrippiny12, která věnuje celou jednu scénu plánům na trojí vraždu .

Autorem libreta k Händelově Agrippině byl kardinál Vincenzo Grimani, Benátčan, který byl krátce předtím jmenován místokrálem neapolským . Opera se dávala v jeho rodinném divadle Teatro di San Giovanni Criso-stomo, popisovaném jako „nejkrásnější a nejokázalejší ve městě“; honosilo se ohromným lustrem s erbem rodiny Grimani, který se spouštěl ze stropu hodinu před každým představením .13

Jelikož divadlo bylo předtím dlouho zavřené a v téže době byla v provozu dvě další operní divadla, jedno řízené Gasparinim a druhé Lottim, úspěch Agrippiny byl o to pozoruhodnější . Mainwaring to líčí následovně:

Publikum bylo tímto představením tak okouzleno, že neznalý člověk, který by to pozoroval, by si musel myslet, že se všichni pomátli .

Téměř v každé pauze se divadlem rozléhaly výkřiky a volání viva il caro Sassone! a další projevy nadšení příliš extravagantní, než abychom je zde opakovali . Diváci byli omráčeni skvělostí a velkolepostí jeho stylu: neboť až dosud nikdy nepoznali veškeré síly harmonie a modulace tak pevně uspořádané a tak přesvědčivě zkom-binované .

Publikum se nemělo dozvědět, že v opeře, které tak aplaudovali pro její novost, je jenom pět árií, které byly pro ni speciálně zkomponovány . Více než čtyřicet čísel je založeno na starším materiálu od úvodních taktů předehry14 (převzaté z duchovní kantáty Donna che in ciel, patrně zkomponované tři

12 V této roli se střídaly Margarita Durastante a Elena Croce .13 Dnes je na tomto místě Teatro Malibran . 14 Mainwaring tvrdí, že „první dvě věty z HÄNDELOVY sedmé suity v 1 . díle jeho [cem-balových] lekcí byly původně předehrou k jeho slavné opeře AGRIPPINA .

2 Italské roky 1706 –171052

roky předtím k oslavě záchrany Říma před zemětřesením) až po závěreč-nou árii Junony, která sestoupí, aby požehnala jedinému šťastnému páru, kterého libretista nechal vyváznout z intrik (směs témat z Rodriga a kantáty pro Ruspoliho) .

Všechny výpůjčky nebyly z vlastní Händelovy hudby; některé jsou z Kei-sera; a jeden zvláště křiklavý příklad si vysloužil roku 1722 od Matthesona ostrou reakci, což byla první veřejná zmínka o Händelových výpůjčkách .

V opeře Porsenna, kterou jsem složil a která zde byla před 20 roky uvedena [ve skutečnosti roku 1704] a doprovázena Händelem za mého řízení, se nachází jed-na árie, jejíž text začíná těmito slovy: Diese Wangen will ich küssen (Tyto tváře chtěl bych líbat) . Je možné, že ta melodie nepřipadala Händelovi nepřijatelná: neboť ji použil nejen ve své Agrippině, která byla uvedena v Itálii, ale i v další, nové opeře, nedávno provedené v Anglii a pojednávající o Muciu Scaevolovi, a to téměř notu od noty . (Critica Musica, Vol . 1)

Odhlédneme-li od Matthesonovy pochopitelné podrážděnosti, náš postoj k Händelovým výpůjčkám může být pozitivnější, zejména během toho období, kdy v opeře teprve takříkajíc roztahoval křídla . Můžeme analyzo-vat změny, které prováděl u svých vlastních skladeb: například si vypůjčil díl A nějaké árie, ale doplnil ji novým dílem B, aby posílil (nebo někdy též oslabil) napětí a kontrast mezi oběma díly; a můžeme pozorovat podobný proces, obvykle obsahující zjednodušení opakovaného rytmu nebo před-vídatelné práce s pasáží, ve změnách provedených v ritornelech, když pře-cházejí z jednoho kusu do druhého .

Jiný přístup je tázat se, proč si ze všech dostupných hudebních zdrojů Händel vybral k opětovnému použití právě tuto árii, tento ritornel a ne něja-ké jiné? Sledovat jemnosti jeho selektivního postupu je cesta k porozumění vhledu do typů psychologické souhry obsažené v základní operní látce, který Händel získal . Agrippina je první naprosto úspěšný důkaz této geni-ální schopnosti; je to spíš resumé Händelovy italské kompoziční činnosti než její vrchol .

Téměř stejně velké jako Händelovy hudební úspěchy v Benátkách byly jeho společenské výboje . Podle Mainwaringa „Byl první, koho poznali na maškarním plese, když hrál v masce na cembalo . Byl u toho SCARLATTI, a ten prohlásil, že to nemůže být nikdo jiný než ten slavný Sas, nebo ďábel .“ Mezi zahraničními diplomaty, na které Agrippina udělala takový dojem, byli baron Kielmansegge, nejvyšší štolba hannoverského kurfiřta, a britský vel-vyslanec Charles Montagu, hrabě z Manchesteru . Jakmile zjistili, že Händel má namířeno do Innsbrucku, oba ho okamžitě také pozvali, každý ke svému

2 Italské roky 1706 –1710 53

dvoru . Hannoverské pozvání podporoval kníže Ernst, kurfiřtův mladší bratr, který prý byl na všech představeních Agrippiny; anglickou stranu zastupo-val Joseph Smith, bankéř a mecenáš Canaletta, který byl několik let usazen v Benátkách (a kterého později Händel využíval jako italský kontakt) .

Händel se těmi nabídkami zabýval postupně a musíme právem předpo-kládat, že jeho hodnocení dvorů, které navštívil, spočívalo v jejich poten-ciálu pro operu . Innsbruck bylo první město německé jazykové oblasti, které mělo stálou operní společnost, avšak v roce 1710 tam byla hudba v úpadku . Neznáme datum Händelova příjezdu, ale z dopisu, který kníže Karl v Innsbrucku poslal Ferdinandovi de Medici, víme, že Händel odjel z města 9 . března 1710 .

Hannover byl mnohem slibnější . Měl skvělé operní divadlo (Opernhaus) proslulé svou jevištní technikou i efekty . Agostino Steffani, který tam napsal nejméně osm italských oper, než se vydal nejprve na diplomatickou dráhu (v Düsseldorfu) a později na církevní, Händela vřele přivítal . Je možné, že ti dva se seznámili v Římě, kde Steffani pracoval v letech 1708 a 1709 jako diplomat . Hawkins zaznamenává Händelovy vzpomínky na toto období skladatelovými vlastními slovy:

Když jsem poprvé dorazil do Hannoveru, byl jsem mladík ještě ne dva-cetiletý; byl jsem obeznámen se zásluhami Steffaniho a on také slyšel o mně, že trochu rozumím hudbě a že když natáhnu ruce a roztáhnu prsty, docela slušně hraji na varhany; přijal mě s velkou laskavostí a při nejbližší příležitosti mě představil kněžně Sophii15 a kurfiřtovu synovi, přičemž se zmínil, že o mně může s potěše-ním tvrdit, že jsem v hudbě virtuos; dal mi pokyny, jak se mám během pobytu v Hannoveru chovat a jak mám vystupovat; a jelikož byl odvolán z města, aby se věnoval záležitostem veřejného zájmu, zanechal mi přízeň a patronaci, jíž se sám po mnoho let těšil .

Mainwaring pokračuje v líčení, jak baron Kielmansegge doporučil Hän-dela kurfiřtovi, který mu „okamžitě nabídl penzi 1500 korun ročně, jako podnět, aby u dvora zůstal“ . Händel baronovi vysvětlil, že takový post by mu bránil ve volném cestování (zmínil se o svém slibu, že navštíví falckého kurfiřta v Düsseldorfu), a za pomoci Kielmanseggeho jako prostředníka bylo dohodnuto, že „bude mít povolení být nepřítomen dvanáct měsíců či déle, pokud si bude přát; a smí odjet, kam mu bude libo“ . Za takových-to příznivých podmínek byl pětadvacetiletý Händel 16 . června jmenován Kappelmeisterem a téměř okamžitě z Hannoveru odjel . Přes Halle zamířil k mnohem skvělejšímu dvoru v Düsseldorfu . Mainwaring píše:

15 Kurfiřtova matka .

2 Italské roky 1706 –171054

Za svou první a nejdůležitější povinnost považoval návštěvu matky v Hal-le . Ačkoli její nadmíru vysoký věk a úplná slepota slibovaly jen melancholické střetnutí, o to více považoval splnění této povinnosti za nutné . Když byl složil poklonu svým příbuzným a přátelům (mezi nimiž ovšem nezapomněl na svého starého učitele ZACKAWA), vydal se na cestu do DÜSSELDORFU . Falcký kur-fiřt byl nemálo potěšen, že Händel splnil svůj slib, avšak velmi ho zklamalo, když se dozvěděl, že má již závazky jinde . Před odjezdem Händelovi daroval krásnou dezertní soupravu z tepaného stříbra, a to způsobem, který ještě zvyšoval její cenu .

Dopisy kurfiřtovy manželky bratrovi, korunnímu princi toskánskému, se zmiňují o tom, jak virtuózně hrál Händel na cembalo během těch měsíců v Düsseldorfu, a o jeho radě, aby cembalo pro hraběte zakoupili ve Florencii . Ale Händel byl netrpělivý, protože se chystal navštívit Anglii, kde (jak píše Burney) „se již projevila vášeň pro dramatickou hudbu v několika neobrat-ných pokusech o operu“, a to ho lákalo . Přes Holandsko se vydal na cestu a nastoupil na loď, na svou první plavbu po moři .

349

Accademia degli Arcadi 47Addison, John 29Addison, Joseph 35, 50n, 58–60, 64, 67,

111, 113— Poznámky o několika částech Itálie

(Remarks on Several Parts of Italy) 35, 50

— Rosamond 59, 111nAffekt 59, 182Aix-la-Chapelle (Cáchy) 148— smlouva z Cách 226Akademie staré hudby (Academy of

Ancient Music, The) 108, 169, 174, 253, 264, 299

Albemarle, hrabě 99Albert, princ 278Alberti, Johann 21Albinoni, Tomaso Giovanni 171Alcock, John 99Alvito, vévoda 46, 315Alžběta II ., královna 249Amadei, Filippo 89, 318Amelia, princezna 233Americká händelovská společnost

( American Handel Society) 301, 305Amsterdam 29Andreoni 175Andrews 67, 316Angelini (kopista) 40, 44anglická opera 54, 56–59, 62, 67, 110–113, 149, 151n, 203, 209, 225, 277n, 299–301,

306angličtí pěvci 56, 58n, 62, 110, 127, 156,

166, 196, 222, 271anglikánský pohřební obřad 181Anne, princezna 94, 109n, 126, 127, 319, 323Anna, královna 55, 71, 110, 126, 316Anniballi, Domenico 144Apollo 34, 159–161, 191, 243, 285, 315

Arbuthnot, Dr . John 69n, 77, 79, 98, 194— Platit ďáblu u sv. Jakuba (Devil to Pay

at St. James, The) 98Argyll, vévoda 166Ariosti, Attilio 21, 26, 86, 90n, 308, 312— Coriolano 92Ariosto, Ludovico 92, 115Arne, Michael 187, 266Arne, Thomas (junior) 57, 110–113,

135, 151, 162, 187, 190n, 210, 225, 312— Alfred 121— Comus 147, 212n — Láska na vsi (Love in a Village) 225— Opera oper (Opera of Operas, The) 111— Paridův soud (Judgment of Paris, The)

200Arne, Thomas (senior) 109n, 112Arneová, Cecilia 141, 193, 210Arnold, Samuel 250n, 260, 264–266,

270, 272n ., 285— Arsace (pasticcio) 105, 154— Songs of Handel Compleat, The 265— Všemohoucnost (pasticcio) 251 — Vykoupení (pasticcio) 251Ashford 130Ashley, Charles 271Ashly 256Augusta, princezna z Walesu 141, 249,

324Augustus, saský vévoda 16Avison, Charles 252, 297— Esej o hudebním výrazu (Essay on Musical Expression) 252n— Odpověď autorovi poznámek k Eseji

o hudebním výrazu (Reply to the Author of Remarks …) 253

Avolio, Christina Maria 187, 189, 192, 196Aylesford, hrabě 164, 250aylefordský svazek 34

REJSTŘÍK

Rejstřík350

Babell, William 62Backhaus, Wilhelm 292Bach, C . P . E . 267Bach, Johann Sebastian 9, 28, 49, 74, 83,

103, 238, 243, 291, 295, 299, 304— Braniborské koncerty 171— Goldbergovy variace 172— Janovy pašije 45— kantáta č . 106 220— Matoušovy pašije 231Bach, Wilhelm Friedemann 103Bachová, Anna Magdalena 74 Baker, C . H . Collins a Muriel— The Life and Circumstances

of James Brydges 80Baker, John 187— deník 243balada 45, 196, 225Balfour, A . J . 282nBarnes (Barn-Elms) 67Barrett-Lennard, Henry 251Bartelman, James 284Bartlett, Clifford 302— King’s Music editions 302Bartoldi 103Baselt, Bernd 34, 172Bateova sbírka 303Bates, Joah 253, 256, 260, 263, 266Bath 205, 236, 241, 244, 332„Batt“ (Oswald Barrett) 295Beard, John 133, 141, 166, 196, 203,

205, 207, 213, 236, 239, 323Bedford, vévoda 86, 115Beecham, sir Thomas 292Beethoven, Ludwig van 9, 269n, 309— Die Weihe des Hause (K posvěcení domu)

269— Žebrácká opera 100, 105, 151, 153Bellucci, Antonio 77Benátky 50, 102— Ospedali 230— Teatro Malibran 51— Teatro di San Giovanni Crisostomo

51Berlín 16, 21n, 24, 26, 97, 267, 287, 290Berlioz, Hector 276Bernacchi, Antonio Maria 103n, 106Bernardi, Francesco, viz Senesino

Berselli, Matteo 83, 85, 88Bertolli, Francesca 112, 122Bethlehem (Pennsylvania) 276bible 25, 46, 77, 152, 163, 165, 167, 168,

180, 182, 183, 185, 224, 302, 309Bingley, Robert Benson, lord 75, 81,

102Binitz, Herr von 36Birchall, Robert 264Birkis, Sigurdur 292Birmingham 266, 291— Barber Institute 291bitva u Cullodenu 217Blainville, Monsieur de— Travels through Holland 37Blathwayte (Blaithwaite), plukovník

John 81Blenheim Palace 55Blow, John 225— Óda na svatou Cecilii, Begin the Song

(Začněte píseň) 225Bolingbroke, Henry St John 119Bologna 106, 234, 320Boltonová, vévodkyně 75Bonet, Friedrich 74Boniventi, Giuseppe 32Bononcini, Giovanni 21n, 26, 86n,

89–91, 108, 150, 261, 300, 308— Astarto 89, 317— Astianatte 97— Camilla 57, 73, 97, 102— Erminia 92 — Griselda 312— Muzio Scaevola 89, 318Bordoni, Faustina viz Faustina Borosini,

FrancescoBorosini, tenorista 94, 319Boschi, Giuseppe 68, 83, 108, 111Boston 276n— Bostonská filharmonie 277— Boylston Hall 277— Händelovská a Haydnovská společ-

nost 277Boswell, James 259Boult, Adrian 285Boyce, William 121, 283— Peleus and Thetis 121Boyle, Richard 70

Rejstřík 351

Boyleová, Grace 205Brade, William 16Braunschweig 31Breuning, Gerhard von 270Bridge, Richard 230Bristol 198, 241, 250Bristolová, lady 124Britská knihovna 34, 234, 245, 250— Královská hudební knihovna 249Britton, Thomas 65nBromfield, William 238, 332Brooke, lord 178Broschi, Carlo 130, viz Farinelli 102, 115, 130–138, 144n, 147n, 154, 221, 323Broschi, Riccardo 132— Artaserse 132Brosses, Charles de 37Broughton, rev . Thomas 205— Hercules (libreto) 205Brownová, lady Margaret Cecil 208,

210, 329Brown, sir Robert 139, 208Brydges, Henry 77Brydges, James 75, 80, 299, 317burleska 100n, 151, 153Burlington, Richard Boyle, hrabě 40, 69,

70, 72, 77, 81, 85n, 115n, 135, 164, 166Burlington House 69, 70, 73, 78, 316nBurlingtonová, Juliana, hraběnka 70Burney, Charles 10, 54, 109, 114n, 129,

137, 186n, 212, 217, 239n, 244, 249n, 255–261, 265n, 327

— deníky (nevydané) 260n— Historie 260 — k Addisonově Rosamond 111n— k Händelovým dílům

Alcina 136nAriodante 134Atalanta 143Berenice 147concerti grossi (op . 6) 171Deidamia 176Esther 109n, 135 Faramondo 157Floridante 89kantáty 30Lucius Verius 222Mesiáš 181, 183, 232n

Orlando 114n Parnasso in Festa 175Partenope 105Poro 107Radamisto 87Samson 239„Sion now her head shall raise“

(Esther, rev .) 240Siroe 99Teseo 68Theodora 232Triové sonáty 25varhanní koncerty 135, 239Zadok the Priest (Kněz Sádok) 99

— k „podřadným áriím“ 176— ke Dragon of Wantley, The

(Drak z Wantley) 154— ke Královské hudební společnosti 167— o Andreonim 175— o Bononcinim 89— o Cuzzoniové 90, 234— o Dubourgovi 192— o Farinellim 130 – 133, 147— o Faustině 95— o Gluckovi 213— o Guadagnim 233— o Gustavu Waltzovi 134— o Händelově apetitu 46, 139— o Händelově finanční situaci (1738)

157n— o Händelově „modernismu“ 144— o Händelově názoru na Frasi 211— o Händelově názoru na Glucka 213— o Händelově názoru na Maurice

Greenea 121— o Händelově paruce 217— o Händelově povaze 9, 46, 54, 120,

153— o Händelově smrti 244— o Händelově smyslu pro humor 11— o Händelově ústupu z veřejného živo-

ta 216— o Händelových nepřátelích 208— o Händelových pozdějších operách

113n — o Händelových výdělcích na oratoriu

158— o lordu Chesterfieldovi 212

Rejstřík352

— o Montagnanaovi— o Monze 176— o Susanně Cibberové 191— o Thomasu Loewem 196— o vzpomínkové slavnosti (1791) 265n— Zpráva (An Account)… 255, 260 Burrows, Donald 11, 141, 299–302— „Händel a Alexander’s Feast“ 139,

141, 146, 165Busby, Thomas 194, 265Butler, Samuel 50, 80, 246, 277, 282n— Alpy a svatyně 283— Narcis 283— Odysseus 283— Zápisníky 50, 80, 246, 277, 282nButt, John 308, 311Buttová, Clara 292Buxtehude, Dietrich 28, 182Byrom, John 89, 228— Epigram … 89

Caffarelli 154Cairns, David (ed .)— Berlioz Memoirs 276Caldara, Antonio 40, 50, 312Cambridge 121, 141, 181, 238, 241, 249,

251, 285n, 290, 301, 304Camilla 57, 73, 97, 102— Prolog 102Canaletto 53, 102Cannons 75–80, 85, 102, 110, 130, 152,

280, 299, 310, 317— kapela 77Capell, Richard 289Carestini, Giovanni 106, 123n, 133n,

136, 142Carey, Henry 94, 110, 113, 225— libreto k The Dragon of Wantley (Drak

z Wantley) 153Carissimi, Giacomo 40Carlisle, lord 116Caroline, princezna 94, 98, 156, 319Carpani, Giuseppe 263Carterová, Elizabeth 210, 219Caruso, Enrico 292Castrucci, Pietro 86, 97, 115, 129, 187Castrucci, Prospero 86, 115Cator, Joseph 265

Cavalli, Francesco— Veremonda 58Cavendish, William 179Cibber, Colley— Apology for His Life 145, 149–151Cibberová, Susanna Maria 99, 190–

193, 203, 205, 207n, 210, 213, 294, 327Clayton, Thomas— Arsinoe, královna kyperská 56— Rosamond 59Cliveová, Catherine 203, 324Cluer, John 91, 94, 264Cobhamová, lady 203Coke, Gerald 11— händelovská sbírka 11, 179, 310 Coke, vicekancléř— divadelní doklady 82Colman, Francis 68, 106n, 109n, 115, 124Colonna, kardinál 37, 103Comptonová, lady Elizabeth 133Congreve, William 57, 68, 113— Paridův soud 200— Semelé 200 Conradi, Johann 31Conti, Gioacchino („Giziello“) 142–144,

148Contre Temps; or, Rival Queans, The (Trapná

příhoda; neboli Sou peřící dračice) 98Conway, Henry 178Conway, lord 178Cooper, Barry, „Keyboard Sources

in Hereford“ 285Coote, Thomas 128Coram, Thomas 229— nadace 229n, 233, 242, 310 Cor[r]eggio, Antonio 244Corelli, Arcangelo 37–39, 44, 47, 170n, 241— concerti grossi op . 6 171 — houslové sonáty 37, 171Costa, sir Michael 278, 281, 284Covent Garden, divadlo 118, 129n, 137,

145, 153, 166, 174, 196, 198, 203, 205, 209, 212, 219, 231, 240, 244, 268n, 271, 291n, 305, 313, 321, 323–325, 328, 330–335

Cowen, sir Frederic 281Cowper, William 115, 130, 261n— Task, The (Úkol) 12, 262

Rejstřík 353

Coxe, William 21, 239— Anecdotes 21, 73, 239Cramer, Beale & Co ., 274Cramer, Wilhelm 258Critical Discourse upon Operas in England,

A (Kritické pojednání o operách v Anglii) 57

Croce, Elena 51Croft, William 71— pohřební obřad 246Crotch, William 249, 284nCrystal Palace, London 278Cumberland, vévoda z 212, 218Curtis, Alan 307Cuzzoniová, Francesca 85–87, 90–92,

94–98, 102, 111, 115, 124, 130, 138, 148, 175, 221, 234, 304, 318

da capo aria 58n, 79, 115Dampier, Thomas 178Davisová 211Dean, Winton 11, 108, 114, 202, 225,

231, 241, 287— Dramatic Oratorios 163, 202, 225— „Recovery of Handel’s operas, The“

287Defesch, William— ]udith 127Defoe, Daniel 55, 77Delanyová, Mary 66, 202–204, 222, 235n,

240, 250n, 262, 328— Autobiography and Correspondence

of Mary 66— Ztracený ráj (libreto) 251, 328Delany, rev . Patrick 192, 202nDelawar, hrabě 115Delharmes 143Denner, Balthasar 244Dennis, John— Essay on the Opera 59Dent, Edward J . 204, 282n, 290Derby 216, 330Dettingen 202, 266, 281— vítězství u 201, 226, 328Deutsch, Otto Erich 157, 301— Handel: a Documentary Biography 11Dickens, Charles 245nDolmetsch, Arnold 285, 287

Donellanová, Anne 128Dorris, George— Paolo Rolli and the Italian Circle 112,

119Downes, John— Roscius Anglicanus 57Dragon of Wantley, The (Drak z Wantley)153Drážďany 83, 85, 307, 310, 317Dreyhaupt, Johann Christoph von 25Droghierinaová, Signora („Chimenti“)

144Drummond 162Drury Lane, královské divadlo 56, 61,

118, 153, 210, 284, 317n, 324, 329Drusike 33Dryden, John 152, 173, 182, 251, 253, 297— Alexandrova slavnost 145— Óda ke dni svaté Cecilie 139, 184, 189,

297, 326Dublin 141, 179, 181, 183, 186, 187–

196, 199, 276, 311, 327n— Abbey Street 187n— Akademie hudby 174 — divadlo ve Smock-Alley 190, 193— dobročinná nemocnice 191n— hudební sál ve Fishamble Street

187–192, 327— katedrála svatého Patricka 187, 189— Mercerův špitál 187, 191n— Společnost na pomoc vězněným

191nDubourg, Matthew 141, 144, 187, 189,

192, 197Durastante, Margarita 41, 43n, 46, 51, 61,

83, 85, 123n, 318Düsseldorf 53n, 66, 315, 317

Ebner, Wolfgang 21Eccles, John 57— Semelé 200Edgware 75Edinburgh— edinburská hudební společnost (Edin-

burgh Musical Society) 241, 332— edinburský hudební festival

( Edinburgh Musical Festival) 271Egmont, hrabě 116, 139, 166— deník 142, 158, 178, 325

Rejstřík354

Elbing 152Elssler, Johann 269Emerson, Ralph Waldo 278Erard 141Erba, Dionigi— Magnificat 165Ever Ready Band 294Ewerhart, R .— „Die Händel-Handschriften …“ 43Exton Hall 212

Fabri, Annibale Pio 103–105Fabrice 89n, 92Falmouth Opera Singers, The 286Farinelli (Carlo Broschi) 102, 115,

130–135, 137n, 144n, 147n, 154, 221, 323

Farncombe, Charles 291Faustina (Faustina Bordoni) 86, 95–99,

111, 304, 319Feind, Barthold— Deutsche Gedichte 31Ferrara, obléhání 48Festing, Michael 121, 135, 171, 283Feustking, Friedrich Christian— Der in Kronen erlangte Gückwechsel,

oder: Almira, Königen von Kastilien 32— Der Wegen der „Almira“ Abgestriegelte

Hostilius (1705) 33— Die durch Blut und Mord erlangte Liebe,

oder: Nero 33Fielding, Joseph— History of Amelia, The 160, 222— Tragedy of Tragedies, The 111Filharmonická společnost 109, 272Filip V ., španělský král 147„Filippo“ 46Fiquet du Bocage, Anne-Marie 223Fiske, Roger— English Theatre Music 111Fitzgerald, Edward 165, 217, 249, 279Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge

181, 238, 249, 251— náčrty fugy „Amen“ k Mesiáši 181— náčrty k Jeftě 236–238Flagstadová, Kirsten 292Florencie 36n, 41, 50, 54, 68, 106, 201,

314n

— divadlo na via del Cocomero 41— palác Pitti 41Flower, sir Newman 250, 290— sbírka 164, 250Foundling Hospital 229n, 233, 242, 310— kaple 233, 229n— varhany 230Fountayne, rev . J . 161nFourgeroux, Pierre-Jacques 86, 242— „Voiage d’Angleterre“ 86Fowke, Joseph 262nFrancesina, La (Elisabeth Duparc) 156,

167, 203, 205, 207, 213Franck, Johann Wolfgang 31Frasiová, Giulia 211, 222, 236, 334Frederick, Charles 178, 226–228Fredericková, Cassandra 240, 334Frederik, princ z Walesu 124, 126n,

217, 324— účty z domácnosti 126nFreeman, William 230Friedrich, pruský princ (Bedřich Pruský)

152Fritz, Gaspard 178— čtyřvěté sonáty, op . 1 178Froberger, Johann 21Fuller, David— „Two Ornamented Organ Concertos“

285

Gainsborough, hrabě 212, 329Galliová 226, 236Galliard, Johann Ernst 67Galuppi, Baldassare 186— Alessandro in Persia 186 — Penelope 189 Gardiner, John Eliot 308Garrick, David 191, 193Gasparini, Francesco 50n, 94Gates, Bernard 108n, 133, 205, 242Gay, John 69n, 78n, 91— Žebrácká opera 100, 129 Gdaňsk 152Geminiani, Francesco 72, 170, 187, 241— concerti grossi 170n— úpravy Corelliho houslových sonát

170ngenerální stávka (1926) 282

Rejstřík 355

Gervinus, Gottfried 273Giardini, Felice de 262Gibbons, Orlando 155Gibbs, James 77Gibson, Dr ., londýnský biskup 110Giocatore, Il 144nGiordani, Tommaso 187Gismondiová, Celeste 111, 114, 122, 124 Giustiniani, princ 47, Gloucester 241, 266Gluck, Christoph Willibald von 212n, 270— Caduta de’ Giganti, La (Pád Gigantů)

212Glyndebourne 305nGod Rot Tunbridge Wells! 299Godolphinová, hraběnka 75Goethe, Johann Wolfgang von 267Goldoni, Carlo— Paměti 58Goodwill 121Goosens, Eugene 292Gopsall 164, 230Gordon 92Göttingen 287–289, 302, 306nGoupy, Joseph 177Grant, K . S .— Dr Burney as Critic and Historian

of Music 260Granville, Bernard 128, 174, 235, 244,

250, 334Granvilleová, Harriet 262Granvilleová, Mary, viz Delanyová, MaryGraupner, Gottlieb 277Graves, Richard 182Gray, Thomas 142Greber, Jakob— Loves of Ergasto, The 57Green, Samuel 256Greene, Maurice 121, 156granátnická garda 95Grétry, André— Essai sur la musique 274Greville, Charles 278Grimani, kardinál Vincenzo 51Grove, George 281, 284Guadagni, Gaetano 233, 308, 331Guernsey, lord 163, 201, 214, 325Guizzardi 85

Haarlem 175, 234, 326, 331Habermann, Franz 236, 238Hagen, Oskar 287, 289, 291Hall, rev . Robert 279Halle 15–17, 20, 23–26, 30, 53n, 73, 75,

80, 83, 95, 103, 173, 287, 290, 296, 301, 311, 313

— festival 289–291, 306— Händelův dům 304— katedrála 24n— Liebfrauenkirche 15–17, 313— univerzita 23n, 143Hallische Händel-Ausgabe (HHA)

301n, 311nHamburk 314n, 320, 22, 27–34, 36, 74,

92, 103, 137, 144, 249, 267, 291— Opera 26, 28, 31–34, 92— Státní knihovna 250Hamilton, Newburgh 216, 334— Alexandrova slavnost (libreto) 139, 141,

183— Příležitostné oratorium (libreto) 215n— Samson (libreto) 183–185, 200— Semelé (libreto) 200Hamiltonová, Mary 259— deník 259Hammond’s Sauce Works Band 294Hampe, Michael 307Hampshire Record Office 310Händel, Georg (otec) 15–17Händel, Georg Friedrich

(díla viz samostatný rejstřík) — autorské právo 170, 241— Bank of England, účty 148, 222, 302— doktorát 121, 322— dům (Lower Brook Street) 93n, 128,

139, 157, 213, 243, 249, 251, 310, 318, 330, 335

— hra na klávesové nástroje 38, 66, 70n, 94, 128, 135n, 148, 153, 170, 175, 183, 187, 204, 233, 236, 239, 244, 314, 319, 323, 326n, 332

— investice 73, 107, 110, 204, 249, 316— kompoziční technika 9n, 50n, 171,

181–183, 297, 302— luteránství 16, 24, 40, 94, 155— opera seria 9, 58n, 80, 86, 108, 144,

150, 152, 156, 176, 220, 265

Rejstřík356

— opery, všeobecně 10, 29, 45, 52–54, 55, 59, 65, 67n, 72–74, 80–83, 85n, 89, 91, 94, 99, 101–103, 105n, 110n, 113–120, 124–127, 129n, 134, 137n, 141, 144–155, 170, 175n, 178, 182, 189, 195n, 203, 209, 222–225, 242, 251, 260, 266, 279, 286n, 291n, 294, 299–312, 313

— rukopisy 9–11, 20n, 25, 30n, 35, 40, 45, 79n, 109, 114, 133n, 156, 163n, 170,

183n, 227, 231, 236n, 241n, 245, 249–251, 260, 265, 274, 276, 302, 310, 328

— slepota 236–239, 331— výpůjčky (hudební) 9n, 21, 32n, 41,

50, 52, 68, 74, 108n, 164n, 172, 182, 185, 199, 213n, 221, 225, 236, 241n, 249, 282n, 296, 300, 310

— zdraví 11, 119, 137, 146–149, 152n, 189, 200n, 212n, 234, 236, 238, 240, 243, 298, 304, 324, 328n, 333n

Händel, Karl (nevlastní bratr) 18, 122Händel, Valentin (dědeček) 16Händelová, Dorothea (matka) 21, 24,

29, 36, 41, 54, 103, 320— kázání na pohřbu 107n— náhrobní kámen 122Händelova neteř (Johanna Friederika

Michaelsenová) 143, 323, 331Händelovská společnost (anglická)

282, 292händelovské festivaly 241, 266, 270n,

276, 278n, 281–285, 288–291, 302, 305–307, 311

Händelovský institut (Handel Institute, The) 301n

Händelovy, Dorothea a Johanna ( sestry) 17

Händel-Gesellschaft (Německá hände-lovská společnost) 265, 273

Handel Opera Society 291Handl, Jakob— Ecce quomodo moritur justus 155Hankey, sir Thomas 233Hanmer, lady Catherine 128Hanmer, sir Thomas 128Hannover 31, 53, 56, 60, 66, 71n, 95,

103, 274, 277, 299, 315n, 318, 320, 328— operní divadlo 31, 53

hannoverský kurfiřt (Ernst August) 42, 52n, 65, 107 ?, 120, 136, 154, 201, 212

Hannover, dynastie 67, 72Hannover, kníže z (Ernst) 53Harley, Robert, hrabě z Oxfordu 55Harmony in an Uproar (Harmonie naruby)

125, 253Harris, James 10, 115, 146, 174, 225,

234, 251, 252, 329, 331, 334— Concerning Music, Painting and Poetry

252Harris, John 70— The Palladians 70Harris, rev . William 213Harrison & Co . (vydavatelé) 265Harrisovi, rodina 301Harrisová, Ellen 111, 302— Handel and the Pastoral Tradition 111 Harrisová, manželka Thomase 213Hasse, Johann Adolf 95, 105, 123, 132,

261, 312— Artaserse 132, 134— Cajo Fabricio (pasticcio) 123— Ormisda (pasticcio) 105, 320— Siroe 144Hauptmann, Moritz 273, 284Hawkins, sir John 10, 71n, 113, 122, 154,

173, 232, 238, 316Hawkins o: — Händelově depresi 130— Händelově Rinaldovi 62, 65— Händelově slepotě 238— Händelově Vodní hudbě 72— Händelovi a Steffanim 53— Händelových operách 113n— Händelových rysech 113, 238, 243n— Händelových varhanních koncertech

136— lordu Burlingtonovi 70— Thomasu Brittonovi 65nHay 258Haydn, Joseph 121, 128, 217, 263, 268,

269, 272, 277, 304— Stvoření 204, 269, 272— Ritorno di Tobia, Il 268Hayes, William — Poznámky k eseji p. Avisona o hudebním

výrazu 252, 297

Rejstřík 357

Haym, Nicola 57, 66, 67, 70, 86, 102— Camilla 57Hayman, Francis 160Haymarket, Královnino divadlo (Queen’s Theatre) 57, 61, 65, 68, 313,

315nHaymarket, Královo divadlo (King’s

Theatre) 62n, 64–66, 72, 85n, 90, 97n, 108n, 126n, 132, 134n, 144, 147, 154, 158, 162, 165, 175, 186, 201n, 204n, 209, 212, 221, 242, 313, 316–330, 332

Hearne, Dr . Thomas 120, 122Heidegger, John James [Johann Jacob]

61, 66, 70, 72, 75, 77, 81, 98, 102, 115, 117, 123, 128, 150, 154, 156, 158, 162, 165, 167, 320

Herbage, Julian 285Hertfordová, lady 196Hervey, lord 117, 126, 127, 138Hesse, J . A . 161Heywoodová, Elizabeth— Dopisy dámám 224Hicks, Anthony 11, 42, 212, 240, 300,

301, 305, 313Hill, Aaron 61–63, 112, 151, 321Hiller, Johann Adam 267Hinsch, Hinrich — Florindo (libreto) 34Hirsch, P . — „Dr . Arnold’s Handel Edition“ 265Hitler, Adolf 290Hodgkinson, Terence — „Händel ve Vauxhallu“ 162Hogarth, William 129, 133, 135, 230— Manželství à la mode 133 — Rozzuřený hudebník 115, 139— Život prostopášníka 135Holdermass (Holderness), lord 178Holdsworth, Edward 11, 172, 179, 186,

195, 199, 201, 207, 209, 211, 214, 215, 328

Holmes, Dr . William 120Homer 9, 12, 165, 262Hone, William— The Every-Day Book 180Houbraken, Jacob 140, 141, 244

Huddersfield 281Hudební knihovna Henryho Watsona,

Manchester 250— Paměti (Memoirs) 126Hudson, Thomas 230, 244, 246Hughes, John 66, 67, 78, 113, 116— Acis a Galatea (libreto) 67— Kalypso a Telemachos (libreto) 67— Venuše a Adonis (libreto) 67Hume, Robert 11, 150Hummel, Johann Nepomuk 263Humphreys, Samuel 111, 116— Athalia (libreto) 120n— Deborah (libreto) 116— Odysseus (Ulysses) 111, 116Hunold, Christian — Theatralische, Galante und Geisdiche

Gedichte 33Hunt, Leigh 281Huntington Library, Kalifornie 196Hurlothrumbo 105Hyntzschovi, rodina 25Hytner, Nicholas 299

Chandos, James Brydges, vévoda 40, 75n, 78, 81, 94, 110, 116, 130, 155, 170, 303, 317

Chapel Royal 78, 108n— chór 108 Chatham, William Pitt, hrabě 71Chaucer, Geoffrey 219Cheere, Henry 160Cheltenham 236, 332Chester 186, 187, 327— U Zlatého sokola 187Chesterfield, lord 212Chesterfieldová, lady 203Chetwynd, William 196Christie’s 179, 195Christie, William— Les Arts Florissants 307Chrysander, Friedrich 21, 75, 86, 122,

156, 250, 265, 273n, 282, 285, 310— vydání Händelových děl 33, 250,

265, 273–275, 285, 301n, 310— zdroje Händelových prací 282

Rejstřík358

Incledon, Charles 277, 278Innsbruck 50–53, 315Innsbruck, princ (Karl von Neuberg)

50inspektor divadelních her 196, 231, 328Intermezza 144, 147, 150Irwinová, lady 116nitalská opera 41, 58n, 65, 80n, 110, 112,

116, 119, 149–153, 158, 163, 194, 196, 200, 202, 209, 223, 240, 260, 300, 314

italští zpěváci 56–59, 83–90, 97, 102–106, 110–112, 142, 144, 148, 154, 175n, 209, 222n, 320

Jackson, David — „Bach, Handel and the Chevalier

Taylor“ 238— povstání Jakobitů 216, 329James, John 77Janson, tiskař 187Jennens, Charles 11, 25, 48, 138,

162–164, 172, 174, 179–181, 186, 188, 195, 197, 199–207, 209, 211, 214, 215, 230, 231, 244, 250, 294, 313, 323, 325, 328, 334

— Belshazzar (libreto) 205 — Mesiáš (libreto) 179–181, 186, 195n— Moderato, Il (libreto) 173— o kardinálu Pamphilim 48— Saul (libreto) 138, 162–164, 179Jiří I ., král 72, 98, 319Jiří II ., král 117, 201, 212, 230, 249Jiří III ., král 183, 253, 316, 319Johann Adolf I ., vévoda z Weissenfelsu

16, 18–20Johnson, Dr . Samuel 163, 187— London: Báseň 55— o italské opeře 67, 116— o Itálii 35Johnson, Samuel (of Cheshire)— Hurlothrumbo 105Jones, Henry Festing 283Jonson, Ben — Alchymista 41, 60nJordan, Abraham 78, 211, 212Josef II ., Franz 268Justinián, císař 126

Kalkata 262Karel Eduard, pretendent 212, 323Karolina, královna 154, 164, 324nkastráti 56–59, 62, 83, 94, 116, 123, 131,

156, 175, 233, 289, 308Keiser, Reinhard 27, 31–34, 50, 74, 300— Fedeltà coronata, La (Korunovaná

věrnost) 31— Génius Evropy 32— Janus 34— Octavia 33— Orpheus 343Kelly, Michael 270, 339Kelway, Joseph 216Kent, William 70, 130, 166Kerll, Johann Kaspar 21Kerman, Joseph 295, 339— „A Few Canonic Variations“ 339— „How we got into Analysis …“ 339Kew 217Keynes, Milo 11, 149, 340— „Händelovy nemoci“ 147, 149Kielmansegge, baron 53Kielmansegge, Mme 74King, A . Hyatt 274, 340— Handel and his Autographs 274, 340, 343King, Robert 308— hudební materiály (King’s Music) 302Kinnoull, lord 223Kirkendaleová, Ursula 43, 47, 304— „The Ruspoli Documents on Handel“

43, 47, 340Kirckman, Jacob 99Kitchingovi, Alan a Frances 291Kivy, Peter 252— „Mainwaring’s Handel“ 10, 18–38,

40–72, 203–252Klement XI ., papež 39, 43, 46, 48klub Kit-Cat 67, 81Klöcking a Harke 291 — Mongolensturm 291— William of Nassau 291Knatchbull, sir Wyndham 130, 323Kneller, sir Godfrey 68, 217koncerty staré hudby 253Konstantinopol 126kostel sv . Jakuba, Great Packington 231kostel sv . Vavřince, Whitchurch 78

Rejstřík 359

kostel v Great Witley, Worcestershire 77Královská hudební akademie (Académie

Royale de Musique) 81, 95, 101n, 150, 303 , 317

Královská hudební kolej 307— Britten Theatre 307Královská opera, Covent Garden 305Královská společnost hudebníků (Royal

Society of Musicians) 167královské dělostřelectvo 219Krieger, Johann 17, 21Kuhnau, Johann Christoph 25, 28, 164— Biblické sonáty 25 — Musicalische Quack-Salber, Der

(Hudební šarlatán) 25Kusser, Johann 31Kytch, Jean Christian 167

Lacy, Rophino 249Lamoureux, Charles 276Lampe, John Frederick 110, 111, 153, 187— Amelia 160, 222, — Dragon of Wantley, The 153Lampugnani, Giovanni Battista 202— Roxana, or Alexander in India 202, 201Landon, H . C . Robbins 204, 340— Haydn: The Years of „The Creation“ 204Landowska, Wanda 292Lang, Paul Henry 205, 340Langley, Hubert 292La Risonanza 308Laura, Donna 46Law, William 198Lediard, Thomas 92— Radost a štěstí britského národa 92Leeds 281Leeds, vévoda 135Leffloth, Johann Matthias 31Legh, Elizabeth 251Legrenzi, Giovanni 185Leo, Leonardo 312 Leporin, Johann Christoph 24Lewis, Anthony 291Lincoln’s Inn Fields Theatre 97, 100,

108, 116, 126, 130, 172, 175, 313, 320Linley, Elizabeth Ann 234Lipsko 26, 31, 33, 122, 348— Thomasschule 25

Liszt, Franz 9, 273, 276Lockman, John 154, 161, 220— „Enquiry into the Rise and Progress

of Operas and Oratorios“ 220— Rosalinda 220Londýn 221— Albert Hall 282— Carlton House 10— Dean Street 241— Exeter Hall 272— Green Park 226, 228, 345— Handel Street 233— Hickford’s Room 211, 234— Hyde Park 93, 278— Chelsea 75, 316— katedrála sv . Pavla 246, 316— kostel sv . Martina 216— Lamb’s Conduit Fields 230— Leicester House 216— Pantheon 255–259— Queen’s Arms, hospoda 71— radnice St Pancras 291— Ranelagh Gardens 194— Royal Gardens, Pall Mall 124— Společnost Koruna a kotva 174— Svatojakubský park 228— Sydenham 278— Tower 166, 176, 233— Vauxhallské zahrady 160–162, 174,

227, 251— Victoria & Albert Museum 162— York Buildings, Great Room 322londýnská Händelovská společnost 274Londýnský symfonický orchestr 282Lotti, Antonio 51, 83, 300, 344— „In una siepe ombrosa“ 108— Teofane 83Lowe, Thomas 196Lübeck 28, 314— Marienkirche 28Luckett, Richard 337, 339, 340, 376Lustig, Jacob 30, 126— Inleidung tot de Muziekkunde 126Lustige Hochzeit, Die 34Luxboroughová, lady 223, 225Lyons, rev . Daniel 266— Origin & Progress of … the Three Choirs

(Počátky a rozvoj setkání tří sborů) 266

Rejstřík360

Mackerras, Charles 294Macky, John 77— A Journey Through England 77Mainzer, Joseph 272Malloch, William 285, 340— „The Earl of Bute’s machine organ“

340Malmesbury Collection, The 342Manchester 164Manchester, Charles Montague, hrabě

52, 56Mancini, Francesco 58, 73, 199— Hydaspes (1’ldaspe Fedele) 58, 73Mann, Horace 175, 196Mannheim 267Manns, sir August 284, 291Mannucci, Francesco 40— Deník 50Maraová, Gertrud Elisabeth 258, 267Marlborough, vévoda 71, 75Marlboroughová, vévodkyně 55Marpurg, Friedrich 30— Kritische Briefe (1763) 30Marx, Hans Joachim 303, 305, 337maska 46, 56, 78, 212maškarády 52, 66, 74, 101, 150Mattheson, Johann 29, 52, 74, 137— SKLADBY:

Cleopatra 29, 314Pièces de Clavecin 71Plejades, Die 27Porsenna 52

— SLOVESNÁ DÍLA:Critica Musica 52Die Wol-Klingende Finger-Sprache 137Grundlage einer Ehren-Pforte 28, 137,

340McCreesh, Paul 308McGegan, Nicholas 345McVicar, David 345Medici, Ferdinand de’ 37, 53, 70, 314Medici, Francisco Maria 50Mendelssohn-Bartholdy, Felix 274, 284,

340Mercier, Philippe 142, 303, 345Merighiová, Antonia Margherita 103,

104, 144Metastasio, Pietro 107

— Poro (libreto) 107Michaelsen, Michael 107, 122, 143, 324Michelangelo 266Middlesex, lord 127, 150, 154, 178, 186,

194, 201, 204, 221, 328Milhousová, Judith 150, 343— a Hume, Robert, „New light…“

„Handel’s opera finances“ 340Miller, James 324— Harlequin-Horace 101Miller, rev . James 202Milton, John 204, 212, 214–216, 251, 279— Allegro, il Penseroso ed il Moderato „L“

279— Comus 212— Ode on the Morning of Christ’s Nativity

185— Paraphrases of the Psalms 284— Samson Agonistes 200— Ztracený ráj 251Minkowski, Marc 307— Les Musiciens du Louvre 307Mizler, Lorenz 122, 235Monday Night Musical Society 175Monroe, George 80Montagnana, Antonio 108, 111, 117, 124Montague, John, vévoda 226Montagueová, lady Mary Wortley 74Montaguová, Elizabeth 232Monza, Maria 176Morell, rev . Thomas 232, 236, 240, 251,

333— Alexander Balus (libreto) 216— Gedeón (pasticcio) (libreto) 251— Jefta (libreto) 236, 238— Judas Maccabaeus (Juda Makabejský)

(libreto) 216— Nábal (pasticcio) (libreto) 251— Occasional Oratorio (libreto) 216— Triumph of Time and Truth, The

(Triumf času a pravdy) (libreto) 39, 145, 167, 240, 334

Morris, rev . William 213Morse, Jonathan 163Moscheles, Ignaz a Charlotte 274Mozart, Wolfgang Amadeus 10, 40, 217,

267— Acis a Galatea (instrumentace) 267

Rejstřík 361

— Alexandrova slavnost (instrumentace) 267

— Kouzelná flétna 114— Mesiáš (instrumentace) 267— Óda ke dni svaté Cecilie (instrumentace)

267Muffat, Gottlieb 172, 185, 219, 297— Componimenti Musicali 33, 219Mnichov 303Münster 251, 287Musical Times, The 337

napoleonské války 276National Portrait Gallery 345Neapol 46, 103, 260, 315Neel, Boyd 292Neumann, Peter 308Neville, Silas 259, 338New York 276, 344— Hudební sál George Burnse 276Newcastle, Thomas Pelham-Holles,

vévoda (lord komoří) 83Newton, John 115, 262Německá händelovská společnost

viz Händel-Gesellschaftněmecká opera 31nNicholson, Paul 303Nicolini 58, 62, 64, 65, 72, 88, 317North, Roger 56, 59, 170Northamptonová, hraběnka 133Novello, J . Alfred 272Novello, Vincent 271, 339Novello&Co . 162, 301, 339Novellová, Clara 271

Ober, William 11, 149Oettinger, Christoph 16Olney 261One Experience Choir and Revelation

Philharmonic Orchestra 294Opera Register (připisovaný Francisi

Colmanovi) 341opera seria 59, 114, 303oratorio 163, 202, 213, 216, 217, 220, 225,

240, 286oratoria (pasticcii)— Izrael v Egyptě 165, 167, 174— Všemohoucnost 251

— Vykoupení 251— Vyléčení Saulovo (The Cure of Saul) 138,

162–166, 174, 179, 251, 325–332Orfeus (Händel přirovnáván k) 135Orkney, hrabě 75Orlandini, Giuseppe Maria 312ornamentace 133Osnabrück 98, 319Ottoboni, kardinál 37, 199, 300— sbírka 199— účty domácnosti 37Ovidius 205Oxford 241, 303, 322— Bodleyova knihovna 120— Sheldonovo divadlo 120, 121, 322— univerzita 120— University Press 301, 302, 340— Wadhamova kolej v Oxfordu 202

Page, Wills 292Paget, plukovník 135, 346Pamphili, kardinál 48, 314— „Handel, non può mia Musa“ 35— Trionfo del Tempo e del Disinganno,

Il Triumf času a pravdy (libreto) 39, 145, 314

Pancieri, Giulio 32Paříž 35, 91, 160, 276— opera 81, 276— Rue de Rivoli 284— Théâtre Français 284— výstava 276Parke, W . T . 263Pasquini, Bernardo 47Passerini, Giuseppe 235, 331Pavone, Crespineo 43Pendarvesová viz Delanyová, Mary 202,

203, 204, 222, 236, 240, 328Pepusch, Johann Cristoph 57, 65–67, 77— Venuše a Adonis 57— Žebrácká opera 100, 105, 151, 153Percival, vikomt 101, 109Percivalovi 128Pergolesi, Giovanni Battista 176Perti, Giacomo 50Pescetti, Giovanni 154Philadelphia 341Pilkingtonová, Laetitia 193

Rejstřík362

Pisaniová, Barbara 106Plantanida, Sig . 166Political State of Great Britain, The 65Pollarolo, Carlo Francesco 199Pöllnitz, hrabě 119Polwarth, lord 199 Pooley, 180Pope, Alexander 69, 70, 78, 79, 109— Dunciad, The (Hlupiáda) 149Porpora, Nicola 124–130, 135, 148, 261,

312— Arianna in Nasso 322— Davide e Bersabea 127— Polifemo 315Porta, Giovanni 344— Numitore 87, 185, 225, 317 Porter, Andrew 114Portland, vévoda 11, 82, 87, 91, 150, 242Portmoreová, hraběnka 135Portsmouth Sinfonia 294Postel, Christian 31Potter, John 10, 280— Observations … 341Pougin, Arthur 276Powell, Walter 120, 280Powisová, lady Henrietta 166Prévost, Antoine François 121, 130, 135— Pour et Contre, Le 121Price, Curtis 57, 341— The Critical Decade … 341Price, Robert 10, 41, 42— Observations … 42Prout, Ebenezer 285, 341Prusko 16, 274Purcell, Henry 71, 78, 139, 172, 238, 282,

342

Quantz, Johann Joachim 88, 97

Racine, Jean Baptiste 121Rachmaninov, Sergej 292Ralph, James 89, 100— Taste of the Town, The 100— Touchstone, The 89Rameau, Jean-Philippe 232, 343Ramsay, Allan 230Ramsay, děkan E . B . 281, 341— Two Lectures on the Genius of Handel 341

Ranelagh, lord 75Rätzer, Manfred 303, 343Raumer, Frederick von 284, 341Reinhold, Thomas 154, 205, 207, 213Rejcha, A . 174Remarks upon the Use and Abuse of Musical

Festivals 271Rembrandt van Rijn 234, 244, 331Reynolds, sir Joshua 10, 230, 259Rheiner, Monsieur de 190, 191Ridotto 101Riemschneider, Johann Gottfried 103Rich, Christopher 56, 97, 205, 225Rich, John 108, 109, 129, 130, 153, 172,

174, 232, 244, 321, 334Richardson, Jonathan 69, 296, 346Richmond, vévoda 115, 135Richová, lady 128Ring, John 341— Commemoration of Handel, The 341Riva, Giuseppe 88Riversová, lady 21Roast Beef 196Robinson, Percy 164, 205, 283— Handel and his Orbit 164Robinsonová, Ann Turner 112Rochetti, Filippo 120, 321Rochlitz, Friedrich 268Rolli, Paolo 85, 86, 88, 89, 102, 105— Deidamia (libreto) 175— Sabrina 147Roner, Andreas 66Rosenberg, Alfred 289, 290Rossi, Giacomo 61Roubiliac, Louis François 159, 160, 161,

246Rousset, Christophe 307, 308— Les Talens Lyriques 307Rowe, Nicholas 94— Tamerlane 94Rubens, Peter Paul 154Rudolf, arcivévoda 269Ruspoli, markýz Francesco 77, 304, 314Ruspoliho archiv (ve vatikánských

archivech) 11, 36, 40Russell 166Rutland, vévoda 115

Rejstřík 363

Řím— kostel sv . Jana Lateránského 37— palác Bonelli 40, 46, 315— palác Ruspoli (via del Corso) 304

Sacred Harmonic Society, The 278Salisbury, hrabě 208Sallé, Mlle Marie 133, 137, 323Salomon, Johann Peter 269Salvaiová, Maria Maddalena 88Salvi, Antonio 134— Ariodante (libreto) 134Salway, Thomas 120Sandsová, Mollie 111, 341— „The Problem of Teraminta“ 341Sandwich, hrabě 253Santiniho sbírka, Münster 43, 251, 338Saurbrey, J . H . 34Savage, William 156, 175, 238Sbülens, Mlle 29Scalzi, Carlo 123Scarborough 212, 329Scarlatti, Alessandro 9, 43, 47, 50, 52, 57,

81, 199, 300, 329, 341, 344— Cantata Pastorale 47— Passione 43— Pirro e Demetrio 57Scarlatti, Domenico 38, 299— Essercizi per cembalo 172Selby, William 277Sellars, Peter 296semi-opera 56Senesino (Francesco Bernardi) 83–85,

88, 96, 97, 103–106, 116, 124, 133, 138, 142

— archivy 119Servandoni, Giovanni (Jean-Nicolas

Servon) 226Shaftesbury, hrabě 101, 143— Soliloquy, or Advice to an Author 143,

146Shaftesbury, Anthony Ashley Cooper,

hrabě 146— Memoirs of Handel 146Shaftesburyová, lady 225Shakespeare, William 269— Hamlet 193— Mnoho povyku pro nic 134

Sharp, Samuel 236Shaw, George Bernard 268, 273, 284, 296Sheffield 266, 281Shenstone, William 223, 225Shepherd, Edward 130Sheridan, Richard Brinsley 221Shield, William 151, 262, 263, 268— An Introduction to Harmony 268Scheibe, Johann 33— Critischer Musikus 33Schindler, Anton 269Schoelcher, Victor 173, 249, 250— Life of Handel 173, 341Scholes, Percy 285, 348Schroeterová, Rebecca 128Schulenberg, Mme 74Schulz, Edward 270Schütz, Heinrich 299Smith, John Christopher (starší)10, 18,

186, 245, 249Smith, John Christopher (mladší) 21,

73, 111, 186, 240, 249, 333, 334Smith, Joseph 53, 102Smith, Ruth 302— „Intellectual contexts“ 341Smith, William (Smither, Howard) 342— A History of the Oratorio 342Smollett, Tobias 209— Advice 209— Alceste 232Smyth, James 244Snazelle, G . H . 292Snow, Valentine 134Sofokles 205Sorceress, The 299Sotheby’s 250Sousův orchestr 292Spectator, The 9, 57, 60, 64Spenser, Edmund 215, 216— Slzy Múz 216Squire, Barclay 250St Louis 345Stainer, Jacob 78Stanesby (Stainsby), Thomas 256Stanley, John 111Stanley, sir John 66, 128Stanley Sadie Handel Recording Prize

307, 308

Rejstřík364

Sted 195Steele, sir Richard 57, 64Steffani, Agostino 53Stephani, Hermann 289Sternhold a Hopkins 215Stevens, R . J . S . 238Storerová, Maria 276Strada, Anna Maria 104, 105, 111–116,

120, 128, 136, 141–144, 158Stradella, Alessandro 40, 50, 165, 213Streicher, Andreas 270Strohm, Reinhard 41, 300Strungk, Delphin 21Strungk, Nicolaus 26Stumpff, Johann 270Sullivan, Daniel 203Sunderlandová, Judith, hraběnka 128Sutherlandová, Joan 292Svatojakubský palác, Londýn 65, 75, 123,

216, 316Swieten, baron van 267Swift, Jonathan 91, 151, 187Swiney, Owen 57, 70, 106Synge, Dr . Edward, biskup z Elphinu 195— Penitent, The 196

„Šlechtická opera“ 116, 124, 126, 127, 144, 147

Talbotová, Catherine 198, 210, 219, 224, 241

Talman, William 77Taneční skupina Marka Morrise 306Taplow 268Tarquiniová, Vittoria („la Bombace“) 42Tasso, Torquato 61— Gerusalemme Liberata 61Tate, Benjamin 178Tauber, Richard 292Taylor, John 221, 242Taylor, Sedley 282— The indebtedness of Handel… 282Taylorová, Carole 344— „Handel and Frederick“Te Kanawa, Kiri 299Telemann, Georg Philipp 25, 26, 74, 92,

122, 182, 185, 213, 214, 225, 234, 235, 236, 314

— Harmonischer Gottes-Dienst 182— Musique de Table 214— Neues musicalisches System 235Temperley, Nicholas 342— New light on the libretto

of The Creation 342Theile, Johann 31Thiersch, PauI 289Thraleová 112,Toftsová, Catherine 102Tonson, Jacob 67Tovey, sir Donald Francis 9třicetiletá válka 18, 31Tudway, Thomas 71Tunbridge Wells 130Turner, sir Edward 236Twining, rev . Thomas 259Tyers, Jonathan 159

Unicorn Theatre 291Unwin, rev . William 261Urio, Francesco 165— Te Deum 165Utrechtská smlouva 8, 71

Valesiův deník 46válka o rakouské dědictví 226Vanbrugh, sir John 55, 68, 77, 81, 100Vaniniová, Francesca 61varhanní koncerty 135, 170, 191, 223,

325Velšská národní opera 305Veracini, Francesco 138— Adriano in Siria 138Verdi, Giuseppe 303, 305, 306Vergilius 147vestfálský mír 16Victor, Benjamin 141, 143, 144Vídeň 268— Císařská knihovna 267Viktorie, královna 162, 271Vilém Oranžský 94, 127, 152, 323Vinci, Leonardo 105, 123, 146, 199, 242— Dido 146— Ormisda (pasticcio) 105— Semiramide (pasticcio) 123Vivaldi, Antonio 171Vogler, Georg Joseph 267

Rejstřík 365

Voltaire 160Voss, Steffen 303vzpomínkové slavnosti 250, 253–255,

257–262, 264–267, 271, 276

Wagner, Richard 272, 286, 287, 306— My Life 273Walpole, Horace 10, 90, 119— On Modern Gardening 10Walpole, sir Robert 70, 117Walsh, John (starší) 141, 157, 169, 170,

178, 204Walsh, John (mladší) 170Waltz, Gustavus 134Watts, John 226Wedderkopp, Magnus von 28Weidmann, Carl Friedrich (Charles

Frederick) 25Weissenfels, vévoda 16, 20Wentworth, Thomas, hrabě ze Staffordu 154, 156, 157, 166Werner, Edwin 304Wesley, John 198Wesley, Richard 168Wesley, Samuel 284West, Richard Westminster Abbey 246, 247, 253–258— Händelův pomník 247— kaple Jindřicha VII . 155, 325

Westmorelandová, lady 203Whitehall 154— Banqueting House Chapel 154Whyte, Laurence 193Wilson, Benjamin 56Wilson, Woodrow, prezident 149Witvogel, Gerhard 30Wollenbergová, Susan 342— „Handel and Gottlieb Muffat“ 342Woodcock, Robert 171Woodward, Dr . 55Worgan, John 251Wren, sir Christopher 55Wyatt, James 256Wyche, Cyril 29Wyche, sir John 28Wynn, sir Watkin Williams 253

York 109, 266Young, Percy 342— Handel 342Youngová, Cecilia 141

Zachow, Friedrich Wilhelm 20, 21, 313Zambeccari, Francesco, hrabě 88Zeffirelli, Franco 292Zimmerman, Franklin 225— „Musical Borrowings“ 225

366

JEVIŠTNÍ DÍLA

Admeto 97, 100, 117, 241, 311, 319–321, 333

Agrippina 37, 45, 51–53, 61, 62, 87, 265, 291, 306, 307, 311, 315, 332

Alcina 136–138, 144, 208, 211, 212, 292, 299, 306, 307, 311, 323, 324

Alessandro 95, 97, 111, 113, 201, 319, 322, 328

Alessandro Severo (pasticcio) 157, 186, 325Almira 27, 30, 32–34, 37, 39, 41, 61, 314Amadigi 72–74, 311, 316, 317Arianna in Creta 124, 134, 322, 323Ariodante 130, 132, 134, 136, 142, 306,

307, 311, 322–324Arminio 144, 208, 307, 324Atalanta 142–144, 226, 311, 323, 324Berenice 145–148, 324Cajo Fabricio (pasticcio) 123Deidamia 175, 176, 307, 326Ezio 108, 307, 311, 321Faramondo 154, 156, 157, 324, 325Flavio 85, 92, 318, 321Floridante 89, 116, 291, 307, 318, 319Florindo, Daphne 34, 315Giulio Cesare in Egitto 84, 91, 92, 108,

220, 286, 287, 293, 301, 305–307, 309, 311, 318–321

Giustino 145, 146, 154, 208, 291, 307, 324Hermann von Balcke (pasticcio) 152Imeneo 163, 175, 176, 191, 311, 326, 327Jupiter in Argos (pasticcio) 169, 285, 325Lotario 103, 105, 291, 307, 320Lucius Verus (pasticcio) 221Muzio Scevola 89, 318Nero 27, 33, 34, 37, 314Oreste (pasticcio) 134, 323Orlando 114–116, 296, 306, 311, 312, 321,

322

Ormisda (pasticcio) 105, 320Ottone 51, 90, 123, 124, 234, 307, 311, 318,

319, 322, 323Partenope 104, 306, 311, 320, 321, 345Pastor fido 68, 73, 128, 134, 307, 316, 323Poro 107, 321, 324Radamisto 87, 89, 306, 307, 288, 317, 318,

320Riccardo Primo 99, 319Rinaldo 32, 61, 64, 65, 68, 72–74, 92, 107,

112, 117, 287, 305, 311, 315, 316, 321Rodelinda 94, 107, 287, 306, 307, 311, 289,

319, 321Rodrigo 41, 43, 52, 60, 303, 307, 314, 315Roxana, or Alexander in India (pasticcio)

201Scipione 95, 107, 319, 320Semiramide (pasticcio) 123Serse 156, 158, 299, 301, 306, 307, 311,

324, 325Silla 73, 316Siroe 99, 144, 320Sosarme, rè di Media 108, 109, 128, 307Tamerlano 94, 299, 306, 311, 318, 319Teseo 68, 70, 71, 73, 316Tolomeo 99, 116, 307, 320, 322, 334

ÓDY, ORATORIA, MASKY atd .

Aci, Galatea e Polifemo 46, 109–110Acis and Galatea 46, 67, 189, 266, 279,

315, 317, 321–322, 326–327Alceste 232, 235, 331Alexander Balus 216, 218–219, 222Alexandrova slavnost 121, 139–141, 145,

147, 152, 157, 167–168, 172–173, 179, 183, 190, 235, 239, 266–267, 279, 324–327, 331–333

REJSTŘÍK HÄNDELOVÝCH DĚL

367Rejstřík Händelových děl

Athalia 120–122, 127, 150, 152, 158, 167, 213, 265, 276, 301, 311, 322–323, 333

Belshazzar 205Comus 147, 212–213, 329Deborah 116–117, 119–120, 128, 145,

158, 207–208, 236, 241, 308, 322–323, 328, 332–333

Ester (Esther) 78–79, 116, 120, 127–128, 135, 145–146, 152, 158, 167, 190, 240, 286, 299, 310, 322–324, 326–327, 334

Hercules 205– 209, 225, 235, 329, 332Herkulova volba 235, 331–333Izrael v Egyptě 165, 167, 169, 174, 180,

198, 213, 241, 273–274, 278, 281, 291, 325–326, 333–334

Jefta 218, 236, 268, 273, 298, 301–302, 305, 331–333

Josef a jeho bratři 202–204, 210, 225, 240, 308, 328–330, 333–334

Jozue 216, 219, 221–222, 224, 330, 332Juda Makabejský 216–218, 221–223, 233,

235, 240, 269, 272–273, 277–278, 289, 291, 311, 330–335

L’Allegro, il Penseroso ed il Moderato 173, 183, 187, 189, 197, 279, 306, 326

Mesiáš 9, 179–183, 186–188, 190–201, 204–206, 226, 233, 241, 256, 259–263, 266–267, 270–279, 292, 302

— instrumentace 181, 284— každoroční představení 229, 233, 242— rukopis partitury (v nadaci Thomase

Corama) 242— změny 211Nářek Izraelitů nad smrtí Josefovou 165 Óda k narozeninám královny Anny 71, 110,

316Óda ke dni svaté Cecilie 139, 172, 179, 189,

225, 267, 289, 297, 326Parnasso in Festa 127, 145, 175, 311,

322–324, 326–327, 333Příležitostné oratorium 213–215, 308, 330,

333Samson 183–184, 186, 196, 199–204, 210,

216, 224, 234, 239, 276, 286, 291, 299, 301, 327–335

Saul 138, 162–166, 174, 176–177, 179, 184, 193, 204, 210, 233, 323–329, 331–332

Semele 57, 200–201, 203–205, 208, 225, 285–286, 302, 306, 328–329

Solomon 224, 309Susanna 224, 273Theodora 231–232, 265, 311Trionfo del Tempo e del Disinganno, Il 39,

145, 314Trionfo del Tempo e della Verità, Il 145, 165,

167, 324, 326, 334Vzkříšení 43

DUCHOVNÍ VOKÁLNÍ DÍLA

anthem pro nalezinec 156Blaze těm, kdo utěšují chudé 230Brockesovy pašije 74, 116, 317Dettingenské Te Deum 201–202, 242,

266, 281, 328Dixit Dominus 40, 314Donna che in ciel 51Chandoské anthemy 76, 78, 116, 178, 303Chandoské Te Deum (B dur) 78Karolinské Te Deum 72Kněz Sádok 98, 110, 154, 158— viz rovněž Korunovační anthemyKorunovační anthemy 98–99, 116, 242Pianto di Maria, Il 50Sing unto God 142, 324This is the day … (Svatební anthem) 127,

322Ulice Sijónu truchlí 154Utrechtské Te Deum a Jubilate 71, 187,

316, 327

SVĚTSKÁ VOKÁLNÍ DÍLA

anglické písně 301italské kantáty— Apollo e Dafne 285— Armida abbandonata 49— Arresta il passo 47, 48— Cecilia, volgi un sguardo 141, 324— Clori, Tirsi e Fileno 47, 314— Crudel tiranno amor 303, 318— Diana Cacciatrice 41, 314

368 Rejstřík Händelových děl

— Handel, non può mia Musa 35, 48, 285— italská dueta 178— „Nò, di voi non vo fidarmi“ 182— O Numi eterni (La Lucrezia) 49— „Quel fior che all‘alba ride“ 182— Sarei troppo felice 49— Se pari è la tua fe 49— Sento là che rispetto 49No se emenderá jamás („Cantata

Spagnuola“) 41Olinto, Il Tebro, Gloria 48Sans y penser („Cantata francese“) 41„Sborová píseň pro pány dobrovolníky

města Londýna“ 21212 vokálních duet 66

INSTRUMENTÁLNÍ SKLADBY

Concerti a due cori 222Concerti Grossi (op . 6) 170, 171Concerto Grosso in C (Concerto

in Alexander’s Feast) 141houslové sonáty 37, 308Hudba ke královskému ohňostroji 226–228,

230, 294, 308, 310, 330Ouvertury o čtyřech částech 263skladby pro klávesové nástroje

( Hamburk) 32, 80, 172, 204, 308sonáty pro zobcovou flétnu 308sonáty pro dvoje housle a basso continuo

(op . 5) 171Suites de Pièces pour le Clavecin 80— Chaconne in G 172— Harmonický kovář 80

Tanec Hornpipe složený pro koncert ve Vauxhallu, 1740 161

Terpsichore 134Triová sonáta (op . 2 no . 2) 313Triové sonáty 25, 160, 164, 308varhanní koncerty (op . 4) 141, 169, 170,

303, 323-325, 347— Kukačka a slavík („The Cuckoo and

the Nightingale“) 125, 167varhanní koncerty (op . 7) 196, 303, 326,

328, 331varhanní koncerty, všeobecně 135, 145,

158, 170, 191, 211, 223, 235, 236, 239Vodní hudba 72, 75, 142, 150, 308, 310,

316, 318

SKLADBY, JEJICHŽ AUTORSTVÍ JE NEDOLOŽENÉ

„Ach Herr, mich armer Sünder“ 31„Gloria in excelsis Deo“ 303Janovy pašije (autor patrně Keiser) 31Karmelitánské nešpory 300Sonáta pro violu da gamba a obligátní

cembalo (autor patrně Leffloth) 31Triové sonáty pro hoboj (autorství

nejisté) 25

C H R I S T O P H E R H O G WO O D

G E O RG F R I E D R I C H H Ä N D E L

Z revidovaného vydání anglického originálu Handel, vydaného v roce 2007 nakladatelstvím Thames & Hudson Ltd, London, přeložila Vlasta HesounováChronologickou tabulku sestavil Anthony HicksOdborná revize PhDr . Mgr . Radek Menoušek, DiS .Přebal, vazbu a grafickou úpravu navrhl Zbyněk KočvarKorektorka Lucie ŠvábováOdpovědná redaktorka Marie VálkováVydalo v roce 2015 nakladatelství Vyšehrad, spol . s r . o . jako svou 1315 . publikaciVydání první . AA 19,4 . Stran 376Vytiskla Těšínská tiskárna, a . s .Doporučená cena 498 Kč

Nakladatelství Vyšehrad, spol . s r . o .Praha 3, Víta Nejedlého 15e-mail: info@ivysehrad .czwww .ivysehrad .cz

ISBN 978-80-7429-474-7